Téma tohoto týdne mě praštilo do očí už v pondělí a od toho dne pořád nevím, jak jej uchopit, ačkoli velice chci. Až náhoda přispěla k tomu, že se mi odpověď na otázku „Zavři oči a otevři mysl, co vidíš?“ vynořila v hlavě.Já totiž nemusím ani zavírat oči, protože moje mysl je otevřená neustále, někdy až moc, otevřená jako vílo od kanálu a vše, co projde ulicí na ní, do ní zahučí a pak to tvoří podivuhodný kotejl vjemů, myšlenek, pocitů, obrazů a scénářů. Moje mysl vytváří ze všech těchto chutí a vůní každou chvíli jiný pokrm a kdo jej sní, už nikdy nezůstane stejný. Někdy svou fantazii nenávidím, jindy miluji. Ale ani na vteřinu bych bez ní nechtěla žít.
Díky ní totiž každou chvíli žiju v jiném světě. A těch světů je bezbřehé množství, přicházejí každou noc a vtírají se do mysli snílka, ale někdy to nemohou vydežet a příchází přes den, nikým nezvané se mi vpijí do hlavy a tam začnou řádit. Otevřená mysl je polyká, jako žíznivý vodu a schizofrenie najednou dostává jiný rozměr.
Vymýšlení nových světů je moje hobby. Nové alternativní reality, světy, kde vládnou jiná pravidla, kde se potkávám s jinými lidmi, o nic méně reálnými, než mí přátele „tady“. Mým společníkem na cestách mezi světy mi nejčastěji bývá Liz. Posledních pár nocí jsme proklábosily a u toho vymyslely takové věci, že by Da Vinci zaplakal a raději zlomil štětec, než by s námi chtěl soupeřit. V našich hlavách jsme vytvořily Tolkienovu Středozem, obohacenou o všechny lidi z našeho okolí a jejich příběhy před námi vystupovaly plastické a živé, jako by jejich životy na Zemi ani neexistovaly, jako by to byl jenom závoj, který je třeba poodhrnout, abychom uzřeli podstatu.
Včera jsme zase vytvořily nový svět, kde každý člověk má svého golema, kamenného osobního strážce bez citů a humoru, jehož posláním je sloužit, představte si takového kamenného Krytona, naprogramovaného k tomu, aby chránil svého svěřence, sloužil mu a dělal jeho svědomí – chceš si dát panáka, ale zadal jsi, že v sedm ráno vstáváš? Golem zasáhne a odnese tě domů z hospody. Místo učení chceš jít ven? „Neplatný příkaz“. Goleme, smrdíš, ty bastarde! „Nepravda.“ Neurazí se, nenaštve, neunaví. Nepotřebuje údržbu ani spánek. Vymyslely jsme nejen osobnosti golemů, ale celou historii nového světa, zvyky dětí, které lepí po golemech nálepky, ačkoli to mají zakázané a golemí humor.
„Tys včera nepověsil prádlo.“ „Nepravda.“ „Ha, ha, ha.“
A dračák. Bohové, jak já miluju hraní dračáku. Včera jsme taky hráli, i s bráškou, já jakožto elfí snobská princezna, Liz ošlehaný paladin s chudé rodiny. Společně vrženi do dobrodružství proti naší vůli. Připočtěte mlčenlivého Cedrika, Matku přírodu a otce princezny z domu Verlaeron, který vypadá jako elfí nazi verze Luciue Malfoye v podání Finna a máte potravu pro mysl na dlouhé hodiny. Procházet se jen ve světě fantazie a přitom se královsky bavit. Jsou lidé, kteří nás považují za magory. My to milujeme.
A takhle je to pořád. Stačí jediná vteřina, kdy se hlavou kmitne nápad a moje (a když jsme spolu, i Lizina nebo Finnova) mysl začne pracovat. A nejde přestat, nejde to zastavit. A nejhorší jsou sny. Ve snech to neovládám vůbec a zažívám věci, které se zdají být reálné jako tento okamžik. Potkávám lidi, znám jejich jména, tváře a příběhy, zažila jsem toho s nimi spoustu…ne počkat, ti lidé neexistují, nejsou, je to jen chemická reakce v nějakém zbloudilém neuronu a příběh i osoba jsou jen v mé hlavě, na pár mžiknutí oka při REM spánku a pak se navěky propadnou to temnot nevědomí.
Spánek je jako prokletí, jež často nezlomí ani paprsky slunce, potřebuji živého člověka, hluk budíku a spoustu čaje a cigaret, než mě pustí pouta nočního života a já jsem konečně připravena zase žít tady. Tady, kde je to stejně reálné jako tam.
Nechci otevírat mysl, prosím, více už ne. Už takhle se s tím sotva dá žít, už takhle nosí můj mozek stejně vzpomínek na sny jako na běžný život. Pamatujete si sny několik let? A stává se vám, že si vzpomínáte na nějakou událost a nevíte, zda se vám zdála a nebo se opravdu stala? Mě ano. A častěji, než by mi bylo milé.
Otevřená mysl je plná, bohatá, jako krajina ráje, kde stromy se prohýbají pod tíhou ovoce na větvích a všude je dost všeho pro všechny. Ale ta krajina je jen iluze, svět za zrcadlem, nádherný svět, ale křehký a pomíjivý. Nelze do něj odejít, nelze v něm setrvat navěky. Tento svět je zase šedivý, tu a tam jej projasní paprsky radosti a lásky, ale šedá je kůže reality, její vlasy, její každodennost, práce a škola a ulice a lidé. Nemůžete létat a nemůžete měnit svět pohybem ruky. Můžete jen snít. Ale i to vás může zabít…
Pusťte si tuto píseň, prosím, Laeg to vystihl v pár verších snad ještě lépe než já.
naprosto dokonalý a bezkonkureční článek, smekám před tebou 😉
opravdu krásný článek 🙂
i já žiju na rozhraní dvou světů 🙂
Výborný článek. Taky takhle rád sním. Jako dítě jsem si velmi často vytvářel různé světy a míval sny o tom, že létám. Snít je krásné a zvláštní. Jo a ta nazi verze Luciuse Malfoye mě hodně pobavila.
no, vytváření vlastních světů u mě probíhá představou toho, jak to mohlo být, jak to bude a snaha o chvilkový zrušení toho, co se stalo :-/
Asi je potřeba obojího – reality i fantasie, ovšem ve spojení, vzájemném doplnění. Blažený ten, kdo své sny pouze nesní, nýbrž je žije.
"Někdy svou fantazii nenávidím, jindy miluji. Ale ani na vteřinu bych bez ní nechtěla žít."
Presne! A s tými snami máš úplnú pravdu. Niekedy pri rozhovoroch rozmýšľam, či sa mi tá, či oná vec len snívala, alebo sa vážne stala. Občas sa to zvrtne fakt na vtipnú debatu 😀
a co takhle to napsat? ty nápad jsou dobré a bejt vami tak to sepíšu… nakonec z toho může být pělná úspěčná kniha 🙂
a sny jsou někdy fakt matoucí, hrozně často se probudím a chvíli přemýšlím jestli ten sen byla pravda…
U Tebe to není ani tak moc šílený. 😀
Vymyslela sis vlastní svět. Lepší, jasně, že lepší. Cokoliv, co si vymyslíš, bude lepší, než realita.
Vymyslel jsem si vlastní realitu, celý vlastní vesmír, vlastní fyzikální zákony a vlastní civilizaci… V tomhle si asi budeme podobní.
Pěkný a podnětný článek ;)-
ja si tiež vymýšľam vlastné svety, príbehy… keby som to mala všetko pozbierať, napísala by som z toho možno aj 10 000 stránkovú knihu (a to len v skratke).. ale problém je, že keď to niekedy skúšam vymýšľať s inými ľuďmi, niektorí si pomyslia, že mi šibe, že som divná alebo tak :/ pritom jasné, že to nemyslím vážne.. ešte im to aj poviem a povedia, či si z nich s tými bytosťami a mestami robím srandu…
Hello!
<a href="http://viagra4sildenafil.com/">sildenafil</a> , <a href="http://cialis4tadalafil.com/">tadalafil</a> ,