Kdysi dávno (což znamená asi před půl rokem;)) jsem se zúčastnila na jednom blogu soutěže, do níž mě uvrtala Criwo. Ně, že bych měla soutěžení na blozích v oblibě, ale když už jsem byla přihlášená, tak jsem se rozhodla zabojovat. No a jedním ze tří úkolů bylo vybrat si dva co nejvíce protichůdné obrazy a popsat pocity, které z nich cítíme.
Popisy jsem vytvářela na poslední chvíli, ale přece jen se mi docela líbí a tak aby neupadly zcela v zapomnění, přidávám je sem mezi svá literární dílka:)
Tento obrázek zobrazuje noc. Noc tichou a klidnou, kdy vítr ševelí v listoví a mihotavá světélka bludiček přívětivě zvou poutníka do hlubin lesa. Žádné nebezpečí, žádná bolest ba ani strach, jen soumrak padající na les a šumění říčky, jen tiché vrzání prken mostu pod kroky večerního návštěvníka, domácká pohoda vonící z hlubin měsícem ozářeného hvozdu. Taková je zde noc – přívětivá matka, hýčkající svá dítka na klíně a krmící je sladkou kaší, zatímco předčítá z pohádkové knížky.
A zde? Opět je noc, noc na hranici mezi modrým sametovým soumrakem a těžkým černým baldachýnem hvězdné oblohy. Je noc, níž se prohání kvílivý vítr a ohýbá stromy až k zemi. Mračna se stahují a zakrývají bouřící se oblohu, jen okamžik a začnou se z nebe sypat těžké dešťové kapky. A zatím se divoký hon uprostřed nelítostné černošedé nebeské klenby závratnou rychlostí žene k zemi, kopyta duní a řičení přízračných koní trhá sluch. Taková je zde noc, noc potupy, hanby a bolesti, noc bez příkras a bez slitování. Jako macecha zlostně křičící na rozjívená děcka a když pak její křik nestačí, udeří rány a pozůstatkem hněvu budou jen zkrvavená dětská tělíčka. Ale to až za chvíli, díky bohům.
V soutěži jsem sice nevyhrála (a patrně ani neměla šanci, protože jsem na ni zcela zapomněla a nesháněla si hlasy, které v těchto soutěžích zpravidla určují vítěze), ale přesto jsem ráda, že jsem se jí mohla zúčastnit, protože mě aspoň donutila něco stvořit:)
A mimoto jsem taky dostala diplom, muhehehehe:) Je to teprve druhý diplom za tříletou existenci mého blogu a tak si toho pořádně vážím;))
No na to, že to asi byla typická blogísková soutěžka, jejímž účelem bylo ukecat co nejvíc lidí, tak ten počin ale vypadá docela kreativně a smysluplně 🙂
pravda, na to ze to hlasovani bylo zrejme jen to typicky blogiskove, zadani souteze je netradicni a kreativni, coz se moc casto nestava a tve zpracovani jako vzdy poctive a krasne:)
Co si myslím o takové soutěži už tu padlo nade mnou, ale tvé pojetí je pěkné. Víc se mi (překvapivě) líbí ten spodní obrázek 😀 Ale líbí se mi tvé popisy k oběma 🙂
tak takovou soutež bych na blogu nečekala, škoda že se nemohlo rozhodovat o vítezi jinak než hlasováním.. Ten druhý obrázek mi připomíná jednu scénu z knihy Probuzení tmy.
krásně si myslím dokázala vystihnout dějství němých obrázků XD a ten fialovej je tak krásně uklidující 🙂 hezké