Nevím proč mi i po těch letech naběhne husí kůže, kdykoli si vybavím slovo psychiatr, psycholog… Ještě stále mě děsí mříže na oknech, železné postele a injekční stříkačky a tablety, které zbavují člověka snů. Proč moje vzpomínky dnes zabrousily zpět mezi zažloutlé zdi psychiatrické kliniky?
Nevím, snad jsem zabloudila příliš hluboko do svého nitra a v labyrintu vzpomínek kromě cválajícího koně a šumících stromů zahlédla i potměšile se blýskající oči člověka v bílém plášti.
Myslíte si, že psychiatrie od dob středověkých blázinců postoupila někam dál? Že lidé už netrpí, ale léčí se? Vůbec ne, odřezávání snů jako nepotřebných pahýlů nebo škodlivých nádorů bolí úplně stejně, jako řezání do zdravých končetin. Nepomůže injekce, ani tableta, je to součást vaší duše a odřezat z ní zkrvavené cáry mi přijde téměř jako zločin. Někdy jen postaví zeď, vysokou oprýskanou zeď s nechutně šedých cihel a sny jsou za ní ukryté. Zeď je možné zbořit, ale sny, které tam zemřely, už nic k životu neprobudí.
Jak chci být jiná! Chci pomáhat – zlé sny přetvářet na dobré a krásné a ty dobré pak nechat růst až ke hvězdám. Je to těžké, ale pro všechny, kteří poznali bolestnou amputaci svého Já a na zkrvaveném podlaze vězení jménem Duše museli svést boj o život svých snů, pro ně mi stojí za to učit se, studovat a dřít, abych pak mohla změnit mučení v léčivou sílu.
Snad to zní jen jako výkřik do prázdnoty mezi mřížemi, ale srdce a duše, které poznali mrzačení, už se nevzdávají tak snadno. Kéž jich však jednoho dne bude méně a méně…až utichnou steny snů trpících v agónii, pak teprve mohu říct, že moje snaha byla k něčemu.
Ahojky, na mojem blogu máš mega cenu :-)) urcite se ti bude libit :-)) tvuj blog je proste nej :-))
Ahoj! Na mém blogu najdeš zajímavé články o přírodě, ankety, spoustu písniček, pohádek a různých soutěží. Nechybí ani zábavná videa a docela poučné informace. Když se podíváš, třeba tě na mém blogu něco zaujme! Přeji ti hezký večer! Milan
Ahoj prepáč že ťa otravujem ale robím súťaž v návštevnosti mojho blogu a chcela by som vyhrať… chcem ťa preto poprosiť o tvoju návštevu a nejaké komentáriky ak by si chcela… ďakujem 😉
P.s. pekný článok !
blog : aboutxall.blog.cz
Zkusim přidat smysluplnější komentář, než jsou ty předchozí tři, asi to nebude moc těžké 🙂
Každý si pod pojmem psychologie – psychiatrie představí něco trochu jiného podle svých poznatků a názorů. Podle úvodu tvého článku to vypadá, jakobys sama prožila nějakou špatnou vzpomínku. Je to pravda?
Jestli ne, tak si myslim, že tvůj pohled je příliš skeptický. Psychiatři – psychologové nejsou jen lovci čarodějnic, kteří zavírají do klecí a poutají k lůžkům nevinné snílky. Osobně mě psychologie dost zajímá a to i prostředí psychiatrické léčebny takové a ne té z amerických hororů. Taky si myslím, že nejlepší psychiatři jsou jednoduše naši přátelé. Ti ví, co nás trápí, čím potěšit a navrátit vůli se radovat z maličkostí.
Na toto téma bych moch tlachat hodiny, proto to ukončim dokud není pozdě 🙂
Abych pravdu řekla,tak teď si mi nahnala docela strach….jdu prvně v životě k psychologovi – celkem jsem se těšila,že mi pomůže,ale teď se tam spíš bojím…
Andula: psychologové nejsou psychiatři. Vím to docela jistě – jednoho mám doma. A pokud tam jdeš třeba kvůli svému studiu, tak se fakt nemáš čeho bát.
Andula: vyděsit jsem tě opravdu něchtěla, to jen moje blbá nálada:)
Sirius: myslíš, že se jen dívám na horory a pak tlachám? 🙂 nene, mám vlastní zkušenosti a rozhodně nemohu říct, že by psychiatři byli mí přátelé:D nevím jaksi na to přišel, ale docela mě to rozesmálo, vědí co nás trápí a ví jak nás potěšít???:D ne, Sirie, vážně ne. Nemají ponětí co nás trápí a pokud jsme tak blbí, že jim to řekneme, léčí nás pouze chemickými preparáty, které zničí projevy, ale nikoli příčinu problému a člověk se pak cítí tak, jak jsem popsala.
Katka: jo, psychologové naštěstí nejsou psychiatři a pokud s nimi přímo nespolupracují, tak jsou i vcelku snesitelní a dá se s nimi mluvit:)
taky neco pripisnu..
Mezi psychologem a psychiatrem je dost velky rozdil, psycholog totiz nema tu moznost cloveku napsat leky, takze mu nezbyva nic jineho, nez ho lecit "slovem";)
A s psychiatrama mam podobne zkusenosti.. Kamoska byla.. no da se rict normalne nemocna, kdysi jsem neverila, ze se dozije plnoletosti.. proste spatne zkusenosti v rodine, znasilneni, pak k tomu nejake lehke drogyy.. to nemohlo skoncit dobre.. nakonec skoncila samozrejme na psychine, jednou jsem ji sla navstivit a celou dobu, co jsem tam sedela, spala, protoze chvili predtim brecela a bylo ji blbe, tak ji nadopovali.. nakonec zije doted a je da se rict v pohode, ale pomohla si vcelku sama.. ale zas nechcu tvrdit, ze jsou vsicni stejni, poznala jsem jednoho psychiatra, ktery se opravdu snazil.. ale to je spise vyjimka, zbytek maji pristup "potreboval/a by poradne dostat na zadek"
Psycholog to uz je trochu jina no.. s tema mam i dost zkusenosti, protoze jich mam hodne mezi kamosi.. akorat mam obcas pocit, ze ti psychologove by toho psychologa potrebovali nejvic 😀
Já tím nemyslel, že psychiatři jsou naši nejlepší přátelé, ale naopak, že naši přátelé jsou nejlepší psychiatři, protože nás znají a vědí jak pomoct atd. Teď už si snad rozumíme 🙂
Sirius: promiň špatně jsem pochopila:)
Onnea: jo, ale ten rozdíl je právě dost zásadní, protože psycholog má pak alespoň nějaký důvod se o tebe zajímat, bavit se s tebou, ale pro psychiatra jsi fakt jen objekt, kterýmu cpou léky a malují si grafy zlepšení. Ty léky jsou dost velkej hnus, ale pořád lepší než praxe plná elektrošoků, studené vody, klecí a svěracích kazajek, i když pořád je léčba duševních chorob oproti ostatní medicíně v plenkách. Snad i proto, že se podceňuje význam psychologa a lidi se léči hlavně stylem "spánek, léky, léky, léky, skupinová terapie, léky, injekce, spánek" a neřeší se potřeby člověka, zabavení jeho citlivějších smyslů, povídání si s ním, jeho sebevyjádření atd. No je to na dlouho co všechno je třeba změnit a snad aspoň něco málo v tohle směru udělám:)
ja bych rekla ze zasadni problem je ty cele veky porad ten sam – kdyz je nekdo jiny, je to spatne a nedejboze vidi nebo vnima neco, co normalni spolecnost ne..
Myslím, že je to hodně subjektivní. Moje zkušenost je zase spíš opačná – mojí kamarádku naopak psycholog ve spolupráci s psychiatrem vytáhl ze solidních sraček (jinak se to říct nedá) a sama teď říká, že je ráda, že se na ně obrátila. Jsem na praxi u dětské psycholožky a její metody mi nepřipadají tak strašlivé, doufám si tvrdit, že jsou i efektivní. U klinickýho psychologa jsem taky párkrát byla jako klient a rovněž mohu říct, že to byl především on, kdo mě nasměroval pryč z bordelu, ve kterým jsem se svýho času plácala. Proto bych psychology/psychiatry zas tak šíleně nezatracovala. Tím samozřejmě nechci nijak podceňovat zkušenosti Lúmenn – holt v každým oboru jsou jak dobrý lidi, tak ti horší. A také nikdo netvrdí, že jsou léčebné postupy stoprocentně účinné a aplikovatelné na veškerou klientelu. Chci zkrátka říct, že se nedá o psycholozích/iatrech obecně říct, že jsou to neschopný pseudoodborníci rigidně se držící učebnicových postupů (ale ani všespasitelé). Za další je ale pravda, jak tu bylo řečeno, že praxe v týhle oblasti je u nás trochu zastydlá a je hroznej rozdíl mezi psychologem co to vystudoval někdy za vlády krále XY a mezi mladým člověkem, který je flexibilní a nebojí se nových a třeba i alternativnějších postupů.. Naše psychologie je taky hodně poznamenaná "minulým" režimem, kdy byla prakticky mrtvá – z univerzitní výuky byla postupně zcela vyškrtnuta jakožto výdobytek buržoazie, příp. se předmět jejího zájmu omezil na "sovětskou psychologii" (čili slintající čoklové apod.:-) ) a jakýkoli výzkum byl rapidně utlumen…
V pátým řátku od shora mělo být místo "doufám" slovo "troufám".:-D
Jusa: ale jak řekla Onnea, je velký rozdíl mezi léčbou psychologickou a psychiatrickou. Zatímco právě psychologové se snaží o nové metody a neustále se zlepšují, u psychiatrů je to čím dál větší bída. Hlavně psycholog se učí 5 let na své povolání, psychiatr dělá obecné lékařství a jen 2 roky hledí do lidského nitra, což je podle mě málo. Stomatologie je taky samostatný obor a myslím že řezání do těla se s ní dá mnohem více skloubit, než práce s lidskou duší a nesmírně složitým mozkem. Ale s tím minulým režimem máš rozhodně pravdu:) hodně tím všechny naše společenskovědní obory utrpěly, ono holt za komunistů bylo nejlepší vůbec se nelišit a kdo ležel ve špitále byl flákač a nemakačenko, hlavně pokud šlo o tak "banální" potíže jao deprese! 🙂
Jo, souhlasím.