Občas jdeme životem, den za dnem a nemyslíme na nic – jen na to, jak přežijeme další den, co zařídíme, co uděláme, kam půjdeme. Procházíme bytím a nemáme ani vteřinu na to, zamyslet se, zastavit se, vydechnout. A uvědomit si, jak se máme skvěle. Že venku prší? Že nemáme dost velkou výplatu? Na světě jsou miliony lidí, kteří by si s námi život ihned vyměnili – lidé umírající na rakovinu, hladovějící v rozvojových zemích, lidé, živořící ve stanech po přírodní katastrofě, lidé denodenně tvrdě pracující na malých políčcích v Asii. Máme se skvěle, ne že ne. Já i vy. Ale ne každý z nás si to uvědomuje, ne každý má chvilku na to, aby se zastavil, nadechl se a vydechl a pronesl jedno vřelé „děkuji“. Komukoli – bohu, vesmíru, přírodě nebo sobě samým. Proč čas od času nevyjádřit prostou a ničím nezkalenou vděčnost?
Jsem vděčná, že můžu každé ráno otevřít oči a vidět.
Jsem vděčná, že mohu poslouchat hudbu.
Jsem vděčná, že mám dvě ohy a ruce, kterými mohu chodit bosá po trávě a hladit milovaného pŕítele.
Jsem vděčná, že mám muže, kterého miluji a se kterým je mi dobře.
Jsem vděčná, že mám dost peněz, za které mohu v pohodě žít.
Jsem vděčná, že žiju v zemi, kde se neválčí a kde mi nehrozí žádná větší přírodní katastrofa.
Jsem vděčná, že mám oba rodiče živé a zdravé a mám s nimi krásný vztah,
Jsem vděčná, že mám měkkou postel na spaní, stůl, na kterém mohu pracovat na počítači a střechu nad hlavou.
Jsem vděčná, že netrpím zimou a hlady.
Jsem vděčná, že mám dobrou práci a nemusím denně tvrdě dřít.
Jsem vděčná, že žiju v zemi, kde se střídají čtyři roční období a mohu si tak užít krásy jara, teplo léta, melancholii podzimu i romantiku zimy.
Jsem vděčná, že umím číst a mohu si zalézt pod deku s krásnou knihou, když mám čas.
Jsem vděčná, že jsem relativně zdravá a mohu dělat všechny aktivity, které mne baví.
Jsem vděčná, že jsem mohla poznat všechny svoje prarodiče a na ty, kteří již nežijí, mám nádherné vzpomínky.
Jsem vděčná, že se o tohle všechno mohu podělit na těchto stránkách.
…
A tak by se dalo pokračovat dál a dál, na stovkách řádků. Je spousta věcí, za které se dá být vděčný.
Zkuste to, napište si seznam ve volné chvilce a třeba ho i zveřejněte na blogu a nebo si ho jen v duchu projeďte, než půjdete spát. Vděčnost zaplaví vaše nitro a najednou objevíte další a další věci, za něž jste vděční a seznam se bude zdát nekonečný. Život je krásný a poděkovat za něj alespoň čas od času je dobrý pocit, zvlášť když se vám zdá, že nic nejde jak má – vždyť může být o dost hůř.
Tak projevte vděčnost a najděte v sobě pokoru k síle, která nás stvořila a tohle vše, co prožíváme, nám umožnila. Je to fascinující pocit:)
Moc hezky napsané. A máš naprostou pravdu, neustále si na něco stěžujeme, ale přitom žijeme v takovém luxusu, o kterém spousty lidí jenom sní… 🙂
Děkuji za to že jsem a za to že někdo napsal takový článek a já si to všechno mohla uvědomit. Stačí motýl a já můžu ležet někde na vozovce mrtvá bez rukou a nohou, mámě to vleze do rozpočtu a pak bude žít na ulici… To je ten butterfly efekt. Prostě děkuju 🙂
Jsem vděčná za tento článek. Už při jeho čtení jsem se musela začít šťastně usmívat a hned ze mě spadla předchozí pochmurná nálada… Až mi zase bude hrozně, tento článek si budu chodit číst… Nebo si sepíšu svůj. 🙂
Hned mě napadají miliony věcí, za které jsem vděčná a špatná nálada je pryč. 🙂 A za to jsem taky moc vděčná.
Souhlasím s ostatními, že to je moc pěkně napsané. Taky jsem neměla nejlepší náladu, ale teď se usmívám jen sama pro sebe. Tvůj článek dodává takovou zvláštní energii.. ^^'
Kolikrát už jsem přemýšlela nad tím samým a zjistila, že se taky mám vlastně dobře a že si nemám na nic moc zásadního co stěžovat 🙂
Krásny článok, taký úsmevný, pravdivý! 🙂
Ja som raz v jeden večer začala ďakovať iba telu. Od hlavy až po päty, ďakovala som orgánom že sa snažia, že fungujú, a len toto mi zabralo skoro 10 minút. A až vtedy som si uvedomila ako sa niekedy naozaj príliš venujeme tomu čo sa nedarí a popritom sú tu milióny vecí za ktoré môžme byť vďačný! 🙂
Krásně napsané.
Konečně někdo kdo hovoří o výhodách našeho života a neporovnává ho například se Somálskem. Zkrátka hovoříš o tom, ale nekrizituješ a ani nemoralizuješ 🙂
Až budu mí ouzkou chvilku, tak si ten seznam zkusím napsat 🙂
krásná myšlenka. máš pravdu, a navíc mi to aspoň trochu zvedlo až do té chvíle pěkně mizernou náladu. děkuju 😀
Opět mi mluvíš z duše. Uvědomuju si to, minimálně tak 2× za den, jak je strašně super, že jsem tam, kde jsem. Zejména proto, že ne vždy byo tak dobře. A mám taky hodně na paměti, že tohle, co mám, musím udržet. Ať už to je možnost studia na VŠ, nebo bydlení na kolejích, nebo starý ntb, který výkonově nestačí, ale i tak ho mám rád, protože je můj 1., drží dlouho a spolehlivě a hlavně, bez něj bych byl ztracen.
Na druhou stranu nejsem moc vděčný za část samoty. Ale tohle je asi už na mně.
TO s tou postelí jsi mi připomněla to, jak jsem vždycky rád, že můžu jít spát, že nejsem bezdomovec, který samozřejmě postel nemá.
Krásné. Co víc dodat, než to, že je to holá pravda a měli bychom si toho všeho vážit? 🙂
Tohle je málokdo schopný udělat, takže respekt Lúmen 🙂 Lidě mají většinou tendence si stěžovat, jak se mají nebo nemají dobře, ale měli by pamatovat, že může být mnohem hůř.
ABSOLUTNÍ SOUHLAS !!!
některé věci si nelze připomínat příliš…
Tohle bych potřeboval slyšet pokaždé když se nas..u, kvůli úplně nějaké koko…ě. Jo, opakuji to stále dokola, člověk si dělá většinou (opakuji většinou) peklo sám.