Podzim klepe na dveře…no zatím teda spíš nejistě přešlapuje na prahu a upejpá se, jestli teda může nebo nemůže jít dál. A nastává jedna z nejkrásnějších částí roku – babí léto. Jsem vždycky přemýšlela, proč se to jmenuje zrovna babí léto. Jako od babiček? Nebo od babek, těch hub, co rostou v lese (i když teď ne, protože je sucho:/)? Taky mě napadala bábetka, jako miminka, i když těch asi na přelomu léta a podzim u není víc, než jindy. Podle tety wikipedie je to prý proto, jak vzduchem létají ty pavučinky – vypadají prý jako šedé babičkovské vlasy, tak odtud. Ale to se mi zdá jako málo poetické, lepší by bylo, kdyby to vzniklo ze slova bábení. Bábit, bábení, to je pobábeníčko…co by tak člověk dělal, kdyby bábil?
Bábit je podle mě ležet na trávě a koukat do nebe, kolem lítá to barevné listíčko a zem trochu zebe do zad. Bábit je sbírat šípky a listí a jít na houby a sedět na lavičce a pokuřovat a koukat, jak kouř stoupá k modrému nebi a zaplétá se do letících pavučinek. Bábit je mávat vlaštovkám a večer nosit bundu na procházku se psem. Ráda bábím.
Vlastně kromě jara je tohle moje nejoblíbenější část roku. Léto je taky super, jak jsem nedávno psala, ale tohle má jaksi větší kouzlo, je to větší rómantika, jak se říká. Takové to počasí, o kterém nevíte, co si myslet, jen tak si bábí a kašle na to, jaké má být podle konvencí. Prší, svítí slunko a taky ještě z posledních sil hřeje, dokvétají poslední květiny a listí už není zelené, ale ještě není ani barevné. Vzduch tak divně voní a člověku se chce hrozně toulat, jako by léto uteklo někam do lesů a vy ho chtěli ještě zahlédnout a tak letíte za ním, div se nepřerazíte. Proplítáte se mezi stromy a dupete po mechu, abyste zjistili, že už ho nedoženete. Že už je definitivně pryč.
Ale stejně to nevydržíte a jdete se zase toulat, protože co kdyby náhodou…
Bábení je fajn. Poslední ohně v lese, poslední dřevárny, poslední výlety pod širou oblohu. Všechno má takový nostalgický nádech loučení, jako že víte, že to končí, ale ještě léto nestojí ve dveřích, ještě je tady, i když někde zalezlé, pořád sluní a kytí a stromuje. A pak se na vteřinu otočíte a ono si pěkně po anglicku zmizí a jednoho dne ráno vstanete do podzimu, z ničeho nic. Léto si odbábí a na krajinu padne stín. Ale to už je jiná pohádka a přijde to až za pár týdnů (snad) a tak nemá cenu si tím kazit náladu. Bábte pěkně a užévejte si prohřátých luk dokud je čas. Noci jsou pořád ještě teplé a slunce ještě neodešlo spát.
Krásné bábení, létění a snění přeje Lúmennka
Veľmi pekne napísané.
Dokonca ani ja som nevedela prečo sa to oneskorené leto volá ,,babie". Každopádne, nech sa to volá akokoľvek, som rada, že tu je a trošku to vynahradí ten hnusný, upršaný prvý týždeň prázdnin. Je to príjemné chodiť v septembri v kraťasoch 🙂
[1]: * prvý mesiac
Takže nejsem jediná ,kdo poslední dobou pořád myslí na podzim 🙂
krásnej článek, zamyšlení či fejetonek :3 Ačkoliv nechodím do přírody jako Ty, je mi líto, že léto odchází a snažím se užít si tepla co nejvíc, než zase padne jinovatka a do kostí se zakousne chlad. Ach jo. a ta zima bude zase tak strašně dlouhá … 🙁
Krásně napsané…:) Takové…k zamyšlení
Ach, ta nostalgie. 🙂