„Zbraně, zbraně, zbraně, bez nich by byl můj život tak nudný“
Zederick Nordsson, pyrotechnik a nájemný vrah
Svět je plný násilí, bojů a vraždění. Vždycky byl a asi tomu tak bude navěky, ale v dnešní době se tomu děje tak odporným způsobem, postrádajícím jakoukoliv grácii a šarm.
Dej chlápkovi pistoli a je z něj superman, dej mu dvě a je Bůh. Takto to dnes chodí, každý druhý mamlas si může sehnat pistolku jít na ulici a odkrouhnout prvního, kdo se na něj ošklivě podívá. Nejlépe střelit do zad…
Lidé už úplně zapomněli na krásu a eleganci chladných zbraní ( nepočítám li nože, kterých má každý grázl dvě zadnice).
Přitom boj na meče (sekery,kopí, palcáty apod.) měl neskonalé kouzlo, které z absurdního důvodu vymizelo. Tehdy nerozhodovalo kdo má větší bouchačku, ale kdo umí lépe šermovat.
Bylo sepsáno nespočetně technik boje s mečem, z nichž mnoho bylo dotaženo k dokonalosti, ale lidé chladné zbraně odvrhli a zapomněli na to co dělalo z boje, ten pravý tanec na ostří smrtčiny kosy. Šermířům se kdysi říkalo tanečníci se smrtí a nedá se říct, že neoprávněně.
Já jsem se rozhodl Vám zde trochu připomenout krásu chladných zbraní.
Schiavona je typ meče, používaný tělesnou stráží benátských dóžat, najímanou v Dalmácii (schiavone = slovanský).
Schiavona se používala od 15. až do druhé poloviny 18. století, kdy skončila samostatnost stále slabších Benátek.
Nejvýraznější částí schiavony je koš jílce, tvořící z pásků pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Spodní pásy tohoto koše jsou na jílcích nejstarších schiavon esovitě zprohýbány, podobně jako záštity schiavon 15. století. Hlavice jílce, zpravidla vyrobená z mosazi, byla ve tvaru kočičí hlavy. Přímé čepele byly nejčastěji dvousečné, buď hladké, anebo opatřeny výbrusy, a měřily 80-85 cm.
Dále potom byla spousta obdob klasického gotického meče, ale tomu a jiným se budu věnovat jindy, zde je pár ukázek krásy mečů o nichž budu hovořit v dalších článcích:
Buster sword
Katana a jí podobné
Šavle a scimitary
Miluju chladné zbraně.Zatím se sice můžu pochlubit jenom pár dýkami,ale jednou se chci určitě naučit šermovat 🙂
Katany se mi vždycky líbily:o)
Já zatím sbírám ty dřevěné…na železo se ještě nezmůžu 🙂 Ale učím se na boj se šavlí…
Mám doma Aiguillon a Bastard 🙂 Ale nejradši mám boj s obouručkou.
krásný úvodní text…
já se s mečem učim, líbí se mi to a baví mě to – pravda, šerm měl, má a vždycky bude mít svoje kouzlo… jinak souhlasim s první částí textu:)
Já dělám historický šerm šavlí z uhorského území takže vím o čem je řeč :).. a dobře ti rozumím .. dnešný svět již není tým čím bejval kdysi 🙁
Tvořím si kostým a měkčený meč :)) Zaklínačské larpy jsou stále lákavější :))
Měla by jsi se zde o mečích rozepsat. Máš pěkný web, zřejmě jsi LARPařka a chladné zbraně tě zajímají, ale moc jsi tu toho nenapsala. Někdy si najdi čas, počkej na správnou náladu a pořádně tu všechno vysvětli. Dělám šerm a zajímám se o historii už nějakou dobu a rozhodně neřeknu, že o tom vím hodně, protože znám lidi, kteří o tom vědí hodně, ale pouze zhruba o mečích (bez specifikací na různé oblasti jako například zde s Benátkami) a jiných chladných zbraních bych se ti tu rozepsal na několik A4 během chvilky, aniž bych si vzpomenul na velké detaily. 🙂
Jak tak koukám tak si toho zatim nikdo nevšiml, vim že píšeš Katana a jí podobné ale nebylo by opravdu lepší dát tam obrázek Katany a ne Nodachiho
Já si zbraně sám vyrábím; většinou dřevěné meče, kyje a kladiva, ale mám i nůž z cáru plechu a krátkou skřetí šavli (naostřený kovový prkno) jménem Železný tesák. Primárně jsem ale kreslíř a spisovatel