CON je většinou vlastně úplně obyčejná chlastačka, na níž se setkají lidé, milující fantasy či sci-fi. Nu, obyčejná je, pokud se smíříte s tím, že na chodbě neustále potkáváte známé tváře, o nichž jste zatím jen četli v Pevnosti a když vám bylo 13, tak jste nad nimi obdivně slintali. A najednou je těchto lidí plná chodba, restaurace a celý hotel (Petrou Neomillnerovou počínaje,
Ďurem Červenákem pokračuje a Leonardem Medkem konče). Zrovna poslední jmenovaný byl poměrně častým hostem naší čajovny a na včelím čaji (rozuměj medovině) si vyloženě ulítával jako…no jako včelička s licousy, kapesními hodinkami a koženou kabelou ve stylu dobrodruha z 19. století.
Ďurem Červenákem pokračuje a Leonardem Medkem konče). Zrovna poslední jmenovaný byl poměrně častým hostem naší čajovny a na včelím čaji (rozuměj medovině) si vyloženě ulítával jako…no jako včelička s licousy, kapesními hodinkami a koženou kabelou ve stylu dobrodruha z 19. století.
Naše čajovna prostě hostila každého – skřety, elfy, barbary, mimózní bytosti z hlubin Deliria, čaroděje, zombáky, válečníky, civilisty, literáty… A o seznamování nebyla nouze.
Leonard Medek alias dobrodruh pídící se za včelím čajem
I panenky hostila naše čajovna – na fotce Shirrú kouřící vodárnu
Normálně totiž člověk jezdí na con, aby si za a) zašel na přednášky různých fantasy hvězd a hvězdiček za b) si zahrál různé hry od tomboly přes šerm až po trpasličí klání a zkusil si fantasy de facto „na vlastní kůži“ a za c) aby se seznámil s podobnými magory jako je on sám. Mě se body a) a b) vyhnuly skoro úplně, zato bodu c) jsem si užila do sytosti – a ještě jsem k tomu stíhala vařit čaje, nosit vodu, umývat hrnečky, nabíjet voďáry a konverzovat s osazenstvem čajovny.
Možná se vám do mysli vnucuje otázka – a co kruci dělal celou tu dobu Mamut? K jeho cti mu nutno přičísti, že mi pomáhal, seč mohl, na druhou stranu na rozdíl ode mě zvládl dvě přednášky a trpasličí hry, přičemž Lúmennka zatím obskakovala hosty, kterých v tu chvíli bylo v čajce nejvíc za celý con.
I takováto individua byla našimi hosty:) (na fotce Skrík a Feny)
Udatný Shirrú si bere palcát…
…aby ochránil pokladnu v níž sídlí bůh Krom
Další potíží se ukázala být hlučnost našich hostů, respektive umrčenost hostů hotelu Slovan, ve kterém
se celý con odehrával. V pátek okolo desáté jsme s odvoláním na stížnosti byli vyhozeni z našeho krásného místečka v prvním patře a stala se z nás squatující čajovna. Lehce jsme zavazeli (to protože jsme se usalašili na chodbě), těžce jsme se neslyšeli (protože jacísi blázniví Slováci tam do tří do rána tančili na hitovky typu „Duhová víla“), ale skvěle jsme si to užili. Korunky se sypaly, hosté přicházeli, dýmky se kouřily a uzené se žralo. Až do tří, kdy jsme vyčerpaní a unavení uložili s Mamutkem věci do šatny a dopotáceli se domů do postýlky.
se celý con odehrával. V pátek okolo desáté jsme s odvoláním na stížnosti byli vyhozeni z našeho krásného místečka v prvním patře a stala se z nás squatující čajovna. Lehce jsme zavazeli (to protože jsme se usalašili na chodbě), těžce jsme se neslyšeli (protože jacísi blázniví Slováci tam do tří do rána tančili na hitovky typu „Duhová víla“), ale skvěle jsme si to užili. Korunky se sypaly, hosté přicházeli, dýmky se kouřily a uzené se žralo. Až do tří, kdy jsme vyčerpaní a unavení uložili s Mamutkem věci do šatny a dopotáceli se domů do postýlky.
Druhý den conu byl o něco delší, o něco náročnější, ale zase mnohem záživnější. Kolem jedenácté jsme rozbalili čajku a otevřeli. Kolem jedné už bylo solidně plno a do večera do devíti jsme se skoro nezastavili.
Pohodlné posezeníčko u barbarů (toho času ještě v mezipatře:))
A tohle je slavná chlupatí svítící koule, o níž se dočtete níže
Témata přednášek spisovatelů a jiných zvířat fantastiky byla zajímavá, ale co se probíralo v Barbaří čajovně, to byl teprve mazec. Od elfího sexu až po zvířecí porno, od japonské hudby až po „staré dobré časy“ v anime, od dřeváren, přes cony až po těžký život spisovatelů (tímto zdravím Ondru Netíka a Leonarda Medka:)). Slyšeli jsme milion vtipů, potkali pravého nefalšovaného uhrovitého fantasáka, co ještě neměl holku (jako z učebnice o geecích:)) a hráli si s panenkami, plyšáky i chlupatými svítícími koulemi (skvíííííík:D).
A nakonec jsme šokovali všechny návštěvníky Fénix Conu.
Kolem desáté totiž měla začít soutěž masek a pak losování tomboly. A v tu chvíli jsme předali čajovnu do rukou zodpovědných osob (ještě jednou děkujeme!) a spolu s naším spojencem Entonym (taky děkujeme!) vyrazili o patro níže. Čekalo nás převlečení do našich kostýmů, jimiž jsme měli v plánu vyrazit dech všem a převzít si hlavní cenu.
Téma conu totiž letos bylo „chaos„. A čím jiným začal chaos, než kousnutím si do jednoho jablka, do kterého se kousat nemělo? Napadli-li vás Adam s Evou, napadli vás správně. Z papíru utvořené lipové listy (protože fíkové nakreslit neumím), v ruce jabko a jinak napochodovat do sálu jen tak, jak nás pán Bůh stvořil. To byl náš plán.
Realita se rozhodla jej lehce pozměnit a tak mezi fáze „svléknout se do naha, nalepit si listy, chvíli počkat na WC“ a „pak naběhnout na soutěž“ vložila třičvrtěhodinovou prodlevu, kdy jsme mrzli v kabince pánských WC a každou čtvrhodinku se zjevil Entony, aby řekl „ještě ne“. Když uběhla skoro hodina, z „ještě ne“ se konečně stalo „tak poďte“ a my lehce zmrzlí, ale stále triumfální vykráčeli z kabinky a namířili si to přes chodbu přímo do sálu.
Jestli jste někdy přebírali Oscara, víte, jak nám bylo. Pokud ne, pak jste určitě někdy zažili pořádnou bouřku. A přesně tolik blesků nás v tu chvíli udeřilo do očí. Dva naháči, které kryjí jen lístečky na nejintimnějších partiích se ani na Fénix Conu nevidí každý den. Sálem se rozlehl potlesk a já nabídla Mamutovi – Adamovi jablko. A on si kousnul. Chaos započal. Sice se nezjevil starozákonní bůh a neusmažil nás blesky, vyhnání z ráje taky nenastalo, ale chaos v sále byl i tak.
Následující fotky nejsou vhodné pro mládež.
Pokud se bojíte, že bude ohrožena vaše mravnost, rolujte rychle!
Žhaví fotografové a Adam s Evou poprvé…
…podruhé (všimněte si, že jablko už je skoro sežráno)…
…a konečně potřetí i s výherním dortem!:)
A ještě jedna póza s výherním dortem, tentokrát v oblečení:)
Po krátkém proslovu na téma „co jsme zač“ jsme si převzali cenu pro nejlepší masku v páru. Bohužel nám radost kazil fakt, že jsme stejně byli jediný soutěžící pár, a i kdyby jsme tam došli v obleku a dělali, že jsme Men in Black dopadlo by to stejně. Ale což, poprask a ohlas, co jsme vyvolali, by stál za to, i kdyby dortu za první místo nebylo. Ale ono ho bylo a tak se mlsalo a ti, co věrni naší čajce byli, ti nejlépe se poměli.
A pak už se jen jedlo, pilo, hodovalo, v čajce zavřelo a zase ve tři domů šlo s kupou věcí a s dobrým pocitem, že to dobře dopadlo. Příští rok snad zas!:)
Autory fotek jsou Tissaia a Randalf (a snad jsem žádnou jinou nestáhla z FB a nepoužila, pokud ano, nechť mě autoři kamenují;)).
PS: tahle akce sice nebyla LARP, ale přesto jsem ji do této rubriky zařadila, protože se sem asi nejvíce hodí;)
noo. klobou důle za odvahu, já jakožto stará konzerva bych do toho určitě nešla, ale nápad betelnej 🙂
čím dál tím víc lituji, že mi fénixcon letos nevyšel (ach ta práce), tak snad příští rok:)
Ou maj gát, dva klobouky dole 😀 Když mám na blogu ukázat obličej, tak je to pro mne výkon… natož tohle 😀 vypadá to na sympatický spolek 🙂
jste dobří… pěkně jste jim – i mě – vytřeli zraky 🙂 klobouk dolů před vaší odvahou
Vy ste se s tím koukám moc nesrali 😀 Já takhle někam vyjít…ne ne, nic pro mě 😀 a se zvládneš ještě tak pěkně usmívat 🙂
No každopádně, skvělý nápad na stvárnění chaosu 🙂
No, ukázat prsa na cizí lidi bych nemohla 🙂 A vyvěsit to na frekventovaný blog už vůbec ne, bála bych se o pošlapání své důstojnosti, maximální debiní kecy, šíření fotek, zajímavé koláže a oplzlé mailíky. Doufám Lum, že z toho nebude průšvih 😀 Jinak postavičky máte hezké, líbí se mi tvoje nohy.
[6]: mě ne, potřebovaly by tak deset kilo:D
[7]: No tolik zase ne… Mě vždycky fascinovaly éterické typy jako baletky, modelky a moderní gymnastky (sama jsem roky dělala balet, ale tak hubená jako profesionálky nejsem), takže se mi líbí i tvoje postava 🙂
Ovšem na takovouhle akci bych teda rozhodně neměla odvahu 😀
[7]: Právě že ne, mě se líbí. Já mám třeba nohy masivní a takové tenké lýtko v životě mít nemůžu 🙂
…. Spíš na rukách by mohlo být víc sádla 😀
Myslela jsem, že jde o recesi a vtípek, když jsem četla to upozornění o mravní úhoně:D Upřímně řečeno. . . Prostě mě fascinuje, žes měla tu odvahu sem takový fotky vyvěsit, vždyť se to může kamkoliv dostat, kdokoliv to může zneužít.
Nicméně, "převlek" je to geniální!