Jen tak z nudy jsem projížděla iDnes – četla jsem si nové zprávy i zápisy blogerů, až jsem se proklikala k seriálu „slavné fotografie“. Našla jsem mezi nimi jedinečné fotky mrtvého kancléře Bismarcka i pobořených Drážďan, ale žádná z fotek mě nezaujala tak, jako ta, kterou uvidíte pod perexem.
Tahle fotografie byla pořízena 13.listopadu roku 1985, po strašlivém výbuchu sopky Nevado del Ruiz v Kolumbii. Vlna bahna zavalila město Armero a uvěznila stovky lidí v troskách domů a v bahnité špinavé vodě. Fotograf Frank Fournier dorazil na místo katastrofy po třech dnech od výbuchu – a viděl jen zkázu. Mrtvé i těžce raněné lidi, zapadené v bahně, zaklíněné pod troskami domů, odkud je díky absenci techniky i lékařské pomoci není možné dostat. A pak jej místní zavedli k třináctileté dívence Omarye Sanchezové.
Tuhle dívku a její rodinu probudily v noci zvuky valícího se bahna. Vyběhli z domu a utíkali pryč na nedaleký kopec. Omarya si všimla, že se jeden z jejích mladších sourozenců opozdil a vrátila se pro něj. Ovšem bylo už pozdě a vlna bahna je pohltila.
Dívka zůstala zaklíněná po pás v troskách jejich vlastního domu, bahnitá voda jí dosahovala až ke krku. Záchranáři jí nemohli nijak pomoci – aby ji mohli vyprostit potřebovali by odčerpat vodu, ale na místě nebyly pumpy. Jedinou možností by byla amputace obou dívčiných nohou, ale v sutinách města nebyla dostatečná zdravotní péče a dívka by určitě zemřela. Nezbývalo, než se s ní modlit a dodávat jí v posledních okamžicích života trochu naděje.
Když dorazil fotograf Fournier, byla Omarya ve studené kaluži vody už tři dny. Trpěla bolestmi a halucinacemi. Nikdo jí nemohl pomoci a tak jen čekala, než zemře. Frank Fournier udělal jedinou věc, která v té chvíli byla v jeho silách a dívku vyfotil.
„Když jsem mačkal spoušť, cítil jsem naprostou bezmoc před touto dívkou, která s odvahou a důstojností čelila smrti. Musela cítit, že z ní odchází život.“ řekl později fotograf. Moderní technika byla schopna její smrt zvěčnit, ale nebyla schopna ji zachránit.
Tři hodiny poté, co byl pořízen tento snímek, podlehla Omary Sanchezová podchlazení a svým zraněním. Jediné, co bude žít navěky je její fotka.
Nevím, co je na té fotce tak uchvacujícího, že připoutá váš pohled a nepustí. Zakalené oči umírající dívky nic nevyčítají, neptají se, jenom jsou a vědí. Tahle dívka už jenom čeká, smířená a ačkoli uvězněná, přece svobodná. Tahle fotka toho říká strašně moc. Vlastně spíš pleskám nesmysly, než abych vám rozkrývala, co při pohledu na ni cítím. A tak už to utnu a nechám vás, ať na sebe necháte zapůsobit okamžik, který zůstal zmražen v čase před více než dvaceti lety.
Fotka mi způsobila mráz na zádech. "pěkný" článek, fotka absolutně psychicky působící.
Taky mě to dostalo. Její oči jsou vážně takové vědoucí, smířené s osudem, trpělivé a i když jsou zakalené, je v nich takové kouzlo. Je mi jí líto.
Ty oči… všechno co na to můžu říct… v porovnání se životem je smrt opravdu milosrdná.
Málokdy brečím… ale tohle je i na mě moc…
Ano, její oči a výraz ve tváři říkají naprosto vše.
doufám, že to nezní morbidně, ale ta fotka he ohromná… má duši, hloubku, pohlcuje… oči té dívky jsou tak smířené, až to děsí…