Okna…

Je zvláštní, že člověk si vůbec neváží obyčejných věcí. Věcí, které denně vídá, denně používá a bez nichž si svůj život nedokáže představit. A přece kdyby tyhle obyčejné věci zmizely, byl by bez nich jako bez ruky. Vezměte si třeba takové okno – dokážete si představit, že je doma nemáte? Že je nemůžete otevřít a nadýchat se čerstvého vzduchu, že se nemůžete dívat, co se děje venku na ulici? Okno je fascinující věc – je to vlastně hranice mezi dvěma světy. Světem tam venku a světem tady uvnitř. Chrání nás a přece dovoluje podívat se, co se děje na druhé straně barikády. Není divu, že se okna a dveře, jakožto přirozené předěly mezi dvěma světy, tak často objevují v různých hororech, jako místa, kudy vstupují naše děsy, noční můry, ale i vítaní zachránci.
To vše ve mě evokuje pouhé okno, kus skla v rámu, průhled do jiného světa než je ten můj. A tak jsem zase otevřela deviantart a dala dohromady galerii těch nejzajímavějších oken. A že je na co se dívat:)
Venku svítí slunce, ale uvnitř je lezavý chlad. Co se skrývá v koutech? Na to je možná lepší se neptat…
***

Proč se u oken tak často zdržují kočky? Možná se jen rády dívají ven, ale možná nás chrání před tím, co by mohlo škvírkou mezi okenicemi vklouznout dovnitř…
***
…proto se svou kočkou udržujte přátelství a sdílejte s ní její pozorovatelnu.
***
Okno ale nemusí být jen ze skla. I díra ve zdi může být oknem a i tato díra ve zdi může být uměleckým dílem. A mimoto – na výhledu taky záleží.
***
Ano, na výhledu záleží. Když nemůžeš projít svět po svých, nechej si jej alespoň položit k nohám a očima se procházej po džungli velkoměsta. Kdo ti k tomu dopomůže? Přece ta bezvýznamná všední věc – okno:)
***
Osamělost vetkaná do ošuntělých zdí, oprýskaného nátěru a poškrábaných skleněných tabulek. Kdy naposled se někdo se smíchem vykláněl z tohoto okna? A vykláněl se vůbec?
***
Zde je hranice mezi „tam venku“ a „tady uvnitř“ opravdu velmi tenká a jiný svět za sklěnenou tabulkou láká svojí tajemností
***
A co když najdeme okno, které nic neodděluje? Okno, které nemá své „uvnitř“ ani „venku“, okno, které prostě jenom je?
***
Sedáváte rádi na oknech? Na hranici zvané okení římsa, kdy nevíte zda jít kupředu a vzlétnout jako pták a nebo se obrátit zpátky a schoulit se ve stínu svého pokoje?
***
Pro někoho je okno zdrojem zábavy – pozoruje dění na ulicích a necítí se pak tolik osamělý. Ale pro někoho je okno jedinou nadějí, že ještě uvidí sluneční světlo, nadějí, že svět „tam venku“ ještě nepřestal existovat. Bohužel mu ale okno nezaručí, že na něj svět „tam venku“ už dávno nezapomněl…
***
Zde jsem nenašla hlubší symboliku, zato ale spoustu poezie – vůně sena, drobné zelené lístky, plazící se po mřížoví a sluneční paprsky, které hladí unavená víčka. Poezie všedního dne, stačí se jen podívat z okna.
***
A zase tu máme oprýskané zdivo a starý nátěr, pouze se z tohoto okna dívá a to znamená, že ještě nezemřelo, ještě stále plné svou funkci. Můžeme se ale jenom domýšlet, koho ta dívenka vyhlíží a zda se dočká? Na to už nám fotka neodpoví.
***
A nakonec zase kočka. Černá jako noc za oknem, věčně na stráži, aby se dovnitř neprotáhlo nic, co nemá. Tak zavřete okna a zavolejte kočky, jen co se snese noc. Hranice mezi světy je totiž možná tenčí, než si myslíte…

7 komentáře “Okna…

  1. Nádherné obrázky….
    Naše kočičky taky sedají na okně, alew spíše je to "bílá šmouha" za dne, než za noci 🙂
    Třetí obrázek zdola mě uchvátil a poslední mě okouzlil, ale všechny jsou krásnjé. A ten obrázek bezskleného okna s uměleckými prvky je nádherný 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.