Před chvílí mě na titulní stránce cenrtum.cz překvapil odkaz na článek o městech duchů. Nejde ani tak o článek, jako o fotogalerii a fakt mi z toho naběhla husí kůže.
Města duchů – neobydlená města bez lidí mě vždycky děsila, přišlo mi na nich něco nepatřičného. Ne města, která chátrají po staletí a vzala si je příroda, ale města co tepala životem ještě před pár lety (či desítkami let, co to je v běhu času?) a náhle z nich všichni odešli, aby se už nikdy nevrátili.
Prázdné postele, nedojedená jídla na talíři, vyhaslá okna, vrzající okenice, hnijící nábytek, všude jen červi, švábi, myši a vítr, ticho, klid, mrtvo. Nikdo tam nezpívá, nesměje se, nikdo nechodí po ulicích, nesedí na trávníku, nedívá se z oken a nerozmlouvá s přáteli. Tiché oči/okna domů vás pozorují a za každým rohem může číhat tiché a zlověstné Něco.
Jak to tak píšu, za oknem jezdí auta, slyším občas hlas nějakého člověka, v paneláku naproti namodrale bliká v oknech televize…to vše jsou známky, že jsou tu lidé, ačkoli je nemusím mít ráda, jsou to lidé, jsou živí, dýchají, mluví, jsou tady. Možná se něco stane a i Prostějov, moje krásné město, kde jsem vyrostla, zůstane opuštěné a krom hmyzu a toulavých koček tu nezůstane nikdo. Jen ticho a smutek. Toho se vážně nechci dožít.
Brr…ta atmosféra prázdných měst na mě fakt zapůsobila, inu podívejte se na ten odkaz sami a uvidíte, že ať nemáte rádi civilizaci sebevíc, lehko u srdce vám z toho nebude.
Úžasné a fascinující, vždy jsem měl rád opuštěné rozpadlé budovy, se zatajeným dechem jsem prohlížel fotky z opuštěných měst a vždycky se mi líbily dokumenty věnující se vrakům potopených lodí. Je to taková moje úchylka, můj sen je jednou se podívat do Pripjati, 30ti tisícové město evakuované ze dne na den ponechané bez jediného zásahu od dubna '86. Naprosté ticho velkoměsta je prý tak vražedné, že mnoho lidí z těch, co tam byli, z toho bezmála zešílelo.
Ten pocit chci prostě zažít!
Ale co, takových míst je, minimálně v Rusku obrovské množství a na netu se toho dá najít opravdu hodně, kdyby Tě to zaujalo nějak víc, podělím se o nějaké odkazy 😉
osobně mě nejvíc zamrazilo v zádech u obr. 9 (projekt San Zhi) … na těch obrázcích je něco tajemného, přesto bych tam nechtěla…má intuice mě odrazuje
Ano, je to fascinující…něco podobnýho jsem viděla kdysi někde v Chorvatsku (název městečka jsem už zapomněla :)). Část města byla úplně opuštěná – bylo vysoko v horách, jednoho dne přišlo zemětřesení a po něm se obyvatelé radši přestěhovali o pár kilometrů níž. Zvláštní je, že tam všechno nechali. Školní lavice a na nich knížky, boty v botnících, talíře na stolech…bála jsem se tam. Škoda, že jsem neměla foťák a že už tam pravděpodobně nikdy nepojedu. Ach.
Pripjať mě neskutečně láká, tam se musím podívat dřív, než se tam usadí americium. Jinak mě taková místa opravdu přitahují. Představa opuštěné a liduprázdné Prahy taky není k zahození, jen rozpadnout se by nemusela.
Tak jsem koukla na obrázky a běham mi mráz po zádech :o( Hlavně u obrázku z Černobylu…jednou tak možná dopadneme, pokud si nebudeme vážit sami sebe a Země…nebude nic…jen pusto a prázdno a … ticho …
No fuj….Je mi…mrazivo a smutno….
Ta fotogalerie je opravdu…hrůzostrašná…
Také nemám ta města ráda, ale přesto mě to k nim táhne, jako ke starým, židovským hřbitovům…vzpomínky tam žijí dále, jen je přes svůj strach možná nevidíš…
Ale i tak…je to strašidelné
Některá ta města působí vážně strašidelně. Mohly by se v nich klidně točit horory=)
Nahání mi to hrůzu…
Je to děsivé, ale stejně bych se tam moc ráda podívala 🙂
Tak Pripjať bych chtěla vidět naživo…a ani ten projekt San Zhi nevypadá špatně. Daly by se tam udělat bezva fotky.
je to asi tak týden, co jsem si shodou okolností po náhodném naťuknutí při debatě s jedním známým prohlížela tohle http://www.milovicefoto.cz/ Kalifornie to sice není, ale zas je to o poznání dostupnější 😉
Ta Centralie, to je jak ze Silent Hillu:D Taky bych se na nejaky takovy misto jednou rada podivala i kdyz mi nahani celkem hruzu….shodou okolnosti jsem pred par dny docetla knizku Prokleti Salemu od Kinga, ve ktere se inspiroval prave mestama duchu, ovsem u nej ta pricina zmizeni obyvatel byla ponekud hruznejsi nez zemetreseni, doporucuju:D
Města duchů mne ale i tak přitahují. Tedy i veškeré fantasy a fantazie(kterou mám bohatou).
mne sa tie obrázky celkom páčia 😀 aj keď ma tiež nepriťahuje myšlienka že za každým rohom môže byť niečo hnusné a smradľavé…
Ja jsem mozna divna, ale neprijde mi na tom nic ohromneho, fascinujiciho a uz vubec ne strasidelneho.. takovych mest je v postkomunistickych zemich mraky 😀
Pripjať mě taky fascinuje nejvíc, viděla jsem o tom kdysi dokument a fakt z toho člověku mrazí v zádech.
Města z dnešní doby, kde nikdo nežije (halvně teda ten Kypr a Japonsko) mi taky naháněj husí kůži. Jde z nich cítit takové To, že každá civilizace jednou skončí a zbyou po ní jen ruiny.
A Prostějov? Mám tam příbuzný a spolužačku…a ta nedopustí, aby to tam vymřelo, neboj 😛
velice působivé… taky pro tahle místa mám slabost.
a jedno znám i v republice, sídliště+letiště Boží dar v Milovicích, bývalý vojenský prostor opuštěný Rusy v 1991…
Působí to zvláštně. Děsivě, ale zároveň to tak děsivé není. Spíš je to jako připomínka pomíjivosti všeho.
Je to opravdu mrazivé, ale i zajímavé. Ráda bych se podívala do nějakého takového města.
Ticho, jen houpačky, na kterých se dříve houpaly děti, vržou do větru… Jako by ti lidé odešli ze vteřiny na vtěřinu.
zajedte si do Rumunska, zjistite, ze na tom nic zajimaveho neni, je to spis smutne..
takhle na obrázku to na mě nemá žádný vliv… prostě jen fotky a nic víc, takových jsou na netu stovky… ale být tam, stát uprostřed hradního návdoří, náměstí nebo návsi, rozhlédnout se a nevidět žádné známky lidského života, to by bylo jiné kafe… a představa strávení jediné noci v takhle opuštěném městě/vecnici/hradě není zrovna příjemná