Vždycky když přijedu na nějaký hrad, mám sto chutí si ho koupit a zůstat na něm bydlet. Pořád říkám, že patřím do středověku nebo do fantasy knížky, ale když jsem mezi pevnými kamennými zdmi půl století (i více) starého hradu, je ten pocit ještě markantnější. Hrady prostě zbožňuju a tak jsem si projela deviantart a našla pár obrázků hradů, které mě zaujaly:) Máte-li rádi starobylá sídla dávno mrtvých šlechtických rodů, pojdťe se jejich zákoutími procházet se mnou;)
Kdysi tu musela stávat mocná strážní věž…dnes tu po ní zbyly jen ruiny,
hora suti a kamení, dávná připomínka na zašlou slávu…
***
Ke hradům určitým způsobem patří mlha, v každém správném hororovém
románu by neměl mlhou zahalená stará zřícenina v žádném případě chybět.
Ale když se na to podíváte, vidíte, že to není jen klišé pisálků brakové
literatury, ale v mlze se skrývající věže a zdi mají opravdu něco do sebe
***
Jak říkám, mocné věže hradu ukryté v mlžném závoji, mužská energie síly
a moci se snoubí s krajkovým závojem něžné nevěsty.
A k tomu přízračnému tanci hrají kopyta koní kouzelnou píseň a vítr kvílí
dávno zapomenuté zkazky o chrabrých činech hrdinů…kdo je jednou
uslyšel, tomu už není dopřáno klidu
***
Kromě mlhy ale k hradům a dalším sídlům šlechticů patří i tma.
Temná bouřková mračna, halící obzor a za nedoléhajícími okenicemi burácí vítr.
Nebo to na blížící se bouři přijíždějí předkové a přízračnými hlasy se ptají,
zda jejich památce bylo učiněno za dost?
***
Strohá krása prastarého hradu na kopci a přezdobená kýčovitost
barokních andělíčků na pár století staré kašně. Co je krásnější? Z čeho lépe
dýchá duch doby? Tato otázka je zbytečná tváří tvář skutečnosti,
že ty dvě stavby spolu kontrastují jako oheň a led, světlo a stín,
jako pravda a faleš…
***
Vlny den co den, rok co rok narážejí do skalisk na břehu a s každým vlhkým a chladným
polibkem ukradnou kousíček kamene, jen zrníčko možná oblázek.
A tak patrně v době, kdy se tento hrad pyšnil svou největší slávou a silou
bylo od něj moře mnohem dál. Staletí uběhla, člověk odešel, moře zůstalo
a s každou vlnou se blíží okamžik, kdy tento kdysi majestátný hrad zůstane ležet
na dně oceánu, odkud jej možná za mnoho tisíc let vyloví naši potomci.
Ale ještě ne, ještě stojí mlčenlivě na stráži, vzpomínaje na minulost, střežíce
přítomnost a obávaje se budoucnosti...
***
Kdysi těmto zdem dělaly společnost kejklíři, bardi a krásné dámy v
drahých robách, před nimiž se v lesknoucích se zbrojích předváděly rytíři.
Tam, kde třeskaly zbraně, zvonily meče, šumělo víno a nesl se zpěv,
se dnes škvírami prohání jen vítr. Ten vítr, který jediný nezapomněl…
***
Kolik hradů jsem na svých výletech prošla, kolika síněmi jsem byla nucena
kráčet v ošoupaných pantoflích a poslouchat znuděný výklad někoho, pro nějž
nejsou kamenné zdi ničím víc, než otravným kusem historie.
V mých snech je to ale jinak, tam pokoje nejsou přeťaty páskami a po
chodbách se neprohánějí rozjívenéděti turistů. V mých snech hrady žijí
a jejich obyvatelé s nimi. Proč ale každý sen musí skončit probuzením?!
***
Tohle místo jsem nikdy neviděla a přece jakmile jsem se podívala na
tu fotografii, srdce mi řeklo „tohle znám, tam jsem byla!“. Ty zdi,
ty skály, ta řeka, či snad mořská zátoka…slyším znít zvony a vidím
dlouhý průvod, co kráčí od vody po střechu hradu, či snad chrámu?
A do toho všeho zní chechot racků, v němž zaznívá posměšné:
„Nic není věčné…“
***
A zase se uchyluji do snové říše, protože vím, že lidská fantazie dokáže
stvořit to, co lidské ruce nikdy ne. A přesto, že některá místa
existují jen v našich myšlenkách, jsou živoucí a mnohdy skutečnější
než ta, která nazýváme ralitou….
***
A toto je podle mnoha lidí nejkrásnější hrad na světě – Neuschwanstein.
Král, který ho nechal postavit, se strašlivě zadlužil, ale krále pohltil čas
a nádherný hrad zůstal, vznešený, hrdý, překrásný.
Asi jste pochopili, že i já se řadím k těm, kteří jej považují za nejkrásnější z hradů
a proto ještě pár pohledů na jeho bělostnou majestátnost:
***
***
***
***
A tímto pohledem se s vámi loučím s výletem do minulosti, jež je skrytá v přítomných
stavbách, ve zdivu, v kamení a dávno zasazených alejích.
S minulostí, která vedle nás stále ještě dýchá, tepe a stárne a přesto
nám není dovoleno do ní vtoupit…
Zbývá jen doufat a snít mezi hradními zdmi:)
Ten obrázok 6 a 9, tie hrady sú Nádherné, tiež ich Milujem, Lúmenn. 🙂 A tie hrady, obrázky, 6 a 9, myslím, že je to v Írsku.:)
Hrady jsem měl rád dříve, teď chci bydlet v protiatomovém bunkru se spoustou techniky.
Teda..v nejakej fantasy knižke by som fakt chcela byť 😀 Určite by som sa tam cítila viac doma ako tu 😀
A v hrade alebo zámku by tom chcela bývať aj ja. A ked už nic, tak aspon v peknom staromodnom domceku s parádnym vyrezávaným nábytkom 😀
No a ani nemusím hovoriť, že tie obrázky sú naozaj nádherné 😀
[2]: Tedy, to bych měl docela dilema, co si vybrat :))
Docela přesně si vyjádřila můj pocit z hradů. Už od dětství miluju prolézat všechny chodby a zákoutí… Ještě staré kláštery jsou také dokonalé. =)
[2]: od hradů k bunkrům? Fuuj mi přeběh mráz po zádech, jestli něco nesnáším jsou to přetechnizované betonové krabice. BRRRR Zlaté hrady:D
Nemohu k tomu dodat nic vic,nez jen zavreni oci a povzdechnuti.
Pěkný…
Také mám rád hrady a zámky. Má to také svoje příjemné kouzlo. Jako z dávných časů snad. Ale spíše je tam symbolika vznešenosti a moci. Pěkné.
Miluju zříceniny, ale jak psal Huntmaster, klidně bych se odstěhovala i do bunkru 🙂
Ty obrázky jsou úžasné,také se ráda procházím po hradech a zámcích,i u nás ve vesnici kde jsem bydlela stál jeden takový skromný hrádek bydlel v něm Pán z Liliové hory,boužel hrad se nedochoval a nijak moc velká zmínka o něm nikde není,zbylo z něj jen pár kamenů ale jeho dějiny se schovali do vzpomínek stromů 🙂
Děkuji za překrásnou prohlídků hradů, s neméně překrásným doprovodným textem. Lumenn, bylo to velmi poetické, kdy už se konečně dokopu a podívám se na tvou tvorbu? (To byla řečnická otázka, samozřejmě nečekám odpověď).Na tvůj blog zavítám častěji, je toho ještě hodně k přečtení…
krasny vyber, hrady se mi taky libi, ale jeste vic zriceniny…ovsem bydlet bych tam nechtela, musi tam byt desna zima a vlhko:D
hezkej obrázek
Ty hrady jsou nádherný, máš fakt vkus. Ale hrady a zámky byly vždy sídla illuminátů a prováděly se na nich satanistické seance, jsou v nich hrozné energie i pro lidi, kteří nevidí obrázky minulosti. Jde to hodně cítit. Bydlení na takovém místě nedoporučuji.
Kdybych si měla vybrat mezi hradem a zámkem, zvolím hrad… stojí tu staletí, dýchají starou energií, ty kameny pamatují úchvatné doby, jen škoda, že neumí mluvit… jak si napsala – kdybych mohla, hrad bych si koupila a žila tam… sou to kouzelná, dokonalá, silná místa… dokážou mě unést:)
[16]: to máš pravdu, je fakt, že na některých hradech je to mazec a už jsem zažila místa, kde se mi zvedal žaludek – když vidím znak řádu německých rytířů mám vyloženě strach, možná nějaká špatná vzpomínka nbo jen blbá energie;)