Letos jsem si řekla, že na vlastní oči prozkoumám pár záhadných míst na Moravě a v Čechách a proč nezačít hned tím, co má člověk skoro za domem. Vzali jsme tedy s Liz psa a nasedli na šalinu číslo 10, abychom završili týden nedělním výletem na Stránskou skálu (mapa).Počasí se rozhodlo, že nám udělá čáru přes rozpočet a tak po asi půl hodině procházení se po národní přírodní památce, začalo lít jako z konve. Přestože nahoře na Stránské skále je nádherný výhled na celé Brno (no nádherný, jak jen může být výhled na továrny a paneláky nádherný?) a všude jsou šnečci a kvítečka a pes si užíval procházení a my krásné přírody, přesto všechno nám právě déšť přinesl největší dobrodružství. Protože na Stránské skále nejde jen o kopečky a vápencové skalky, na kterých se vyhřívají užovky, ale především o staré nacistické štoly, které jsou volně přístupné a dají se parádně zkoumat. Jenomže my husy pitomé pochopitelně neměly žádné světlo, ale osud asi chtěl, abychom jeskyně navštívily, protože déšť do nich zahnal další odvážlivce a tak naše dobrodružství začalo…
Souložící šnečci
Výhled na industriální Brno zatížené černými mraky
Lúmennka na vrcholu Stránské skály
Potkali jsme dva týpky v našem věku, kteří se nám později představili jako Kuba a Honza, oba evidentně z VUT, jak se skrývají ve vchodu jedné doš tol před lijavcem. My ty štoly nemohly najít, až nám jedna paní prozradila, že je máme přímo u čumáku celou dobu, ale my trubky chodíme po okolí a místo abychom pročesaly okolí zastávky šaliny, brousíme po kopečkách.
Takže pro všechny, kteří se tam vypraví – vchod do štoly najdete snadno, od zastávky šaliny se vypravíte po stezičce vedoucí na kopec a místo nahoru na vyhlídku půjdete hned cestičkou doprava a dojdete k vlezu do jedné ze štol. Prudce doprava pak můžete jít po cestě podél kolejí šaliny asi 200 metrů a pak zabočíte doleva a dojdete k další štole.
Vchod do štoly číslo I. – za deště tedy vypadá dost neútěšněji
(více infa na webu, z něhož je i tato fotka – tajemná místa Brna)
Začali jsme zkoumat. To jsme ještě nečetli nic záhadologického o Stránské skále a jediné, co nás děsilo, byly všechny ty hororové filmy, které jsme viděli. Kluci nám svítili baterkou a nás v jednu chvíli napadlo, že jsou to masoví vrahové, kteří nás tam někde zamordují. Naštěstí se tak nestalo a my mohli v klidu pokračovat v pátrání…
Vnitřek štoly I. – střední patro chodeb, které má asi kilometr a na jeho konci se nachází
kryt civilní obrany, jehož vrcholek se dá přeplazit a za ním je ještě asi 200m chodeb
Proplétali jsme se chodbami za svitu baterky a zapalovače a já se pokusila vlézt do míta, kde se dá kryt přeplazit, ale bylo to dost náročné a popravdě jsem se docela i bála. Takže jsme vylezli ven a vrhli jsme se do dalších objevů – tentokrát nejspodnějšího patra. S pesanem na vodítku to byl docela zajímavý quest, ale protože Gabriel není pes, ale dhoul (to je dlouhý příběh a může za to Mamut, dhoul je tohle) a taky je hraničářské zvíře a tak vůbec, tak se skoro nebál a zvládal v klidu potmě běhat chodbami.
Vchod do spodního patra chodeb a před ním já a speleologický pes Gabriel
Lizinka tamtéž – a speleologický pes opět nechybí:)
Kdybychom věděli, že procházíme místem, kde se oběsila v padesátých letech žena, asi bychom nebyli tak klidní a vysmátí. Zvlášť když jsme seděli, kecali a kouřili jen kousíček od trámu, kde ta paní visela…no, nepříjemný pocit. Ale každopádně už tam nevisí, to mohu potvrdit a její duch tam podle všeho taky nestraší, jinak bych se asi cítila na tom místě dost jinak. Co je ale mnohem zajímavější, než strašidlo na provaze, je to, že z té štoly se dá dostat do systému přírodních plazivých jeskyní! To je něco pro Lúmennku!
A taky, že jsme tam všichni, včetně pejska (nebojte, nebylo to nic náročného) nalezli a ono to šlo pořád dál a dál. Pejsek s Liz zůstali v první místnůstce s asi metr vysokým stropem a já ještě s jedním s kluků a slečnou s klukem, které jsme tam potkali, jsme lezli dál. Náročné výstupy, plazení se po břiše a úchvatná místa, na která nikdy nedopadlo sluneční světlo. Někde v jeskyňce, do které se člověk musel plazit po břiše, namalovali návštěvníci na zeď oko a značku „zákaz vjezdu automobilům“, fakt zvláštní, když vám na to dopadne světlo baterky:)
Plazit se dalo ještě dál, ale musela jsem se vrátit za pejskem a Liz, která tam seděla s druhým společníkem jen při světle zapalovače, oba netušíce, že sedí jen pár metrů od místa sebevraždy paní, jíž zemřela dcerka a tak jsme se opět plazivě vrátili a pak pomaličku vylezli na denní světlo.
Člověk by ani nevěřil, že jen dvacet minut od baráku má tak zajímavá místa. Plánujeme se tam ještě vrátit a pořádně to prozkoumat. A taky se konečně začít věnovat objevování krás naší vlasti a projet všechna zajímavá a hlavně tajemná místa, která nabízí. Tak snad brzy nashledanou u příštího článku:)
Super inspirativní, až mi zas bude Brno připadat malé a nebudu vědět, kam se vrazit, tohle bude plán č.1! 🙂
Děkuju za tip 🙂 Škoda, že do Brna to mám krapet z ruky, ale neuvěřitelně ráda bych se tam podívala! Asi taky začnu s pejskem prozkoumávat okolí, jestli tady nemáme něco pěkného i my 🙂
Užovky? Vím, co budu dělat příští slunný den!
Najděte ovečku Beátu a soutěžte o super ceny !
Nezbedná ovečka Beáta se skrývá někde v místnosti, myslíte, že ji najdete?
Klikněte na tlačítko níže a zkuste objevit Beátinu skrýš. Pokud ji najdete, můžete vyhrát 2 matrace Dormeo! a další ceny.. Každý kdo se zúčastní dostane kupón 200kč a Ebook zdarma…
http://soutez.dormeo.cz/index.asp?tn=friendhome&parent=22269916&sid=47978&csu=sheep&cex=1541012&med=ref&orig=mcn&vir=yes&src=cz_mrv_sheep_ref_lg_viral-ext&referrer=viral-ext_ref_1541012&utm_source=viral-ext_ref&utm_medium=Referrals&utm_campaign=cz_mrv_sheep_ref_lg_viral-ext_1541012&utm_content=
V Budějcích sice nemáme štoly, ale zato systém ortů, do kterého jsem párkrát vlezla kvůli natáčení školního dokumentu s pár přáteli, a abych řekla pravdu, je to taky docela zajímavá podívaná, jestli někdy budeš mít cestu do Budějovic, fakt doporučuju tam zajít… Jedinou nevýhodou je, že jak se v chodbách ztratíš, vylezeš až kdesi na Rudolfově 😀 No a dalším nebezpečím je zasypání 😀 Ale řekla bych, že to docela stojí za to 🙂
V štolách som ešte nebol, ale keď vidím nejaký bunker alebo rozbitý opustený dom tak ho idem preskúmať (vykonať tam potrebu :)). Akurát nedávno som bol v jednej rozbitej budove a vnútri bola na stene nasprejovaná taká smutná tvár a veľkým sprejerským písmom napísane: "tiež sa sem prídem obesiť!" podpísané "človek zbytočný", docela smutné a desivé
Já jsem z ostravy takže smůla. Spíš bych chtěla jet na hrad Houska :o).
No, to já s naším psem taky chodím na dlouhé procházky. I když jsem nezavítala na místa tajemná, ale spíš jen ty, ke kterým se do dnes váže nějaká zajímavá vzpomínka. Dokonce jsme našli i včelí úly. A mě bylo hned divné, co to kolem bzučí. A jaký byl šok, že stojím asi tři metry od úlů. A nebo ten barák, kterému já jsem kdysi dávala za vinu, že prší, kdykoliv jsem k němu přišla. Nebo když jsem šla na houby a zastihlo mě krupobití. Ještě, že jsem měla ten košík, kterým jsem si mohla chránit hlavu.
Jo tam jezdím často, jako malá jsem tam strašně bála a teď už mi to nevadí. A vážně tě obdivuju já většinou jdu do jeskyně jen na záčátek a pak zbaběle vycouvám >_<
Hm škoda, že jsem o tom nevěděla, když jsem v neděli čekala na bus domů, zajímavý tip na výlet 🙂
Mozno sa ti bude pacit stranka kafelanka.cz je to stranka specializujuca na tajomne miesta v Brne :)))
[11]: z něho mám ty fotky a už ho mám prolezlý, ale každopádně díky:))
Tak já s pesanem zatím prolézám jen lesy a pole. Psice ještě i rybníky, kaluže (čím blátivější, tím lip), ale toho se s díky neúčastním.:-D Každopádně tohle vypadá zajímavě. Brno nemám zase tak daleko, takže se tam možná pojedu podívat. Díky za tip a vesele prolézej dál (prochajdy miluju atak se info o zajímavých místech hodí).
Taky jsme s kamarádkou podnikly výzkumnou výpravu. Chtěli jsme pak uspořádat výpravnou misi vstříc štolám. Když jsme vyšli z šaliny a šly nahoru do kopce, střelila jsem pohledem do jednoho temnějšího zákoutí po pravé straně a napadlo mě, že je to ono. Ale kamarádka šla dál a tak já taky. Když jsme znavené prolezly vršek křížem krážem a vraceli se k zastávce zjistili jsme, že můj pocit byl správný a jeden vchod tam byl. Kamarádka zkontrolovala kyvadlo, které se začalo pěkně pohybovat. A já šla na průzkum. U štoly jsem ucítila směsici pocitů. Starh, vztek a smutek. Úplně mě to celou pohltilo a já se stáhla. Jenže můj strážný andílek se kousek ode mě objevil a snažil se mě popostrčit. Ať tam jdu. Že ten duch tam mi neublíží. Jenže, já nemohla nechat kamarádku jen tak tam stát. Tak jsme se otočila a šla k ní.Momentálně je mise štola odložena na neurčito. Stačilo by, aby bylo hezky 😀
Mám prosbu, lze tvé zážitky zveřejnit na našich stránkách ? Děkuji
[15]: ahoj, klidně, ale prosím o zřetelné uvedení zdroje;)
To je přesně vono,5 let jsme tam nebyl a ajko debil jsem tam prováděl dvě holčiny a ony nakonec našli aspoň tu menší jeskyni,ale tu větší jsme za Boha nemohli najít,proto,že jsme chodili v bludných kruzích 😀 Hele,co tak z Brna kdo jsou nebo kousek od Brna si dát sraz a ještě tam do zimy zajít,hmm?:)
Omlouvám se za pravopisné chyby,jsem po noční,ale nápad si myslím je to dobrý,setkat podobně smýšlející lidi an magickém místě,uvnitř jeskyně zapálit svíčku a vytvořit donrou energii a pak zajít do čajovny,rád vás poznám,Luménnku jsme viděl jenom jednou v životě,asi si stejně nepamatuje an autogramiádě jedné knížky:)Tak lidi pište a uděljeme nějakou smysluplnou akci♥
Škóóóda, že je to tak daleko… Miluju zajímavá místa a jeskyně přednostně.
Kdysi jsme jako kluci (9. třída) v té štole našli nějaké staré térpapíry, pověsili na jakýsi kábl, visíci ze stropu a zapálili.
Udělala se silná vrstva kouře, cca 30 – 50 cm tlustá, zhruba ve výši 1.70m. Pod ní byl řidší kouř, nad ní čistý vzduch. Posléze to vyhřezlo ze vchodu do štoly a hlavně ta hustá vrstva vypadala, jako by z toho otvoru lezlo ven kouřové prkno.
Jinak za těmi dvířky v cihlové zdi (asi ta na foto) se dalo za nás dojít do jakéhosi dolíku, nevím, zda přírodního nebo umělého, kde v půdě byly kousky krápníků.
A na jaře (konec března, začátek dubna) kvetou na Stránské skále koniklece.
Super tip, na jaře, jak se oteplí, tak tam vyrazíme.
Dneska jsme se odsud vratili,najit cestu bylo tezsi protoze jsme zacali na kopci, jinak dole jsou vsechny stoly cca vedle sebe po ceaticce, nasli jsme 4 ale v prvni z leva ( nejblize k tramvaji ) mel nekdo ohen a sel ven kour, pak dalsi byla nepristupna bez provazu protoze trochu prselo a je dost hluboko pod cestou, do krytu s protitlakovou stenou jsme se dostali a do stoly v pravo ( vchod vedle betonoveho krytu civilni obrany ) take, jen zed v pravo nad krytem uvnitr stoly byl zazdeny a nebylo ho kudy prelezt 🙁 Jinak super zazitek i kdyz jsme videli jen 2 stoly..
Si ves otra jugada, tambiГ©n Megapolis realiza trampas en Android con diferentes aptitudes que podrГan ser valiosas. incluso. Estamos seguros de que este
<a href=http://bitcoinsp.info/bitcoin-kopanie-cpu-1-bitcoin-en-euro-2010>cyfrowej kopii</a>
Tiberius coin: el Гndice de criptomoneda del activo digital de productos bГЎsicos
Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli