Proč si nepamatujeme své minulé životy?

O reinkarnaci mám zde na blogu hned několik článků, konkrétně tyhle:
A zajímavé je, že pod každým z nich se objevila v postatě táž plejáda otázek. Nejčastější však byla jedna – proč si svoje minulé životy nepamatujeme? Většinou jste nechápali smysl reinkarnace, když stejně nevíme, co jsme v minulých životech napáchali – k čemu tedy to učení a vzdělávání, když nevíme co a hlavně proč se učíme? Já odpověď znám, cítím ji uvnitř, ale nedokázala jsem ji převést do obecně srozumitelných slov.
Ale v pátek, když mamka probírala pár věcí s naší „andělskou léčitelkou“ paní Majerovou a dělali jeden očistný rituál, u něhož bych překážela, seděla jsem venku na chodbě a četla si. Sebou jsem nic neměla a tak mi byla půjčena kniha od Františka Bardona, známého to českého hermetika a mága. Listovala jsem útlou knížečkou s otázkami a odpověďmi tohoto vzdělance a zrak mi padl na otázku: proč si nepamatujeme své minulé životy? A vyčerpávající a jasná odpověď mi přišla tak dokonale podaná, že jsem si ji co nejpečlivěji zapamatovala a mohu vám ji reprodukovat.

Tak tedy – své minulé životy si nepamatujeme z mnoha důvodů, z nichž hlavní je schematičnost. Představte si, že přesně víte, co jste v minulé inkarnaci udělali špatně a tudíž víte, co dělat abyste své chyby napravili. Takže je logicky napravíte, pokud nechcete být v příštím životě ještě více zkoušený, to dá rozum. Tím pádem se naše životy omezí jen na jakési opravování chyb, stanou se schématickými, předvídatelnými, jako podle šablony. Opravit chyby a udělat jich co nejmíň a tak pořád dokolečka dokola.
Je to jako když ve škole napíšete test, který neuděláte a musíte jej psát znovu. Učitel vám buď řekne, které otázky jste měli špatně a nebo vám neřekne vůbec nic. V prvním případě se našrotíte dvě, tři otázky a zbytek vyplníte jako minule, takže probíranou látku do hlavy dostanete jen na chvíli. Ale v případě druhém se raději naučíte všechno, protože nevíte, kde jste udělali chybu – celý test je těžší, ale odcházíte od něj s více vědomostmi.
A stejné je to i s reinkarnací. Nevíte, jaké „otázky“ jste minule vyplnili špatně a tak se musíte učit vše znovu, lépe a více si toho zapamatujete. Život je překvapivý, nemáte pocit, že jste určité věci už dělali tisíckrát, vše je nové, neotřelé, zajímavé. A taky těžší, což znamená, že se toho naučíte mnohem více. Střípky dávných vzpomínek vaší duše skládáte postupně a tak zjišťujete, které „otázky“(životní situace) jste minule zodpověděli dobře a které „odpovědi“ (vaše reakce) musíte přepsat. A nebo na reinkarnaci nevěříte, žijete tady a te´d stylem po mě potopa a příště musíte opakovat nejen test, ale hned celý ročník. A o tom to je:)
Doufám, že je vám tohle vysvětlení konečně trošku jasnější a cesta za sebepoznáním (a to i tím minulým) je zase o něco schůdnější;)

15 komentáře “Proč si nepamatujeme své minulé životy?

  1. Dobre vysvetlene.. ale jeste se zeptam, myslis, ze i kdyz clovek treba neveri v tu reinkarnaci, tak bude "opakovat" rocnik? Vsak se muze snazit zit dobry zivot i z jinych duvodu, treba kvuli nabozenstvi, ci jakesi moralni vychove, svemu svedomi.. a pak to ma preci na karmu vliv take. ne?

  2. mě tohle vysvětlení stačilo :o) taky jsem si to myslela … a taky si myslím, že kdybychom si všechny minulé životy pamatovali (detailně), tak že bychom se museli chytat za hlavu co jsme páchali. Myslím, že nikdo není bez viny a někdy někomu ublížil.

  3. Ono to snad ani nejde abychom si minulé životy pamatovali. Jejku… mně by se určitě stýskalo po tolika lidech. A v minulém životě jsem třeba nemusela nosit brýle… možná by mi bylo jen spoustu věcí líto, včetně těch chyb. Každopádně už mám svejch reinkarnací dost, a chci jít relaxovat do nebe 🙂 když to řeknu hodně laicky.

  4. slečna onni má dobrý postřeh… aniž bych věřila v něco takového, jako je reinkarnace… prostě se snažím prožít svůj život naplno a to, že dělám chyby prostě beru jako součást toho, že tu existuju. kdybych ty chyby občas nedělala, neposouvala bych se nikam, nepoznala, že je něco blbě a něco dobře. dělám to z pocitu prožití toho života naplno, jsem tu, tak využívám všechny možnosti, snažím se neubližovat, jednat tak, abych se za své jednání nemusela stydět

  5. onni: no jasně, na tom, v co věříš vůbec nezáleží, záleží na tom jak žiješ svůj život, jestli věříš v Boha nebo holou prdel na nebesích je to fuk, pokud jsi dobrý člověk. Jestli to s článku nevyznělo tak se omlouvám:)
    Venom: tak to tě asi zklamu, bo my lidé, to máme ještě na hooodně dlouho, tahle planeta je jako první stupeň ZŠ, když to přirovnám a "do nebe" se dostaneš až budeš mít po vysoké:) Nedáš-li se na jógu a tvrdá cvičení duše i těla, budeš se reinkarnovat ještě dlouho:) Jestli tě to potěší, tak my všichni:D

  6. (asi mi ten komentar prvy nezobrazilo:() Zaujímavé.. popravde som som si vždy myslel, že po smrti je "niečo vyššie" alebo proste niečo, čo tu ešte nebolo.. neviem ako to presne popísať.. o reinkarnácii som čítal, ale (asi) laicky som predpokladal že keď zomriem, môžem byť v druhom živote červ, so životnou rezervou pár dní…nepríjemná predstava… to čo si tu napísala znie zaujímavo a možno na tom niečo bude 🙂 ale veď, uvidíme.. časom:)

  7. lumenn, veta "A nebo na reinkarnaci nevěříte, žijete tady a te´d stylem po mě potopa a příště musíte opakovat nejen test, ale hned celý ročník. A o tom to je:)" muze znit trochu na prvni cteni tak, ze pokud v reinkarnaci neveris, mas po srande 😉

  8. jasně, já si chci svůj život prožít naplno a jako slušný člověk prostě proto, abych se jednou za sebou mohla podívat s čistým svědomím, ani nemusím věřit, že všechny kiksy, který tu spáchám, budu muset jednou zase pěkně napravit 🙂 tohle poselství z toho článku asi tak úplně nevyznělo, nebo jsem ho nepochopila, že je fuk, v co člověk věří, klidně i sám v sebe, že chce mít, když se ohlídne, ten dobrej pocit 🙂

  9. Já tak nějak věřím na reinkarnaci, ale není mi jasný, jestli jsem byla vždycky člověkem, nebo třeba nějakým zvířetem…
    Mívám taky takový divný vzpomínky, asi jako psala Blackwish…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.