Odpovědi pro ravenu (hubnutí) a Květinku (psychologie)

S malým spožděním, ale přece, odpovědi na vaše otázky z všem snad již dokonale známé rubriky Vy se ptáte, já odpovídám, do níž samozřejmě můžete i nadálě přidávat otázky na témata, která vás zajímají ohledně mě nebo něčeho, čemu rozumím (a nebo se tak aspoň tvářím:)).

Lúmenn: Když napíšu, že nic, bude to sice pravda, ale asi ne to, co chceš úplně slyšet, co?:)

Jde o to, že jsem celý život byla dost hubená, respektivě štíhlá, víc než kolem 55ti kilo jsem nikdy nemívala. Tedy až do sedmnácti, kdy jsem dostala nové prášky – antidepresiva s názvem Zyprexa – po tomhle svinstvu se nejen přibírá, ale taky se u mě brzy poté, co jsem ho začala brát, objevilo astma. Poled lékařů tam tehdy byla souvislost a tak mi prášky změnily. Nic to nezměnilo na faktu, že už jsem přibrala cca 10 kg a astmatu se taky nikdy nezbavila.

To bylo tedy někdy v roce 2006, kdy jsem vážila i po další změně prášků stále 65 kilo, bylo to na mě už docela dost, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Byla jsem zaoblenější, toť vše:) No a v roce 2007 jsem pomalu začala hubnout, o prázdninách už jsem měla jen těsně na 60, což mi naprosto vyhovovalo. Ale pak prostě z ničeho nic, někdy koncem prázdnin, začala váha ubývat. Jedla jsem pořád stejně, psychicky jsem byla úplně v pohodě, ale za půl roku jsem shodila zhruba deset kilo a měla jsem kolem 50ti kilo.

Pořád pohoda, trochu mě sice štvalo, že můžu vyhodit půl šatníku, protože zatímco k Vánocům 2006 jsem si kupovala věci velikosti 42 nebo 44, o rok později, na Vánoce 2007, už to byla velikost 36 nebo 38. V lednu 2008 už jsem ten úbytek váhy začala řešit se svojí doktorkou, prodělala jsem milion vyšetření od braní krve až po gastroskopii (hadička v krku, to je hnus!) a na nic se nepřišlo.

Rok jsem si udržovala váhu kolem té padesátky, ale rok 2009 byl dost plný vypětí a psychicky jsem musela ustát hodně věcí a tak jsem zase shodila až na 44 kilo. No a od října, to jsem se dala do pohody, jsem nabrala na současných cca 49. A bude líp, věřím:)

Takže – nestalo se vážně nic, tedy alespoň nic, o čem bych věděla a čemu bych rozuměla:)

Lúmenn: No nejvíc jsem chtěla do Olomouce na Filozofickou fakultu, protože Olomouc znám a je to město, co je hned za rohem a mám ho moc ráda. Ale tam jsem se nedostala (třikrát:)), protože ústní zkoušky jsou prostě masakr.

No a pak jsem se hlásila do Brna na Filozofickou fakultu a na Fakultu sociálních studií, zvažovala jsem na kterou bych šla, ale osud rozhodl za mě a na FF jsem se těsně nedostala (oborové testy jsem trošku zkonila:)) a tak jsem na FSS, za což jsem ráda, ta fakulta je bezvadná a jsem fakt spokojená.

Tak doufám, že ti to jako odpověď stačí:)