Po nějaké době zase vaše otázky a moje odpovědi na ně. Trvalo mi to trošku déle, protože téma na články jsem v poslední době čerpala především ze svého života, ale snad mi bude odpuštěno.
Tentokráte své všetečné dotazy pokládali Huntmaster a Karol, chcete-li se k nim připojit, stále je tu pro vás rubrika Vy se ptáte, já odpovídám – stačí kliknout na tento odkaz😉
Huntmaster: Ahoj Lúmenn,
už dlouho se snažím přijít na to, jak se zbavit lenosti. Ne ve smyslu, že bych nerad chodil ven, sportoval, atd., ale ve smyslu, že nejsem schopen dělat už naprosto nic. Jednoduše řečeno, nejsem schopen udělat to, co si usmyslím, to co chci. Sice se to snažím změnit, ale ve skutečnosti vlastně jen velmi chytře podvádím sám sebe. A to mě děsně rozčiluje, vadí mi to, dělám úplně zbytečné věci, jen abych se necítil líný, přitom to je jen ubohé divadlo. Vím, že je to dětinské a na hlavu, ale když člověk není schopen dělat věci, které ho baví, tak to přinejmenším pěkně štve nebo přejde ke stavu naprosté ignorace všeho. Jako v té pohádce, kde má na trůn nastoupit ten nejlínější syn. Nejlínější syn je ale líný žít. Takže prosím: Jde se něják zbavit této negativní vlastnosti? Jak může člověk porazit sám sebe?
už dlouho se snažím přijít na to, jak se zbavit lenosti. Ne ve smyslu, že bych nerad chodil ven, sportoval, atd., ale ve smyslu, že nejsem schopen dělat už naprosto nic. Jednoduše řečeno, nejsem schopen udělat to, co si usmyslím, to co chci. Sice se to snažím změnit, ale ve skutečnosti vlastně jen velmi chytře podvádím sám sebe. A to mě děsně rozčiluje, vadí mi to, dělám úplně zbytečné věci, jen abych se necítil líný, přitom to je jen ubohé divadlo. Vím, že je to dětinské a na hlavu, ale když člověk není schopen dělat věci, které ho baví, tak to přinejmenším pěkně štve nebo přejde ke stavu naprosté ignorace všeho. Jako v té pohádce, kde má na trůn nastoupit ten nejlínější syn. Nejlínější syn je ale líný žít. Takže prosím: Jde se něják zbavit této negativní vlastnosti? Jak může člověk porazit sám sebe?
Lúmenn: Uff, tak takovouhle otázku mi dosud nikdo nepoložil. Hrozně ráda bych ti dala přesný návod a řekla: to je zaručený, dělej co ti říkám a lenost bude za týden pryč. Ale já takový návod nemám. A upřímně řečeno, občas bych ho potřebovala.
Stává se mi, že mám KOPR (kurevský odpor k práci) a pak jsem schopná se jen válet u kompu, číst si nebo čučet na filmy. Ale pak přijde SAKO (stav absolutního kopru) a to se mi nechce ani číst, ani ležet, ani sedět, nechce se mi nic, jsem otrávená, znuděná a líná až hanba.
Není to tedy stav, který bych zažívala běžně, ale tu a tam se objeví a právě proto netuším, jak ti poradit, protože podle příznaků ho zažíváš velmi často. Napadá mě, že se za tou leností skrvá ještě něco jiného – když se ti totiž do něčeho strašně, ale STRAŠNĚ nechce, většinou to znamená, že to podvědomě nechceš udělat. Ať už z jakéhokoli důvodu. Zkus se po těch důvodech podívat a třeba je najdeš a pod tíhou faktů se lenost rozpustí jak sůl ve vodě. A když ne pak mohu popřát jen hodně štěstí v boji s touhle příšernou vlastností, se kterou se rozhodopádně nepotýkáš sám;)
kk: Mě by zajímala naprosto neduchovní věc. 🙂 Můžu? Už mockrát jsi psala že tě bolívají záda, tak by mě jakožto budoucího invalidního důchodce a nositelku ortopedického korzetu zajímalo, co se zády vlastně máš? Tvé stránky čtu proto, že jsme si snad trošku podobné, dokonce i ty záda nás bolí obě, tak proto jsem se odhodlala k této hloupé otázce. 🙂 Karol
Lúmenn: To, že mi lidé často pokládají duchovní otázky ještě neznamená, že je to povinnost nebo pravidlo, holt asi tohle téma zajímá nejvíc čtenářů;) Takže v pohodě a ptej se i na takové zdánlivé blbosti.
Takže – jak to vzít popořadě? Od dětství mám zjištěnou skoliozu bederní páteře, během času přibyla i skolioza páteře hrudní a krční. Lidově se tomu tuším říká záda jako paragraf:) No a poté, co jsem během dvou let (nechtěně, neplánovaně a pro mě zcela nepochopitelně) shodila skoro dvacet kilo (z 65 na 48 a pak časem ještě níž a teď zase výš:)), mě záda přestala poslouchat úplně a zaseklá plotýnka v bederní páteři zbavila moji pravou nohu inervace a já strávila předloni v prosinci čtrnáct dní na neurologii s plegickou tlapkou. Kdo se neorientuje v lékařských termínech – noha byla nehybná a necitlivá. Po nějakých kapačkách se to spravilo ale stejně jsem půl roku chodila na kapačky, rehabilitace, jedla jsem prášky od bolesti jako lentilky a tak všelijak. Dnes už je to lepší, občas mívám bolesti v krční páteři (to je svinstvo, děsně se z toho točí hlava:/) nebo v bedrech (to se nejde zohnout), výjimečně v hrudníku (to se zas přes bolest v zádech blbě dejchá), ale oproti tomu jaké to bylo je to supr:) Nejvíc pomáhá cvičení, cvičím denně, takže hodně cvič a třeba nebude třeba ani ten korzet.
PS: Vyhrožovali mi jak invalidním důchodem tak i korzetem. Zavrhla jsem oboje, ale jen díky své věčné hrdosti a bojechtivosti. Být někdo jiný asi to vezmu všema deseti oboje:) Hodně štěstí v boji o zdraví;)
Cvičit a hýbat se… No jo. (Taky náběh na skoliózu páteře a sezením ve škole a u učebnic se mi pravděpodobně daří si slušně devastovat i páteř krční)
Děkuji za odpověd, ta jsi s tím teda užila :(. Obě máme uplně stejnou diagnózu, akorát já más skoliozu jenom dole – mám to samy i s těma nervama do nohy, je zázrak když mě pár dní noha nebrní, ale lyžuju, dělám leccos, jen na to cvičení jsem líná:).. no a taková invalidka je pohodlně vydělanejch pár peněž a korzet zeštíhluje, takže já proti ani jednomu nic nemám :))/teda ten korzet nenosím furt, ale s vhodným oblečením na něm fakt vypadám štíhlejší/
No tak já ti taky přeju hodně stěstí (nejen se zády:))
Také děkuji za odpověď,
o těch důvodech snad něják tak vím, je spousta věcí, které nechci dělat a fakta k tomu právě chybí:)
Jinak, když jsem četl ten poslední článek, "Každý drobný úspěch byl motivací…" Právě v posledních letech nevím, co to je. Jak může výborná z písemné práce někoho motivovat? Když se nad tím zamyslím, tak vlastně člověk nic nemá. Stejně jako maturita, titul Mgr. před jménem, věci, které vlastně ničím nejsou.
Nevím, tento problém, leč se nezdá, je pěkný oříšek a souvisí úplně se vším.
[3]: možná nehledáš jen vůli něco dělat, ale i sám sebe, když člověku na ničem nezáleží, není to těmi věcmi, ale zejména jím samotným. Hodně sil:)
[3]: Jo, s problematikou motivace to vidím stejně. Naprosto. Vždycky jsem ve škole dělal jen tolik, abych prolezl, mnohdy by mi stačilo jen hnout prstem pro daleko lepší výsledek, ale proč bych to dělal? Co mi dá nějaké lepší číslo? Nic, výsledek je stejný.
Mám úplne rovnaký problém s tou lenivosťou…A dosť ma to štvalo. teraz som si našla partnera a ten ma ustavične dokopáva k nejakému pohybu, a neseď za compom, uč sa, pod von, chod cvičiť!
Prihlásila som sa na pilates a naozaj som obmedzila net a viac som sa začala učiť…pomáha mi práve on.
[3]: Snáď si to prečítaš. Nechcem robiť reklamu na svoj blog, no tam som písal článok na zbavenie sa lenivosti (článok sa volá "Lenivosť? Aaaa!" sná%d ti pomôže 🙂
[7]: Díky, tak to se jdu hned podívat:)
[3]: Asi budu znít hloupě, ale úplně tě chápu. Jsem na to asi celkem podobě.
Ani si už nepamatuju tu dobu, kdy jsem byla do něčeho řádně zapálená.
A to mě zajímá spousta věcí jen přes nějakou svou blokující lenos nejsem schopná se jim věnovat. Většina mého času padne na koukání z okna nebo na nějakou nesmyslnou hru na PC. Naštěstí, ale stále čtu a čtu.
Dokonce jsem si dala předsevzetí, že dám na psychologa a budu myslet pozitivně a budu chodit mezi lidi, ještě mi dal spoustu dalších výborný nápadů jenomže to vše vydrželo deset dní. Vlasně je to jediný člověk se kterým se v poslední době smysluplně komunikuju.
Přeji ti hodně štěstí ať se z toho vyhrabeš, protože je to bezúčelné blomání na příč časem.
Nejprve po Lumenn – máš zajímavý log, určitě se sem ještě podívám… teda jestli to neva.
A pár slov k lenivosti, spíš obecně k tomu co mě trápí. Já myslím že tazatel už udělal první krok k tomu aby ten svůj problém zvládl, a to ten nejdůležitější. Uvědomil si a uznal, že je to jeho problém a chce s tím něco udělat. Možná se to nezdá, ale je to polovina úspěchu. To další už přijde… přijde ta příležitost 😉