Selena: Ahoj Lúmennko, co je pravdy na tom, že malé děti (ne všechny) vidí duše mrtvích? Na jaké bázi to funguje? Nevím zda o tom něco víš, ale nikde se o tom nepíše nebo zpíše ja na to nikde nenarazila, pouze ve filmech..a z povídání známých.
Lúmenn: U malých dětí jde o to, že jejich vnímání je čisté – dospělí a starší děti si vytvoří jakési obrany a bloky, které jim filtrují vnímání. Kromě citlivých jedinců se stárnutím mizí schopnost „vidět neviděné“, ale malé děti ještě tyhle obrany vybudované nemají. Nevidí jen duše mrtvých (ať už opravdu duchy nebo jen emoční projekce, více k tomuhle tématu tady), ale také démony, anděly, víly, energie lidí a míst a další zjevení na bázi energie.
Určitě znáš případ, možná si ho pamatuješ i ze svého dětství, kdy malé dítě přijde za rodiči s tím, že pod jeho postýlkou, za skříní či jinde ve stínu pokoje se skrývá bubák. Maminka mávne rukou s tím, že si to dítě vymýšlí a že bubáci neexistují. Dětské vnímání se tím oslabuje natolik, až nakonec bubáky vidět přestane – a s ním i duchy, anděly a další bytosti, které by mu (narozdíl od bubáků – démonů) nemohly nijak uškodit.
U dětí je nutné si uvědomit také to, že jejich „vidiny“ nejsou způsobeny bujnou fantazií, dítě totiž kolikrát vidí dávno mrtvého příbuzného, jehož podobu přesně popíše, aniž by ho mohlo znát. Nebo hodně realisticky popisuje bubáka, aniž by kdy vidělo nějaký strašidelný film. Děti nemají bujnou fantazii, ale opravdu vnímají to, co dospělí ne.
Nikdy ale dítě nesmíme podporovat v pozorování hrůz a „bubáků“, stejně tak bychom jim ale neměli vykládat, že si to jen vymýšlí. Bude-li dítě mluvit o bubákovi, zažeňte ho pomocí andílků a rozvíjejte v dítěti představivost pěkných věcí a naučte ho přivolávat anděla či jiné světlé bytosti kdykoli mu bude smutno nebo se bude bát. To mu pomůže udržet si energetické vnímání až do dospělosti, kdy se mu bude snáze rozvíjet než nám, jejichž vnímání bylo utnuto řečmi o bujné fantazii.
Máte-li taky na srdci nějaký dotaz – ať už na mě či na Finna a ohledně čehokoli, ptát se můžete tady.
to jsem netušila, moc zajímavý… i když se mi doneslo že děcka viděj auru…
Vidíš mohlo mne to napadnout:)Přítelkyně mi vyprávěla o tom,že její dítě vidívalo skřítka a tak jsem chtěla vědět jak to vlastně je.Děkuji 🙂
Když jsem byla malá, tak jsem také měla pod postelí takového bubáka :o)
teď by se mi pod postel nevešel, protože tam mám věci :o)
Teď se mi úplně vybavila ''básnička'', kterou mě, myslím, rodiče učili ať si ji říkám před spaním. Nevím, jestli někdo zná ''Andělíčku, můj strážníčku''.
Docela bych tohle vnímání pak u mých dětí, chtěla ponechat, protože dobývat se k němu zpátky v dospělosti je přece jen složitější.
Lili: basnicka?:D
No potěš. Tak se mi právě vybavilo jak jsem vídávala strašidla a jednu čarodějnici si opravdu pamatuju do detailu. Fujtajksle xD představa, že za mnou stojí bubák, zubí se svými tesáky a chechtá se tomu co píšu, je opravdu k popukání xD já je chci viděěěět!
Tak to jsem asi byla těžce nevnímavé dítě. . . Nebo mi to zlotřilí dospělí vytlačili z paměti 😀
[8]: ja si taky nic takovyho nepamatuju, ani ze bych se neceho(nekoho) bala, ani ze bych mela nejakeho "imaginarniho" pritele..