Odpověď pro Ravenu (smrt)

Ravena: Dneska mám trochu podivnou a morbidní otázku: cítíš někdy kolem sebe smrt? Tak blízko, že by ses jí mohla dotknout ale když se otočíš tak tam nikdo není?
Lúmenn: Uuch, tak tohle je tedy dotaz ze kterého běhá mráz po zádech:) Co na něj říct? Když řeknu, že ne, budu lhát, když ale řeknu, že ano, taky to nebude tak docela pravda.

No, jde o to, že díky svým pokusům o sebevraždu ve třinácti a čtrnácti letech mám ze smrtí tak říkajíc zkušenost tváří v tvář:) Měla si mě v životě vzít už několikrát, ale vždycky mě pustila, protože ještě nebyl ten čas, znám ale pocit, kdy zavírám oči a věřím, že už je nikdy neotevřu do tohoto života.
Dnes je to jiné, dnes chci žít a užívat toho, že mluvím, dýchám, jím, tvořím, miluji a dělám všechny ty činnosti, které nazýváme životem. Přesto jsou chvíle, kdy se čas jakoby zastaví a ve mě se vynoří vzpomínky na dobu mé puberty, zase cítím, jak mi těžká ruka zavírá víčka a v tyhle okamžiky jakoby moje duše pomalu vyklouzávala z těla a mizela kamsi daleko. Většinou mě to ale natolik vyděsí, že jsem hned zpátky a oklepu se jako po špatném snu. Na jednu stranu je to pocit důvěrně známý, plný bezpečí a jistoty a na stranu druhou mrazivý a děsivý, protože nepřišel ve chvíli, kdy měl.
A když už jsme u tématu smrti, vzpomněla jsem si na jeden sen, který se mi zdál před nějakými šesti lety, ale nikdy na něj nezapomenu. Zdálo se mi, že jsem v lese, na místě tábořiště, kam jsme jezdívali na tábory a tam stojí sprchový kout, ve které stojím a sprchuju se. Najednou jsem viděla, jak se ke mě blíží starší tlustá žena v černém s černými vlasy a v ruce drží nůž. Bála jsem se, ale věděla jsem, že není kam utéct. Otevřela dveře od sprchového koutu a bodla mě a pak ještě několikrát (upozorňuju, že film Psycho jsem nikdy neviděla a tehdy jsem ho ani neznala:)). Nejdřív to bolelo a křičela jsem a pak už nic. Žádná bolest, žádn strach, jen pocit klidu a štěstí. Dívala jsem se na moje mrtvé tělo, jak se sesunulo na dno sprchy a na kaluž krve, která se kolem něj rozlévala, a bylo mi dobře, vznášela jsem se kamsi vysoko a tak nádherný pocit úlevy a radosti jsem nikdy před tím a nikdy po tom nezažila.
Vlastně jednou ano – bylo to v krátké vizi v polospánku, která se občas opakuje, kdy jdu ke zdi, kolem stojí nacisté v černých kabátech a rozestaví mě a nějaké další lidi do řady. Dívám se do šedivé, oprýskané zdi, je brzo ráno, chladno a pomalu svítá. Najednou se mi rozpálí oheň bolesti v týle a pak už je dobře, uvolněně a dobře.
No ale to už asi není odpověď na tvou otázku, která je přece jen dost zvláštně položená a těžko se o ní přemýšlí, když venku svítí slunce a v hrudi mi pořád bije srdce dost silně. Možná ještě bližší odpověď na otázku najdeš v téhle úvaze o smrti, co jsem psala v srpnu;)
Tak snad ti to takhle stačí:)
Pálí vás na jazyku otázka? Všechny dotazy na mě i na Finna (ohledně čehokoli co vás o nás zajímá nebo co se týče našich vědomostí) pište SEM.
Předcházející dotazy a odpovědi na ně najdete TADY.

17 komentáře “Odpověď pro Ravenu (smrt)

  1. [1]: a co ty tu děláš, hele, když už jsi se dušoval, že sem nepáchneš?:) No a proč, protože smrt je běžnou součástí života a o něčem, co nás všechny jednou čeká je logické přemýšlet:)

  2. [2]: Mimochodem to o čem píšeš ve svém textu, tak nás nečeká proto, že v budoucnosti vědci budou mít nástroje k tomu aby lidstvo bylo nesmrtelné (doslova alespoň svým věkem) tak jak už vědci (i materialističtí vědci) napsali v některých textech. Ale jako v pohodě.

  3. [4]: nesmrtelnost je blbina, nevěřím, že se to kdy podaří a i kdyby, nechci být nesmrtelná, chci pokračovat v cestě;) Po koho si má msrt přijít, pro toho si stejně přijde, Vesmír se nedá obalamutit.
    A můžeš psát komentářů kolik jen chceš, jenom mě překvapuje, že jsi se dušoval, že už sem nikdy nepáchneš, já ale netvrdila že už na tvůj web nikdy nenapíšu;)

  4. "Cítím smrt", když si představím, že to někomu říkám….no jako zajímavá úvaha…možná trošku odbočím, ale viděla jsi (nebo jste někdo) "Clonu" (tedy v originále Shutter)?…myslím, že tam je zápletka udělaná moc pěkně ( i když to není úplně jako smrt)…jinak ten obrázek u článku se mi moc líbí………p.s.:a proč nad takovými věcmi nepřemýšlet?

  5. [5]: Mimochodem ty jsi taky velice psala kdysi dříve že už nebudeš psát svůj další blog (web-stránky) Posel světla a říkala jsi ať ti ostatní lidé řeknou že to nemáš znovu vytvářet takové web-stránky jako je Posel světla a hle? Po několika měsících jsou tady web-stránky (blog) Posel světla znovu. (úsměv) O nic nejde. Takže v pohodě.

  6. Nechci být nesmrtelná…dovedete si představit jak mám 1000 let a furt tady smrdím a straším? :o))) Také cítím blízkost smrti, ale trochu jinak. Cítím ji, když zalévám svou čarodějnou zahrádku. Stačilo by vzít jen pár lístků některých rostlinek a je po problému :o)))
    Mě se Posel světla líbí, i když Lúmenn psala, že už ho nebude psát. Přesto je fajn, že opět pokračuje. Také občas řeknu "nikdy", ale už poskrovnu. Teď se tomuto slovu obloukem vyhýbám, protože "Nikdy neříkej nikdy" :o)))

  7. [1]: Proč by se o smrti nemělo diskutovat? Nevím, proč se tomu lid pořád tak brání. Mluví se o všem, ale ,srt se neřeší. Proč? Každého to čeká (bez ohledu na vynálezy), tak by se o tom mělo mluvit 🙂

  8. smrt je nejprirozenejsi soucast zivota a taky jedina jistota v nem, tak proc se o ni nebavit?:) ja jsem jednou smrt citila, jestli se to tak da rict a to kdyz jsem byla loni o prazdninach v nemocnici na praxi a vezla jsem jednu pani na ultrazvuk a mela jsem z ni takovy divny pocit a rikala jsem si, ze ji tim jeste trapi, kdyz uz si pro ni stejne smrt jde(a to nemyslim nijak zle, spis naopak, bylo mi ji proste lito, ze tam zbytecne trpela)..no a druhy den rano mi rekli ze v noci opravdu umrela..bylo to zvlastni na jednu stranu jsem vedela, ze umre na druhou to ma racionalni stranka popirala, protoze jsem si rikala, jak to muzu vedet? vzdyt takhle "bidne" tam vypadala pulka oddeleni, ale ukazalo se, ze jsem svymu "pocitu" mohla verit..

  9. Ve svých "předspánkových" myšlenkách skončím většinou jako mrtvola. Je to možná divné, ale dělám už to asi 7 let, sám nevím proč, prostě se mi pak lépe spí.
    Samotná smrt mě zajímá, protože vlastně nikdo neví, co se stane dál. A mě štve, když na něco neznám odpověď.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.