V tomto článku máte možnost zeptat se autorů blogu (tedy mě i mého nejdražšího Finna) na otázky, co vás zajímají a na něž chcete znát odpověď. Další kdo se ptal a komu odpovídáme je Ragnarok a AngelFacedVampire.
Ragnarok: Co si myslíte, že přinese/nepřinese den 21.12.2012?
Finn: Věřím, že nám přinese nějakou změnu – nevím, zda kladnou nebo zápornou, ale každopádně to bude stát za to.
Lúmenn: To je trošku obsáhlejší téma, docela jsem se vyjádřila v tomto článku (Magický rok 2012), ale ve zkratce můžu říct jen to, že proroctví a věšteb je příliš mnoho na to, aby to byla zase jenom náhoda. Něco se blíží a nemusí se to stát zrovna o slunovratu roku 2012, možná před tím nebo po tom, ale velká změna našeho světa přijde už velice brzy. Alespoň v to doufám.
AngelFacedVampire: Tiež mám na teba jednu otázočku. Niekde na tvojom blogu som sa dočítala, že si strávila nejaký ten čas v psychiatrickej liečebni. A tak by ma zaujímalo,prečo? Touto otázkou ta nechcem urazit alebo tak,len ma to trochu zarazilo, kedže mi nepripadáš ako niekto psychycky chorý. Dúfam,že som ta tým neurazila abo tak..
Lúmenn: Neurazila, neboj, není to věc, za kterou bych se styděla nebo o ní nemluvila. Ano, byla jsem třikrát na olomoucké psychiatrické klinice, dvakrát v roce 2003 a pak o tři roky později. Proč? Chtěla jsem se zabít – prostě čtrnáctiletá puberťačka, které její bujná fantazie přerostla přes hlavu a která doufala, že až zemře, půjde do lepšího světa. Nebylo to lehké, ale dnes už můžu říct, že jsem boj sama se sebou vyhrála a ačkoli mi zůstaly šrámy na duši, už rok neberu žádné léky )a to mi psychiatři říkali, že kdybych je přestala brát, budu mít zase problémy a budu se chtít zabít;) ). Oficiální diagnostika zní schizoafektivní porucha maniodepresivního typu, ale tobě jako duševně chorá nepřipadám a nepřipadám tak ani sama sobě. Nikdy jsem neuvěřila lékařům, že jsem nemocná a taky že nejsem, jen je můj mozek naladěn na trošku jinou vlnu než mozky normálních lidí. Ale udělala jsem z tohoto nedostatku přednost a jsem šťastná bez tuny léků a bez psychiatra za zadkem:) No tak snad ti to stačí jako odpověď a u názoru, že nechodíš na blog duševně chorého šílence, ale jen trochu divné holky nadále zůstaneš:)
Na tu psychiatrii jsem se taky chtěla zeptat. Pokud ti tedy není těžko o tom mluvit (tedy psát), mohla bych ještě pár otázeček? Jak to tam probíhalo? Myslíš, že ti tam alespoň trochu pomohli nebo ses pak cítila ještě hůř? A co ti pak pomohlo se z toho nejhoršího dostat? Když tak moc děkuji za odpověď.
Jjjj,samozrejme 😉 A ešte raz diki za odpoved 😉
marieke: ne zatěžko mi to není:) Probíhalo to tam tak, že mě po pokusu o sebevraždu na měsíc zavřeli do nemocničního pokoje s mřížemi na oknech, bez mobilu a sluchátek (mobil kvůli anoretičkám, které měli telefony za odměnu za přibírání a sluchátka abych se neoběsila), chodila jsem tam do "školy" každé dopoledne, odpoledne vyšívala na pracovní terapii (děs a hrůza), občas byly relaxace, cvičení, pak taky vycházky s rodiči nebo se sestrami, ale nijak zvlášť mi to nepomohlo. Brala jsem hodně léků, ale cítila jsem se jak v kleci a po návratu jsem léky vyhazovala do koše a pak se zase chtěla zabít. Pomohlo mi to v tom, že to byl odstrašující příklad, že už se tam nikdy nechci vrátit za žádnou cenu, ale lékaři-psychiatři i psychologové na mě hleděli jako na magora, šílence co se musí léčit ale pro mě to "léčení" znamenalo ztratit kus sebe sama, své osobnosti, tak jsem se zuby nehty bránila. Na čas jsem se uklidnila po lécích, maniodeprese ale zůstala, jen mírnější a díky tehdejšímu příteli, který mě vrátil do normálního života, ale odřízl mě od magie, fantazie, snění a tvorby, od všeho co mě udržovalo ve schizofrenii ale dělalo mě šťastnou. Teď jsem s Finnem a ten to vidí jinak, sám schizofrenik už tři roky bez léků, mi pomohl se závislosti na neurolepticích a dalších svinstev zbavit, se schizofrenií jsem se vyrovnala, maniodepresi taky zvládám i když občas to není lehké a jsem teď šťastná, protože zase píšu, sním a pracuju s magií, tedy dělám vše, kvůli čemu bych se podle lékařů měla chtít zabít. A helemese, nechci, naopak, jsem čím dál šťastnější.
Uff, no to bylo vyčerpávající:)
lum, na psychiatrii mam stejny nazor jako ty, to uz asi vis.. ono to ma pomoct, ale maloktere oddeleni je opravdu tak zarizene, aby cloveka ze tech sracek dostalo.. treba u nas, tam je plno lidi, vetsinou starsich, takze ses treba na pokoji se trema zenskyma ve veku kolem 50 let, ktere chrapou jedna pres druhou a ty nemuzes spat.. a kdyz nemuzes spat, tak co udelaji? Neco ti pichnou.. tim padem jses jen ustavicne na nejake chemii a reakce primare je, ze ses pubertacka co potrebuje na zadek..
chm, no, skoda ze mam nove icq kde te uz nemam v kontaktech, dneska, kdyz uz se zname lip, bych to s tebou nekdy rada probrala 😉
Tohle mě zajímalo také. Jelikož bylo řečeno vše, jen budu doufat, že ti to vydrží, ne každý se s tím takhle skvěle poprat. 😉
K těm oddělením… nebyla jsem tam naštěstí nikdy, ale z vyprávění a praxe vím docela dost. Je smutné, že se tam k lidem chovají, tak jak se chovají… Má naivní duše s tím chce něco udělat a změnit to, aby taková místa opravdu pomáhala. Jen kdo ví, možná jsem opravdu jen naivní…
Děkuju za odpověď, Lum. Já o tom právě někdy přemýšlím, že se nechám hospitalizovat a není to samozřejmě "jen tak", v podstatě mi to už dlouhou dobu hrozí, pokud ještě udělám nějakou "blbost". A nevím, nevím jak psychicky zvládnu blížící se prázdniny a pocit, že jsem úplně sama a budu celý léto trčet doma. Tohle jsem zažila před 3 lety a teď to hrozí zase a bojím se, že to nedám. Na druhou stranu si připadám hloupě, že jen přeháním a sebelituju se a že lidi jsou na tom hůř, proto už o tom s nikým nemluvím, přestala jsem chodit k psycholožce a k psychiatričce si chodím jen pro prášky, protože bez těch je mi ještě hůř. Prostě si myslím, že řešit to s odborníkem je jen ztráta času pro něj i pro mě a že jsou lidi, kteří potřebují pomoc víc. Jinak s léčebnami zkušenosti nemám, ani z okolí, ale taky si myslím, že i v dnešní době je ten přístup k nemocným špatný…vždyť i lidi s psychickou poruchou jsou nemocní a věřím, že můžou psychickou bolest vnímat hůř než fyzickou.
Onni: na konci menu mám číslo icq tak si mě přidej a ráda si s tebou na tohle téma pokecám;)
marieke: jestli chceš, platí pro tebe totéž, napiš mi na icq a možná společně přijdem na nějaké řešení, kromě zkušeností pacoše ze mě snad taky jednou bude psycholog. Kdybys chtěla, určitě se ozvi;)
lum, aha, sem si nevsimla, ok 😀