Tady máte možnost ptát se autorů blogu (mě a Finna) na všechno, co vás zajímá – osobní záležitosti, zajímavé věci na něž chcete znát náš názor, ale také otázky, na které neznáte odpověď a myslíte si, že my ano. Další kdo této možnosti využil (opět:)) je Ella.
Ella: Takze tedy, pro me je to docela odvazna a vyzyvava a tezka otazka. Dlouho jsem premyslela zda se opravdu zeptat, nakonec vsak zvitezil muj chtic a zvedavost a tak se tedy ptam: Je mozne zistit neco o svych minulych zivotech (predpokladam, ze ano i kdyz si myslim, ze je to mnohdy riskantni) a jak?
Lúmenn: Zjistit to samozřejmě jde, i když tě od toho patrně bude více lidí zrazovat. Předně jde o to, že minulé životy si nepamatujeme z určitého důvodu – na jednu stranu je to část naší lekce, na stranu druhou je to ochrana nás samých, abychom si zbytečně nevyčítali své špatné minulé skutky a nebo se kvůli těm dobrým a významným nepovyšovali nad ostatní. Zjišťovat si události z minulých životů jen ze zvědavosti může být proto docela nebezpečné – nikdy nevíš, jaká jsi byla a co jsi všechno udělala a pro některé lidi je to docela šok (vím ze zkušeností pár mě blízkých lidí). Dají se ale nalézt lidé (různá média, vědmy a psychotronici), kteří tě provedou minulostí, ale co při tom zažiješ, je jen a jen tvůj problém.
O něčem trochu jiném je regresní terapie, tedy metoda, kdy se člověl vrací do minulosti (někdy jen do dětsví nebo doby těhotenství, jindy do dávných minulých životů), aby objevil skrytá traumata, která mu brání v plnohodnotném životě teď a tady (člověk kupříkladu odhalí minulé vazby se členy rodiny a je snáze schopen odpustit třeba to, že jej rodiče týrali apod.). Při tomto druhu terapie není prvotně důležité, aby člověk věřil na minulé životy a taky je ne vždy musí vidět přímo – často se tak děje v alegoriích a náznacích (třeba u regresí se často objevuje Johanka z Arcu, Kleopatra, Napoleon apod. ale jde o to, že člověk promítne to, co zná, do vzpomínek na minulý život a v nejsnazší alegorii – nespravedlivě upálená čarodějka, zhrzená milenka zabitá vlastní rukou, zkrachovalý vojevůdce – odhalí svoje bloky a vyřeší je tímto způsobem). Více o regresní terapii se dočteš třeba na tomhle odkaze.
Některé střípky minulých životů se dají zjistit i v meditaci nebo samy přijdou při návštěvě určitých míst, ve snech, v záblescích vzpomínek na věci, které se nikdy nestaly apod. Kromě toho existuje bezpočet publikací, které se zabývají tímto tématem, stačí hledat v knihkupectví a knihu s návody na určité typy cvičení a astrálních projekcí určitě najdeš sama.
Osobně si nemyslím, že je chyba dívat se do svých minulých inkarnací, protože má-li člověk vědět, co se v minulosti stalo, tak se to nějakou cestou prostě dozví a špatné řešení tu defacto neexistuje. Důležité je jen, abys byla ochotna přijmout své činy, ať už byly jakékoli a byla pevně zakotvena v přítomnosti a nenechala na sebe minulost příliš působit.
Jinak něco víc o reinkarnaci si na mém blogu můžeš přečíst tady:
Děkuji:)
Vpodstatě jsem čekaa takovou odpověď:)
O regresivní terepii jsem nikdy neslyšela a určitě se o to začnu zajímat.
Jestli se můžu zeptat je regresivní terapie totéž jako terapie hlubinná? Páč ta je dost nebezpečná, užívá se při ní holotropní dýchání.. Tj. dýcháš tak rychle a zhluboka, aby tělo nestačilo vylučovat oxid uhličitý, tím se pak přiotrávíš a dostaneš se do jiný úrovně vědomí (stejný účinky jako má LSD). Já to zkoušela (hol. dých., ne LSD), ale jenom chvilku, hrozně mi potom hvízdalo v uších a brněly mě ruce a nohy, skoro jsem je necítila, a pak jsem uviděla démona 🙁 Jenom takovej chvilkovej přelud, vypadal trochu jako ty poloprůhledný klikyháky co se člověku udělaj před očima když dlouho kouká na bílou zeď.. A jinak vypadal jako netopýr. Roztáhnul křídla a zmizel. Docela by mě zajímalo co to bylo zač.. A ještě sem viděla nějakou duhu, taky jenom pár sekund..
[2]: regresní terapie není totéž, to co popisuješ se taky nenazývá hlubinná terapie, ale pouze holotropní dýchání, které je opravdu dost nebezpečné, pokud ho neprovádíš se zkušeným člověkem co tě hlídá. Nedoporučuju abys to sama zkoušela;) Jsou lidi kteří se ze stavu po holotropním dýchání neprobudí;)
Regresní terapie je něco jiného, podívej se kdyžtak na ten odkaz v článku a dozvíš se o vo go;)
Mno koukla jsem se na to a moc důvěryhodné mi to nepříde. Takže člověk tam přijde, zavře oči a terapeut mu řekne, ať vypráví o tom, co se mu stalo v minulým životě a zapříčinilo jeho problém.. Má říkat první co ho napadne.. No tak to pardon ale je logické že si pak začne vymýšlet "příběh", proč se mu to asi tak může dít.. Zkusim příklad – co mě napadá jako první třeba na bolest hlavy: Jsem chlap, vážený rytíř, jsem na turnaji, mám modrožlutý erb s orlicí, proti mě jede protivník s erbem černočervenozeleným na černém koni (můj je bílý), já ho minu ale on mě trefí dřevcem do hlavy, padám z koně nic nevidím, chce se mi bolestí zvracet, obecenstvo jásá, můj protivník vyhrál turnaj. Má prestiž je fuč, prohrál jsem.. Ponížením mi hoří tváře.. Mno, třeba na nedokrvující se ruce mě napadlo, že byly zamčené v kládě.. Lidský mozek má neuvěřitelné imaginační schopnosti a meditativní atmosféra při sezení přispívá k tomu, aby se jejich stavidla naplno otevřela 🙂
Jestli se nějak vůbec můžeme podívat do minulých životů, tak v hypnóze.. Jestli teda minulé životy vůbec existují.. Ale to by bylo na delší diskuzi, už končím 🙂