V tomto článku máte možnost zeptat se autorů blogu (tedy mě i mého nejdražšího Finna) na otázky, co vás zajímají a na něž chcete znát odpověď. Další kdo se ptal a komu odpovídám je Bella.
Bella: Tak mě teď inspirovala poslední otázka.. Jak se vlastně schizofrenie projevuje? A jak moc může být nebezpečná?
Lúmenn: Původně jsem jako odpověď chtěla zveřejnit můj referát, který jsem napsala Finnovi do hodin psychologie. Bohužel pan učitel kontroluje, zda referáty nejsou stažené z netu a tak ještě musím počkat:) Takže to shrnu krátce trochu jinak.
Schizofrenie je dle medicíny psychické onemocnění s vyšší závažností – psychóza. Je to komplikovanější onemocnění než se zdá a ne vždy to musí býtklasické rozdvojení osobnosti, jak to většinou vnímají laici. Nejčastějšími příznaky je roztěkanost, neschopnost soustředění, úniky v myšlenkách do snových světů, nerozlišování představy a skutečnosti, nervozita, maniodeprese a nejhlavnější je asi ambivalence. To jsou dva protichůdné pocity, které se v člověku mísí a on něco chce udělat, ale něco (rodina, přátelé, předsudky společnosti, jeho morálka…) mu v tom brání a tak se v něm střetává „chci“ a „nesmím“, což vede k rozštěpení osobnosti na dva i více jakoby samostatných subjektů, z nichž každý je úplně odlišný. Ale protože schizofrenie je velmi komplikovaná a existuje X poddruhů, těžko se to dá vyjádřit jen takhle jednoduše.
Když se na schizofrenii podíváme z duchovního hlediska, je to ale vlastně úplně jednoduché. Stačí se dovést k tomu, co opravdu chci a vykašlat se na ono nesmím a „nemoc“ sama odezní – jak se to povedlo třeba mně. Bohužel, většina lékařů stále trvá na zastaralých metodách „léčby“ a tak rvou do pacienta léky hlava nehlava, ačkoli ty jenom potlačí příznaky (úzkost, deprese, halucinace), ale samotný problém z pacienta nezmizí.
Kromě toho – schizofrenici jsou nejčastěji vtělení elementálové (víly, elfové, skřítci…), kteří nechápou svoji podstatu a bojí se jí, nebo lidé příliš vnímaví, na které se pak nalepí kdejaké astrální svinstvo a oni trpí „halucinacemi“ a „úzkostmi“ – ve skutečnosti ale na schizofrenikovi najdete mnohdy i desítky démonů a larev z astrálu, kteří se z jeho strachu živí. Může se na něj nalepit i jiná entita, potom slyší hlasy a příkazy, které nejsou z jeho mysli – na to mu lékaři dají léky, po nichž už hlasy neslyší, ale to neznamená, že tam nezůstávají. Jenom astrální bytosti čekají, až zase vysadí léky a schizofrenie se vrátí.
Se současným léčebným přístupem je nemožné člověku trvale pomoci – je to jako ho oslepit a ohlušit, ale jeho nepřátelé na něj křičí dál. To, že je nevidí a neslyší, je dáno jenom prášky, které bere.
No, teď jsem se do toho hodně vžila a napsala jsem mnohem víc, než jsem chtěla. Ale snad jsem taky osvětlila způsob, jakým jsem se své „nemoci“ zbavila, jak jsem našla to své pravé a jediné já a vyhnala všechny stvůry ze svého těla a mysli – a taky jsem osvětlila i to, jak mám jednoho dne v plánu pmhat všem těm nebožákům, do kterých doktoři rvou léky a myslí si bláhově, že jim tím pomáhají. Pokud něco nebylo jasné, pak jsem samozřejmě otevřená dalším otázkám:)
hmmmm…mala by som prestať čítať články o schizofrenii alebo podobných veciach, pretože sa potom neviem zbaviť pocitu, že sa u mňa vyskytuje priveľa tých "príznakov". Nevadí..ja som blázon a som na to hrdá :DD
Ale super napísané to je 🙂
Díky, to byla vyčerpávající odpověď 🙂 Potvrdilo to některé mé domněnky.. 😀 Ale alespoň je jasno..
Lúmmenko, já tě obdivuju, že o tom tak otevřeně mluvíš… fakt. Já jsem posledních pět let na antidepresivech (ne schizofrenie ale depka, úzkostná porucha, PPP) a teď se mi to zase hodně zhoršilo…a já zjistila, že o tom neumím mluvit, že se stydím. Radši chodím jak mrtvola, s úsměvem a všem říkám, že jsem jenom unavená… Rozhodla jsem se tedy alespoň velmi stručně vysvětlit na mým blogu, proč že jsem to dlouho nepsala. Mám za tebe radost, že ses s tím naučila žít a doufám, že na tom jednou budu podobně. A´t žijou blázni …