V minulé části jsme se zaměřili na praktické využití čtvrtého posvátného hermetického principu – polarity. S ním docela úzce souvisí princip pátý, rytmu, na který se zaměříme v této už páté části.
Ještě než se do něj ale pustíme, ráda bych se vyjádřila ke komentářům u tuším první části, kdy mi bylo řečeno, že sebe sama nelze změnit, aniž bychom tím popřeli své já, že články, které zde píšu jsou až pseudomesiášské a nemám právo je psát, když sama se ještě stále měním.
Máte-li pocit, že tyhle články nepotřebujete, že vás nezajímají a principy v nich nefungují, samozřejmě je číst nemusíte. Nikoho nenutím, aby násilím překopával svůj život, pouze se s vámi dělím o rady, které mě osobně pomohly. Nehraju si na spasitele, jen mám pocit, že některé vědomosti jsou prospěšné a čím více lidí si je přečte, tím lépe. A k těm změnám – co je vlastně naše Já, které tak urputně bráníme? Je to nějaká hypotetická duše uvnitř, neměnná, stálá a nepojmenovatelná? Nebo je to mnohem víc, to jak myslíme, cítíme, mluvíme, jak se chováme, co milujeme, co nás baví, čím žijeme? Když něco změním, popřu to tím? Když změním sama sebe, přestanu to být já? Nemyslím si, nikdy nelze změnit podstatu bytosti, protože podstata všech bytostí ve Vesmíru je Láska. Určitě ale jde odstranit to, co se na bytost zbytečně nabalilo, jako když sochař opracovává kus mramoru, aby z kusu kamene vznikla nádherná socha. Změna je vývoj, každý z nás se mění každou vteřinu svého života, měníme své zvyky, postoje, přátele, místo bydliště a práce, měníme oblečení, nábytek, účes, každých sedm dní obnovíme všechny buňky kůže a nezůstane ani jediná stejná jako minulý týden. Změna je život, říká známé přísloví, a je to pravda. Celý náš život je plný změn, od těch nejmenších až po ty převratné. Jediné, o co jde v mých článcích je, abyste vy byli páni změn svého života a každá byť sebedrobnější změna byla k vašemu prospěchu a směřovala kupředu. Chcete-li tyhle rady číst je ale jen a jen na vás;)
Tak a dost řečí na úvod a pojďme se vrátit k našemu hermetickému seriálu a rozeberme si pátý posvátný princip rytmu.
Pátý posvátný princip rytmu zní: Vše plyne, ven a dovnitř; všechno má svůj příliv a odliv; všechno se zvedá a zase padá; ve všem se projevuje kyvadlový pohyb; míra, v jaké se kyvadlo vychýlí doprava, odpovídá míře, v jaké se vychýlí doleva; rytmus se vyrovnává.
Znáte to přísloví – jednou jsi dole, jednou nahoře? Tak to je v podstatě zjednodušené znění principu rytmu. V části o principu polarity jsme zjistili, že každá věc má dva póly, dva protiklady na konci téže stupnice – horko a chlad, zdraví a nemoc, ticho a hluk. Princip rytmu nám říká, že tyto protiklady se neustále střídají, po zimě přichází léto, po noci den, po aktivitě pasivita, po nemoci zdraví, po bolesti radost, jako by se mezi spodním a horním koncem stupnice neustále kývalo obrovské kyvadlo.
Tohle kyvadlo na nás působí každý den našich životů – jako na moři přichází příliv a po něm stejně silný odliv, i v našich životech pozorujeme návaly radosti, štěstí, bohatství, úspěchů a po nich následující návaly smutku, smůly, nedostatku peněz a neúspěchů stejné intenzity. Velké říše v dějinách prožívaly svůj rozkvět, vrchol a pak pád, člověk prožívá narození, růst v dětství a dospívání, zlom v dospělosti a pak stárnutí a smrt. Kyvadlo života kmitá nahoru a dolů a zdánlivě z jeho rytmického pohybu není úniku.
Hermetický princip rytmu ale obsahuje také princip neutralizace. Ten nám říká, že kyvadlo se sice kýve, ale nikdo nás nenutí se kývat s ním. Jako byste se na obrovských hodinách zhoupli napravo, ale doleva už ne, protože seskočíte dolů. Stejně funguje i princip neutralizace – necháte se zhoupnout životem až na vrchol vašich stupnic (které jsem popisovala v minulé kapitole) a pak jen seskočíte dolů a necháte kyvadlo ať se houpe nazpátek samo. Nemůžete-li ovládnout princip, buďte nad ním, stůjte mimo něj.
Názorně si to vezmeme takto – podaří se vám všechny rysky úspěchu, lásky, štěstí, peněz, zdraví a kdo ví čeho posunout až nadoraz, život se zdá lepším a snažším a ve vaší mysli se náhle objeví myšlenka: „Ale tohle nebude nadlouho, mám se dobře, zákonitě se budu mít brzo zase špatně. Po vzestupu vždycky přijde pád.“ To jste nasedli na kyvadlo a to si to s vámi šupajdí zase na druhou stranu stupnice. Ve své mysli se ale proti tomu můžete obrnit, neutralizovat princip rytmu tím, že zůstanete stát mimo něj – jste nezúčastněný pozorovatel, který se dívá jak se život houpe nahoru a dolů, ale vás se to netýká. Zkuste si třeba vizualizaci, kdy si představíte obří hodiny, co kývají kyvadlem sem a tam, od jedné podesty ke druhé – na jedné straně jsou věci, které jste dokázali pomocí své mysli a vůle získat (dobrá práce, přátelé, úspěchy ve škole…) a na straně druhé jsou tyto věci opačně (mizerná práce, samota, vyhazov ze školy…). Představte si sebe sama na kyvadle, jak se houpete k jedné a ke druhé straně. Na které jste šťastnější? Na to snad není třeba se ptát, ale přece jen. Až si budete jistí, seskočte dolů z kyvadla a stoupněte si na podestu s vaším šťastným životem a pozorujte jak se kyvadlo zase vzdaluje. Vy ale pevně stojíte na místě, které jste si vybrali, kyvadlo nad vámi ztratilo moc, princip neutralizace je dokončen.
Budete-li mít opět pocit, že jste na vrcholu a každou chvíli musí přijít pád, proveďte si tuhle vizualizaci a dokažte si, že nad vámi kyvadlo nemá moc. Gratuluji, právě jste pochopili a tím i ovládli princip rytmu.
Nahoru a dolů kýve se věčné a nikdy se nezastavující kyvadlo života.
Ještě mě k tomuto tématu napadá jedna věc – existuje ještě jeden způsob neutralizace, který používají třeba východní filozofie. Místo toho, abyste si vybrali jednu stranu (lepší jak je logické, ale taky horší, jak někteří lidé dělají) zůstanete ve středu kyvadla, nezúčastnění a nehnutí.
Představte si zase ty hodiny a jejich kyvadlo – když lezete po houpajícím se kyvadle nahoru, kývaní je stále menší a menší, až úplně nahoře ustane docela. Živto kolem plyne, kýve se nahoru a dolů, ale vy jste ve středu toho všeho, nehnutí, neovlivnitelní, „nerozkývatelní“ ani jedním směrem. Takový stav je ale pro lidi ze západu (včetně mě) spíš utrpením, než vykoupením, je to stav bez tužeb, bez emocí, stav dokonalého klidu, ale také neskonalé nudy. Ovšem je to taky cesta a možná právě vám bude vyhovovat, třeba ne v absolutní podobě, ale vylézt kousek výš po kyvadle a zmírnit jeho výkyvy taky nemusí být k zahození.
Hodně štěstí v praxi a příště nás čekají poslední dva principy, příčiny a následku a rodu.
Předchozí části:
Čtení, co se může hodit:
Zajímavý článek, jako vždy…
Tento princip je opravdu logický a snad každý člověk by si měl uvědomit tu možnost být nezúčastněný a nehybný…
K tomu, jak ostatní mleli o tom, co jsi rozebírala nahoře…
Já a tyto principy spolu vycházíme. Je to tím, že já v ně věřím a s vírou jde všechno snáz.
Doma mám ale důkaz, že kdo nevěří, se němění. Moje maminka je věčný realista a tyto principy ať jsem jí je snažila před pár lety do hlavy vecpat já nebo někdo jiní, na ni nepůsobili…
Ono si totiž musíme představit ty rysky, to stoupání, to klesání. Musíme si představovat tu změnu, jinak to nevyjde…
Ono možná je to celé o tom, že věříme něčemu "co není" a tím si to jakoby nalháváme, i to je možné.
Každopádně ne na každého člověka toto může působit, takže já stojím mezi tvými a jejich názory a nepřikláním se ani k jednomu.
Snad se na mě za tento názor nebudeš zlobit.
[1]: vůbec se nezlobím, naopak:) Vytvářet si vlastní názor je to nejlepší co můžeš udělat, nevěřit slepě všemu, co si přečteš ale analyzovat, zkoumat, tvořit svůj pohled, to je ono. No a k tomu, že možná věříme něčemu, co není – no a? Dokud to pomáhá, tak je to prospěšné, ať to je a nebo není:)
To co jsi mi napsala na blog je teda kec, já ti nechci brát tvůj názor, ale ty mi zase nemluv do toho mýho, jo? Na tohle má každý svůj názor a jestli to nechceš přijmout, tak můj blog nečti ;)…nechci být nějak nepřátelská nebo tak ( fakt nevím jak to vezmeš) ale příště by to aspoň chtělo napsat důvod, proč si to myslíš,,, paa
[2]: Ano, přesně tak…