O iluzích a taky nikoli o tom, jak je neztrácet, ale o tom, jak je znovu nacházet…
Ztrácím iluze, když malé dítě kope do kočky…
…a znovu je nacházím, když jde rodina pospolu do útulku pro nového pejska.
Ztrácím iluze, když punkáč obleče hadry z New Yorkeru a jde na oběd k mekáči…
…a znovu je nacházím, když společně pogují lidé všech vyznání a názorů.
Ztrácím iluze, když se lidé hádají jen proto, v co věří a jakou hudbu poslouchají…
…a znovu je nacházím, když vidím křesťana v družném rozhovoru s muslimem a hinduistou, jako tomu bylo na skautském jamboree v Anglii.
Ztrácím iluze, když politici lžou, kradou, podvádí a berou úplatky…
…a znovu je nacházím, když politická hnutí zakládají kluby pro mládež, podporují nemocnice a snaží se o lepší život.
Ztrácím iluze, když přítel bodne příteli dýku do zad a zradí…
…a znovu je nacházím, když přítel zvedne ze země a pomůže přejít těžká místa.
Ztrácím iluze, když vidím, jak se dva milující lidé hádají, rozcházejí a podvádí…
…a znovu je nalézám v obětí svého milovaného.
Ztracím iluze den, co den – když vidím chudobu, smutek, bídu, trápení, smog, neštěstí, vztek, strach, odpor, faleš, přetvářku, zradu, zlobu, zničenou přírodu, pošpiněnou nevinnost, krutost a bezpráví.
Ale znovu a znovu je nalézám a nechávám je jako fénixe vstávat z popela – když spatřím radost, smích, slzy štěstí, přátelství, štědrost, vůni lesa, družnost, otázky v dětských očích, vděčnost, upřímnost, spravedlnost a lásku.
Není uměním nikdy neztratit iluze, je uměním je navěky znovu a znovu nalézat a těšit je z jejich znovunabytí a pak z těch jemných bublinek iluzí stavět pevnější konstrukce až se z nich stanou pevné cihly a z cihel hrad. Hrad splněných snů, iluzí, jež se staly realitou, hrad štěstí každého z nás…
Ahoj nádherný blog!
WHAU . Nemám slov, geniálny článok… a to nehovorím často . 🙂
Úžasně napsané, donutilo mě to se zamyslet nad tím, jak to každý den vlastně chodí.. že něco ztrácíme a zase nalézáme 🙂
….dochází mi dech i slova….
Moc krásné. 🙂
skvěle popsané, dokáže to člověka přimět zamyslet se, mě zas teďka napadlo, jestli není dobré nějaké iluze ztratit? Třeba o hodnotě peněz, bydlení, práce…ale zas když si to člověk naplno uvědomí, je mu hůř. Teď babo raď co je lepší.;)
Predposledná veta…úplne krásna! 🙂
Nejlepší článek na tohle téma týdne, bezkonkurenčně. A vzhledem k velmi špatné náladě ve které se teď nacházím, si dovoluji říct, že mi ten článek zvednul náladu alespoň o 10% a to bych ani nedoufala:)
Jo, tak to jsi napsala vážně hezky. Páni. Tohle je správný přístup.
Zabloudila jsem sem po nějaké době… a zrovna se mi tenhle článek tak trefil do noty. Vždyť tohle je přesně ten závěr, ke kterému tolik týdnů potřebuju dojít 🙂 iluze nejde navěky ztratit… a jestliže mám možnost zasvětit život jejich hledání a nalézání, proč ne? 🙂
To je krásné a pravdivé…
Máš ten nejúžasnější blog na světě.Nemáš konkurenci
[12]: červenám se…:)
I would like to thank you for the efforts you have made in writing this post.I am hoping the same best work from you in the future as well.Great information put together well.