Zastavme komerci Vánoc – ve své hlavě

Publikováno Od LumennKategorie:svět podle Lúmenn...
„Vánoce už nejsou, co bejvaly za mejch mladejch let. Tehdy jsme dostali akorát fusekle a kolekci a jakou jsme měli radost! Teďka je to samá komerce, všude davy lidí a toho stresu!“ Slýcháte kolem sebe poslední týdny tyhle povzdechy? Já ano. Objevují se v médiích, na sociálních sítích i v ulicích. Každoročně si někdo musí rejpnout do tradice Vánoc, do všudypřítomného vánočního byznysu, do toho, že se z Vánoc vytrácí jejich duchovní poselství a mění se tak akorát na davové obžerství přikryté tunami balicího papíru se soby a vločkami. Já teda nevím, ale tuhle již tradiční předvánoční skepsi jaksi nesdílím. Někdy mám pocit, že ono zostuzované zkomerčnění Vánoc se děje víc v naší hlavě, než ve skutečnosti.
Řekla bych, že Vánoce má každý takové, jaké si je udělá. A nenadechujte se k protestu. Žádné výmluvy na tlačenice, davy, přeplněné obchody a otravné televizní reklamy mě nezajímají. Nemá cenu házet vinu na (domněle) zfanatizované okolí. Všemu tomu se dá totiž strašně snadno vyhnout.
Dárky můžeme kupovat v průběhu celého roku a nebo je v klidu objednat na internetu. To samé platí o nákupech vánočních dobrot – dovážka do domu už dávno existuje. Telku můžeme vypnout a od vynálezu přehrávačů už nejsme odkázaní na stokrát omílané Tři ořechy, ale můžeme si pustit film podle svého gusta. Vánoční šílenství tak vůbec nemusíme absolvovat.
A dokonce i když se vydáme do ulic, napchaných svařákuchtivými davy, nemusíme hned házet flintu do… no, žita v prosinci asi ne, takže do sněhu. Ono totiž není tak těžké poodstoupit na kraj přecpaného náměstí, na chvilku se uklidnit a jen se dívat. A ono to dívání je vlastně hrozně krásné. Krása je totiž skrytá v očích pozorovatele – takže kdo chce vidět slintající bestie, omámené falešným pozlátkem vánočního stromku, asi je uvidí. Já se ale snažím vidět to jinak.
Vidím lidi, co shánějí dárky, aby potěšily někoho, na kom jim záleží. A i když je to člověk, kterého zrovna moc nemají rádi, jako nepříjemná tchyně nebo otravná tetička ze čtvrtého kolena, stejně mu věnují aspoň těch pár minut a pár korun, aby mu koupili něco, co mu udělá radost. Není to kouzelné?
Vidím páry, jak se drží za ruce, v očích se jim leskne třypt světel a na chvilku možná zapomněli na hádky, povinnosti a stres z práce a pijí spolu voňavý svařák, po němž pak chutnají jejich polibky. Vidím malé špunty na nazdobeném pódiu, jak zpívají jakousi vánoční odhrhovačku, kterou už jsem slyšela milion šestkrát, ale oni ji patrně zpívají poprvé v životě. A pod tím pódiem stojí nadšeně tleskající rodiče, pyšní na svoje ratolesti, které se se zmrzlými červenými nosy nadšeně vrhají z pódia do jejich náručí.
Vidím nazdobené náměstí, které hřeje a pulzuje a připomíná obývák u mámy a táty, když jsem byla malá a za oknem zářila světýlka ne nepodobná těm na lampách veřejného osvětlení. Tehdá jsem ještě věřila na Ježíška a dneska se stávám sama Ježíškem a mám moc prozářit oči lidí, které miluji. A nemusí to být zrovna dárkem za milion. Naopak. Obvykle ty nejkrásnější dárky, které u stromečku nejvíce zahřály, patřily k těm nejlevnějším. Nezapomenu na moji nejlepší kamarádku Lizzie, které jsem ze staré, rozbité a nehrající kytary vyrobila artefakt na zeď. Onu kytaru jsem polepila vytištěnými texty jejích nejmilejších písniček a logy milovaných kapel. Nestálo mě to dohromady skoro nic, ale ta radost, kdy mě se slzami v očích objímala, byla nevyčíslitelná. A nebo předloni, kdy bráška nadělil mému muži Alwinovi plyšáka za 50 korun od Vietnamců. Vtípek byl v tom, že to byl plyšový Alwin z filmu Alwin a chipmunkové, oblečený do kožené bundičky spíchnuté z nějakého zbytku ze sekáče a doplněný o postapo rekvizity vyrobené z toho, co dům dal. Post apo fanoušek Alwin (teď myslím toho z masa a kostí, ne plyšového) se u stromečku rozplakal jako malý kluk.
Prostě dárky od srdce, ručně vyrobené, s originálním nápadem, nemusí stát vlastně skoro nic a přesto můžou být ty nejdražší ze všech.
A takhle je to se vším. Vánoce mohou být svátkem klidu a míru, svátkem přátelství, rodiny a pohody – stačí si je takové jenom udělat. Možná mám ohromné štěstí, že moje rodina je už desetiletí slaví pospolu, kdy se sejdeme úplně všichni, včetně babi a dědy, sestřenice a tety, a zvládneme se dokonce i nepohádat. A nebo to vůbec není o štěstí, ale prostě o tom, že jsme se rozhodli prožívat právě takovéhle Vánoce. A tak nepečeme ani gazilion druhů cukroví, ani negruntujeme celý dům (koneckonců, na jaře se uklízí mnohem líp), ani tupě nečučíme na stoosmou reprízu nějaké normalizační pohádky jen proto, že ji zrovna dávají. Místo toho zapneme Twisted sister a u zdobení stromečku se smějeme a přetahujeme s kočkami o každou třpytivou baňku. A potom večer, když se setmí, si nakonec nejsilněji uvědomím, že je mi úplně fuk, jestli dostanu jenom pyžamo a teplé ponožky, protože uběhl další rok, další rok, který jsem mohla strávit s lidma, které neskutečně miluju a na kterých mi strašlivácky záleží. A že ti lidi jsou tu se mnou, tady a teď, oblečení ve svátečním a chvilku nic nemusíme řešit, nad ničím přemýšlet a můžeme jenom tak být.
Vánoce jsou prostě takové, jaké si je uděláme. A možná by všichni ti chytristi mohli přestat koukat druhým do obýváku a hořekovat, jak hrozitánsky komerčně to možná někdo prožívá, a místo toho by se mohli zaměřit na sebe, svoje svátky a svoji rodinu. Když to uděláme všichni a to s láskou, pokorou a vřelostí v srdci, možná se celá ta bublina komerce a shonu rozplyne a Vánoce budou mnohem vánočnější:) Tak ať jsou pro vás ty letošní právě takové, jaké si je přejete mít:) S láskou Lúmenn

Lumenn

21 komentáře “Zastavme komerci Vánoc – ve své hlavě”

  1. Jo, jo, to hlásám už dlouho. A nejlepší je fakt si stoupnout k oknu a koukat, jak na náměstí kolem kašny bruslí na kluzišti a na pódiu každej den něco hraje. Alespoň tak z trhů v ČB rozhodně vyzařuje pořádná atmosféra. A teď už doma to samý. Prostě v klidu a dělat co chci, ne furt čumět, co dělají ostatní. A vypnout televizi a rádio, který podle mě ženou úplně nejvíc – alespoň od dob, kdy jsem to sledovat přestala, mi přijde, že je mi čím dál víc jedno, jak co prožívá zbytek světa nebo jak televize tvrdí, že to prožívá.

    Odpovědět

  6. [2]: doufám, že jo:) Sice asi ten třetí, pokud se k nám konečně rozhodne "nastěhovat", ještě nebude mít z Vánoc rozum, ale to nevadí:)

    [3]: je mi ctí 🙂

    [5]: jj, je to z Harryho, ale z kterého dílu si nemůžu vzpomenout;)

    Odpovědět

  7. Taky si všímám, že čím je člověk starší, tím to míň hrotí 🙂 Pokud se lidi chtějí stresovat, ať se stresují. Já si nakoupila dárky online a mezi lidi musela jen jednou, příští rok se poučím, abych nemusela vůbec 🙂 Koupila jsem je lidem, kterým chci udělat radost a těším se, až je budou rozbalovat. Pro mě to je rodinný svátek, objedu všechny příbuzné a je to fajn. Jinak si oslavím svůj slunovrat a víc není co řešit 🙂

    [6]: Možná nebude mít rozum, ale ten klid a pohodu bude vnímat určitě 😉

    [5]: Tipuju jedničku nebo dvojku.

    Odpovědět

  11. Lúmennko, toto je pro mě neskutečně silný článek, četla jsem jej naprosto dojatá. 🙂 Moc se mi líbilo, jak jsi popsala dva různé pohledy. Připomnělo mi to vlastně staré dobré – sklenice je do půlky naplněná a někdo řekne, že je poloplná a někdo, že poloprázdná. 🙂 Záleží na osobnosti každého z nás, ale i na momentální náladě a situaci člověka. Každopádně je parádní, když se lidi umí na věci dívat pozitivně a snažit se v každé situaci z toho vyždímat to hezké a nacházet radost v maličkostech. 🙂

    Odpovědět

  14. Lumennka někdy řekne natolik luxusně trefnou větu, že se rozezní celý orchestr během několika vteřin,kdy si toho všimne jediný muzikant.

    Odpovědět

  15. Velice pravdivé, pracuji jako prodavačka a před vánoci je to v nákupáku, jako kdyby měl přijít konec světa. Ty povzdechy lidí, už aby bylo po vánocích. Ale ten blázinec si z toho děláme sami, nemusíme mít přece obložený stromeček drahými dárky, kila bramborového salátu a spoustu řízků. Můžeme si přece jen tak posedět s přáteli, koupit nějakou drobnost a užívat si volno 🙂

    Odpovědět

  17. Přesně takové pohodové Vánoce jsem si letos udělala s přítelem, kdy jsme si jen užívali jeden druhého a udělali si navzájem radost pár milými dárečky 🙂 bohužel s rodinou už to tak hezké nebylo, protože druhá část naší rodiny pojímá Vánoce neskutečně komerčně a vztahy mezi námi jsou jinak dost pochroumané. A když jsou i jejich Vánoce součástí mých, tak v tu chvíli tu komerci skutečně řeším, protože sedět tam v hromadě drahých dárků, zatímco členové druhé části rodiny si navzájem odsekávají a těší se na to, až my konečně vypadneme a nebudeme je tam rušit, je celkem smutné.

    Odpovědět

  18. Někde jedním dechem na tržnici provolávají, že vánoce jsou komerce a mají na pultě zboží za tisíce, co jinde mají za stovku. Je to v hlavách lidí a to jací jsou.
    Některým se poradit nedá, aby přemýšleli jinak. Kde rodina funguje, tam se ta pohoda zorganizovat dá. Kde nefunguje, tam je to problém, třeba celé generace. Obchodník bude tlačit do reklam, i kdyby Vánoce nebyly, ani něco podobného neexistovalo. Važme si každé chvilky pohody kdekoliv.

    Odpovědět

  20. Souhlasím, hlavně klid a udělat si to po svém. 😀

    Někdy by mě zajímalo, jak si ty tradiční Vánoce ti rejpalové představují. Jestli takové jako z obrázků Josefa Lady nebo jako ve městech v devatenáctém století anebo ještě hlouběji do středověku, kdy se narození Ježíška "oslavilo" pořádnou mší…
    A když mluví o svém dětství a jak si Vánoce pamatují, tak mluví o 20. století, které bylo také plné té "komerce" a "kýči" a vidí pod tím něco "tradičního a pořádného".

    Možná že Vánoce jsou tu od toho aby šly s dobou spolu se společností a ne statickou oslavou něčeho, co by pro lidi přestávalo mít smysl.

    Hezky jsi to napsala 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *