…a taky se z něho nejhůř zvrací.A to nemusí znamenat doslovně. Vše, co je zakázané, je zakázané z nějakého dobrého důvodu – pokud půjdete sousedovi na švěstky, před čímž vás maminka tak důrazně varovala, asi dostanete pěkně nabančeno. On i starý dobrý Bůh to myslel dobře, když Adamovi a Evě zakázal zchroustat jablko ze stromu poznání – my si to za naše neukázněné biblické předky vyžíráme dodneška a než abychom se vesele váleli na trávníku s fíkovými listy místo plavek, musíme žít ve světě, kde nic není zadarmo.
Zakázané ovoce je ale přesto tak strašně sladké, zajímavé, přitažlivé, skoro bych si troufla říct, že magické. Když člověk něco nesmí, tak to prostě začne chtít, to je zákon přírody.
Možná za to mohou ti bibličtí předkové, možná to máme prostě v genech dle teorie pana Darwina, buď jak buď, co je zakázané, je přitažlivější. Proč?
Člověk je tvor, který se snadno znudí. A věci, které jsou na dosah ruky, nudu přinesou daleko rychleji, než to, o co se musíme rvát. A nebo to, co s sebou nese příchuť nebezpečí. Stejně jako rádi skáčeme padákem a vyhledáváme adrenalin, rádi sbíráme nedovolené ovoce a cpeme se jím k prasknutí.
Ta slečna je zadaná – musím ji mít!
Ta čokoláda je kalorická – sem s ní!
Je mi šestnáct, neměl bych pít – jupí, ožereme se!
Kolik zakázaných výzev už jste v životě pokořili? Kolik zakázaných meruněk, jablek či třešní jste ochutnali? Slaďounké plody, které nakonec ztrpknou jako jed. První kocovina bývá nejhorší, ničení vztahů přináší slzy, kila navrch zase strmý pád do propasti sebemrskačství.
Jsme to ale hloupí tvorečkové s hloupými hlavičkami plnými touhy a zvědavosti. Ale ta sladká chuť je lákavější, i když víme, že půjde ven tou nejméně příjemnou cestou. Jsme už takoví, bažíme, chceme a když to dostaneme, nakonec zjistíme, že jsme to nechtěli. Ale pak už je většinou pozdě.
Říká se – dvakrát měř a jednou řež. A tak je to i s tou nejkrásnější jahodou, která je obklopená ostnatým drátem. Někdy za chycení do pasti zdaleka nestojí. A někdy, ale to nám rodičové zamlčeli, je lepší žít bez ruky jen za ten okamžik, kdy jsme mohli cumlat její nádherně šťavnatou rudou dřeň.
Je pravda, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Ale přeci jenom, já jsem si prozatím vždycky radši "užila" to povolené 😉
Řekla bych, že člověku vlastní nespokojenost s tím, co mám a urputná touha po tom, co nemám, je zároveň motorem pokroku, který tuhle civilizaci dostal tam, kde je teď. Patrně prostě důsledek evoluce, nutné k přežití.
Co je spatneho na kaloriich?
Ten konec mě dostal. Souhlas.
Kdybych já chtěl krást jahody za ostnatým drátem, beru si kleště 😀
[3]: pro mě určitě nic, ale jsou lidé, kteří se na ně jen podívají a přiberou pět kilo;)
máš naprostou pravdu =)
Vše, co je zakázané, neuvěřitelně táhne k tomu, to zkusit, ochutnat a just. Pak už je někdy škoda bycha honit.
To mi připomíná ten můj incident z průjmem. Zrovna mamka dělala koprovku. Mě říkali, nejez to, je v tom smetana. Vem si raději suchej chleba. Tůdle. Já nemám jíst za potřebí jíst suchej chleba, když někdo má něco lepšího. 🙂
Dneska už vím, že při průjmu koprovku ne. Ale ještě jsem neudělala pokus s bůčkem. Tak příště, no.