Přijde starší pán k lékaři, ten ho vyšetřuje a povídá:
„Dědo, vždyť vy jste v úplně hrozným stavu!
Povězte mi, že vy pijete?“
„Nepiju, pane doktore.“
„Aha, ale že kouříte?“
„Nekouřím, pane doktore?“
„Ne? Sakra…no a co teda rád děláte?“
„Hraju pexeso.“
„Tak dědo, odteď nesmíte hrát pexeso!“
Na tohmle vtipu je nejhorší, že je naprosto ze života. Dneska jsem si na něj vzpomněla při ranní cigaretě. Pokud kouříte, pijete a cpete se sladkým a smaženým, doktoři vás zbožňují – vaše nemoci jsou způsobené vaším nezdravým životním stylem a je to všechno v pohodě.
Ale co když najednou přijde člověk, který nepije, nekouří a cpe se akorát tak BIo zeleninou? Pak je najednou po diagnóze a doktoři neví, co s vámi.
Kromě toho mě ale díky tomuhle vtipu napadl ještě jeden zajímavý fakt. Bojem proti všem těmhle nešvarům „moderní“ společnosti se snažíme si prodloužit život (to moderní je v uvozovkách proto, že všichni víme, že se pije a kouří pořád stejně už stovky let, ale až teď to najednou všem vadí). Délku života bereme jako hlavní ukazatel vyspělosti země. V některých zemích subsaharské Afriky umírají lidé v průměru ve čtyřiceti, u nás, ve vyspělé Evropě kolem sedmdesátky až osmdesátky.
Ale odkdy delší = lepší? Odkdy kvatnitativní veličina, tedy délka života, ovlivňuje jeho kvalitu? Nejsem fyzik ani matematik a třeba jen proto tam přímou úměru prostě nevidím. A možná tam vážně žádná není.
Mnoho velkých osobností umírá mladých a do těch dvou tří desítek let jejich životů se napěchuje hned několik životů běžných, průměrných lidí. Cílem života je podle mě něco zanechat, něco dokázat a zda se mi to povede za pět nebo osmdesát let, to není podstatné. A zda u toho piju, kouřím a nebo hraju pexeso je podstatnější ještě míň.
Vulkánci ze seriálu Star-Trek vždycky říkali: „Žij dlouho a prosperuj.“ A já dodávám: „Žijte kvalitně:)!“
Máš pravdu; hezké zamyšlení :).
dnes sa snáď všetky choroby zvaľujú na fajčenie alebo alkohol, ale keď človek povie, že nefajčí a nepije, tak je to hneď všetko o inom 😀 Poznáme. 😀
dobre napísané, fakt na zamyslenie sa.
Naprosto s tebou souhlasím, život by jsme si měli užít, protože nikdy nevíme, kdy o něj přijdeme…
nadherny blog!!!
Já osobně bojuju proti alkoholu a cigaretám, protože mi vadí, ve smyslu, když přijdu do zakouřenýho pajzlu, tak to hned znechucen otočím. A vyšší "nemocnost" u kuřáků je brána statisticky:), proto existují výjimky, po kterých hned někdo skočí:D
Mediky by tohle asi urazilo. A popravdě, musím se jich zastat, protože alkohol, cigára, ale taky kafe, tučný jídlo a dřepění na zadku na zdraví opravdu nepřidá. Nakonec, co maj doktoři dělat s člověkem trpícím cyrhozou jater, kterej prostě chlastat nepřestane a nepřestane, co s kardiakem, který vypije litr kávy denně? Nakopat do řitě – ale to na medicině neučej, škoda, někteří lidé by to potřebovali víc než medikamenty a péči lékařů.
Nikdy se mi nestalo, že by doktor nevěděl, jak mi pomoci, i když cigarety a dokonce i to kafe jsou pro mě velké neznámé… To jen abych se zastala pánů MUDrců, zatím mi vždy pomohli, příliš si jich vážím na to, abych je ani trošku nebránila.
Jináč délka života spíš poukazuje na úroveň zdravotní péče a životních podmínek – že v rozvojových afrických státech umírají brzy není divu, když každý druhý je HIV pozitivní, že. To o bůh ví jaké životní úrovni obyvatel neopovídá. Vyspělost státu má především ekonomické ukazatele, pokud si ještě dobře pamatuji z hodin na střední. Ale zda je důležité žít dlouho nebo spíš žít kvalitně, v tom souhlasím. Kolik toho zanechal za pouhých 24let života J. Wolker! A K.H.Mácha, jediný český romantik v době výchovně-vzdělávací literatury, žil jen o dva roky déle. A oba po sobě zanechali víc než takovej Paroubek, kterej už oroti těm dvěma značně ,,přesluhuje".
Kafe si rozhodně neodpírám, abstinent rovněž nejsem, cigarety mi teda subjektivně nechutnají (a když si někdo zapálí, tak mě to navíc obtěžuje, narozdíl od toho, že si někdo vedle mě dá panáka)… Nejzdravější to určitě není.
Přímá úměra v tom rozhodně není
No…nic moc teda (ale jako pro jedno "zasmátí" to je dobrej vtip).
to je pekna zhoda nahod… prave pred par dnami som sa smial rozhovoru dvoch babiciek, z ktorych jedna druhej hovori: "… no a pan doktor mi povedal – to viete, vase problemy s hlasivkami suvisia s vekom a pocasim …"
… k takemu doktorovi radsej ist maximalne tie hlasivky odstranit 😀
Myslím, že je mnohem lepší umírat dřív s pocitem, že život za něco stál, než žít dlouho a pořád mít pocit, že se vlastně tak moc nestalo.
Zajimavá myšlenka,a ještě pravdivá 🙂 což je ještě lepší… 😀
pěkný blog ;ú