Zadarmo a potřebně, za prachy a zbytečně

Dneska mě docela zamrzelo, že to nemám blíž do hlavního města, protože Národní muzeum otevírá dobrovolnický program a hledá ochotné a schopné lidi, co by se podíleli na pomoci v různých odvětvích muzejních činností. Katalogizace nálezů, digitalizace starých knih a tak všelijak podobně, prostě vrtání se v minulosti národa:) Nádhera:)
Kromě toho, že se vzhledem ke vzdálenostnímu handicapu k této strašně zajímavé činnosti nedostanu, mě ale zaujala jiná věc. Dobrovolníci nejsou placení – Národní muzeum tedy bude fungovat jen díky práci lidí, pro něž je čas věnovaný vědě, kultuře a umění důležitější, než honění se za výplatou. Pomiňme, že takových dnes příliš není, co mě zaráží je, že aby fungovalo muzeum, studnice vědomostí o naší zemi a kultuře, potřebuje ukecat lidi, aby makali zadarmo, ale za to, že budete otravovat lidi po telefonu, se můžou společnosti přetrhnout, aby vám dali 60,- (a více) na hodinu. Užitečná a nenahraditelná práce dobrovolníků versus zbytečná a otravná práce za peníze…

…nepřijde vám to smutné? Mě ano. Na jedné strany jsou tisíce pozic, které nikdo nevykonává protože na ně nejsou peníze – ať už jsou to lidé, kteří opatrně budou pečovat o stovky let staré knižní poklady nebo lidé, kteří pomohou starým a nemohoucím, postiženým, bezdomovcům, dětem, psům… A na straně druhé pozice, které jsou sice mizerně ale placené a většinou se na nich točí zoufalí lidé, co potřebují peníze a společnosti toho využívají a mají stále nabito – operátoři call center, různí pojišťováci, prodavači tarifů, vysavačů a předražených hrnců.
Až se zase někdo bude rozčilovat, že na titulních stranách jsou polonahé ženské a internet praská ve švech vším tím pornem a že to značí úpadek naší civilizace, tak mu řeknu, že v žádném případě. Záliba v nahotinkách, volné mravy, drogy a podobné nesmysly jsou jen špičkou ledovce, běžné lidské neřesti, co tu byly staletí a budou tu nejspíš napořád. Co ale nejvíc vypovídá o naší civilizaci, je zoufalý nedostatek prostředků na skutečně důležité věci – jako je právě práce v muzeu. K čemu je stopadesátý prodavač nesmyslů po telefonu, když na prastaré knihy padá prach a pokud je nikdo nedigitalizuje, můžeme o ně nenávratně přijít? Na co zaměstnávat třicet vypruzených manažerů, co v zimě s nudlí u nosu vnucují kolemjdoucím zbytečné tarify, když poklady naší minulosti leží bez ladu a skladu na hromadě a skrývají neprobádaná tajemství? Naše civilizace nepotřebuje prodavače, otravovače, pojišťováky, manažery, hostesky a obchodní cestující, potřebujeme mít úctu ke svým kořenům, úctu k moudrosti, kultuře, umění a vzdělanosti našich předků i současníků. A v neposlední řadu úctu k druhým lidem. Bez toho zavalení penězi a pozlátkem pomalu zdegenerujeme.

4 komentáře “Zadarmo a potřebně, za prachy a zbytečně

  1. Nemusíš se bát, oni dobrovolníků na výpomoc najdou víc než dost. 😉
    A že je to zadarmo naopak znamená, že na tom společnost ještě není tak špatně. Právě protože to tolik lidí baví (nebo to chtějí mít jako praxi do budoucna), nemusí muzeum vydávat peníze navíc za platy a vynaloží je do něčeho smysluplnějšího.
    Za telemarketing se musí platit, protože to nikdo zadarmo rozhodně dělat nebude. Musí lidi nějak nalákat. 😀
    Jak říkám, ještě bych lidstvo úplně nezavrhovala 😉

  2. [1]: ono je něco smyslupnějšího než vzdělávat mladé lidi a ještě jim dát něco na přilepšenou? Mladí vědečtí pracovníci s PhD titulem (znám osobně pár takových) makají po šesti letech studia za 15 000 měsíčně, "dělníci" bez kvalifikace musí dobrovolničit, protože jinak by práci v muzeích nedělal nikdo. A to je v pohodě?;)

  3. Hmm, tak to je opravdu smutné. Když už člověk najde smysluplnou a zajímavou práci, není za to odměna… Ono to ale celkem dobře odpovídá "logice" dnešní doby.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.