Jezdím poměrně často šalinou – do práce, za zábavou. Ještě před pár měsíci bylo skoro každé okno brněnských šalin „ozdobené“ drápanci od klíčů, čmrkanci lihovkou či sprejovými nápisy. Občané mohli diskutovat, zda si okna přejí vyměnit. Nedávno nápisy zmizely a okna jsou už opět hladká a čistá. A na nich se skví nápis – vandalismus zvyšuje cenu jízdného, chytnete-li někoho při činu, volejte policii.Zatím se mi nestalo, že bych viděla bandu rozjívených puberťáků, jak se baví ničením cizího majetku, ale kdyby ano, asi vážně ty policajty zavolám. Proč? Protože mě tahle lidská demence a rozežranost vyloženě vytáčí. A lidmi, jejichž jedinou zábavou je ničit to, co jiní vytvořili, do hloubi duše pohrdám.
Co to je za umění, vzít kus železa, třeba klíč, a vyrýt do skla pár sprosťáren? Bohové, i kdybych tam měla vyrýt nejkrásnější operu na světě nebo dokonalou báseň, proč kvůli tomu musím zprznit krásné, čisté okno? Nemůžu svoji tvorbu normálně ventilovat na papír nebo když už mermomocí musím být street artový umělec, tak na nějakou polozbořenou hnusnou zeď, starou opuštěnou barabiznu, na chodník křídou, kde to smyje déšť? Musím prostě za každou cenu něco ničit?
Možná v tom tkví to kouzlo vandalismu, v ničení. Ale ničit potřebuje jen ten, co sám neumí nic vytvořit. Závidí kreativcům a baví se tím, že jim jejich díla potřísní svým neumětelstvím a bude se pást na tom, že překryl um neumem, krásu hnusem.
Jasně, každý občas máme destruktivní náladu a chce se nám něco prachsprostě zničit. Ale bavit se tím systematicky a vyhledávat místa, která jsou ještě v pořádku a měnit je na pokroucené trosky dávné účelovosti, to mi přijde ujeté, padlé na hlavu a vlastně možná až patologické.
Co v tom ničitel vidí? Pokud si myslí, že okno v šalině zkrášlí, pak je asi padý na hlavu. Pokud má pocit, že bojuje proti systému, pak asi zcela nepochopil, v čem onen boj spočívá. A ne, zničit majetek dopravního podniku, což ve výsledku zaplatí obyčejný člověk používající MHD, není žádná revolta, ani revoluce. Je to jenom hovadina.
Pokud si to čte nějaký vandal, tak jej prosím, aby mi vysvětlil své pohnutky. Proč je tak fascinující něco zničit? Cítete se cool? Hustě? Nad věcí? Boříte mýty? A nebo se prostě jenom tak strašně nudíte, že nic lepšího nemáte na práci? Vážně by mě to zajímalo.
A až mi to vysvětlíte, zamyslete se nad tím a sbalte si svá fidlátka, spreje, barvičky a klíče a odtáhněte prosím někam do starých továren, zbořených sídlišť a opuštěných míst, kde si můžete ničit do aleluja a nikomu tím neublížíte. Díky.
Souhlas.
Umění je relativní.
Tak street art paradoxně občas vyjadřuje ventil kreativitě rozhodně hezčí než výplod nepříčetného architekta, který dává urbanistickému rázu krajiny slušně na zadek. Potud nic, nicméně soukromý majetek je soukromý majetek, nikdo po něm nemá co čmárat. Chápu ale, že je zatím jakýsi adrenalin, rebelství a požitek ze zakázaného a kreslit sprejem po plochách k tomu určených pro spoustu lidí "není ono". Taky bych byla za, když má někdo potřebu se takhle bavit a bez toho zakázaného ovoce se neobejde, malovat to něčím, co po prvním dešti zmizí.
Souhlasím s Tebou Lúmenn.Také ty lidi nechápu, co musí všechno ničit, co vytvořili ostatní. Měli by si toho všeho vážit a nebo chodit pěšky, pokud se jim nelíbí krásné průhledné sklo šaliny.
Mě taky pohled na počmáraná okna nelahodí. Naprosto souhlasím s článkem. Umělec má tvořit, ne ničit.
Tak keď som bol mladší (tak okolo roku 2000) bolo toto čmáranie dosť populárne, čmáralo sa všade a niektoré električky (šaliny) boli neskutočne dočmárané. Dnes je toto umenie už naštastie na úpadku. Ak ste videli film Gympl tak viete pochopiť prečo to ľudia robili, je to adrenalín či vás nechytia, a súťaženie kto spravý lepší grafiti a čo na najviditelnejšom a najnebezpečnejšom mieste.
Musím priznať že i ja som čmáral, ale nie grafity, (tie vôbec neviem a obdivujem tých čo to vedia, je to umenie) ale len tak nápisy napríklad nápisy na spolužiaka že je kár, a podobne. Moja školská lavica bola celá počmáraná a dokonca musel prísť jeden pán s brúskou a musel som ju nanovo nalakovať. Dodnes vyrývam rôzne nápisy, hákové kríže, dávidove hviezdy, pritom nesympatizujem so skinhedmi ani židmi, len mám asi potrebu sa nejak prezentovať, niečo po sebe zanechať.
[6]:Tak to je ale hodně zvláštní forma sebeprezentace…
K článku: Howgh! Líp bych to neřekla.
[6]:Souhlasím s Corey Blue. Jestli po sobě chceš něco zanechat, tak radši maluj, piš knihy nebo skládej hudbu než něco vyrývat jak puberťák. A hákové kříže nepoužívají skinheadi, ale neonacisti.
Absolutně souhlasím. Ale kdybys tyto otázky položila klasickému vandalovi, asi ti řekne ,,já nevim." Jsou to takové opice s IQ vydlabané dýně, kšilt nakřivo, rozkrok mezi kolenama… Opice, které prostě venku dělají to, co jim doma mamka zakazuje. A protože jsou jednoduše dementní, dělají to takhle. Je jim to buřt, jejich to není, takže to můžou ničit…
[6]: Tak tohle fakt nechápu. Já v životě nikdy nic podobného nedělala a nemám problém najít si normální prostor pro seberealizaci. A radši po sobě nechám pár krásných kreseb, než vyrytou a hnusnou dodrbanou zeď, kolem které budou chodit lidi a nadávat, který idiot to zase udělal a kolik bude stát oprava.
Jednu dobu jsem hrozně chtěla malovat graffiti, ale vážně malovat, ne se jenom "podepisovat" čmáráním nebo vyrýváním… Je velký rozdíl mezi tímto a něčím, na čem je vidět, že si s tím autor dal práci. A někdy i takováhle malůvka dost oživí třeba nudně šedivé sloupy u mostu… Ale jak říkám, když už, tak ať je to aspoň hezké, a na vyrývání podpisů nebo takových těch známých piktogramů do skla nebo sedaček nevidím nic pěkného…
[10]: no jasně, graffitti může být umění, ale opravdoví umělci malují na opuštěné zdi, staré továrny apod., kde to nikoho neobtěžuje, naopak to zkrášlí okolí a to je v pořádku
Tohle člověk nikdy nepochopí. Chtělo by to chytit je při činu a udělat jim přoádnou ostudu, pak by si to rozmysleli. Taky mi vadí, dkyž je nově natřený barák a hned ten den jsou tam přiblblé malůvky podobné tomu, co ryjí na okna.
Graffiti jako takové neodsuzuji, to se mi líbí, ale ať tím zvěčňují plochy, které jsou k tomu určené anebo staré oprejskané budovy, ale nové. To člověk prostě nepochopí.
[8]: no a práve tí, čo nevedia malovať, písať knihy ani skladať hudbu, napríklad čmárajú po stenách. Každý sa prezentuje tak ako vie. A v mojom prípade sa to ani nedá nazvať sebeprezentáciou, ja to nerobím cieľene ako niaky koníček, ale proste keď niekde čakám, idem v električke, výťahu, alebo keď som nervózny tak miesto toho aby som si napríklad zapálil cigaretu tak proste ryjem do zdi. Ukľudnuje ma to.
Myslím, že skuteční umělci street artu si najdou vlastí prostor, kde to nikoho nebude obtěžovat a nezničí něčí majetek.
Naprostý souhlas.
Neřešitelné! Dala bych těmto bouřlivým povahám prostor, dokonce se mně některé ty věci, zakrývající šeď, líbí, jenže většina těch anarchiechtivých ho nechce, potřebují právě to vzrušení nedovoleného?
Myslím, že se jedná o problém přece jen hrubšího zrna. Ona pověstná rovnováha sil dober a zel, kde jazýček vah vychyluje i sebenepatrnější narušení fasády sprejem, nám dává na frak bez ohledu na naše snahy jakkoliv ji ovlivnit.
Naše posedlost výchovou sice došla tak daleko, že do škol často angažujeme i lidi, kteří sami mají problém se něco naučit, ale vzápětí jaksi paradoxně neumíme zasáhnout tam, kde děti málo dostávaly řemenem (a nebo zas příliš :D).
Řekla bych,že čím víc má člověk zálibu v ničení cizího majetku,tím víc to vypovídá o jeho inteligenci!!