Světový den zvířat? Jak příznačné:)

Muzgaš
Tak jsem právě zjistila, že na dnešní den, tj. 4.října, připadá světový den zvířat. Prý proto, že se tohoto dne narodil František z Assissi, což jak asi všichni víte byl známý zvěřomil, který se staral o opuštěné čtvernožce i létavce a dával jim nejen jídlo a ošetření, ale i svou lásku.
Nečekejte ovšem nějaké zamyšlení nad hrůzyplným stavem naší planety, kde denně vymře několik (!) živočišných a rostlinných druhů. Ba ani spílání lidem, co si pořizují domácí mazlíčky a pak je vyhazují. I když…k tomu to vlastně bude mít docela blízko. Dnešek jsem totiž strávila cestováním po Prostějově, abych dopravila někoho k lékaři. Lépe řečeno k veterináři. A ten někdo je kotě…

Nevím, jestli se to rozkřiklo mezi kočkama v sousedství nebo prostě má naše rodina takovou auru, každopádně poté, co jsme loni zachránili jedno kotě (které nakonec vyrostlo ve velkou kočku, která porodila svá vlastní malá koťátka) a co Finn minulý měsíc zorganizoval záchrannou akci pro další malé koťátko (které bylo věnováno sousedovi), o nás asi mezi kočkami kolují legendy.
Legenda doputovala až k malému drzému mourkovi, co se včera zjevil na naší zahradě a vcelku bez nějakých okolků prohlásil: „Tak tady mě máte, staraejte se o mě a mějte mě rádi. HNED!“
Milý kocourek mrančel na zahradě asi dvě hodiny, dokud se mi ho úplně nezželelo a nesešla jsem dolů. Okamžitě se začal tulit, vrněl jako dobře natúrovaný motor a motal se mi kolem nohou až do domu. Původně měl putovat do Brna, kde už by se ho někdo z našich kamarádů třeba ujal, ale nakonec svýma vééélikýma kotěcíma očima přesvědčil maminku, že je náš. A tak je…
Lucinka je se mnou a se sistr přestěhovaná do brněnského bytu, takže nebude nervačit z dalšího kocoura a ostatní kočky už si na něj celkem zvykly. On sám se po bytě pohybuje se samozřejmostí dlouholetého obyvatele.
Zbývalo jen vymyslet jméno. Já mu začala říkat Merkucio. Z dávné historie pak pochází Merkuciova přezdívka Muzgaš (to jsem ségře toho času ještě na základce vyprávěla děj Romea a Julie a zabohy si nemohla vzpomenout, jak se jmenovali ti jeho dva kamarádi a tak jsem je nazvala Buzgašem a Muzgašem). No a od Muzgaše už byl jenom krůček k Muzzugovi.
Máme tedy doma Muzzuga Merkucia de Gogaina, malého sobeckého hajzlíka, egoistickou mrchu zahleděnou samu do sebe, s dokonalými přesvědčovacími schopnostmi, který když vám sežere večeři, tak mu za to ještě poděkujete. Inu jako by svému jmenovci z oka vypadl:D
Možná mu ještě najdeme nějaký nový domov, ale podle maminčiných rekací to vypadá, že už tu prostě zůstane. Tak, když je ten světový den zvířat…:)
Muzgaš
A tady je Muzgaš v celé své kráse:)
PS: Než pojmenujete kočku, dobře si to rozmyslete, jména mají velkou moc!
PPS: A než vůbec budete pojmenovávat nějakou kočku, popřemýšlejte jestli si ji vůbec chcete zvát do baráku
PPPS: A vůbec, pořiďte si radši zvukotěsný stěny a nevycházejte ze dveří, jinak potkáte Muzzuga…:)

6 komentáře “Světový den zvířat? Jak příznačné:)

  1. Krásný článek a Muzkaš je krásný.
    Já jsem vloni taky našla kocourka a už unás zůstal. Nyní se mnou spinká v posteli a já nevím, kdo je z nás dvou na tom druhém víc závíslí. Whitee je mazel, ale taky dokáže pozlobit. Hrozná rád schazuje jakékoliv veci ze stolu či skříněk, hlavně mobil už mi schodil asi šestkrát. Naštěstí ještě funguje.
    A když mu náhodou v  noci (třeba ve dvě) dojdou granulky, tak proč by na mě neskočil a nepoškrábal mě. A já blbá se zvednu a hned mu běžím nasypat papu do misky.  
    Někdy mi přijde, že jsem jeho otrok. Má mě dobře vycvičenou, miláček jeden. Ale stejně bych ho nevyměnila, ani za nic. Je už prostě můj!

  2. ahoj!v cathi to je trochu jinak….nejsou tam ,,ti" andělé, co nemají ego…V Cathallanii polovině obyvatel připadám divná, čtvrtina mě nesnáší a čtvrtina nezná 🙂 znám ji už od narození, ale až když jsem se naučila vnímat, zjistila jsem její jméno 🙂 Vím, zní to divně, a těžko by tomu mohla většina lidí věřit…kdysi jsem to tajíla a styděla jsem se za to, že nejsem stejná.Naštěstí už jsem si uvědomila, že to není ,,vada na kráse", ale něco, za co mám být vděčná 😀 I když je to o dost jinačí a proto se ani nedivím, když se mě někdo ptá, jak se mohou křížit..ale nejsou to ti ,,jen" z energie.Teď jdu o tom napsat SNAD přehledný článek, tak se můžeš mrknout 🙂

  3. jojo…. kočky si mezi sebou URČITĚ povídaj kde je kdo zachrání, kdo je vyžene xD protože k nám už tři čtyry roky pravidelně choděj toulavý kočky xD a my je nedokážem vyhodit 🙁 🙂

  4. Jůů:) Nádherný! Přesně tahle vlastnost se mi na kočkách líbí!
    Já kdysi našla kotě, které jsem "zachránila" (mělo herpes virus) a od té doby se mi jich pod nohy taky připltlo asi ještě dalších pět (psa, králíka a havrana nepočítaje :D) 😀
    Oni ty zvířata ví, kam se obrátit:))

  5. Opravdu krásný a ještě krásnější je, kolik kočiček už jste zachránili 🙂 Já jsem odjakživa pejskomil a s kočkami prakticky nemám zkušenosti, ale přítel má dvě, takže teď s nimi trávím hodně času. Teda původně měl jen jednu, druhá byla venkovní, ale když jsem tam začala bývat já tak jsem druhou kočičku nejprve nenápadně pašovala dovnitř…..a teď už s náma spí v posteli obě. Tedy, pochopitelně, je to jejich postel 🙂 Ještě nám (teda mně, příteli ani ne :-D)chybí koťátko, ale Berta je vykastrovaná, tak snad nějaké samo přijde 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.