Tak prý byl včera den všech zamilovaných bláznů. A nejen bláznů, prostě všech, co mají nějakou spřízněnou duši, se kterou si šeptají sladká slovíčka a dělají na sebe ňuňuňu, zatímco se vodí za ručičku po parku.
Nevím, mě to běsnění naštěstí nějak minulo, snad proto, že jsem nemocná (meine kleine liebe záda + nakažení chřipkou od sestry;)) a tak nevylízám z domu a neprocházím se po obchodech, vyzdobených kýčovitými rudými srdíčky.
Původně jsem chtěla napsat pár vět ve stylu „komerce, bla bla bla, milujte se každej den, bla bla bla, na co pitomej americkej svátek“, ale bude to asi zbytečné, protože takových článků jistě za poslední dva dny vznikly mraky.
To si radši zavzpomínám na dobu, kdy mi bylo kolik, deset? Jedenáct? A na to, jak jsme se spolužačkami rozdávali valentýnky svým stejně starým idolům.
To vám byly trapasy! Pamatuju si, jak jsem svému vyvolenému koupila přáníčko a celá rozklepaná mu ho vrazila do ruky o přestávce a zamumlala jméno jiné spolužačky. A jak jsem pak doma brečela, protože ten holomek ho počmáral a dal zase jinému spolužákovi, jen aby nepřiznal, že se mu taky líbím. Jo, to byly časy:)
Dneska jen sedím doma a směju se rádoby zamilovaným puberťákům, mezi něž jsem taky kdysi patřila a plánuju společné bydlení se svým současným vyvoleným:)
Jestli vás zajímá, zda jsem od něj dostala nějaký valentýnský dárek, tak vás zklamu. Ani ň. Ne, že bych neměla slabost pro obří plyšové medvědy, mám doma čtyři (ty malé nepočítám:)), ale prostě mi přijde hloupé přidávat se do toho obřího stáda, které jako zběsilé dusá po obchodech a hledá, čím by dostatečně vyjádřilo svou lásku. A ne aby ten medvěd měl míň, jak metr!
Je to trochu směšné a smutné. Když nedostane slečna dostatečný valenstýnský dárek, je společensky znemožněna. Né, já to neslavím… ale v duši hlodá takový malý červík pochybností a závisti, vždyť kámoška dostala obrovskou kytici růží a to taky tvrdila, jak to neslaví…
Achjo, lidi, kdy si konečně začneme všichni rozdávat lásku bez květin a čokolád, lásku nezištnou, uřpímnou a ze srdce? Co na tom, že je Valentýn nebo první máj a že jsem nedostala ani pitomou sedmikrásku, urvanou po cestě z práce. Pokud opravdu milujeme, nepotřebujeme žádný z těhle pitomoučkých důkazů „lásky“, ale máme lásku v sobě dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, čtrnáctého února i v půlce listopadu. A to je občas sakra těžší, než sehnat metrovýho medvěda…
Já valentýna neslavím 🙁 Takže ale moc hezký článek 😉
Já si dávám s milým dárky skoro každý den, ale i když je Valentýn jak říkáš "komerční a bla bla bla" – četla jsem na to včera už hodně článků lidí z AK, tak jsem ho i přesto slavila. Originálně o den dřív a tím, že jsem upekla dort, ale stejně to počítám za oslavu, takže "běžím se stádem", ale nevadí mi to 🙂
dokonale vystiženo… Valentýna neslavím, protože zastávám názor, že láska by se měla rozdávat stále bez hodnotných materiálních důkazů (a hlavně proto, že nemám partnera)… i kdybych měla, na Valentýnu bych vůbec netrvala…
To se řekne "neslavíme" a potom se stejně polovička přižene domů s lahví jahodových Rychlých špuntů (miluji je) a s protaženým výrazem, že kytky už neměli. Komerční masáž je komerční masáž. To je jak s těmi pouličními prodavači růží."Nechcete kytku pro slečnu?" No a chlap to musí koupit, protože si myslí, že jeho slečna by se cítila ublíženě, kdyby nekoupil.
Na druhou stranu je to jen svátek, i když komerční. tak proč prskat jako křeček, když to není povinné. Navíc je to skvělá záminka, proč si konečně udělat čas a zajít si do kina. Na horor. Třeba. 😀
on byl valentýn? a jo vlastně… 😀 hm. 😀
jediné, co jsem k valentýnu dostal, byla další várka skript z logiky – a to jsem si navíc nadělil sám
Copak vy, mlaďoši, vy si můžete(zvládáte) cukrovat i v tom listopadu, ale po deseti letech manželství je docela fajn, když toho vašeho drahouška, nakopne aspoň jednou do roka datum v kalendáři a krámy plný srdíček. A věřila bys, že je schopnej, je i přes to přehlídnout? Bohužel na někoho je i komercializace krátká.
Já bych i zapomněla, že tenhle pošahaný svátek tady zase po roce je, kdyby se mi nějaká slečna s růžovými balonky v rukou nesnažila vnutit ještě růžovější leták cestou z práce ,)
Nuž a nie je nad to keď sa večer pred "valentínom" pohádate s drahým a potom tento akože zamilovaný sviatok strávite v bolestiach brucha lebo ste zaháňali depku kilom muffinov a šampanským pričom s partnerom sotva prehodíte pár slov…Takže romantická večera sa odložila na časy kedy to na tú zamilovanosť bude znova vyzerať. Čo už by aj šlo, ale zase – chripka :-))
Kdybych si to nepřečetla u tebe na blogu, tak ani nevím, že jsem to prošvihla.
Já mám Valentýna ráda, aspoň je na mě můj jednou za rok hodný a ukecala jsem ho na bombošku za 69,90 😀
Ze dvou posledních vět by se dal udělat moc pěkný citát.
pěkný názor 🙂
[2]: taky jsem pekla dort. uzasne luzovousky se samyma srdiskama a tak priserne kycovity, ze to byla spis sranda a vysmech te komerci co to doprovazi..jasne je to porad darek, ale aspon vlastnorucne vyrobenej a navic, kdyz muzu ukazovat svou lasku kazdej den proc kazdej den jen ne na valentyna?kdyz kazdej, tak kazdej!:D