Šelma nežere, když nemá hlad

Dneska jsem při listování internetem narazila na strašně zajímavou sérii fotek, k níž se poutá ještě zajímavější příběh a s ním i úvaha.
Šlo o tohle (cituji neznámý zdroj): Tyto úžasné snímky zachytil fotograf Michel Denis-Huot na safari v
Masai Mara v Keni v říjnu minulého roku. Jak sám řekl, byl ohromen tím,co viděl: „Tito tři leopardí
(pozn. Lúmenn: já je ale identifikovala jako gepardy) bratři žijí spolu od svých přibližně osmnácti měsíců,kdy opustili svou matku“, řekl. „Jednoho rána jsme je viděli, nevypadali, že by byli hladoví, pobíhali a občas se zastavili, aby si pohráli. V jednom momentě střetli skupinu antilop, a ty utekly. Ale jedno mládě nebylo dostatečně rychlé a bratři ho lehko chytili“. Následovala pozoruhodná scéna zachycená na záběrech. Antilopa vyvázla bez zranění. A v tom je právě ten zásadní rozdíl mezi šelmou a člověkem – šelma žere, jen když je hladová a musí…
antilopa1
Tady ještě máme antilopu, co utíká – smrt v očích a lovec je jí v patách…

antilopa2
…ale tady už lovec místo smrtelného kousnutí malou antilopu olizuje…
antilopa3
…a ta se k němu s klidem tulí.
antilopa4
A tahle fotka mě dostala nejvíc, takové: „Neboj malá, my ti neublížíme.“
Koukala jsem na ten nádherný přírodní úkaz s otevřenou pusou a v hlavě mi pořád dokola zní ta věta: „šelma (narozdíl od člověka) žere, jen když je hladová a musí“.
Jak nám to ta příroda nádherně ukazuje a my stejně jdeme stále za svým a nechápeme vůbec nic. Nejenže žereme, my vyloženě chlemtáme, ždímáme a rabujeme. My lidé, naučení konzumnímu způsobu života, navyklí všemu pohodlí, které nám výdobytky civilizace poskytují. Jídlo vyhazujeme, vodou plýtváme, oblečení, nábytek, věci, to vše kupujeme a nepoužíváme, kupíme a vyhazujeme jak se nám zlíbí.
A jaká je největší analogie s šelmami?
Také se chováme jako šelmy, trháme na kusy naše soupeře, snažíme se urvat lepší pracovní pozice, lepší místa na školách pro naše děti, víc peněz, víc „štěstí“. A jak kolem sebe koušeme a trháme drápy, abychom měli víc než ostatní, zapomínáme, že třeba už máme dost a že už jsme sytí: máme kde bydlet, co jíst, máme věci, zajišťující nám pohodlí i zábavu. Ale nevidíme to, běžíme za kořistí a nevnímáme, že si s ní klidně můžeme i hrát.
Pro kořist ztrácíme přátele a chvilku pro sebe, kterou můžeme věnovat hraní. Tak už dnes dost lovu a pojďte si hrát s nejbližší antilopou, co potkáte:)

14 komentáře “Šelma nežere, když nemá hlad

  1. Ona se ta antilopa netulí, protože je v šoku. Kočky si takhle rády hrají s myší. Jen se na ní pocvičí, pohrají si a pokud jí při tom náhodou neukousnou hlavu, někdy ji nechají běžet. Jenže ta myš je v šoku – všechen adrenalin je v krvi a většina jich někde za rohem zkolabuje a pojde.

  2. Neuvěřitelné…kdyby se to stalo v zajetí, ale takhle? Asi opravdu nebyli hladoví. Asi si s ní jen tak hráli, šťouchali do ní a olizovali ji…

  3. Ahoj,
    nesmírně si cením tvého komentáře. Jsem moc rád, že se tak vynikající blogařce líbí moje skromná, malinká planetka a její jednoduchioučký blog… Já si sem jistě najdu cestu rádo, a komentář zde, v jiném světě, zanechám – pokud ti to nevadí. Tvůj styl psaní se mi hrozně líbí a to, že máš také svojí vlastní oázu a říši, z nás činí v jistém smyslu slova sousedy, nemyslíš? 🙂
    Zvířátka zbožňuji, a gepardí skoky i běhy se miu vždycky líbily. Fotograf zvířat musí být krásné povolání… O lidech je myslím správné, myslet si něco jako ty. Taky na ně nekoukám zrovna nekrtickým zrakem ze své Alfy jedna…
    Tvé Stvoření.

  4. čumim jako na Orloj!! Ty fotky jsou nádherný, skoro to na mě funguje jak "pohlazení po duši" ♥
    Ani se mi nechce si ten pocit zkazit tím, že bych debatovala o tom, jací jsou/nejsou/mají být lidi.
    Ty fotky mluví samy 🙂

  5. Moc krásné, jen by mě zajímalo, jestli ji pak přijali zpět do stáda, vždyť na sobě musela mít pach těch gepardů…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.