Téma tohoto týdne jest – „není růže bez trní“. To tedy nezní moc optimisticky. Vlastně se nám tahle hláška snaží říct, že cokoli krásného dostaneme do rukou je zaplaceno bolestí – nádhernou květinu si můžeme utrhnout jen za cenu rukou popíchaných od trnů. Možná nám růži Příroda nadělila jako kvetoucí metaforu našich životů. Ale já si v souvislosti s tímhle citátem vzpomněla na jiný, který mě těší mnohem víc – Nebuď smutný, že má růžový keř trny; raduj se, že má trnitý keř růže.A o tom to je. Brát život z té lepší stránky. A i když máte ruce poškrábané do krve, důležité je, že se vám podařilo ukořistit poklad, ne to, že cítíte bolest.
Není to vůbec sranda takhle vidět. Protože bolest je často větší, než radost z krásného květu. A i když není, tak bolest má tu hloupou vlastnost, že je cítit tak nějak víc. Dere se do mozku, útočí na smysly a pokouší se setřást úsměv z naší tváře. Když jí to dovolíme, pak si ani nevšineme, že růže v našich rukou uvadla.
A proto dokud máme čas, pokusme se na všem zlém najít to dobré, na všem ošklivém to krásné, na bolesti zadostiučinění, na smutku úlevu, na vzteku povbuzení. Na každém trnitém keři růže…
Kdysi jsem stvořila obrázek ve photoshopu, pomocí volně dostupných štětců – měla jsem z něj hroznou radost, protože jsem dělala ve photoshopu poprvé, ale dneska se mi z něj spíš navaluje:) Přesto třeba někomu z vás udělá radost. A běda jak to někdo budete sdílet na FB, aby se z toho stal parodovaný EMO obrázek:D
výborný a pravdivý!
ty jo, asi budu muset ten tvůj "blogísek" navštěvovat častějc, celkem mi to zlepšilo náladu v mém nynějším depkoidním rozpoložení, asi se musím dívat na ten svět z té lepčí stránky a prdět na ty trny… stejnak píchance přebolijou. Dík 🙂
Moc se mi líbí tahle myšlenka i obrázek. A ještě před dočtením mě napadlo, že bych ho ráda sdílela dál, ale koukám, že by ti to vadilo, takže ne?
Mě se to moc líbí. 🙂 :3
Moc pěkný a pravdivý článek, ve všem s Tebou souhlasím. :] Není jednoduché vidět "to lepší", zvládají to v drtivé většině jen opravdu silní lidé, ale ulehčí to život. A jak úžasné je, když se s tou vlastností někdo už rovnou narodí! :]
Tá metafora sa mi veľmi páči! A článok je veľmi pravdivý. Len škoda, že je viac tŕňov než ruží. Ale tak aspoň ich to robí vzácnejšími 🙂
[3]: sdílení vůbec nevadí, jen nechci aby se z toho stal takový ten "emo obrázek", kdy je tam nějaká kýčovitá fotka a stupidní citát:) Ale tomu nezabráním, tož klidně sdílejte:)
Jě to hezký obrázek. A pěkný citát.
Ale na bolest pozor. Já už jen zmínku o ní beru velmi citlivě.
Nebuď smutný, že má růžový keř trny, raduj se, že má trnitý keř růže. No prostě nádherný!:-) Možná je ta bolest intenzívnější jen proto, že se v ní více placáme, byť si to třeba neuvědomujeme. Jo a růže jako takový miluju. Jen furt nemůžu najít parfém, který jsem před dvěma lety viděla u kámošky – připomínal mi asi nejvěrohodněji tu klasickou růžovou vůní a já se zamilovala.:-D
Jako Larpařka bys asi měla vědět,že nejlíp si růži utrhneš železnou rukou. Jako autor Encyklopedie magických rostlin můžu prohlásit,že jen málo druhů růží dokáže propíchnout 2mm oceli jako jehla ubrousek. Existujou, ale vyskytujou se hlavně v elfích lesích, v blízkosti vílích obydlí a podobně, ale i zde nemaj převahu oproti těm běžnějším.
krásné…jiný úhel pohledu…prožívám smutné období a tohle mě moc povzbudilo! děkuji 🙂
Je to moc krásně napsaný.