Ne nejsem příznivcem násilí páchaného na bezbranných dětech. Ale dokážu rozlišit výchovné plácnutí přes zadeček od týrání. Paní Džamila Stehlková nám sice (bohové budiž pochváleni) už nekáže moudra z ministerstva, ale přesto zasela semínko pochybností. Vychovávat děti bitím nebo ne?
Dnes jsem byla svědkem diskuze pod článkem, který apeloval na rodiče, aby v žádné případě nebili své děti, že to naruší jejich přirozený vývoj a bla bla bla. Autorka článku se oháněla psychology a psychiatry, ale co se takhle zeptat přímo dětí? Jistěže ne tříletých capartů, ale třeba mojí generace, která už má dětství a pubertu za sebou a dokáže tak zhodnotit přístup svých rodičů nejobjektivněji.
Já za děti říkám: bijte nás, když si to zasloužíme. Já sama jsem byla hyperaktivní dítě, drzá, čilá, neunavitelná a děsivě otravná. Moji rodiče mě ale dokázali usměrnit tak, aby se ze mě stal slušný člověk a přesto mi zůstal můj vlastní názor. Je nutné si uvědomit, že dítě není dospělý a stejně jako nechápe ceduli s nápisem „Nepřecházejte přes koleje“ nebo „Neužívat vnitřně“, nevezme si k srdci pověstnou rodičovskou radu o nesahání na rozpálená kamna. Když jsem jako tříletá vletěla do silnice nebo strkala do zásuvky vidličku, dostala jsem pár plesknutí po zadku a bylo mi jasné, že tohle nesmím. Naopak když jsem snědla voskovky, bylo mi dostatečným trestem zvracení a následná kúra suchými rohlíky a i když jsem na zadek nedostala, bylo mi jasné, že voskovky se nejí.
Já mohu svým rodičům za jejich přístup jen poděkovat. Nikdy mě surově nemlátili, ale za zlobení v dětství jsem dostala na zadek, jako větší přidrzlá holka pohlavek či facku a jednou mi táta nařezal, protože jsem ve třetí třídě namísto do kroužku šla courat s kamarádkou, přišla jsem o dvě hodiny později a naši se o mě dost báli. O věcech, jako je příchod domů či výše kapesného jsem spolu debatovali (a se mnou debatovat nebylo lehké) a téměř vždy jsme se shodli na kompromisu.
Takže, moji drazí rodiče, děkuji vám za každou facku co jste mi dali, protože ze mě udělala člověka slušného, mravného a zodpovědného za své činy. Děkuji vám i za každé pohlazení, povzbuzení a úsměv, protože to ze mě udělalo osobnost, která má vlastní názor, ale dokáže milovat nebo alespoň tolerovat své okolí.
A všem rodičům, co se bojí svého selhání, když plesknou řvoucího spratka po prdýlce vzkazuju, že lepší jeden pleskanec v dětství, než se v budoucnu bát o svůj život vždy, když ratolest bude chtít kapesné.
A vás čtenáři prosím jak o vyjádření v anketě, tak v diskuzi. Na můj blog chodí generace většinou dospívajících či nedávno dospělých a kdo jiný má vyslovit názor na tuhle problematiku, než my, kteří jme právě nyní opravdu konfrontováni z působením výchovy rodičů na naše chování.
PS: Zbytečné a bolestivé tresty jsou již zakázány v zákoně o týrání dětí, proto nevidím jediný důvod tento zákon rozšiřovat o pasáž, aby normální rodiče nemohli praštit normální dítě, když k tomu mají důvod. Doufám, že tedy všichni jasně pochopili, že odlišuji týrání od běžné výchovy a že titulek nenabádá nikoho, aby bezdůvodně a brutálně ubližoval dětem!
tak s tímhle musím souhlasit…
nemuzu rict ze bych za to biti byla nasim vdecna, pac to casto dopadlo tak, ze jsem se nasich bala vic nez je zdravo.. ale rozhodne bych to nezakazovala, kdyz treba vidim rozmazlene deti me sestrenky tak je mi jasne ze s nima se jinak nez placnutim pres zadek v extremnich situacich nejde domluvit. A je mi take jasne, ze jestli budu mit nekdy deti, budu tohle delat taky. Ne kazde decko je totiz krasny andilek, uz v nizkem veku se dokaze projevovat temperament a jak pises, s ditetem se jako s dospelym nedomluvis. Mozna, ze je problem, ze v tom lidi vidi nejake stredoveke praktiky, kdysi se totiz tvrdilo, ze pokud rodic svoje dite miluje, tak ho zbije. Co ja akorat nemam rada jsou facky, biti do hlavy nejen mi neprijde moc bezpecne, ale prijde mi i vic ponizujici.. navic, facky se davaji zase spis starsim detem, a pubertak to bude vzdycky brat jako negativni pristup rodicu.. no je to tezke tema, ale rozhodne bych to nezakazovala.
Ano, ano…suhlasím….Ono si to někteří, je jich hodně, zaslouží každý den. každý den dělají "bordel"…a nic se jím neřekne…vůbec nic…jenomže, ti lidé si to vezmou jako další výzvu, řeknou si, že to nikomu nevadí, že si to můžou dovolit….a nikdy jim nikdo nic neřekne…A začíná to být čím dál ostřejší….neusměrněně se lidstvo valí do záhuby….Málo rodičů, tedy aspoň v mém okolí….bije svoje děti..pořád jen křičí, ale nač si vyřvávat hlasivky…
Je to špatně…měly by se více bít…já mám teda dost, protože teď jaksi nebývám drzá ( ZÁZRAK)…TAKŽE BITÍ ZATÍM NEPOTŘEBUJI…
Abych pravdu řekla,tak rodiče mě jako malou nebili.Možní jsem to někdy ale potřebovala.Jako ano,dali mi třeba facku,ale bylo jich za život opravdu minimálně.Měli na mě být asi přísnější,přijde mi,že i nyní jsou v mnohých směrech až příliš tolerantní.Hodně mi věří,proto nemají důvod mě bít,ani mi nadávat…kolikrát mám ale pocit,že si takovou důvěru rozhodně nezasloužím.na druhou stranu jsem jim za tu důvěru také vděčná,málokterý teenager má s rodiči tak výborný vztah jako já 🙂 I když říkám – kdyby ta jejich důvěra byla oprávněná 🙁
Děkuji za komentáře, Onni, máš pravdu, že někdy to rodiče s fyzickými tresty trochu přeženou, ale holt rodič je taky jenom člověk, že:) nemělo by se rodičům mluvit do toho, jak vychovávají své děti, pak dopadneme jak na západě, kde se frackové flákají po ulicích a nebo stříli své spolužáky. Andi, ty můžeš být ráda, ale zase jak říkáš ono moc volnosti svádí k pokušení, že? 🙂 Aspoň že ty máš tolik rozumu, že si to uvědomuješ, většina puberťáků ho nemá:)
Ja ti na ten tvuj blog už hodně dlouho nenapsala tak nechapu o čem mluviš. A jak jsem ti vyhrožovala? Tak se mněj a nemel blbosti zatim.
Fakt..souhlasím 😉
Pamatuji si, že vždy když jsem jako menší dostala po zadku, bylo to jako výstražné znamení "Toto nesmíš!"
Teďka je to ale jiné…mě rodiče moc "nebijí" spíše se mnou diskutují… někdy bych ale spíše brala ten pohlavek nebo facku ( ne jen ze srandy, lehkou od taťky)…protože diskuze je zase hodně na psychiku a člověk ve vzteku někdy řekne i to, co by neměl…To ovšem neznamená, že bych od mamky neodstala facku… když řeknu něco fakt hnusnýho ( čeho potom ,ale lituji) rozežene se, že mám půl obličeje červeného… sice jsem na ni v tu chvíli naštvaná, ale později si uvědomím svoji chybu…
Ale teď jsou ty děti horší v tom, že rodiče je "lácnou" a oni místo, aby si to braly jako varování, to berou jako povzbuzení a dělají to jako naschvál dál… s němi už je to krapet horší… 🙁
Ale jinak opravdu pěkně napsaný a pravdivý článek
nechápu proč někdo píše takovýhle kraviny já myslím že je snad každýho věc jak vychovává svoje děti . mě teda taky nebili nějak zvlášt moc a že bych byl nějak extra narušenej to rozhodně ne a když jo tak si myslím že za to moji rodiče rozhodně nemůžou . A vůbec člověk si udělá dítě a nějaký kráva co asi děti nemá ( protože kdyby je měla tak by asi nepsala takovýhle hovadiny ) mu bude poroučet jak ho má vychovávat a pak to ty idioti ve vladě zakažou a vyroste jim doma malej fracek kterej je bude tyranizovat . jo tohle teda by se ani za komunistů nestalo (ne že bych z nima sympatizoval sou to svině ale v určitejch věcech pořádek přece jenom byl ale sou to svině a vždycky budou )
Franklin: doufám že těmi kravinami jsi nemyslel můj článek:D
Lúmenn : ne 😀 naopak musim říci že s tvím názorem zcela souhlasím . jak se řiká : kuj železo dokud je žhavé 😀
Ha, to jsem opravdu jediná hlasující, koho rodiče nebili?
Nicméně to na mě stop nezanechalo, já bych haranty řezala nejspíš pilou. 😀
ne,nejsi jediná 😀
Čaurs.
No, je mi čtrnáct. Podle mě máš pravdu. Ale záleží to taky hodně na charakteru. Třeba mi to stačí říct.
Ale ostatní ze třídy (třeba) by už potřebovali pár facek. Soudím podle jejich chování.
Takže by to mělo záležet na charakteru toho dítěte. Ale zase kdy ho uhodnout, že? To by s dítětem rodiče museli být denně a na to v dnešní době, má jen málo výchovných poručníků čas.
Pár výchovných zaúch a malých výpraskov zaslúžene ešte nikoho nezabilo …
Mě rodiče místo nějakýho kárání předem vysvětlovali, co se má a PROČ se to nemá. Dneska nevidíte mamku, která říká něco ve smyslu: Pojď, půjdeme k panu doktoru, který se na tebe podívá a pokud budeš nemocnej, tak ti pomůže. Možná ti odebere trošku krve, ale to bolí jen chviličku a až se zjistí, co ti je, tak ti pomůže a bude ti mnohem líp…
Podle mě je mnohem lepší vysvětlovat, než trestat, ale pokud dítě neposlouchá, je nutné jeho pozornost "vyžádat manuálně". Také jsem byl jako dítě bit, ale po nějaké době mi stačil jen mamčin pohled a hned jsem věděl, že to co dělám není to pravé ořechové.