Hodně často píšu o tom, jak mě štvou malé holčičky a jejich třpytivé a blikající blogísky. Ale protože na všem se dá najít něco pozitivního, rozhodla jsem se na tuto tematiku podívat i z druhé strany a říct si, proč mám blogísky ráda.
Jistě si všichni vzpomenete, když jste byli v pubertě a chtěli jste celému světu říct, co si myslíte, co máte rádi a co vás štve. Já nahrávala kazety, kde jsem hrála na klavír a flétnu, četla povídky a říkala své názory – problém byl, že tyto kazety si nikdy nikdo neposlechl a tak celý štos mých keců vyleptaných do magnetického pásku ležel na poličce, dokud jsem kazety v rámci úklidu nevyhodila.
Dnešní mladí (i ti starší;)) ale mají úžasnou možnost založit si jednoduše a rychle internetové stránky a na nich prezentovat svoji osobu. I když je ten web jenom snůška zkopírovaných fotek, populárních písniček z youtube a blikajících pixelek, pořád dává dušičce puberťáka víc, než kdyby si všechny ty obrázky lepil do sešitku – což jsem mimochodem jednoho času taky dělala:)
Další nespornou výhodou blogů je to, že se člověk od mala naučí dělat s počítačem – e-mail a vyhledávač patří k základním znalostem, ale díky blogu jsem se naučila dělat třeba ve photoshopu, kvůli originálnímu designu, stříhat videa, abych mohla zveřejnit i písně, které na youtube nejsou, zlepšila jsem si práci s textovým editorem atd. atd. A protože dnešní doba se bez počítačů v podstatě neobejde, každý kdo umí něco navíc si zvyšuje svou šanci na uplatnění.
Taky si vzpomínám, že ve svých dvanácti jsem jen horko těžko sháněla mezi přáteli lidi, které baví fantasy, hrají dračák nebo se zajímají o Pána prstenů, jako tehdy já. Když si vedete blog s určitým tématem, zvyšuje se šance, že narazíte na podobného blázna jako jste vy a díky němu začnete svou zálibu rozvíjet. Ať už je to fantasy, jízda na koni, život celebrit, metal, hip-hop, móda nebo psaní povídek, někdo kdo sdílí vaše nadšení se dřív nebo později najde.
Dokonce i ty přiblbé soutěže přitahují lidi s podobným zaměřením a nebo alespoň slečnu s mizerným designem donutí naučit se nové věci na PC, aby si vylepšila vzhled blogu a vyhrála SONB.
Když tedy nevidíme vše černobíle (popřípadě jen černě nebo jen bíle, což je většinou ještě horší), zjistíme, že na všem se dá najít něco skvělého a hodnotného. A co vy? Napadá vás ještě nějaký přínos blogískování a nebo na tom vidíte jen samé negativa? Podělte se o názor:)
Myslím si, že jsi to napsala správně. I když mi taky bije do očí nával pixelek zkopírované fotky a hyper-multicolorový vzhled…chápu je…taky jsem taková byla…a blog mi dával hodně. Jak už jsi psala, připadáš si najednou všechno, jen ne osamělá. Najednou o tobě ví i lidé, které jsi v životě nepotkala a stynou se z vás takoví ti internetoví kamarádi…
Takže…myslím, že jsi napsala vše, co bylo potřeba…:)
Já vidím přínos blogísků v tom (kromě toho co jsi zse už napsala) že se aspoŇ mám čemu zasmát 🙂 Protože fotka Billa z Tokio Hotel a u toho "Billíshek je fakt upe mocinky božíí a sladkej" je podle mě lepší než leckteré vtipy 🙂
Hezky řečeno 🙂
Dívám se na to podobně, ale občas mě trochu deptá, když vidím, jak moc je na světě webů, na kterých nic není, nebo je tam už dva roky napsáno ,,web končí" a nic se ani nehne 😀
ja teda zadny prinos blogisku nevidim, ba naopak, blogy prinesly do gotiky hodne svinstva ze..
spis mam rada blogy jako je ten tvuj, kdyz jsem delala brigadu kde jsem se desne nudila, cetla jsem furt iDnes a tvuj blog, coz me v podstate zachranilo 😀
ale blogy se sviticima fotkama mi nejak nic nedavaj..
Napadá mě ještě jedno plus. Takové blogísky nás učí tomu, že jsou kolem různí lidé a ne každý nám sedne. Tak jako ne každý blog nám sedne. Můžeme se na nich učit určité toleranci, protože, především to je věc každého, jaký má blog. Některé blogísky nechápu, ale jako my odsuzujeme je, oni možná odsuzují nás. 😀