Vesmíre, Přírodo, Bože, či jak jinak nazvat tebe, ty všemocná všeobjímající entito, ze které jsme všichni vzešli – a nebo taky ne, záleží, čemu kdo věří. Pro ně tedy – nesmrtelný lidský duchu, lásko, rozume. Ty vyšší sílo, morální principe, co nás všechny přesahuješ a někde v hloubi srdce nám našeptáváš, co je správné a co je špatné. Asi vidíš, do jak hlubokých sraček jsme se vlastní vinou dostali – a vidíme to i my. A proto je tahle modlitba ne pro Paříž, kde musela umřít hromada lidí kvůli staletí staré knížce, není ani pro Indonésii, kde už týdny hoří pralesy a umírá jeden vzácný živočich za druhým, není pro Sýrii, kde umírají lidi každý den, je to modlitba pro nás všechny…Modlím se, aby nad hloupostí a tmářstvím zvítězilo světlo rozumu. Abychom se nenechali vláčet snadnými odpověďmi a nerozlišovali svět s miliony stupni šedi jen na černý a bílý. Abychom racionálně a logicky mysleli před tím, než podlehneme vidině snadného řešení, na jehož konci se může planeta topit v krvi nebo hořet jako pochodeň.
Modlím se, aby nad nenávistí a zlobou zvítězila láska. Abychom dokázali milovat sami sebe, jakožto bytosti, s nimiž tu musíme žít celý život. Abychom dokázali milovat své děti, které vychováváme a svoje rodiče, kteří nám dali život. Abychom dokázali milovat své přátele, rodinu i známé a uměli jim s láskou a vřelostí podat pomocnou ruku. A abychom v neposlední řadě dokázali milovat i úplně cizí lidi, rozdávali úsměvy a pozdravy, používali slova jako je „prosím“ či „děkuji“ zcela automaticky a abychom pomáhali všem, kdo pomoc potřebují a aby oni potřební opláceli vděčností.
Modlím se, aby nad smutkem a bolestí zvítězila radost. Protože ačkoli někdy není do smíchu, když vidíme, kolik špatného člověk dokáže, ronění slz ještě nic dobrého nepřineslo. A umírání patří k přírodě stejně, jako zrození – proto je lepší radovat se z každého východu slunce, z každé květiny, co roste při cestě, radovat se s čistých očí malých dětí i s krásy, již vybudovaly lidské ruce.
Modlím se, aby nad strachem zvítězila odvaha. Odvaha opustit svou komfortní zónu, svou pohodlnou lhostejnost, odvaha k činům, které dělají svět lepším. I kdyby to znamenalo se jen jednou do roka zvednout a jít k volbám. Vhodit minci žebrákovi do kasičky, navštívit staré opuštěné lidi v sanatoriu, usmát se na řidiče v ranním autobuse…každý čin zrozený z lásky je důležitý, každá maličkost byť sebenepatrnější je nedílnou součástí mozaiky, z níž se skládá tento svět.
My skládáme tento svět. Já, ty, ti lidé, které vídáš ve zprávách i ti, které potkáváš na ulicích. Někteří jsou slyšet více, někteří méně, ale všichni jsou důležití a na bedrech všech sedmi miliard lidí na této planetě leží její další osud.
Modlím se, aby každý z nás našel svoje místo. Aby každý z nás nalezl plamen odvahy ve svém srdci, odvahy být sám sebou, odvahy milovat, odvahy rozdávat radost i v dešti a objímat prokřehlýma rukama. Aby každý z nás již dnes, již v tuto chvíli šel a udělal něco dobrého, něco poháněného láskou, protože ta jediná dokáže porazit nenávist.
Vesmíre, Přírodo, Bože, lidský duchu, lásko, svědomí – modlím se, aby můj druh, aby lidé dokázali využít svoje dary, jež jim byly dány do vínku, a využili ve prospěch všech ostatních bytostí na této planetě. Děkuji.
Nádherný článek! Přidávám se k tobě, modlím se za to samé.
Bohužel, modlitby nic moc nezmůžou a ti nahoře už mají všechno rozhodnuté, ale hezká naivní naděje.
Krásná modlitba asi jí budu sdílet nebo si jí někam založím. Snad tě Bůh vyslyší 🙂
[2]: Musím trochu nesouhlasit z poloviny s tvým názorem, ale názor je taky názor a ty máš na něho právo. 🙂
Je to krásné, a kdyby to šlo – bylo by to báječné. Já nicméně zastávám názor, že:
a) matce Přírodě jsme se jako druh nepovedli;
b) navíc jsme se jí vymkly z rukou;
takže
c) by s náma měla zatočit jak s dinosaury…
A začít znovu a lépe.
Snad tě entita vyslyší, přidávám se. 🙂
Musím se k Tobě přidat! Také se za toto všechno modlím… nechť jsou naše přání vyslyšena!
Opravdu nádherná modlitba. Přesně něco takového jsem měla na srdci, ale někdy je to těžké formulovat do slov… a tobě se to povedlo. Děkuji 🙂
[4]: Taky si myslím… Ale s tím už asi nic nenaděláme.
Přidávám se k této modlitbě, modlitbě k světu pro svět.
#Pray for Little blue point.
To, co se děje, se neděje jen v Paříži, kam se nyní upírají oči všech. Ačkoli je Paříž symbol, lidé násilně umírají všude po světě, kvůli stejné věci.
Modlím se za malou modrou tečku v nekonečném časoprostoru.
Amen.
Připojuji se 🙂
Tajné – po přečtení smazat:
"využít svoje dary, jež jim byli dány do vínku"
Školy nemám, ale nemělo by mít sloveso "být" v tomto případě tvrdou koncovku?
[12]: já tě nemít, jsi úžasný korektor a já neuvěřitelně nepozorný pisálek:) Opět děkuji
Je to krásný článek. Také se modlím…
modlím se za lásku, světový mír a blahobyt.Ameen
Modlím se za to, aby si lidi dovolili být sami sebou v celé své přirozené kráse jménem láska.:3:-*
Každý vnímá svět podle sebe, proto házet ostatní do stejného pytle není nejlepší cesta hlavně pro unáhleného soudce 😉
Až na ty volby hezká modlitba.
Nicméně má cesta je stejná jako tvá.
Šťasten ten kdo jí v klidu své duše rozpozná.
Nic nesoudit, nic nežádat
může mnohdy více dát,
když naučíš se v hluku tiše stát.
JKTAO