Díky článku ve vodafoňáckém časopise Čili Chilli jsem objevila zajímavé video na téma bezbariérového přístupu do MHD – což je problém, nad kterým jsem se nikdy nijak zvlášť nezamýšlela. Je fakt, že vozíčkáře u nás v Brně potkávám v autobusech a šalinách docela často, ale nikdy mi nedošlo, kolik je šalin, do kterých se nemají šanci po schůdcích vyškrábat. A protože Brno nemá metro, nenapadlo mě ani, že v Praze je problém dopravy lidí na vozíčku ještě složitější a nákladnější na vyřešení.
Tohle video ukazuje všední život handicapovaného člověka a všechny jeho strasti s MHD – a to se prosím bavíme jen o té vnitroměstské, doprava vlakem či autobusem mezi městy je ještě úplně jiný a mnohem hořčí šálek čaje. Otázka je – dá se s tím něco dělat?
Film občanského sdružení Asistence s názvem Prague needs a revolution
A prosba zmíněná v názvu článku? K té se právě dostáváme:)
Téma bariér na cestách, které my, lidé, kteří mohou chodit po vlastních nohou, nevidíme a nevnímáme, mě zaujalo a ráda bych o něm napsala obsáhlejší článek, než jen odstaveček s „ukradeným“ videem. K tomu bych ale ráda měla vyjádření od lidí, kteří se na vozíčku sami pohybují a strasti MHD znají na vlastní kůži. Patříte-li mezi ně nebo máte ve svém okolí někoho, kdo by k tomuto tématu měl z vlastní zkušenosti co říct, buďte prosím tak hodní a ozvěte se mi na e-mail (Lumennka@centrum.cz) a nebo sem do komentářů. Děkuji!
Tohle je problém všude. Hrozně velkej problém. Ale dlouhodobý uspokojivý řešení je neuskutečnitelný, protože to by musely vymizet veškerý schodiště a místo toho bejt jenom rampy nebo plošiny… A nejenom vozíčkáři, když se vrátíme k dopravě, mají problém… vem si třeba jenom nevidomý lidi… semafory? Problém. Jasně, tikaj, ale co když je to křižovatka, kde jsou třeba dva, tři vedle sebe? Prostě vstoupíš do vozovky, a až pozdě zjistíš, že tikal ten druhej semafor. A lidi nepomůžou, protože je jim to buď jedno, anebo neví jak. Už jenom nástup a výstup do tramvaje – nikdo se nezeptá, kterým číslem by chtěl jet, nikdo neporadí, nabož aby si ho pověsil za loket nebo za rameno, a řekl "tři schody nahoru/dolů"…
Ale musím zas uznat, že je pokrok aspoň v tom, že tyhl technologie vůbec spatřily světlo světa. Tikací semafory nebo schoďišťový plošiny v některejch budovách… Jenže je to pořád málo… Tak či tak, stejně bude vždycky nejdebilnější ta lidská lhostejnost a strach z neznáma. S tím to začíná a končí.
Je to smutný, ale Angie má bohužel pravdu
těžko soudit, vozíčkář nejsem, ale přijde mi, že se poslední dobou situace zlepšuje. ve většině stanic metra alespoň v centru lze někde najít nějaký výtah, byť třeba zastrčený na nějakém méně vhodném místě… ale lepší než nic, už tak musel být docela kumšt to metro projektovat.
na přechodech se teď systematicky staví nájezdy a spoj mhd, když si řidič slepce všimne, ven hlásá svoje číslo a směr… nízkopodlažních spojů také kvapem přibývá. handicap je handicap, ale přijde mi, že tohle je zrovna jedna z mála věcí, které pražská radnice nebere na lehkou váhu…
Pán z videa má docela výhodu … "může chodit", ale ten kdo opravdu nemá nohy, tak ten by se do šaliny nedostal…jinak tohle znám … teď co tlačím kočárek řeším podobné problémy. Celou rodinu mám v Karviné, jen já bydlím v Havířově no a dostat se s velkým kočárem do busu taky není žádný med. Už není tolik gentlemanů jako kdysi a ne každý může zvedat takovou krávu (velký kočárek) i s dítětem. Naštěstí je dcerka už větší, takže jezdíme s golfovýma holema a ty už v pohodě uzvednu sama, takže mi už nikdo nemusí pomáhat.
Tak s tímhle problémem mám v menším také zkušenosti. Matka není sice na vozíku, ale musí se pohybovat za pomoci berlí, či chodítka. S berlemi je to ještě celkem v pohodě, ale ve chvíli kdy cestujeme dál než do nejbližšího města, musí mít sebou chodítko.
A ve chvíli kdy cestujeme například rychlíkem vyskytne se tu problém s úzkými uličkami, ve kterých se nedá projít, pomalu ani když je složené. Kupé jsou taky celkem malá, ale v osobáku by to snad bylo ještě horší.
Tak musím říct, že zrovna na těch Hájích je to fakt průser jak vrata, chodím tam denně z práce a nejednou jsem tam nešťastného vozíčkáře potkala, tyhle lidi to fakt nemaj lehký, já mám teď zlomenou nohu, takže mám sice jenom berle, ale neumím si vůbec představit pohybovat se venku…A co když ten člověk přijde o obě nohy? Prostě se do toho MHD nedostane, musí čekat třeba půl hodiny, než pojede nízkopodlažní spoj, je to fakt hrůza…