Diskuze pod nedávným článkem (ono šlo spíše o kratičkou výměnu názorů) mě přiměla k tomu, abych napsala článek, který asi málokdo pochopí, ale já prostě chci, aby nad tímhle lidi přemýšleli! Narážím na to dnes a denně, od příbuzných a přátel, ale i od cizích lidí a upřímně řečeno, už toho mám tak akorát dost.
O čem mluvím? Přečtěte si větu v nadpisu. Ano, o té. NAJEZ SE.
Určitě jste to sami několikrát někomu řekli nebo vás aspoň svrběl jazyk. A nebo jste na opačné straně barikády a pořád to posloucháte. Nechápu proč mají všichni lidé pocit, že hubenému člověku mohou říkat, že je hubený, ale určitá společenská konvence zakazuje totéž valit do lidí s nadváhou (vidíte? Stejná konvence mi ani nedovolí napsat tlustých!). Čím to je? Copak hubení lidé nemohou mít mindráky ze své postavy? Copak zhubnout je o tolik těžší než přibrat?
Porovnejte si tyhle dvě věty, která ve vás vyvolává větší „společenské zděšení“?
A: Ahoj, dlouho jsem tě neviděla, tys strašně zhubla, měla bys víc jíst!
popřípadě:
A: Teda, ty seš kost a kůže, najez se prosím tě.
A nyní:
B: Ahoj, dlouho jsem tě neviděla, tys teda pořádně přibrala, měla bys víc cvičit!
a nebo:
B: Teda, ty seš ale vyžraná jak vepř, necpi se tolik, prosím tě.
Zvolili jste B? Předpokládám, že ano, i pro mě je B mnohem horší, snad i proto, že mám pár kamarádek anoretiček a bulimiček a vím, co si vytrpěly. Ale to ještě neznamená, že A je v pořádku! Já vážím necelých padesát kilo, od 47 do 50, jak kdy, protože moje váha se rychle mění – snadno klesá a těžce stoupá nahoru. Jím hodně, miluju sladké, ale taky ovoce a zeleninu, jím skoro všechno a i když mám veškerá vyšetření v pořádku, jsem hubená.
A vážně jsem alergická, když mě kamarádi tahají za moje kostnaté zápěstí a říkají mi, jak vypadám hrozně. kdybych byla jako bečka, nikdo by si to nedovolil. Smát se tlustým není hezké. Ale lidi, uvědomte si, že hubení to nesnášejí o mnoho lépe.
Asi je nějaký obecný úzus, že hubená holka se automaticky rovná anoretička. Ale to je donebevolající pitomost. Jistě, jsou takové a dobře, že v sobě máme zakódovaný nějaký podvědomý strach, že hubenost znamená nemoc, to je prostě dané geny a bohužel se to dnes často zakládá na pravdě, byť jde o nemoc psychickou. Ale anoretičku nevyléčíte tím, že jí řeknete „najez se“. Tato poznámka je zcela zbytečná, urážlivá a hloupá.
Nic tím nezměníte. Anoretička jíst nezačne a my, přirozeně hubení lidé, můžeme futrovat bůčky od rána do večera a stejně nepřibereme. Tak to do nás prosím přestaňte valit. Je to pro nás stejně urážlivé a trápí nás to, jako kdybyste tlusté slečně řekli, že by měla držet dietu, protože vypadá jako prasnice. Protože lidé s nadváhou to mají s hubnutím zhruba stejně těžké, jako my hubení s přibíráním. A všichni těžce neseme, když je na nás někdo hnusný. Tak.
Svatá pravda!:P
Mám stejný problém jako ty-hodně lidí mi říká: Proboha, ty jsi hubená.. měla bys víc jíst… Jsi strašně drobná a podobně…
Jenže to není mou vinou-jsem malinká a drobná-mám to dané geneticky. Nevím, jestli to můžu usuzovat podle tzv. ,,rychlého metabolismu,, jelikož si můžu sníst co chci a nějak se to na mě nepodepíše, ale ty kecy typu, že mám náběh na anorektičku mě dokážou naprosto namíchnout. Tuhle větu mi taky často říkali v nemocnicích. Jenže to jsem taky ještě nebrala tak vážně, jako teď-naštěstí se s tím lidé umírnili.
Pod to se můžu podepsat!
"Nechápu proč mají všichni lidé pocit, že hubenému člověku mohou říkat, že je hubený, ale určitá společenská konvence zakazuje totéž valit do lidí s nadváhou."
Myslím si, že být tlustý je (v očích "běžného lidu") kvalitativně jiné a o dost horší, než být hubený. Štíhlost je estetická (i ta extrémní), stále je to něco mnohem přijatelnějšího a hezčího než tloušťka. Nelze to brát tak, že člověk, který má pár kilo navíc, je stejný "chudák" jako ten, který má stejný počet kilogramů pod normou. Extrémně hubený člověk vyvolává asociace typu: anorexie, nemoc, smrt, nedostatek. Lidi to děsí, jde z toho strach, když vidí, jak se z člověka stává kostlivec – symbol smrti. Kdežto tlustý člověk vyvolává: lenost, nenažranost, hloupost, nechutnost atd. Myslím, že asociace smrti u těch tlustých není. A i mám za to, že úmrtnost u anorexie je, statisticky vzato, o dost vyšší než u nadváhy a obezity. Ale nevim, to nemám podložený.
Prostě chci tím říct, že oba váhové extrémy vyvolávají kvalitativně zcela odlišné pocity. A proto jsou i ty reakce různé.
Ještě jeden příměr: Říct člověku, že je tlustý, je podle mě něco podobného, jako říct mu, že má naprosto nemožnej sestřih. Kdežto anorektik může víc působit jako umírající člověk a v druhých vyvolávat jakési záchranářské sklony.
Jo a nemyslím si, že zhubnout je stejně těžké, jako přibrat. Shodit kila je podle mě o dost těžší. Nejsem na to odborník, ale napadají mě různé přitěžující faktory, jako závislost na jídle, nutnost hýbat se a tak. Což stojí mnohem víc úsilí než proces opačný – naprat do sebe kalorie a omezit pohyb.:-)
[4]: nic proti jako…ale teď jsem se dobře pobavil. Ovšem pravda je to s tím hubeným a "s nadváhou".
[6]:Tak to mi opravdu hodně řeklo.:-)
Nemám pocit, že by se váha nahlas vytýkala hubeným víc než tlustým. Řekla bych, že je to tak nastejno, protože narážky/urážky slyším často na obě strany. A za obojím mohou být psychické problémy i ty metabolické, což bude nejspíš tvůj případ. A souhlasím s tím, že nestačí říct "nežer tolik" nebo "najez se už konečně", tak jednoduché to ve většině případů bohužel není. Zdraví to taktéž ohrožuje v obou případech.
Znám pár lidí, co to mají podobně jako ty a můžu ti říct snad jen to, abys narážky zkusila ignorovat, protože lidi, kteří jsou líní si zjistit jakékoliv informace a jsou přesvědčeni jen o té své pravdě, tě poslouchat stejně nebudou, a tudíž tvoje rozčilení za to nestojí. Jinak ti přeju, aby se s tím do budoucna nějak poprala a přibrala, kolik chceš=)
[5]: Myslím si, že přibrat je o dost těžší. S rychlým metabolismem máloco uděláš. (Zpomaluje se teda věkem, možný jsou i zdravotní příčiny jako štítná žláza, užitečné jistě je pokusit se sportem nabudovat něco svalové hmoty. Lidské tělo je stavěné na to, aby vydrželo i nijak perfektní stravovací návyky, to je dané historickým vývojem, ale NIKDY není stavěné na to, abychom se nehýbali. Ne dostatek, blahobyt a přehršle potravin jsou mor naší civilizace. Mor je nedostatek pohybu.) Cpát se programově nezdravými jídly ti moc nepomůže, to se na zdraví odrazí. Stejně tak může být člověk s nadváhou ve skutečnosti podvýživený a mít nedostatek těch správných živin, které jeho tělo potřebuje. Pomalý metabolismus se dá do jisté míry nakopnout (častěji jíst) a můžeš se začít stravovat správně, respektive správněji vůči tomu, jak tvoje tělo reaguje (když to hrubě zjednoduším, tak buď po obědě ke kafi půlku šlehačkového dortu prostě sníst nemůžeš, protože tvoje tělo je takzvaně nastaveno na level "podívám se do výlohy cukrárny a mám dvě kila nahoře" anebo ano, můžeš, ale pak za to strávíš dvě hodiny v posilovně). Problém je ten, že situace je nahnutá spíš k extrému hubnutí. Ideálem je být hubený. My holky se snažíme vypadat jako modelky a zhubnout. Většině to samozřejmě nejde, protože modelkovský typ postavy musíte mít geneticky daný, není to jen o "zhubnu". (Modelky nemají prsa, modelky nemají výrazný pas a oblé boky.) Takže pokud je někdo hubený, hodně hubený, většinová společnost, které to za boha nejde, ho podezřívá, že se k tomu prostě prohladověl. O obezitě se taky víc ví, jak vzniká a kde se bere a upřímně řečeno, obézních znám daleko víc, než těch, kteří by potřebovali nabrat. Takže ona anorexie jistě problém je, ale obezita naší blahobytné společnosti hrozí velmi vážně.
Jo, jo.. Asi jsem měl na mysli nabírání u lidí, kteří vyhubli třeba po nemoci a tak. A svatá pravda, že nadváha a obezita je mnohem rozšířenější než anorexie. Asi i proto lidi víc a zděšeně reagují na ty hubené – není jich tolik.
[10]: Každá druhá modelka ti bude říkat, že štíhlost má v genech, že večeří doma svíčkovou a šest knedlíků. Proto se většinová společnost naučila, že kdo je obézní, jí moc (což je ve většině případů taky ale pravda, většina lidí prostě nemá žádný zdravotní problém, jenom mají slabou vůli, jsou líní a nedisciplinovaní na to, aby zhubli – btw. "jí moc" fakt nemyslím na univerzální množství všeho, ale spíš z hlediska toho, že ve většině případů prostě jí ten člověk moc něčeho nevhodného), zatímco kdo je hubený, tak určitě nejí. Modelky mají zaprvé specifický typ postavy, to beru. Většina z nás i kdyby teda hladověla a byla kost a kůže, prostě bude mít třeba široké boky nebo velký zadek. To jo. Ale těch, který si tu svíčkovou fakt můžou dát, podle mě taky zas tolik teda určitě nebude a ty holky prostě hladoví. Rozdíl je v tom, že být obézní neznamená být krásná, ale mít podváhu být krásná znamená. Proto ostatní zaprvé nevěří těm holkám, že fakt jí (protože která modelka normálně jí, že jo, ačkoli to každá tvrdí) a za druhé jim malinko závidí, že ony jsou teda fakt hubené a proto krásné. Na obézního člověka se valí ideál štíhlosti, takže se dá čekat, že ten člověk to o sobě skutečně ví, že "není krásný", velmi velmi primitivně řečeno a netřeba mu to připomínat.
/můj komentář je myšlen jako podpora vyhublých lidí – lidé s nadváhou prosím nečtěte to/
Díky, za skvělý článek, protože mi nezbývá než souhlasit! Nesnáším, když mi tohle někdo říká… opravdu skvěle vystihnuto. Dřív jsem se s tím hodně trápila, na 167 cm jsem taky vážila tak 48kg, přechodem z normálního jídla na makrobiotiku – potažmo zdravější životní styl – se mi podařilo skoro 4 kg nabrat, což jsem dřív považovala za nemožné, protože jsem se cpala v podstatě jen kalorickýma bombama a váha se nehla. Takže jak tu někteří psali, často v těle chybí dostatek minerálů, vitamínů a esenciálních látek + tělo ochromují všechny chemikálie a nepřirozené složky potravy. Nicméně, ať už se proboha nažeru mi říkají lidé stále – dřív mi to vždycky zkazilo den. Dnes mi stačí podívat se na to z druhé strany. Opravdu bych chtěla mít tlusté převislé břicho, širokou rozpláclou paži, celulitidu kam se podíváš, tlusté nehezké kotníky, opravdu chci vypadat jak stěhovací vůz, kdykoliv se pohnu? Ne, nechtěla a mám za to, že hodně mých vyhublých kolegů by taky nechtělo.
[5]:Jde vidět, že nevíš, o čem mluvíš. Protože pokud máš geneticky dané, že jsi hubený, tak do sebe můžeš naprat denně plnou ledničku a nestane se nic. A co se dívám na pořad Zhubni nebo přiber, tak pokud tlustí lidé pochopí, že je opravdu žádoucí zhubnout, mají s tím větší úspěchy. Pro porovnání tlustý chlápek za 3 měsíce shodil 20 kilo,
hubená žena přibrala třeba jen 4-5 kilo. To je právě ten největší omyl, že si lidé myslí, že stačí hodně jíst, ale ono to nefunguje.
mluvíš mi z duše
už od mala jsem hubená a ik dyž jím sladké vůbec moc nepřibírám
lidé mi často tvrdí jak jsem srašně hubená an ěkdy to není moc milé, ale už si na to zvykám je to taková běžná věta
ale pak jsou holyk co jsou hubenější než já… a já vidím že jedí jen kukuřicné placky a tvrdí jak strašně jsou tlusté… sakra kdej eto napadlo… v dneší době je to těžké když jsem moc hubení jet o špatné, když jsem moc obézné je to špatné a když jste mezi tak jste zas obyčejní…
Mám rovnaký "problém", resp. mala som, lebo dnes to už za problém nepovažujem, som vyrovnaná a nad podobnými narážkami na moju štíhlosť sa už nejak extra nepozastavujem, len so smiechom mávnem rukou. Je mi to fuk, nakoľko to ani nestojí za reč, netrápi ma to, nemá prečo. Som predsa ok. A ak sa v tom rýpavý človek naďalej potrebuje vŕtať a dobiedza, reagujem pobavene a s potešením mu jeho ,,dobre myslenú radu" odpinknem rovnako drzo, ako úprimný a "taktný" dotyčný a na podobné hlášky v zmysle: ,,Najedz sa!" atď. … s potešením odvrknem, niečo v štýle:
,,Prečo? Nepáči sa ti moja štíhlosť? Je to tvoj problém. Tak sa nedívaj, ja som so sebou spokojná, cítim sa skvele a najem sa, kedy sa mi zachce, ale dík za starostlivosť." 😉
,,A ty skôr uber!" 😀
,,Prečo, si hladný?"
,,Nepáčim sa ti? Tvoja chyba."
,,Pozri sa najprv na seba." 🙂
A moja úplne najobľúbenejšia hláška na vytrvalých dotieravcov je: ,,Poznáš Sokratove tri sitá? Keď to, čo mi chceš povedať nie je ani pravdivé, ani dobré, ani potrebné, radšej na to zabudni a nezaťažuj tým ani seba, ani mňa!" 😀
Takáto studená sprcha (v podobe bumerangu na oplátku – aký dáš, taký dostaneš späť) vždy zaberie, lebo dotyčný na vlastnej koži pocíti, aké príjemné vedia byť jeho úprimné rady, ktoré by si mal v budúcnosti radšej nechať pre seba a zamerať sa viac na seba. Je to skvelá príučka 😉 Môžete vyskúšať ak vás nenapadne nič lepšieho :))
Jojo, tohle pochopí asi jen lidi, kteří jsou tak hubení a ať dělaj co dělaj, žerou co můžou a kdo ví co všechno, tak prostě nepřiberou, ani kdyby se svět postavil na hlavu. Shazuje se po pěti, deseti kilech, přibrat těch blbejch pět trvá dvakrát tak dlouho, pokud si to chce člověk naší postavy a genetické predispozice udržet. Takže howgh, a ať si ti "lidé s nadváhou" řeší nejdřív sebe a pak ať rejpaj do ostatních.:D (Mimochodem, taky zajímavá zkušenost – za anorektičku a asketa mě mají hlavně ti, kterejm by neuškodilo pár těch kileček shodit…:D)
Já vážím od 14 let (teď je mi 20) stále stejně, 54 kg, což je při mé výšce, 172 cm, podle tabulek a mé matky a babičky a paní v obchodě a paní sousedky a paní pokladní a paní učitelky a dalších lidí prostě málo. A poznámky, že málo jím, vypadám jak z koncentráku, jsem jak oteklá nit a podobně, slýchám denně. Zvykla jsem si, odkývám to, ale už to neposlouchám. Osobně tedy mindráky nemám, vím, že jím všechno včetně slaniny a dalších „nezdravých“ věcí, a názory ostatních neřeším. Asi je to tím, že jsem považovaná za divnou ve více ohledech, než jen hmotnost, a kdybych měla řešit, že ostatním vadí, že se směju nahlas v autobuse, že čtu a co čtu, a k tomu ještě i jak vypadám a co na tom ostatním vadí, asi bych zešílela.
O mě taky všichni říkají, že jsem strašně hubená,mě to moc nepřipadá, spíš taková normákní holka, znám horší. Přitom taky hodně jím, sladké moc ne, ale o Vánocích se to nedá vydržet, mamka dělá to nejlepší cukroví na světě
Týjo, když to tak čtu, ještě že jsem pořádný kus masiska, takže nemusím poslouchat ani jedno, ani druhé. 😀 haha!
Nevím Lumenn, kdo ti zase tyhle hovadiny povídal, ale za mě jsi pěkná, postava jakou máš je prostě ,,tvoje", neumím si tě představit jinou a kdyby všechny ženy byly na světě stejné, bylo by to příšerné. Bůh žehnej rozmanitosti!
Mne sa Tvoja postava páči 🙂 aj keď som ju videla len tak…na internete 🙂
Ja som bola taká viac gulatejšia, keď som bola malá a ako som schudla , cítim sa lepšie o.O
Co napsat… Vzhledem k tomu, že nikoho takto přirozeně hubeného neznám, tak ani nevím, jak bych reagovala. Ale máš recht v tom, že takový typ lidí může sežrat cokoliv a nepřibere. Kamarádčina sestra je jak kost a kůže a to mi ta kamarádka říkala, že chlapem v rodině je ona. Sní totiž tolik, co dospělý mužský. Oka, budu na to pamatovat, až někoho takového potkám osobně.
Je moc příjemné, když ti to začnou řikat lidi, co sou opravdu tlustý. A když mi něco neide, hned je to důsledek toho, že nežeru.
Mělo by se to vytisknout a všude rozvěsit. Vzhledem k tomu, že vážním necelých 50kg na 159cm, tak spousta lidí má potřebu do mě neustále hustit, že bych měla jíst. Jenže jím, mám jen rychlé spalování a hubenost v genech… ale stejně jsem stále anorektička, která nic nejí. (I když přímo před nima sním celý oběd v jídelně a ještě si přidávám 😀 :D)
Ach jo! A pak jen že ,,lidé s nadváhou" mají problém 😀 Vytvoříme novou kapitolu etikety! 😀
Já myslím že nejtěžší to mají lidi, kterým se váha nějak výrazně změnila, ať už nahoru, či dolů, protože jejich přátelé a známí si je pamatují už z dřívějších dob, takže je mají furt tendenci přirovnávat k tomu, co bylo. Přitom je to každého věc, jak vypadá (vyjma těch, kteří to mají vrozený, např.problém se štítnou žlázou, aj.) ale celkově vzato by m ěl každej řešit sebe a nepoukazovat na druhé, kdo je tlustej, kdo je moc vychrtlej – ona je za tím trochu i psychologie, buď je to výsměch, nebo se zpravidla silnější holky smějí a tak na oko litují příliš hubené, že jsou jak kostry, a ve skutečnosti jim třeba někde v hlouby duše i závidí a taky by chtěly být štíhlejší.. To je můj názor, připouštím ale že za tím můžou být různé věci, třeba i strach o toho druhého, ale každopádně to stačí říct jednou, dvakrát, ne to stále omýlat dokola, to pak začne být otravné a trapné.
Já sama měla cca před 4-5 lety asi 86 kilo, pak jsem zhubla na polovic, a váhu si dodnes udržuji. Vypadám nejen líp, ale dokonce i věkově mladší a i já sama se cítím líp, nejsem tolik unavená a mám ze sebe lepší pocit. Nedávno jsem náhodou našla fotku, jak jsem vypadala předtím, sama bych se skoro nepoznala. Nebyla jsem ošklivá, taková milá sympatická baculka, ale úplně jiné rysy v obličeji a každý mě typoval na víc. Já nechtěla zhubnout, tenkrát mi to ani nepřišlo, sice bych teď tu nadváhu už zpátky nechtěla, už kvůli zdraví, tím chci jen říct, že hlavní je aby byl člověk v pohodě bez ohledu na to, co říká okolí, já jedla furt normálně, zhubla jsem změnou prostředí, stresem v práci a změnou medikace. :)) A co na to mé okolí dodnes říká? Závistivci mě litují, říkají že se mám nažrat, kamarádky (teď už bývalé) mi záviděly tak, že se se mnou přestaly bavit (vždyť já byla tehdy terčem jejich posměchu, ta, pod kterou prdne houpačka, ne?:D) Takže když teď vážím skoro o deset kilo méně než ony, neunesly to a šly se pást, rodiče mě obdivují, páč sami shodit moc nedokážou a skuteční přátelé a lidi co mě znají a vědí že nejsem anorektička mi to přejí, říkají že je dobře že jsem spokojená a můžu na sebe konečně sehnat tu svou střeštěnou pubertální módu, kterou jaksi zapomněly vyrábětz i pro "boubelky". ;-P
Ale jsem to stále já a nikde není psáno, že nemůžu zase znova přibrat. Váha se mění, stejně jako se měníme my. A je hloupé kvůli vzhledu vyvolávat hádky a spory, ať si každý řeší sebe a nepoukazuje na druhé… Skrývá se za tím totiž pocit vlastní nespokojenosti, kdyby byl dotyčný sám se sebou vyrovnán, neměl by potřebu si všímat jak vypadají lidé v jeho okolí. Nebo né tak v abnormální míře a pořád dokola, čím víckrát se to řekne, neznamená ještě že o to víc je to pravda. 🙁
Naprosto přesně vím o čem mluvíš… 🙂 od dětství jsem byla hrozně hubená a přitom jsem jedla jako každý normální člověk. Ještě horší to bylo v pubertě, když jsem vyrostla do výšky a měla jsem něco okolo 170 cm. Vypadala jsem fakt hodně vychrtle, spolužačky si myslely jednu dobu, že jsem anorektička, protože jsem dělala i modeling. Teď co jsem dospěla a na střední, tak jsem trochu přibrala, ale nohy mám pořád velmi úzké. Nicméně vždy všem říkám, že to máme v rodině a že mám rychlý metabolismus, tak to chápou. Ale přesně vím, co prožíváš 😉
Votre sujet est très intéressant et je suis très impressionné par la lecture de votre article .
Connaissez vous <a href=https://huguodriver.com/>Huguodriver</a> ?
Huguodriver est un service de transport proposant un service de taxi sur Paris .
Nos chauffeurs agréé arrive à l’heure, nos personnes, nos voitures de tourisme et nos minibus sont contemporains, confortables et propres, et nous nous assurons que votre voyage soit sûr, prendre la route, que ce soit à l’étranger ou en région local est toujours enthousiaste, mais cela peut devenir très stressant.
Nos destination & Départ sur Paris île de France : Aéroport roissy charles de gaulle et Orly Saint-Ouen Saint Denis Levallois Aubervilliers Neuilly sur Seine Pantin Paris Clichy la Garenne Boulogne Issy les moulineaux Orly Beauvais Roissy Montrouge La défense Vincennes Courbevoie Asnières
Nos destination & Départ sur Orléans : Orléans, Fleury Les Aubrais, Olivet, Saint Jean de La Ruelle et Saint Jean de Braye
Conduire dans les ruelles d’une ville étrangère, vous rendre à l’aéroport à l’heure, attendre de longues files d’attente pour prendre un taxi – tout cela peut instantanément devenir terrifiant !.
Sur un simple clic ou via notre application mobile « Huguodriver » ou sur réservation, vous pouvez accéder à nos chauffeurs expérimentés et sympathiques qui sont toujours à l’heure et connaissent les moyens par lesquels ils peuvent rendre votre voyage aussi agréable et relaxant que possible.
Que vous voyagiez pour le plaisir ou pour le travail, nos services de taxi privé sur Paris & Orléans vous permet d’atteindre votre destination avec style, sans retard et sans vous inquiéter.
Faire appel à <b>Huguodriver</b> c'est la certitude d'avoir un service au top .