Když mi bylo asi dvanáct, chodila jsem do skautu, kde jsme se každý rok stávali dobrovolníky pro různé dobročinné sbírky. Užila jsem si být jedním ze tří králů na sbírce pro charitu, prodávala jsem kytičky, srdíčka a magnetky pro různé nadace. Dneska je takových sbírek obrovská spousta a do mé kapsy hlouběji než za studií, přesto ráda přispěju, když mi to finance dovolí (a když nemusím být celý den v práci, jako dneska, kdy jsem lidi s kvítečky nestihla).Ano, dneska byl Den proti rakovině, den, kdy se po celé republice prodávají malé sluníčkové kytičky, prý se jedná o měsíček lékařský a výtěžek z akce pak jde na nadaci zabývající se léčbou rakoviny a pomoci lidem, kteří touto strašnou nemocí trpí.
A díky tomu jsem si vzpomněla na rozhovor, který jsem jednou vedla a z kterého mě dodnes mrazí v zádech.
Bavila jsem se s člověkem, říkejme mu X, o tom, že moje maminka adoptovala dítě v Africe a analogicky o různých sbírkách, která já nebo moje rodina podporujeme. Na to mi X říká – já na takové věci nepřispívám ani korunu. A prohlašuje to hrdě, jako by to bylo něco záslužného. Vykulila jsem na X oči a zeptala jsem se proč? Odpovědí mi bylo, že proto, že na něj taky nikdo nikdy nic nepřispěl.
Ano, X neměl zrovna snadný život, rodiče mu nedopřáli studovat školu, kterou chtěl a od sedmnácti už normálně chodil do práce. Potom ho opustil partner a sám živil dvě děti až dodnes, kdy žije spokojeně s novým partnerem. Nicméně nebyl nemocný, jeho děti byly zdravé, tu a tam mu sice se skřípěním zubů, ale přece jen pomohla rodina. Nebyl na světě sám, nebyl nemocný a ani jeho děti ne. To měl, narozdíl od obrovského množství lidí na tomto světě, nehorázné štěstí.
O ničem jsem ale X nepřesvědčovala a debatu jsem ukončila, nechci nikomu sahat do svědomí. Ale v duchu jsem se ptala, jak se vůbec může člověk, který má dvě ruce, dvě nohy, střechu nad hlavou, rodinu i práci, srovnávat s někým, kdo tyto věci nemá a v některých případech ani nikdy mít nebude? Co lidé těžce nemocní či umírající, co děti bez rodičů a děti ze třetího světa? Co všichni zdravotně postižení, lidé na útěku před válkou nebo bez domova? Ti si nezaslouží pomoc, protože někdo, kdo je proti nim sice ve slabé, ale stále výhodě, ji nedostal?
Vím, vím, že by v ideálním světě měli všichni dostatek a rodiny bez jednoho rodiče, lidé s mizerným platem nebo s nedostatečnou podporou rodiny by měli stejný nárok na pomoc, jako ti opravdu na zdravotním a sociálním dně. Ale v takové společnosti nežijeme. A tak bychom si měli uvědomit, že vždycky je na světě někdo, kdo je na tom ještě hůř. A dvacka jednou za půl roku nás prostě nezabije.
Taky si říkám, že třeba X nikdo nepomohl právě proto, že on sám nepomohl nikomu jinému. Protože ten, který myslí jen na sebe a ostatním pomocnou ruku nepodá, se dočká téhož. Vše, co děláme, se nám vrací – když se na lidi na ulici začnete usmívat, hodně lidí vám to oplatí. Když dáte občas peníze bezdomovci či přispějete na nějakou nadaci, najednou zjistíte, že vám na účet přibylo pár stovek, které se objevily z dávno zapomenutých zdrojů.
Vesmír funguje na rezonanci. A kdo rezonuje na vlně pomoci, tomu se jí dostane, až bude třeba. Nikdy nevíme, kdy někoho blízkého postihne nemoc či problém nebo kdy my sami budeme na dně a budeme zoufale prosit o pomoc.
Za dvacku si koupíte 12 rohlíků. Čtyři deci kofoly. Noviny s přílohou. Dva balíčky žvýkaček. Lístek na autobus. Čokoládu. A nebo se dá vaše dvacka k jiné dvacce a všechny na hromádce vytvoří solidní dávku pomoci. Je to jen na vás. A nezapomeňte, že se vám to vrátí – v dobrém i zlém slova smyslu.
Taky jsem je dnes prodávala. Byl to zajímavý zážitek. Zvlášť u nás ve škole, kde se k tomu všichni přihlásili, a pak se na to buď vysrali, nebo to brali jako soutěž, ale nikdo krom nás nedával těm lidem ty informační letáky a otravovali lidi i v autobuse nebo na poliklinice.
Každému člověku jsem popřála hezký den, a myslím, že z toho měli určitě lepší pocit. Každopádně jsem se toho ráda účastnila, i když ty pozitivní reakce asi byly hlavně tím, že to lidi znají (jeden člověk nám dokonce řekl: "Tohle je jediný, čemu věřim, ostatní jsou zloději.").
Jehéé, kde se dá za dvacku koupit 12 rohlíků? Tady u nás určitě ne! 😀
Já jinak občas něco přispěju, když jsou to sbírky dejte kolik chcete – protože momentálně musím snižovat náklady pokud možno na úplný minimum a vlastně ne momentálně, celá studia, ale když je to kup si něco, tak to teda ne, to většinou nejde pod padesát a to už je fakt pálka.
Jako nepřispívám na vše, ale když už chodili po škole, tak jsem si kytičku koupila. Jak říká naše paní učitelka:,,Boží mlýny melou pomalu, ale jistě…" A všem se vše vrátí. Měli bychom činit tak, abychom neočekávali to samé a ono to tak nějak samo přijde. Nedělat věci za něco, ale hlavně pro sebe. Pro svůj dobrý pocit, že jsme přispěli… Že jsme si třeba nekoupili tu čokoládu, po které bychom akorát přibrali…:-)
Ušlechtilá mluva, ušlechtilý záměr. Avšak ptám se, jak může lidem v nouzi (například v Africe)peněžní dar jakkoli pomoci, když peníze nemají téměř žádnou hodnotu? Na Africkém kontinentu není problémem nedostatek peněz! Jde o mentalitu jejich vůdců, nepřízeň prostředí, neschopnost naložit s jakoukoli pomocí. Určitě nebagatelizuji charity a podobné ( sám přispívám na jednoho chlapce), ale v tuto chvíli si myslím, že je třeba zasadit se, jde-li to vůbec, o morální výchovu především tamních vůdců, o celkovou osvětu, neboť peníze které posíláme prokazatelně končí z velké části v nepovolaných rukou. Na druhou stranu, jak by asi vypadalo,kdyby si jejich zatím ještě svým způsobem dynamické vlády vzaly příklad z našich rachitických vlád? Aby se něco změnilo je třeba, aby se uroboros pustil svého ocasu, pak bude cesta ke světlejším zítřkům otevřená.
lobostome: Pravda, navíc další problém třeba zmíněné Afriky je to, že má obrovské nerostné bohatství (hlavně diamanty), ale peníze z nich mají nadnárodní společnosti a vláda a lidé státu z toho nemají skoro nic…
Problém je ovšem někdy v tom, že po lidech tvůrci sbírek a potažmo i dobrovolníci nechtějí pouhou dvacku, ale i víc. Netvrdím, že jednou do roka přispět 50 Kč na dobrou věc někomu hodně ublíží, ale zdát se to jako moc může. A pak, koho upřednostnit, kdo má být ten šťastný, jemuž pomůže právě mých 50 Kč? Sbírek je v současné době tolik… Sbírkování jsem si užila sama, zkušenost dobrá, ale raději budu přispívat, než se na tom všem podílet vybíráním peněz. Velmi hrdě nosívám slušivou placku Světlušky či květinové odznáčky Pozvedněte zdravé.
Sorry, ale kecy typu, že všechno se mi vrací, jsou jen lež. Pokud by to tak fungovalo, momentálně bych minimálně měl partnerku. Což je jen začátek.
Pomáhám, když je komu, ale přesto, když jsem minulý měsíc potřeboval pomoc, nikdo nepřišel a zase jsem všechno musel zvládnout sám. Takže WTF?
Spíš každý dostane to, co si zařídí. Můžu být šmejd a krást, a přesto mít prachy a vcelku pěkný život. Politici jsou důkazem. Třeba nejsou tak šťastní, ale nemají asi problém, co jsem nedávno měl: že neměli peníze na jídlo a těch 20 kč, kterých zde mluvíš, by pro ně bylo víc, než u sebe měli. A to jsem si přál mít tu 20.
Mám svoje zásady. Pomůžeš mě, pomůžu Tobě. Nikomu nikdy nepsat jen protože něco potřebuju. A nestarat se o ostatní, nestrkat nos do jejich problémů, protože oni jsou ti, v jejichž moci to je.
A celkově ty humanitární pomoci jsou spíš o tom, jak je podržet, ale ne postavit je na vlastní nohy. A přiznejme si to, ono je pohodlné, když nás někdo drží.
Realita je v tomhle prostě jiná. Máš, co si zařídíš. Jestli na to máš nárok nebo ne, „vesmír“ nezajímá. Není žádná vyšší moc, který je strašně nutno zavděčit se. Protože opět, vzhledem k minulosti bych si zasloužil celý zbytek života ve štěstí bez přerušení. Dostanu to? 😀 😀 Můžu si akorát zařídit na co mám.
Btw, nemůžu si pomoct, ale pan X je gay?
A souhlasím s [4]:.
[7]: Nevím, jestli to zase nevezmeš jako útok, ale útok to každopádně není. Promiň, ale nediv se, že s přístupem ,,Pomůžeš mě, pomůžu tobě a jinak se do toho nepletu,'' jsi na všechno sám. Když tě někdo požádá o pomoc, co uděláš? Odmítneš protože předtím on nechtěl? Jsou lidi, kteří dělají všechno možné a stejně se jim nakonec přátelství kolem rozpadají, ale tak to prostě chodí. A jak už řekla Lúmenn, lidi jsou na tom hůř.
A nejde o to zavděčit se nějaké vyšší moci. Vždycky jde jen o to, zavděčit se sám sobě. Tak proč osočovat realitu, když je to vlastně jen na nás.
Pamatuju se, jak už jako hodně malá jsem vždycky běžela hodit peníze ,,do pejska'' na poště nebo na flóře.
Teď ráda přispívám na kytičky a světlušky, ne na každou pofidérní charitu, kterou ani neznám. Přesto to vždycky nějak prošvihnu.
[8]: Proč bych odmítl. 🙂
Jo, super, lidi jsou na tom hůř. A to mi má pomoct jak?
Navíc, proč jsi překroutila, co jsem řekl? Nepletu se do ničeho nikomu, když nechce. Když můžu pomoct, snažím se.
Ale jako jsem trochu skeptický s nějakým tím pomáháním. Po těch 23 letech tady mám docela jasno v tom, kdo pomůže mě, když to potřebuju: já.
Nevím. Většina sbírek je dnes pěkně na nic. Člověk někomu přispěje a za měsíc najde v novinách jak to někdo rozebral. Tentokrát náhodou musím v něčem souhlasit s Irwainem. Já nemůžu každé druhé ráno kupovat na nádraží propisku na podporu slepých, protože prostě peníze nemám. Kolikrát mám na týden jednu konzervu masa a k tomu rohlíky. Nechce se mi pak dát tolik peněz, za které bych si mohla koupit mnohem lepší a zdravější jídlo. Nejsem necita nebo tak něco, vím že Ty věci něco stojí. V první řadě ale budu utrácet za své léky a brýle. Až budu mít více peněz, můžu je dávat ostatním.
Já jsem takový dobrák. Ráda přispívám. I když sama mám peněz málo, nějaký ten drobák s radostí obětuji. Naposledy včera jsem přispěla na zatoulané kočky. 🙂 Občas si koupím nějaký předmět – hlavně od Světlušky. 🙂
Dříve jsme přispívala, nyní se tomu až na pár výjimek (jako je Květinový den) vyhýbám. Sbírek je moc a těžko člověk odhadne, kam jeho peníze ve skutečnosti poputují. Ohledně Afriky souhlasím s [4]:, tam nekonečné dotace ničemu nepomohou.
no jo, ona kazda mince ma dve strany. taky jsem, jeste na gymplu, zazila chozeni po meste s kasickou a nebyl to zadnej med (nevadilo mi, kdyz lidi odmitli, ale obcas jejich reakce byla neadekvatni a sprosta), takze mi to stacilo a uz bych to delat nemohla (stejne jako praci v call centru nebo chodit po meste s nakyma dotaznikama:P). taky je fakt, ze jsem to tenkrat brala spis jako uliti ze skoly a kdyby me o to nekdo pozadal dnes asi bych si nejdriv zjistila neco o te nadaci, protoze i kdyz je to organizovany pres skolu, clovek by mel vedet trochu vic o duveryhodnosti te sbirky, ze..co se prispivani tyce, taky obcas nakou tu dvacku uvolim, ale kdyz behem jedne cesty ze skoly potkate 5 lidi s peti ruznejma sbirkama, tak uz proste nemam na to, abych kazdymu neco dala, zvlast kdyz to prave kolikrat, jak uz nekdo vyse zminil, neni jen ta dvacka. dokonce me jednou zastavila slecna od greenpeace, tak jsme si s ni dost dlouho povidala (pravda cekala jsem na segru, tak mi to tak nevadilo, ze mi ukratila cekani) a povidala fakt zajimavy veci, ze bych ji i neco dala, ale kdyz na me nakonec vybalila, ze chce moje cislo uctu a abych prej posilala mesicne 100kc, tak to me fakt dostala,mela stesti, ze jsem byla v dobrem rozmaru a jen ji slusne vysvetlila, ze "bohuzel" zatim zadnej ucet nemam..vis, docela chapu i lidi, kteri v zivote na nic neprispeli, protoze fakt nemas nikdy zadnou zaruku, ze se ty penize dostanou kam maji, ona je pak druha vec, ze se da pomahat i jinak nez financne a pokud nekdo nezije jen sam pro sebe aniz by v zivote komukoli jakkoli pomohl, pak bych mu neprispivani do kasicek nevycitala. no a zalezitost afriky radsi rozebirat nebudu, to by bylo na jeste mnohem delsi komentar..
K tomuhle na mám rozporuplný pocit. Květinku si kupuji každoročně.
Ale mnohdy nejde přejít Václavák bez toho, aby na mne útočili /ano, mnohdy je to vlezlé/ jacísi výběrčí jakési organizace, která organizuje sponzoruje kdeco pod zástěrokou humanity. Kdoví, kolik jim z těch peněz uvízne za nehty?
Nemám rád bezejmennou pomoc. Raději dám dvacku bezďákovi ze Šervůdu, byť vím, že ji prochlastá. Ale třebas bude chvilku šťastný.
Já myslim, že kdyby lidi měli před očima nějakej důkaz, že se ty peníze dostanou tam, kde pomůžou, tak by přispívali, až by se z nich prášilo, aspoň pokud můžou. Ale za sebe můžu říct, že na všechny tyhle sbírky už pár let hažu bobek právě proto, že netuším, co se s tou mojí dvackou, padesátkou, stovkou děje poté, co ji odevzdám vysmáté dívčině ve žlutém tričku/jakémukoli dalšímu podobnému vymahači. Už jsem ve svym životě přispěla fakt hodně peněz na všechno možný, co bych už ani nedokázala vyjmenovat, a ani jedinkrát jsem nedostala zpětnou vazbu, nějaký dosvědčení toho, že to došlo tam, kam mělo. A to mě nějak přestalo bavit.
Protože svět je dneska plnej lidí, co na něco vybíraj, kolikrát ani nejsou schopni říct na co, protože to jsou naprosto neinformovaní brigádnící a děti, co vlastně ani netuší, jaká je váha oný dvacetikoruny pro toho, na koho vybírají. Čímžto se celá ta sbírka i jaksi zlehčuje. A pak tu máte podvodníky, lidi, co potřebujou "pár korun na vlak" a podobně. Nenávidím, když mi někdo lže, tím spíš, když to dělá takhle debilním způsobem. Uráží mě to, že si někdo myslí, že mu fakt budu věřit, že potřebuje peníze na vlak, když to z něj táhne chlastem nebo je už na deset metrů vidět, že je to bezďák.
Z toho důvodu mě to taky přestalo bavit. Jsem a priori nasraná kdykoli po mně někdo chce nějaký peníze. Protože proč bych sakra měla někomu cizímu dávat peníze, který jsem si právě tvrdě vydělala prací, zatímco on se možná zrovna vzbudil z kocoviny? Tohle se mi právě dost často stávalo zrovna když jsem jela z práce totálně vyřízená. Představa, že tenhle línej zmrd dostává podporu, zatímco já a mně podobní si na svoje peníze přicházejí normální prací, mě žhavila doběla. Dneska už je to zase jinej případ, dneska mě to žhaví proto, že práci už nemám a podporu mi taky nedaj, uteče mi o dva měsíce dřiny, zatímco každej tenhle línej grázl ji dostane. No ale to už je jinej příběh, to jsem odběhla.
Chtěla jsem prostě říct, že dneska po mně furt někdo chce peníze a nikdo mi nikdy neřekl, na co to doopravdy jde – a ať mi nikdo neřiká, že celá moje dvacka přijde na správnou věc, někdo si z ní určitě dost ukrojí, než tam dojde. Proto radši přispívám DMSkama na nějaký konkrétní věci, třeba při povodních a tak. Tam prostě věřím tomu, že to dojde na správný místo. Pobudům a vymahačům z ulice nevěřím.
Myslím, že jestli chcete někomu pomáhat, zkuste třeba různé nadace, které zaštiťují těžce zdravotně handicapované děti u nás, vedou jim konto na nějaký daný účel. Je jich tu dost a dost. Adresně tam máte chlapeček jménem ten a ten, rodiče ti a ti, potřebuje tolik a tolik, na koupi toho a toho (třeba elektrický vozík) a ještě chybí taková částka. Takovéhle vybírání je za a) neprůhledné (ano, často se toho účastní studenti, jimž k tomu nikdo nic neřekne a oni to stejně berou jako fajn možnost zdrhnout ze školy, takže organizace je v tom třeba nevinně) a za b) má to vůbec smysl? Přispívat na děti v Africe je takový obligátní trend, ale zajímá mě, jestli je taky vidět nějaký postup. Jestli náhodou ty peníze nerozkrade vládnoucí garnitura (protože nežijme v iluzi, že jen v ČR nám vládne banda úplatných bestií a my chudinky se máme špatně) a jestli, když se dostanou ty peníze k těm nejnižším vrstvám obyvatel (alespoň nějaký zlomek, protože jestliže to putuje skrz nějaké organizace, nevěřím, že ta dvacka dojde celá) jim to bude co platné. Jsme západní civilizace a k tomu, co máme, jsme došli nějakým postupným vývojem. Nemůžeme chtít, aby jiné civilizace naprosto skokově pochopily náš model, přejaly peníze, naběhly do škol a vesele se asimilovaly se západem. A přesně, jak se tu zmínilo. A přesně, když někoho potkáte pětkrát za den a chce dvacet, padesát, sto korun. Tak je to ta zmíněná koruna ke koruně přesně v tom stejném duchu. Pro lidi studující nebo teprve krátce si vydělávající vlastní peníze, co se sotva postavili na vlastní nohy, jsou stokorunové položky už poměrně velké. Jak zmínila někde výše Míša, tak opravdu znám spíš dost těch, co ke konci týdne na koleji jedí spíš suché rohlíky, než že by si mohli na oltář dětí v Africe odpírat čokoládičky a jiný zbytnosti.
Já taky moc většinou nepřispívám, ale tuhle sbírku zrovna podporuju, pamatuji si ji už od dětství a je fakt, že dvacka ještě nikoho nevytrhla.
Lidi, proberte se! Fakt si myslíte, že ta dvacka někomu pomůže? Kolik z té dvacky se do Afriky vážně dostane? Organizátor sbírky musí z něčeho zaplatit ty odznáčky, tisk letáčků a jejich odvoz k těm, kdo je budou rozdávat, taky něco stojí. A to zadarmo nikdo dělat nebude.
Kromě toho, když budeme pořád do Afriky a podobných lokalit cpát peníze, nikdy se nedostanou na lepší úroveň, protože proč by se snažili, když se vždycky najde hloupá panička, který bude líto černoušků a bude platit jako mourovatá? Smysl má ty lidi učit, aby si byli schopni zajistit věci sami, smysl má jim dát práci, aby se těm státům zvedla ekonomika.
A konečně-stojí o to ti lidé vůbec? Možná by jim bylo líp v chýši blízko přírody. Koneckonců všechny nemoci, zbraně a podobné nešvary jsme tam zavlekli my, bílí. Musíme si uvědomit, že na spoustě míst žijí jako v době kamenné. Co myslíte, že by vám asi řekl jeskynní muž, kdybyste se ho snažili přesvědčit, že nutně potřebuje žárovku a splachovací záchod? Asi by vás poslal doněkam,že? Tak proč se tak chováte v Africe? Dějiny běží na různých místech různě rychle, nemůžeme se snažit přeskočit přirozený vývoj věcí…
[19]: Jsem rád, že je taky někdo, kdo vidí věci podobně, ne-li stejně, jako já.
Skvělý článek… potěšení pro duši. Děkuju.
Lidi lidi, co máte všichni s těma dětma v Africe? Tenhle článek o nich vůbec není:) Je o sbírkách obecně, ale taky o pomoci druhým. Hlavně tedy zaměřen na tu finanční, ale druhů pomoci existuje spousta.
Taky nepřispívám na všechno, ale mám vytipovaných pár sbírek a organizací, na které přispívám. Většinou si jde všechno dohledat na internetu, ty větší nadace to mají všechno zveřejněné.
Mimochodem těm dětem v Africe se žádný peníze neposílají, víte vůbec vy chytráci něco o humanitární pomoci v zemích třetího světa? To není žádný podpírání a cpaní peněz do garnitury a černoušků. Za peníze pro unicef a podobné nadace se nakoupí léky, školní pomůcky nebo třeba vybavení dílen a farem a to vše se hotové doveze lidem, takže žádné peníze, ale hmotné věci, které lidem pomohou se postavit na vlastní nohy – získat vzdělání, zdraví a práci. Nejdřív něco zjistěte, než začnete plácat:))
[7]: kde říkám, že je to pán? Je to prostě X, neurčitého pohlaví
A ještě jedna věc – když člověk peníze prostě NEMÁ, tak je logicky prostě NEDÁ:) To je snad jasné. Důležitý je fakt, že kdyby měl, tak by dal. Zmiňovaná osoba X je měla, ale nedala a ani dát nechce. A to se mi nelíbí. Člověk nemusí běhat za každou kasičkou a měsíčně přispívat stovky na člověka v tísni, ale občas někoho obdarovat, ať už čímkoli, o tom to je:)
[23]: Kontext, použitá slova. Nepřímo řečené to je v celém článku.
Zdravím. Ne že bych se tím chtěl nějak chlubit, ale pravda je, že v uplynulých přibližně dvou měsících jsem takhle daroval dvakrát po padesáti koruně a nezdá se mi to jako mnoho peněz. I kdyby to bylo jednou za měsíc padesátka…tak to jde 🙂
Vesmírná rezonance je bullshit. Znám slušné množství lidí, kteří jsou hodní, obětaví, velkorysí…a když byli úplně v prdeli, žádný vesmír se nad nimi nesmiloval, museli se ze všeho vyhrabat sami.
Co si myslím o dotacích třetího světa si raději nechám pro sebe, ale nic hezkého ho to není. Jen bych ráda podotkla, že se zejména tam lidé množí jak krysy, za pár desítek let tu budeme mít opravdu velký problém s přelidněním, tedy mi podpora přežívání většího množství osob ve třetím světě přijde jako holý nerozum.
Ale k tématu – přispívám občas na domácí kočičí depozita a útulky, sem tam podpořím nějakou zajímavou (ne sociální, spíš kulturní a technologické záležitosti) věc, jinak nic. Až budu výstřední milionářka, chci dotovat vědce – robotika, nanotechnologie, klonování, výzkum kmenových buněk atd.
[22]: Jasně že vím,že se kupují školní pomůcky a podobné serepetičky, koneckonců jsem se na vybírání peněz mockrát sama podílela, ale to máš prašť jako uhoď. Prostě je dotuješ, jedno, jestli jim tu tužku dovezeš až pod nos, nebo si ji koupí sami. Smysl má, poslat tam kvalitní vyučující, smysl má, dát těm lidem práci, aby si na tužky vydělali sami a nemuseli být závislí na tom, co jim kdo dá. Samozřejmě proti takovéto rozumné pomoci naprosto nic nenamítám, naopak ji plně podporuji;-)
Přiznám se. Když mě na ulici už popáté zastavil pán, jestli bych přispěla na pejsky, tak jsem mu docela sprostě řekla, že mi taky nikdo nepřispívá. Vypadal naštvaný. Na druhou stranu pravda je taková, že jsem vedena jako přispěvatel na chov medvěda v zoo a na onkologicky nemocné děti dávám peníze pokaždé, když mám příležitost. Podle mě, kdo má možnost pomáhat "aspoň někomu" ať už zvířeti, africkému dítku nebo nemocným, má to smysl.. Protože nikdy nemůžeme vědět, kdy tu pomoc budeme potřebovat my..
[29]: presne tak!
[19]: Naprosto správně. To už jsem psala. Trpíme evropocentrismem. Co když naše kultura není ta nejlepší? Co když za pár let nás tu spláchne tsunami a pak přežijí prostě takzvané přírodní národy (něco mi říká, že to není úplně správný terminus technicus, takže jestli je mezi vámi antropolog, tak se omlouvám), které si s nastalou situací poradí a nám bude dovednost sestavit počítač naprosto na dvě věci, protože prostě nepřežijem, neb si nezajistíme ani kus žvance. Pokud někdo o pomoc stojí, ví co se skutečností, že mu zajistíte pomůcky, pošlete ho do školy a dáte mu práci a připadá mu to jako lepší model, ok. Ale rozhodně ne zkoušet za každou cenu někoho civlizovat po vzoru západu. A ani nejsem pro nabízet pomoc tam, kde není vidět výsledek. Prostě jsme si prošli, když to natvrdo zkonkretizuju, my tady, území dnešních Čech, vývojem mnoha staletí. To, co takovou dobu přirozeně šlo, nemůžeme přeskočit a někomu ukázat jako osvědčený model "koukej, vyzkoušeli jsme to, my tu žijem tak, udělej to taky". On to nepochopí, protože se ty stovky let takhle nevyvíjel, ale úplně jinak. To nesmažete.
já osobně nepřispívám, možná nad tím zakroutíš hlavou, ale prostě nevim kdy mám věřit jestli si to ti lidé nenechají pro sebe
a taky nemám zas tolik peněz abych mohla někomu přispívat, já jsem někdy ráda i za každou dvacku…
[27]: Líbí se mi Tvůj přístup. Trocha realismu tu jen prospěje.
[34]: A to jsem ještě opomněla, jak končívají rozvojové země ve chvíli, kdy se dají alespoň finančně dohromady, stačí se podívat na Čínu. Během extrémné krátké doby tam došlo k silnému poškození životního prostředí, protože lidí je moc, konzumovat chtějí všichni, prachy jsou potřeba, výrobo jeď, ať to stojí, co to stojí, na odpad a zplodiny nehleďme a množství se nelekejme. Rozhodně si tam nikdo nedělá starosti s dopady krajinu či zvěř. A tak to bude všude, protože donedávna chudá země chce hlavně urvat co se dá.
[32]: Já si ve vší skromnosti myslím, že naše kultura je to nejlepší – pro nás. A rozhodně nemám nejmenší choutky ji někomu vnucovat. Ať se o sebe jinde postarají sami, za svoje a po svém, dělají vlastní chyby a vyvíjí se vlastní systémem.
Jo, nadace su fajn. Ale je to tiez dost dobry biznis. Vzdy sa na tom neikto nabali. A ludom ide uz len minimum. Lebo samozrejme, ma naklady. Musi mat auto, aby mohol za svojimi zverencami cestovat. Musi ist na sluzobnu cestu do Afriky, ktoru smaozrejme spoji s dovolenkou, Mne by nevadilo prispievat keby mam istotu, ze vsetko ide naozaj osobam, ktorym to je urcene. Raz sme chceli doniest hracky a hadry do decaku, nevzali ich, vraj tom musi byt s dokladom z cistiarne. Prispejes na deti v Afrike, tym padom preziju a mnozia sa dalej, ved Unicef prispeje. Neviem…. neda sa byt 100 percentne humanny,,, to je rovnaky extrem ako absolutna nehumannost. A ziadny extrem nie je dobry. Prispejes bezdakovi, takze nebude mat motivaciu sa zo sraciek vyhrabat. ved ludia daju. Ono aj dobro obcas plodi zlo… a zlo plodi dobro.
[35]: Ale tak Čína je zase něco jiného, než země Afriky. V Číně je hrozně moc lidí a zdejší režim…
Taky to má druhou stranu mince. Ostatní z toho něco mají.
V prosincu se naše škola zapojila do akce Červená stužka – boj proti HIV. Bylo vidět, že někteří se štítí pomyšlení a něco přispět. Rozdávali jsme letáky a prodávali stužky, kamarádka podávala leták jedné paní a zeptala se jí, zda by nepřispěla a ona "tak to ne" a okamžitě s rukou ucukla od letáku. Je vidět, že nabízí-li se něco, člověk si veme. Ale aby měl někdo přispět, lekne se, aby mu z peněženky neubylo pár korun.
Škola si adoptovala kluka v Africe a teď se mu mají poslat peníze, řístup většiny lidí od nás nestojí ani za řeč.
Co se týče finančních dotací, pokud to není konkrétně na osobu, stává se, že peníze posílané do zemí třetího světa často shatí vláda a místo na jídlo je použije na zbraně…
Ono v prvé řadě nejde o to že bych nechtěl přispět, ale o to, že nevěří že by se ty prachy dostaly tam, kam mají.
*nevěřím
Nějak pořád nechápu, proč mají lidi tu potřebu něco neustále vztahovat a porovnávat se svým vlastním životem. Argument osoby X je pro taky skoro nepochopitelný.
Uznávám, že nepřispívám na všechno, ale to je prostě proto, že možností je trilion a já těžko přispěju všem. I když bych třeba ráda.
já teda přispívám jen na ty organizace, co znám a jsou prověřené. bezdomovcům peníze jen tak nedávám (nechci jim dávat na chlast), ale kupuju Nový prostor. Nesnáším, když to někdo zneužívá, chodí po ulici s rádoby kasičkou bez štítku a razítka, nezatavenou, a volá "přispějte na děti"..když se zeptaám, na jaký děti, neví jak dál, nebo řekne "opuštěný". To je tak nehorázný zneužívání lidí. Nebo týpci, co "dělají hluché", dají vám na stůl u Mek donalda různé čůčovinky, a když si je nevezmete a nedáte jim peníze, naštvaně si to seberou a propíchnou vás pohledem. Bohužel právě tyto podvody dělají z lidí nedůvěřivé vůči sbírkám.
Co se týče Afriky tak bych vážně nepřispěl ani tu korunu s vykřičníkem. Vezměte si jak dlouho západní svět zachraňuje Afriku? Půl století? A jaký je výsledek, změna? 00 nic! Za půl století 00 nic!!! Za svou chudobu si mohou sami díky své mentalitě která jím říká že 5 dětí je lepší než li 4! Ta populační exploze co se děje v Africe je k nezastavení. Tak proč jím pomáhat když sami nejsou schopni se změnit! Ohledně porodnosti nejde o to že by neměli na kondomy oni prostě chtějí 5 dětí i když je pak nedokážou uživit! Vzorovým příkladem že nejde o nedostatek kondomů je Egypt který již několik destiletí zažívá stejnou populeční explozi jako zbytek Afriky http://www.worldometers.info/world-population/egypt-population/ Po x desítkách let působení charitativních organizací v Africe si tento region drží stále stejnou míru porodnosti která znamená že se každým rokem rozrostou o 2.5%. Jen posílejte korunky na pomoc Africe aby v roce 2050 mohli slavit dvou a půl miliardového občana Afriky a na konci tohoto století pěti miliardového !!! http://www.worldometers.info/world-population/africa-population/
http://girlssnapshots.com – horke divky z vaseho okoli