Hmm, tak jsem právě díky Lirce zjistila, že existuje cosi jako nějaký řetězový dotazník mezi blogery. Dostaneš jedenáct otázek a dalších jedenáct pošleš dál. Hmm, fajn. Odpovídat na otázky mě baví:) Akorát tedy přesně nechápu smysl tohoto řetězového nominování a tak to možná nevyplním správně, tak snad se na mě vynálezce tohoto módního blogerského trendu (no jo, vážně, on to má na blogu už skoro každý, akorát ke mě to zas došlo až teď:D) nebude zlobit.Pointa je, že až poděkujete tomu, kdo vás nominoval (díky, Lirko:)) o sobě napíšete jedenáct faktů, odpovíte na jedenáct otázek od nominujícího blogera a nakonec napíšete svých jedenáct otázek pro dalších jedenáct blogerů. Oukej, tak jdeme na to…
Lúmennčí fakta, která mě prostě jen tak napadla – nehledejte v nich žádný smysl:)
Fakt číslo 1 – fakt ráda ležím s notebookem v posteli
Dřív jsem to nesnášela a byla na to alergická, když to někdo dělal, dokonce jsem horko těžko snesla ntb v posteli, když jsem byla nemocná a dneska bez toho nemůžu být. Je to extrémě nezdravé na záda a pokud bych byla chlap, notebook na klíně by mě svou hřejivou přítomností nejspíš připravil o potomstvo, ale je to prostě taková lambáda a člověk i když pracuje si připadá, že vegetí:)
Fakt číslo 2 – umím psát na numerické klávesnici poslepu
Pracuju v kanceláři, kde půl dne trávím psaním čísel do databáze, takže i kdybyste mě vzbudili o půlnoci a začali mi diktovat kadencí kulometu, oddatluju vám ta čísla do komplu přesně tak, jak budete chtít. Je to vlastnost v praxi vcelku k ničemu, ale třeba s tím někdy uspěju v životopise:)
Fakt číslo 3 – dost často používám v běžné mluvě anglická slova
Tohle mě někdy trochu štve, protože miluji češtinu a považuji ji za nejkrásnější jazyk na světě (no dobře, francouzština mi asi přijde o něco víc pěkná, ale tu zase neumím, takže čeština vyhrává:)). Ale i malebná a bohatá čeština nedokáže tak přesně vystihnout některé věci, jako angličtina. Třeba slůvko creepy, česky se překládá jako podivný nebo děsivý, ale aby ten překlad byl přesný, musíte to přeložit jako podivný tak, až je děsivý. A ani to není přesné.
Máme v naší grupě (vidíte?) takových slovíček víc, třeba random, hejtit nebo frázi „not a big deal“. Asi je to prostě vývojem jazyka nebo tím, že dost koukáme na věci v originálním anglickém znění, nevím.
Fakt číslo 4 – pořád a všude píšu smajílky
Už mi kvůli tomu pár lidí tvrdilo, že to značí, že jsem úplně blbá. Smajlíky přeci píšou jen dyliny. Ale prdlajs. Používám v psané komunikaci hodně smajlíků proto, abych vyjádřila své emoce, které prostě buď složitě opíšu, což se do takové sms zprávy prostě nevejde a nebo může zpráva vyznít jinak, než jsem myslela.
Dívejte se, jak jinak vyzní stejná odpověď. Přítel mi napíše Lásko, dnes večer nemůžu, mám hodně práce, uvidíme se zítra, ano? A já odepíšu:
Fajn.
Fajn:)
Fajn:-*
Vidíte ten rozdíl? Bez smajlíku tam cítím takové to uražené „fajn, jak chceš, kašleš na mě, jak myslíš“, zatímco usmívající se nebo dokonce líbací smajlík tomu dodá úplně jiný význam. Ale to už jsem odbočila, takže dál.
Fakt číslo 5 – hrozně ráda čtu časopis Epocha
Tohle vážně nemá být reklama:) Ale dlouho jsem si kupovala kdeco všechno možné, co český trh s časopisy nabízí – znáte to, na koupáku nebo ve vlaku se vám kolkrát nechce číst kniha, ale časopis, to je jiná. Nu a po dlouhém zkoušení jsem naznala, že fakt nemá cenu číst nic jiného, protože buď píšou hrozným stylem nebo mají předpotopní grafiku a nebo jsou ty náměty na články epicky nudné. Epocha je zábavná, zajímavá a pokud mohu soudit, nejsou to úplné hovadiny. Píšou o historii, přírodě, technice, vesmíru, prostě o všem, co je zajímavé. Prostě pecka (a ne, fakt to není reklama:)).
Fakt číslo 6 – neumím používat twitter
Jakože jasně, že umím kliknout na zveřejnit příspěvek, ale neumím ten příspěvek napsat, protože 150 znaků je prostě strašně málo! Vidíte tenhle epicky dlouhý článek? Já prostě ve zratce psát neumím!
Fakt číslo 7 – jezdím v modré felicii kombi a nedám na ni dopustit
Když se naši rozváděli, dostala jsem taky svůj díl na rodinném majetku – tehdy deset let starou Škodu Felicii kombi. Dalších asi šest let trvalo, než jsem si k této krásce pořídila i řidičák a teď jsem hrdým majitelem tohoto pojízdného zázraku. Jasně, je milion lepších aut, co jsou na trhu nebo na něm někdy byli. Ale Felicie má výhodu, že mi ji nikdo neukradne, má levné náhradní díly a že je na tu potvůrku přes její věk spoleh. A hlavně – návrháři z Ikea tvoří svůj nábytek podle kufru Feliny, takže ať koupíte v Ikei cokoli, narvete to do auta i s pěti pasažéry (vyzkoušeno v praxi;)).
Tohle mluví za vše:D
Fakt číslo 8 – vzrušují mě týpci, co hrají na kytaru
Já vím, v tomhle nejsem nijak výjimečná:) Nás ženských úchylných na kytaristy je hromada. Já mám ale to štěstí, že mám jednoho doma a vždycky si z něj dělám legraci, že když si rozpustí vlasy a zahraje mi sólo, už nepotřebujeme předehru:)
Fakt číslo 9 – mám strašně ráda vlčí máky
Ani nevím, kdy se to stalo, ale před nějakou dobou tahle kytička překonala všechny do té doby oblíbené a stala se mojí top oblíbenou kytkou. Každou chvíli na mě nějaký vypadne z knížky, kam jsem ho dala sušit a nejradši bych vzorem vlčích máků zamořila úplně všechno.
Fakt číslo 10 – mám 15 párů bot
Většinu života jsem byla víc kluk, než holka, ale posledních pár let na sobě pozoruji jisté změny, patrně zapříčiněné přílivem nového hormonálního koktejlu, což se asi ženám po dvacítce stává. Takže zatímco před sedmi lety, v mých sladkých osmnácti, jsem měla asi troje boty (dvoje glády a sandály), dnes jsem hrdou majitelkou patnácti párů (nebo tak nějak) a má sbírka zahrnuje kecky, baleríny, glády, boty na podpatku, na nízkém podpatku, letní boty na klínku, kristusky, podzimní boty, kozačky…a všechny je nutně potřebuju!🙂
Fakt číslo 11 – hrozně se těším, až se budu vdávat
Onen šílený hormonální koktejl způsobuje také to, že se fakt těším na svou svatbu. Mám už navymýšlenou hromadu nesmyslů, které tam nesmí chybět, šaty, jídlo, místo, ženicha…všecko! Teď už jen čekám, až se můj drahý konečně dokope k oficiální žádosti, zahrnující prstýnek a termín a ne jen polití pivem na koncertě Freedom Call:)
A tady držím kytku ze svatby
(sice jsem ji nechytila jako první, ale držím ji a to se počítá!:D
A teď tedy jedenáct otázek od Lirky, kterých je bůhvíproč jenom deset:)
1. Máš raději květiny, nebo zvířata?
Určitě zvířata, jsou víc interaktivní, než kytka, která prostě jenom je (a neřekne si potvora, že má žízeň;)).
2. Co na svém životě miluješ?
Svou úžasnou milující rodinu, moje nejskvělejší přátele a svého drahého. Miluji svůj eshop, svoje blogy, miluji náš byteček v Brně a moje zvířátka. Miluji, že má dost volného času na své koníčky a že netrpím hlady. Prostě miluji celý svůj život:)
3. Jakou chvíli by jsi za nic na světě nevyměnil/a?
Noc, na obloze úplněk, přede mnou praskající oheň, v ruce roh naplněný medovinou, kolem ramen mě objímá má láska. Už je dávno po půlnoci, od vedlejšího ohně zaznívá jen tiché drnkání osamělého kytaristy. Moje hlava spočívá na Jeho rameni a pole hvězd na obloze je nekonečné. Tiše zašeptá „miluji tě“ a dál jen tak sedíme v objetí.
4. Máš raději světlo nebo tmu?
Tmu zrovna nemiluju, protože mám šíleně bujnou fantazii, která v ní dokáže vytvořit dost nepříjemné představy. Ale ostré světlo mi taky nedělá zrovna dobře, mám citlivé oči. Nejradši mám tlumené měké světlo lampy:)
5. Kočka nebo pes (anebo rybičky? 😀 )
Mám oboje, kocourka i pejska a nedokázala bych si mezi nimi vybrat. Oba mají něco, co na nich miluju i co mě na nich neuvěřitelně štve. Takže jsem vzácný případ obojetníka (protože jak známo svět se rozděluje na pesimisty a kočkymisty;)).
6. Ten nejvíce emotivní sen, co se ti zdál, je…?
Nikdy na něj nezapomenu. Bylo mi asi 8, možná míň a zdálo se mi, že se moje maminka proměnila ve strom a jen jeden jediný den v roce se promění zpět na člověka. Čekala jsem v parku, byl sychravý podzim a maminka se konečně proměnila v člověka. Měla na sobě bílou noční košili, jako nosívala, ale místo toho, aby mě pohladila nebo se na mě jen usmála, se otočila a šla cestou pryč. Volala jsem na ni, plakala, prosila, ale neohlížela se a pořád se mi vzdalovala. Brrr.
7. Modré oči, nebo hnědé?
Já sama mám hnědozelené a možná proto mám u partnera radši modré:)
8. Jaký je tvůj životní cíl (cíle)?
Ekologicky soběstačný domek, velká zahrada, prosperující obchůdek, šťastná rodina, pomáhám druhým a jsem slavná blogerka:)
9. Láska nebo kariéra?
Určitě láska. Kariéra se dá dělat tisíci různými způsoby, aniž by se kvůli ní člověk musel lásky vzdávat.
10. Les nebo obchoďák?
Podle nálady:) Procházky v lese miluji nadevše, ale občas mám chuť si jít „zashopovat“, projít pár butiků, knihkupectví, botáren, zajít si na kafe a vyčerpat kontokorent:)
Tak a teď otázky pro další blogery:
1) Jaký druh zeleniny máš nejradši?
2) Nosíš vždycky obě ponožky stejné?
3) Chodíš k volbám?
4) Kniha nebo film?
5) Máš rád/a divadlo?
6) Co si myslíš o reinkarnaci?
7) Chtěl bys žít ve světě, kde běžne existují nadpřirozené bytosti (elfové, jednorožci, upíři…)?
8) Máš nějaký ranní rituál?
9) Kdybys vyhrál v loterii deset milionů, co bys udělal jako úplně první?
10) Pamatuješ si dobře sny, co se ti zdají?
11) Kdybys mohl prožít jeden den ve společnosti slavné osobnosti (žijící), kdo by to byl?
A koho nominuji?
Nechci nikoho urazit tím, že ho nominuji nebo že ho nenominuji, takže se zvolte dle libosti a nezapomeňte do komentářů napsat odkaz na váš dotazník, ať si počtu:)
zajímavé fakty 😀 Moc pěkný článek:)
Počti si 🙂 http://myslenkov.blog.cz/1409/libster-tag
Ahojky, moc krásný článek 🙂 já jsem na dotazníky a takové podobné tentonoc nikdy neodpovídala, nebo tak 1-2x, ale tohle mě prostě něčím zaujalo, tak tě to snad nějak neurazilo 🙂 jen mě zajímaly tvé odpovědi 🙂
Že je otázek 10 musí být nějaká chyba, protože přesně vím, která byla ta 11. (a taky to, že jsem ji psala) 🙂 Bylo to, jak podle tebe vypadá rodina (interakce mezi příslušníky obzvláště 🙂 )
Moc krásně jsi si s tím poradila 🙂 děkuji za to, i Tvé články, i za Tebe 🙂
S Láskou,
Lirka*
Juchůůů! Protože se už dlouho třepu na to, jak něco napíšu na Liebster award, ale pořád mě bůhvíproč (:D) nikdo nenominoval, nadšeně přijímám hozenou rukavici a nominuju se díky tobě sama! 😀
Děkuju za možnost, odkaz sem pak dám 🙂
Po dlouhém, předlouhém smolením se se všemi těmi body nakonec zasílám svůj odkaz: http://kelione.blog.cz/1409/retezova-reakce-jejiz-oficialni-nazev-se-mi-vubec-nelibi
Působivý dialog. Též mnoho prozrazujicí. Vskutku. 🙂
Tyhle Liebstery mě vždycky hrozně bavily. Určitě si to udělám. Ano, napíšu, až to bude. A pak tě možná nominuju zpátky. Hehe.
Jinak, zajímavé odpovědi, na některých bychm se možná i shodly.
Tak už to na mém blogu visí! 🙂 – http://anchorin.blog.cz/1410/narozeninovy-liebster-blog-award