Možná už jste si té „úžasné“ novinky, kterou nám přichystal blog.cz také všimli. A jestli ne, patrně na ni na některých blozích brzy narazíte. O co se jedná je snad patrné z názvu článku – pro ty, co jsou (ke svému nekonečnému štěstí a budiž jim to ještě dlouhá léta přáno) neplíbeni sociální sítí facebook, to osvětlím.
Lajkování je fenomén, který pohltil už půlku internetového světa a šíří se rychleji, jak dýmějový mor v ulicích Florencie. Provází ho metla lidské inteligence – tzv. like button. Prostě si něco přečtete, poslechnete, něco uvidíte, sníte, něco vás prostě zaujme a vy místo toho, abyste se obtěžovali s psaním vašeho názoru a popsali ho jedním či více ze stovek různých výrazů, jaké náš krásný jazyk nabízí, prostě jen kliknete. A je to. Už se vám to líbí. Názor byl vyjádřen během jediné vteřiny, jediného pohybu prstem. Bez přemýšlení. Bez námahy.
Ale „lajkování“ (jak se ustálil tento pojmoprůjem v češtině, inu líbkování, zalíbování nebo tosemilíbování zní fakt blbě) jde ještě dál. Není neobvyklé, když klinete na to se mi líbí u dvacetiřádkového komentáře vašeho kamaráda, který se právě rozešel s holkou, umřel mu pes nebo přišel o práci. Nejde o vysmívání se cizímu neštěstí, jak jsem si to původně myslela já a taky za to od plic pár lidem vynadala, ale vy tímto kliknutím na kouzelné tlačítko „to se mi líbí“ dáváte najevo i soucit, vyjadřujete, že s někým cítíte, že ho chápete, že vám není ukradený.
Zní to jako ze špatného sci-fi filmu? To jo. Ale bohužel je to krutá realita. Bojím sedoby, kdy lidi budou mít na sobě jeden červený čudlík a místo konverzace každý někdo řekne a ostatní mu zmáčkou čudlík na znamení toho, že ho slyšeli, že ho chápou a že se jim to líbí. Dialogy se smrsknou na:
„mám novou sukni“
„to se mi líbí“
„jo a taky mě vyhodili z práce“
„to se mi líbí“
„můj manžel mě podvádí“
„to se mi líbí ten můj mě taky“
„to se mi líbí“
AAAAArgh! Takhle se snad nedá žít!
A proč do toho tak šťourám? Proč se nad tím rozčiluju zrovna teď? Protože na blogu.cz v nových volitelných funkcích bude i tahle vychytávka. Blahořečím všem bohům co znám, že ji aspoň (zatím) nechali volitelnou, protože představa zástupů, klikajících u mých srdceryvných článků na „to se mi líbí“ ve mě už teď vyvolává mrtvičné stavy.
Místo toho, aby ti matláci konečně po dvou letech co jim píšu zařídili rámečky kolem volitelných boxů, místo toho, aby ve volitelném menu boxu bylo nastavitelné jiné písmo, než je na stránce, místo tisíce dalších užitečnějších věcí, které se dají na blog.cz udělat, se ti ichtylové vývojáři musí zabývat nepodstatnou funkcí pro pologramotné idioty!
Blog by měl být server, kde lidé píší a slovo blogovat pořád ještě asociuje psát. Něco tvořit, prostě my blogeři jsme lidi s tvůrčím duchem. My snad umíme vyjádřit svůj názor jinak, než dementním klikáním. Nehledě na to, že když už se nechci namáhat, můžu „to se mi líbí“ napsat do komentářů, popřípadě tam mrsknout smajlíka „zvednutý palec“. A pdoobně – když chci, aby každý na ksichtoknize viděl, co se mi líbí, není nic těžkého udělat ctrl-c, ctrl-v a odkaz tam postnout.
Nikoho by neubylo, kdyby občas něco udělal trošku složitěji! Ona cesta pro vodu do studny nebo řezání dřeva do kamen má taky svoje kouzlo, člověk si pak pití i tepla mnohem víc váží.
Stejně tak komentujeme hlavně věci, které nás zaujmou a ne kdejakou ptákovinu, která sice není špatná, ale taky na ní není nic světoborného. Važme si kvality! Buďme ukecaní. Kam kruci spěchat? Jsme mladí, máme životy před sebou, tak proč ve spěchu „lajkovat“? Jsem snad sovětský čokl na oběžné dráze, abych slintala a štěkala na všecko, co zahlídnu?
Vím, že tenhle článek je strašně vyhraněný, ale vy taky vězte, že důsledky zjednodušování naší řeči a vlastně veškeré lidské činnosti už se projevují a bude jen hůř. Lajkování je jen jeden ze spousty aspektů, které naše životy sice zjednodušují, ale tím pádem i znehodnocují. Co je snadné, toho si nevážíme.
Tak, prosím, neklikejte jako opičky, ale pište, vyjadřujte své názory květnatě a košatě, pište, co si o věcech myslíte a když někdo brečí, řekněte mu, že ho chápete a že s ním soucítíte. Když někdo napíše povídku, napište mu, jaká byla a co vás na ní zaujalo, když někdo nakreslí obrázek, udělá fotku, řekněte mu, proč se vám jeho dílo líbí, co je na něm podle vás krásného. A hlavně nezapomínejte, že mezi „líbit se“ a „mít rád“ je kurevskej rozdíl. Snad na to taky nevymyslí tlačítko…
Plný souhlas.:D Ať otevřu jakoukoliv stránku, pomalu na každé je někde (třeba jen nenápadně v rohu) tohle tlačítko a už mi to leze na palici! Doufám, že se to na Blogu.cz neprosadí, jinak se z toho asi zcvoknu.
Za chvíli člověk při hokeji zakřičí "gól" a odněkud zaslechne "to se mi líbí!"
Krásně napsáno. Ani nevíš, jak mi mluvíš z duše. Problém je, že spěchat je dnes módní…
Díky bohu klasik praví, že móda je tak hnusná věc, že se musí často střídat. Z čehož soudím, že "móda facebooku" brzo odezní.
Když člověk poslíchá, zjistí, že ho už více nezajímá výsledek práce, ale pouze nejrychlejší cesta k němu. A to není dobře.
Napsala jsi to dokonale, taky mě přímo sere, že místo funkcí, které by byly potřeba, vytvářejí úplně zbytečné, třeba to slavné úžasné tlačítko To se mi líbí. Děsím se toho, s čím přijdou příště…
Taky mě to trochu vyděsilo, přesně z důvodů o kterých píšeš. Vlastně kdosi na blogu takto uvítal hvězdičky – nemusím psát komentář, kliknu na pět hvězdiček a je to.
Nejvíc mě straší ten fakt, že jsme opět propojili dva světy. Blog a Facebook. Facebook se dá připojit k icq, Facebook se dá připojit i k síti Ping (nějaký nový netový přehrávač na způsob last.fm) Ping lze propojit tuším i s Twitterem a MySpace… Jednoho dne se všechno sjednotí v obrovskou síť určenou ke sčítání lidu a klikání tlačítek Like a možná když budeme hodní Dislike.
Výstižné
[5]: Sčítání lidu pochopitelně k jejich následnému vymengelování, či likvidaci těch příliš chytrých a ukecaných.
Nemůžu s tebou úplně souhlasit. Tlačítko "líbí se mi" není jen od toho, aby se nějak dal najevo souhlas. Po "lajkování" například něčího příspěvku chodí upozornění na reakce na něj, takže člověk ví, kdy jej kdo okomentuje, aniž by ho musel každou chvíli hledat. Kromě toho se také na jeho "zdi" zobrazí upozornění, že se mu ten který příspěvek "líbí" (nebo ho prostě nějak zaujal) a tedy se na ten příspěvek můžou podívat i jeho "přátelé", kteřé třeba zaujme název. (Takže když se "Pepovi líbí příspěvek Historie kuželek", pak se třeba Květoš, který se taktéž zajímá o kuželky, doví o článku, který by ho mohl zaujmout.)
Samozřejmě se najde spousta lidí, kteří "lajkují" kdeco bez vlastního názoru. Ale já to chápu spíš tak, jak jsem to tady tak trochu sáhodlouze popsala, za což se omlouvám. 🙂
vyděsilo mě to tvoje vysvětlení používaní lajkování na fb /já jako fb nepolíbená/. a vůbec mi ty sociální sítě přijdou prohnilé a falešné. člověk přeci nemůže mít někde 100 přátel, jako skutečných přátel. jmenovat se to známí, dobře, ale přátelé?? já slovo "přátelé" vždycky používala jen a pouze pro lidi, které znám hodně dlouho, s nimiž je mi hodně dobře, kterým důvěřuji a vůbec se tím slovem snažím neplýtvat.
ale to jsem odskočila od tématu. lajkování na blogu se mi nelíbí už jenom proto, že nemám zájem, aby mě někdo propagoval na místě, kde vlastně neexistuji.
Poměrně neostyšně souhlasím.
Přesně! Docela mě začalo děsit, když jsem při brouzdání internetem začala zjišťovat, jak se fb a jeho like button rozlézá po stránkách všech možných témat a jazyků…
[8]: To jo, ale ten samý efekt pro upozornění autora příspěvku i přátel toho, kdo na to kliknul, mají přece i komentáře k příspěvkům? případně může člověk poslat na svou zeď odkaz a k tomu stručně třeba vlastní komentář – pokud se jedná o stránku mimo fb. Takže jestli člověka něco opravdu zaujme, proč to nedat najevo aspoň pár slovy než jen kliknutím?
Vlastně když jsem ještě měla účet na fb, tak tam mi tam tahle funkce nijak nevadila, ale teď jsem spíš otrávená z toho, jak se fb jaksi roztahuje po celém internetu mimo svoji původně danou stránku. Facebookovým závislákům to asi ale holt vyhovuje, právě proto, že je tak pro ně všechno jednodušší.
[9]: Jo s tím "přátelstvím" taky souhlasím… Na facebooku se spolu běžně "přítelí" i lidi, co se např. znají jenom ze školy, ale přitom spolu v běžném životě ani nekamarádí a nemluví, to je taky dost ujetý.
[8]: to ano, ale totéž ti to udělá, když napíšeš na danou věc komentář. Je fakt, že občas se nechám strhnout a když někdo napíše nějakou trefnou hlášku, v případě, že s ní souhlasím a nemám k ní co dodat hodím, že se mi to líbí. Ale "u nás" na blogu to funguje trochu jinak
[9]: jo, slovo přátelé bych taky zrušila, 80% mých "přátel" na FB jsou známí, občas i kamarádi, ale slovem přítel ve svém životě spíš šetřím
Ahoj, zaujali mě tvé články, hlavně o LARPu. Musím říct že mě to mile potěšilo.
[14]: děkuji:)
Souhlasím :)) opravdu pěkně napsané a 'lajkování' jsem zavrhla od té doby co jsem zkusila kliknout. Máš plno pravdu že FB je něco jiného než blog.cz :)) znám lidi kteří jsou na FB závislí, uvidíme kdy udělají oddělení ,,Lečebna pro lidi poškozené sociální sítí." 😀
FB like tlačítko mi pije krev už pěknou dobu… Chci, aby bylo alespoň tlačítko "nelíbí se mi", páč by to mohla být sranda. :-)) FB mám jako komunikační platformu (napíšu jméno, najdu člověka, vyklopím, co chci, odpojuju se) ne abych tam servírovala své soukromí.
"To se mi teda fakt líbí!"…Nakonec se z lidí stanou líný povaleči i na internetu!
No, jo, pravdu díš, ale snad to nakonec nebude tak zlé. Já koment k dobrému článku napíšu, tak jako tak a na to zatrolené tlačítko kliknu jenom, když si to chci hodit na profil. Na blogu jsem si to zapla. Kdo chce napsat koment, napíše ho, kdo chce kliknout na "to se mi líbí" a napsat koment, udělá to. No a kdo má omezenou potřebu jenom kliknout na "to se mi líbí", ať si klikne. I opičky mají právo vyjádřit svůj názor. 😀
Byla by to ironie, kdyby facebook vedle tlačítka "líbí se mi" zavedl tlačítko "mám to ráda nebo mám tě rád" 😀
to se mi libi:D ne delam si srandu, taky mi to vadi a sem neskonale stastna, ze to na blogu mit nemusim…ne ze bych svuj blog nejak tajila, ale zasae nepotrebuju aby se mi kvuli fuckbooku na nej chodili koukat lidi, ktery tam mit nechci..na blog.cz to sice prezentovali jako super vychytavku pro zvyseni navstevnosti, ale me bohate staci ta "klientela", co tam mam, prece jen obcas napisu i trochu soukromejsi vec a to by se mi fakt nelibilo, kdyby se to nekomu libilo (zni to debilne co?:D) a hned o tom vedeli i ti, kterym do toho nic neni…vim ze tady muze nekdo namitat, ze kdyz nechci aby se to dozvedel nekdo nezadouci, tak to nemam verejne nikam psat, ale… no snad chapete, co sem tim chtela rict:)
Facebook??? Co to je??? 😀
[21]: Internet je obří. To, že si někdo někam chce v utajení psát svůj deníček a chce, aby to četli tři zpřátelení bloggeři a ne široké okolí od vlezlého pubertálního bratra, přes rodiče až po půlku školy, není špatně. O čem člověk chce, aby se vědělo, to podepíše jménem, fotkou, třeba i adresou a všem to řekne. Když to neřeknu, je jasný, že do toho nikomu nic není. Přijde mi, že FB silně tahá za nitky ztrácení soukromí a hraje si na Velkého Bratra, který prostě musí vědět všechno. Teda FB sám za to samozřejmě nemůže, nikdo lidem nebrání tam ten profil mít a nic do něj nenapsat. Nicméně někdy mám pocit, že ti lidi už jsou tak zmagoření, že to servírování sebe sama na síť překračuje všechny meze. (A že POUZE mezi kamarády a známé? Pche, to je snad ještě horší, když vás někdo zná a vy mu poskytnete citlivé informace, než když je vyhodíte anonymně na blog, kde to čtou úplně cizí lidi.)
Zůstanu u psaní komentářů a kliknáí na hvězdičky, většinou dávám obojí.
Nicméně souhlasím s tím, že naštěstí je to volitelná funkce, takže zatím nemusíme šedivět z toho, že nám tuhle úžasnost nacpali, aniž bychom o ni stáli.
Heh, to se mi líbí 😀
Jo souhlasím s tebou. Já se taky už přistihla, že často říkám na nějaké věci že se mi to líbí, ale když si uvědomím, co to chci říct, tak to rychle změním.
A to je teprv "teď".
A teď si vem, že si musela kvůli tomu tlačítku líbí se mi označit komentář jako složitou věc.
Myslím ale, že rozumný člověk se vyhne tlačítku a napíše názor ke článku.. nebo dá obojí. Ale je jen fakt otázkou času, kdy se na blogu tohle bude dít automaticky. Ale snad ne. 😀
Na fb je like button zvykem, zatímco u blogu je zvyk psát komentář a tak by to mělo zůstat.
Přiznám se, že na FB taky líbítkuju. Ale na blog? To je fakt hloupost. Také si cením psaného slova. Už tak mám málo komentářů a kdyby člověk mohl dát k mým článkům jen "to se mi líbí" tak bych se s nimi mohla rozloučit úplně :-)))
Před pár dny jsem si tu funkci bezmyšlenkovitě povolila, pak jsem si to rozmyslela, dnes odpoledne jsem se začala plácat s článkem, který jsem nakonec stejně ani nedopsala a koukám, že není ani důvod – tys to napsala naprosto trefně 😉
na blogu to mám taky, a někdy na to u někoho kliknu, ale pak vždycky přidám ještě koment 🙂 taky by i vadilo, kdybych viděla jenom to, že se to někomu líbí, ale nic by k tomu neřekl 🙂
to je absolutně přesné;) místo aby někdo napsal, jestli se mu Vaše konkrétní věc líbí nebo ne, jen si klikne. Lidi jsou strašně líní přemýšlet. Dokonce už i na literu, kde prezentuji svou tvorbu, je přímo vzácnost dostat komentář. Raději ti dají TIP nebo SuperTIP, ale aby napsali co se jim na tom líbílo, to ne. A mě to mrzí, protože komentáře potěší mnohem víc;)