Pořád tu na blogu bojuji proti stávající psychiatrické léčbě, odmítám antidepresiva a další psychofarmaka jako léky když už ne škodlivé, ta neúčinné. Píšu o tom, že psychiatři vlastně ani neví, co duševní choroby způsobuje a tím pádem nemají ani ponětí, jestli jejich „léčba“ k něčemu je nebo ne.
A tak jsem málem vyskočila z kůže radostí, že nejsem jediná, kdo to chápe a že „netrpím bludy a halucinacemi ze své schizoafektivní poruchy“, ale psychiatrii odsuzuji právem. A vzápětí jsem zase sklesle padla do židle, protože výstava, která na tohle vše poukazuje, předevčírem skončila.
Ale co, aspoň jsem si prohlédla webové stránky a vám všem, kteří si pořád myslíte, že vás psychiatři uzdraví, že vám pomůžou a nebo že to s vámi myslí dobře, doporučuji totéž.
Oficiální stránky bohužel již ukončené výstavy, která proběhla minulý měsíc v Praze.
Vřele doporučuji všem, co nechtějí zavírat oči a nevěří na pohádky
o duševně nemocných, které páni v bílých pláštích v dobré víře zachrání.
Je mi líto, ale nemůžu souhlasit, ta výstava byla příšerná, byla jsem na ní na podzim. Bude to i tím, že chci být psychiatr a scientologická církev se mi už od základu hnusí. Právě ona ji ale pořádala…
veruce: bylas tam? Tak to by mě zajímalo něco bližšího:) Vzhledem k tomu, že chci být psycholog tak mě už jen ukázka na netu zaujala a z většinou věcí jsem souhlasila. (jinak o scientologické církvi toho moc nevím ani o tom, že by tu výstavu pořádala)
milá Lumenn, já sice s psychiatrem mám jedinou zkušenost, kdy mě jako malou testovali, protože jsem trpěla depresemi kvůli těžkému onemocnění matky, na které jsem jako malá byla závislá. – nepomohlo mi to, jenom mi tam změřili IQ a vydeptali mě tam…
ale to důležité:
PSYCHIATR = DOKTOR = PLACENÝ VRAH! – Máš pravdu.
Bohůmžel byla.
Těšila jsem. Říkala jsem si, něco novýho se dozvím a tak. Udělali to asi tak, že se tam promítalo 14 filmů, které postupovaly od vzniku a minulosti psychiatrie až doposud. Ani jeden z nich neřekl o psychiatrii a psychiatrech nic pozitivního. Házeli je do jednoho pytle s náckama, co měli co dělat v koncentrácích, házeli na ně, že nechali vzniknout rasismus, patří ke ku-klux klanu a že si defakto všechny nemoci a poruchy vymysleli, aby mohli vydělávat, protože podle pořadatelů je to jediné, o co jim jde.
Pořadatelem jest organizace za lidská práva a scientologická církev, která psychiatrii nesnáší a odmítá jakýkoliv náznak, že existují psychické nemoci a podle toho to vypadalo.
veruce: ale zase jsou to jedni z mála lidí, co se psychiatrům postaví. Pročetla jsem si důkladně jejich stránky, to už není jen účelová mystifikace, to je velmi krutě řečená pravda. Házet psychiatry do jednoho pytle s náckama je hnus, ale upřímně řečeno znám desítky psychiatrických pacientů a ani jeden z nich o psychiatrech nemluví dobře. Antidepresiva a neuroleptika se předepisují i malým dětem jako lentilky, v léčebně to vypadá skoro jako ve vězení, psychiatr udělá blázna i z normálního člověka, co má lehčí úzkostnou neurózu. A to je špatně – dnešní psychiatrie je sice na lepší úrovni než kdysi, ale stále je to děs. A proti tomu se musí bojovat – i když třeba až příliš drsně.
Patřím k jednomu z mnoha lidí, kterému psychiatři zničili děství a mládí a který bez nich žije neporovnatelně šťastněji. Na mém příteli zkoušeli v léčebně léky – když si chtěl stěžovat, řekli mu, že bláznovi to stejně nikdo neuvěří. Byla jsem svědkem toho jak úzkostné depresivní dítě, které pláče v koutě, sestra seřvává, ať už drží hubu, jinak dostane injekci – a pak ji dostal, křičel, brečel, drželi ho tři lidi. Ne, dokud se přístup k pacientům nezmění, nejsou pro mě psychiatři lékaři, ale krutí katovi holomci.
Netvrdím, že psychiatrie vypadá tak, jak bych chtěla, aby vypadala. V tomto oboru bohůmžel nepracují jen lidé, kteří chtějí pomáhat, vím vím a nelíbí se mi to. Je nesouhlasím s tím, že každý psychiatr si to vymýšlí, každý chce jen prachy… V psychiatrii je co zlepšovat a je toho hodně, to co uvedli ale je už moc. Ostatně i já chci pomáhat a ne jen ládovat lidi práškama, rozhodně nebudu dělat ze všech blázny, protože ač jako psychiatr bych na prvním místě brala psychoterapii a prášky až by to bylo nezbytně nutné a po dohodě s pacientem.
Tihle lidé ale popírají už samotnou existenci něčeho takového a proto bych s nimi nemohla najít společnou řeč…
Všichni jsme nejspíš potencionální blázni (tedy duševně nemocní)… Jinak by tato pavěda nemohla vzkvétat…
veruce: mám hroznou radost že to vidíš takhle:) Chápu tvůj postoj a hlavně jsem ráda, že jsi jeden z těch lidí, co chtějí pomáhat a ne škodit. Jen se bojím abys stejně jako třeba já na psychologii na takov přístup nedoplatila a starší kolegové ti to nedali vyžrat:/
No tak já s tím mám pozitivní zkušenost. Co beru antidepresiva, jsem hned veselejší, nepláču a je mi líp.
Řekla bych, že jsou případy, kdy psychiatrie pomáhá a pak jsou situace, kdy skutečně pomoct nemůže.
Tak to jsem ráda 🙂
Toho se též trochu bojím, ale naše (moje a přítelova) psycholožka je bezvadná a to by to mohla být naše babička 🙂 Takže je to jen o tom, na jaké člověk natrefí lidi… Horší než samotní divní psychiatři jsou přecejen postkomunistické sestry, které to dělají, aby si vybily komplexy, ty nesnáším nejvíc :/
A to co dodala La Duchesse je naprostá pravda 🙂
[5]: Jenomže takhle to nechodí jenom na psychiatrii, tak to chodí i u jiných doktorů. Záleží na tom, na koho natrefíš, ale já neznám nikoho, kdo by měl s psychiatry negativní zkušenosti.
Mně právě lidi vypravovali jak kladné, tak záporné zkušenosti, a to třeba i jedna osoba – na jedné psychiatrii hrůza a děs a na druhou se chce dobrovolně přihlásit znova…
veruce, La Duchesse: teda holky, to vám závidím, takže se opravuju – kromě vás dvou neznám nikoho kdo má pozitivní zkušenost s psychiatry. LaDuchesse, ty máš ale úžasné štěstí, že věříš, že ti ty léky pomáhají – já nevěřila a tak na mě působily jen velmi velmi těžko. A u jiných doktorů – no jaksi jsem asi ve svém životě natrefila na hooodně doktorů, z nichž tak 15% byli super lidi a zbytek kokoti co mi dojebali zdraví, psychiku, všechno…
Asi je mi to souzeno:D
znám nemálo lidí, co na psychiatrii byli, co byli hospitalizováni s těžkými depresemi apod, a některým to vpodstatě zachránilo život. psychiatrie ani psychologie nedokáží člověka vyléčit, to musí nakonec vždycky on sám, ale poskytnou dočasnou podporu a úlevu, aby mu to šlo snadněji… zamozřejmě i lékaři všeho druhu jsou lidi a dělají chyby nebo mají záměry, co s jejich oficiálním posláním moc nekorespondují. vím jistě jen jediné, nikdy není dobře házet všechny do jednoho pytle, nakonec to vždycky záleží, jak si konkrétní jedinec s pacientem sedne…
[14]: Já jsem moc chtěla, aby mi pomohly. Možná i proto to vážně zabralo 🙂
tak v tomhle se shodnu s veruce, taky si totiz pohravam s myslenkou ze ze me bude psychiatr a to hlavne proto, ze chci pomahat a prispet k urcitemu zlepseni momentalniho stavu…nechci tu hajit vsechny doktory, protoze vim co to obcas je za hnupy, ale taky nemuzu rict "psychiatri a doktori vubec sou vsichni stejni de jim jen o penize a o to aby nas co nejdriv privedli do hrobu"…mrzi me ze ty i spousta dalsich lidi ma spatne zkusenosti, ale nemuzes prece odsuzovat vsehny psychiatry proto, co jsou…nemelo by se to opet posuzovat podle jednotlivcu? o konkretnim doktorovi se da rict ze je kreten, ale rict ze vsichni psychiatri sou kreteni mi prijde dost nespravedlive…to uz pak hranici s predsudky o kterych jsi tu sama mela nesouhlasny clanek…
jenom maly dodatek: uz si asi vice lidi vsimlo, ´jak se doktori obecne chovaji k pacientum a rekli si ze je na case to zmenit a nam uz od prvaku porad vstepuji do hlavy zakladni pravidlo, ze nelecime nemoci , ale lidi, myslim se vyvoj v oblasti pristupu k pacientovi je pozitivni, jenom bude jeste chvili trvat nez se to projevi….rekla nych ze soucasny stav ma nasvedomi opet minuly rezim, kdy na doktory mohli studovat jen "ti lepsi" a podle toho to pak tak vypada…jak nam rikal jeden doktor(shodou okolnosti psychiatr): jsou ty tam doby, kdy byl dokror neco vic a pacient ho musel poslouchat, dnes se snazime o partnersky pristup a nejdulezitejsi je vyslechnout pacienta a znat jeho nazor….opravdu, pristup se meni, doufam, ze nase deti uz nebudou mit takove spatne zkusenosti jako nekteri z nas
My už jmse to řešily v jiném Lúmmenčině článku, ale taky patřím mezi lidi, co mají s psychiatrií pozitivní zkušenost (ano, dovede zachránit život). A z mých známých nevím o nikom, kdo by měl zkušenost špatnou (může mít blbou zkušenost s určitými prášky, ale ty se dají změnit). O té výstavě jsem neslyšela, ale pokud ji pořádá Scientologická církev, ani bych tam nešla. Až dostuduju VŠ, chci si udělat psychoterapeutický kurz- a provozovat arteterapii. Psychické problémy se řeší nejenom léky a "zavřením", to závisí na povaze toho onemocnění… V současnosti se psychiatrie mění k lepšímu a už zdaleka vám nebudou dávat elektrošoky, abyste nebyli "blázni". Ke mě se psychiatrička chová jako k rovnoprávné osobě 🙂
Už dlouho jsem chtěla napsat, ale až teď jsem se nějak "odhodlala".
Na tvé stránky jsem narazila přesně v den, kdy mě taťka objednal k psychologovi a tvůj příběh s vysazením prášků mě málem vyvrátil ze židle, obdivuji tě.
Čas se vlekl až jednou přišel den, kdy se můj psycholog-psychiatr rozhodl mi napsat antipsychotika, jak já jsem začala vyvádět.
Jeden důvod byl, že jsem před cca 2-ma lety brala antidepresiva, kt ze mě udělaly zombie usínající ve vyučování a druhý byl přesvědčení, že je opravdu nepotřebuji, bohužel prycholog byl názoru opačného, ale proč píši tento román.
Když jsem pochopila, že "hysterické" výlevy jsou k ničemu, snad ještě horší, tak jsem si vzpoměla na tebe resp.na tvůj příběh a vylíčila ho onu pánovi a on k tomu podotkl velmi zajímavé věci.
V první řadě zdůraznil, že jsi statečná, ale kolik takovích lidí je, že lidé jsou pohodlní a raději do sebe budou sypat prášky než aby se to pokoušeli překonat vlastní vůlí. Myslím, že měl pravdu, stačí, když si vzpomenu na mou častou bolest hlavy a jsem schopná do sebe narvat dvě plata panadolu.
Nakonec jsme uzavřeli "dohodu", pokusím se to zvládnout sama, ale v případě minimálního zhoršení jsou na řadě antipsychotika, myslím že je to taková malá výhra, kt mě nakopla a vlastně mi otevřela oči, že mám opravdu problém.
Hanielita: jsi dobrá:) A odvážná:) Držím ti všechny pěsti abys dokázala zvládnout své problémy bez pomoci léků a kdyby to nešlo, aby ses nebála je brát. Tvá mysl má potenciál to dokázat tak věř. Doufám, že se brzy zase ozveš, jak to s tebou vypadá – jestli jsi to dokázala sama nebo potřebovala malinko pomoci, ale ať tak či tak, držím palce a děkuji že jsi napsala;)