Fascinuje mě, že jsou lidé, kteří dokážou druhými pohrdat proto, kolik nul mají na účtě. Stejně tak mě fascinuje, kolik lidí trpí utkvělým pocitem, že čím více peněz utratíš na večeři, v nákupním centru, za dovolenou nebo za dřevárnu, tím víc budeš šťastný, tím větší budeš mít radost. Asi jsem doteď žila v nějaké bublině nevědomosti, díky níž se ode mě všechny tyhle scestné úvahy odrážely a až včera mi tak nějak došlo, jak to je.Ne, nejsem buddhista ani Dalajláma a netvrdím, že kdo nemá nic, může být stejně šťastný, jako ten, kdo má všechno. Ráda si dám dobré jídlo a strašně se těším na dovolenou s maminkou do Tuniska. Miluju nakupování a ráda si vyrazím na pivko.
Ale krucinál himl laudon, copak to jde, odsoudit člověka za to, že nevydělává šedesát tisíc měsíčně? Že nemá dvě vejšky a nechodí každý den v kvádru? Že jsou pro něj čtyři stovky položka, co ovlivní rozpočet? A že takový člověk si nezaslouží úctu a respekt? To se mi fakt otvírá kudla v kapse.
Je to fajn, utrácet za blbosti a pak se k nim doma tulit a koukat se na ně a nosit je a jíst je a vůbec, užívat si nabytých věcí. Ale úplně stejně fajn je si utrhnout v lese kytičku a dát si ji do vázy nebo držet za ruku milovaného člověka a sedět na střeše domu a koukat na západ slunce.
A nebo vlastně kašlu na tahle otřepaná klišé. Copak člověk, který vydělává méně není šťastnější, když dělá třeba to, co jej baví a má dost volného času na své zájmy, na rozdíl od dvanáct hodin denně vytíženého sice bohatého, ale frustrovaného manažera?
Někteří lidé by prostě měli otevřít oči, sundat si z nich zlaté penízky, které tam nosí jak vysušené mumie čekající na převezení Cháronem na druhý břeh. Život není o cinkotu chechtáků, ale o lásce, radosti a úsměvu. Tak:)
Wow, to je článek. 🙂 Jen doufám, že to nemá co do činění s mým včerejším mailem.
Jde jen o to, aby lidi byli šťastní. Pak by na světě bylo líp. A ano, říkám to já, kdo nemá rád lidi, už jen z principu (takže mi je jasný, kde začít…). Ti, co pohrdají, asi nejsou moc spokojení, což je jejich pocit, kterým není třeba se zatěžovat.
Jednou nás ve škole napadlo, kdyby nějaký opravdu extrémní boháči měli svou částku na kontě vyjádřenou v exponenciálním tvaru, např: 2,1×10^12. Nevím proč, ale přijde mi to strašně kchůůůůl. 😀
Svatá pravda. Peníze nejsou všechno, i když se říká, že bez peněz do hospody nelez. Jasně, je fajn mít na kontě 5 miliónů a podobně ale jak říkáš-na světě jsou mnohem krásnější věci.
Problém nás lidí je, že jsme strašně materialističtí. Kupujeme si hordu nových věcí, ale ty staré zavrhujeme. Jsem na soukromé škole a tohle je tam naprosto vidět. Nemáš značkový oblečení? Nemáš tu co dělat. Nechápu to. Na světě je mnoho nádherných věcí. A když už jsme u toho, západ slunce miluji.
máš moc zajímavý blog ! 🙂 jen tak dál 😉
Taky mě to štve. Vypadá to, že člověk, který nemá tolik peněz nemůže být šťastný…
Na jedné straně je pohrdání, na druhé závist.
nehovorím že by som nechcela mať vela penazí ale určite by som nechcela byť zazobaná milionarka, a už vôbec nie slávna. každý chceme čo nemáme….chudobný chce peniaze a zas slavny chce obyčaný sukromny život….tak to chodí
Žijem už v jiném světě. S tímhle nic neuděláme. Kdo má peníze, je prostě někdo.
Prachy sou fajn, o tom žádná, ale když je člověk nemá s kým utratit sou na hovno. Mám jich dost, ale kdybych měl víc nebo míň – whatever (samozřejmě kdybych neměl ani na bydlení, tak je to nepříjemné 😀 )
[1]: Ha! To by bylo kůl. Ještě mě napadá nějaký tučný faktoriál jako výpis z účtu 😀
b
[5]: a ani jedno není dobré
Já na účtě mam jednu nulu a před ní nic. Su šťastné :D.
Mě by zajímalo, kterého blbce jsi potkala, že tě to donutilo napsal tento článek 🙂
– Osobně tento společenský problém neřeším. Kdo se na jiné lidi dívá z parta z jakéhokoliv důvodu, toho si naopak nevážím já a koho si nevážím, ten je mi ukradený a jeho názory taktéž.
Lidé, co mají málo peněz, ale hodně zájmů a koníčků, co je baví, rodinu, přátele,..atd. bývají daleko šťastnější než lidé, co vydělávají desetitisíce, ale mají plnou hlavu práce, na nic jiného nemají čas,…apod. Takže naše rodina sice nemá peněz na rozdávání, ale rozhodně si nestěžuju.
Milá "Lumenn", narazila si na takzvaný "čistý materialismus" – to co si uvedla v článku o penězích a třeba manažerovi tomu odpovídá.
Jejich problém je v tom že "čistí materialisté" kalkulují pouze na základě fyzické úrovně a tak to na Zemi podle toho vypadá (viz třeba celkově nedostačující péče o tzv. "pronajatý dům" tedy přírodu jehož smlouva může být už brzy s lidstvem ukončena (ale dojedou na to i ti relativně nevinní).
[12]: matku jedné kamarádky, která prohlásila, že ke mě nemá respekt jako k člověku, protože vydělávám málo a nedostudovala jsem vejšku:) To, že žiju naplněný a spokojený život rozdělený rovnoměrně mezi práci, přátele a zábavu a ona nemá čas ani na vlastní dceru, to už jí jaksi nedošlo:)
Lúmennko, bohužel máš pravdu. Lidé prostě trpí neodolatelnou touhou se pořád nad někoho povyšovat a je jim jedno, jaké měřítko si pro to vemou. Nad tebou se povyšují, že nemáš výšku? Nade mnou se povyšují za to, jakou studuji výšku. Ten, kdo konečně studuje tu správnou a prestižní vysokou školu, tak se nad ním povyšují, protože nemá peníze.. A takhle bychom mohli pokračovat donekonečna.
[16]: …a na to je bohužel je jedno jediné účinné řešení…vnitřně se od toho úplně odpoutat a být pyšný na to co si člověk zvolil, co má a s čím je vnitřně spokojený (podobně jako jsem vnitřně spokojený například já sám).
[11]: Jé, máme stejně! 😀
O tomhle fenoménu píšu v článcích s jednotným názvem "Už nechci být otrokem". Články jsou na http://www.pujckypenez.info/index.php?option=com_content&view=article&id=55:predmluva&catid=15&Itemid=0
[19]: pěkný článek, je v něm mnoho zajímavých myšlenek, termín krysí závod se mi moc líbí:))
[20]:Děkuji moc,
lidi by se měli probudit a konečně začít žít své životy a ne životy jiných, je to osvobozující, ale velmi náročné.
[15]: Tak takovým lidem se já zasměju a říkám jim, že jsem bohatá hlavně tady *a ukážu si prstem na hlavu* narozdíl od nich… 🙂 – Zkus také moji metodu, s tou totiž usadíš každého.
Máš pravdu 🙂 Sice je taky pár věcí, které bych chtěla a je mi líto, že na ně nemám, ale často to jsou (kromě oblečení) věci jako koncerty, výlety a adrenalinové sporty 😀
jó, štěstí je krásná věc…ale prachy, prachy za něj nekoupíš 😀
pěknej blog