Dnešní článek na srdci blogu mi fakt padl do noty. Hrubajzny v blogerských projevech jsou totiž jedna z věcí, která mi nedává spát už nějakou dobu.
(Co si o nich myslí naši admini čtěte zde, co si o nich myslím já se už záhy dozvíte;)).
Samozřejmé je, že chybovat je lidské, přirozené a pokud píšete denně několik stran, jako se to nezřídka stává mně, je jasné, že se vám občas nějaká ta chyba nevyhne. Když člověk píše rychle, plní se mu věty překlepy ani neví jak, interpunkci nějak nestíhá používat a když se občas zahlední z okna, úplně zapomene na shodu přísudku s podmětem. (To je mimochodem můj obvyklý problém, zvlášť když jdu někam s kamarádkami a nemůžu si zabohy uvědomit, že jsme ženy a tudíž jsme „šly“ a „šli“ jsme až poté, co se k nám přidal kámoš. Brr, ta čeština je občas strašná:D)
Každý pak máme většinou nějakou pravopisnou zvláštnost, která nám dělá největší obtíže. U někoho je to obligátní mě/mně, někdo má nějaké slovo, které není schopen napsat správně, ani kdyby se na hlavu postavil, mně osobně dělá potíže předložka s a z – jak píšu rychle, jsem schopná napsat že jsme tam byli „z Honzou“ a vytáhli jsme ho „s průseru“. Je to katastrofa, já vím, ale znělost a něznělost těchto hlásek mým uším občas není úplně jasná a tak to tam peru, jak to peru.
Přesto považuji svůj písemný projev za relativně kultivovaný a pravopisně i gramaticky správný. Ostatně si na tom zakládám a považuji to za velmi důležitou vlastnost člověka, který se chce nějak pomocí psaných slov realizovat. Noviny, které by byly posety hrubkami od začátku do konce, by si asi taky nikdo nekupoval. Podobné je to i s blogem.
Jak zmiňuji výše, tolerance je nutná, doba je rychlá a všichni při psaní poměrně spěcháme. Ovšem i tato tolerance má své hranice. Některé chyby, s kterými jsem se setkala, mi doslova vyrazily dech. Nebudu zmiňovat jejich autory, některé si tedy pamatuju, jiné naštěstí nikoliv a pak taky musím s těžkým srdcem uznat, že některé chyby se tak rozšířily po netu, že to vypadá na malou epidemii.
Posuďte sami (chyby které už na blog.blog.cz zveřejnil Standa zmiňovat nebudu):
dětsko – velmi častá chyba blogerů, kteří chtějí napsat toto slovo ultra spisovně a neuvědomují si, že správná varianta je vskutku děcko
teť – je to zvláštní, ale i v takto jednoduchém a často používaném slově je hodně lidí schopno napsat tuto katastrofální hrubku. Brr. DOufám, že všichni víte, že slovo se správně píše teď.
mi – tímto nešvarem trpí hlavně mladé blogerky, bohové vědí, z jakého důvodu. Píšeme-li o nás, napíšeme samozřejmě my s tvrdým y, měkké i patří pouze do skloňování zájmena já.
Dnešní článek na srdci blogu mi fakt padl do noty. Hrubajzny v blogerských projevech jsou totiž jedna z věcí, která mi nedává spát už nějakou dobu.
(Co si o nich myslí naši admini čtěte zde, co si o nich myslím já se už záhy dozvíte;)).
Samozřejmé je, že chybovat je lidské, přirozené a pokud píšete denně několik stran, jako se to nezřídka stává mně, je jasné, že se vám občas nějaká ta chyba nevyhne. Když člověk píše rychle, plní se mu věty překlepy ani neví jak, interpunkci nějak nestíhá používat a když se občas zahlední z okna, úplně zapomene na shodu přísudku s podmětem. (To je mimochodem můj obvyklý problém, zvlášť když jdu někam s kamarádkami a nemůžu si zabohy uvědomit, že jsme ženy a tudíž jsme „šly“ a „šli“ jsme až poté, co se k nám přidal kámoš. Brr, ta čeština je občas strašná:D)
Každý pak máme většinou nějakou pravopisnou zvláštnost, která nám dělá největší obtíže. U někoho je to obligátní mě/mně, někdo má nějaké slovo, které není schopen napsat správně, ani kdyby se na hlavu postavil, mně osobně dělá potíže předložka s a z – jak píšu rychle, jsem schopná napsat že jsme tam byli „z Honzou“ a vytáhli jsme ho „s průseru“. Je to katastrofa, já vím, ale znělost a něznělost těchto hlásek mým uším občas není úplně jasná a tak to tam peru, jak to peru.
Přesto považuji svůj písemný projev za relativně kultivovaný a pravopisně i gramaticky správný. Ostatně si na tom zakládám a považuji to za velmi důležitou vlastnost člověka, který se chce nějak pomocí psaných slov realizovat. Noviny, které by byly posety hrubkami od začátku do konce, by si asi taky nikdo nekupoval. Podobné je to i s blogem.
Jak zmiňuji výše, tolerance je nutná, doba je rychlá a všichni při psaní poměrně spěcháme. Ovšem i tato tolerance má své hranice. Některé chyby, s kterými jsem se setkala, mi doslova vyrazily dech. Nebudu zmiňovat jejich autory, některé si tedy pamatuju, jiné naštěstí nikoliv a pak taky musím s těžkým srdcem uznat, že některé chyby se tak rozšířily po netu, že to vypadá na malou epidemii.
Posuďte sami (chyby které už na blog.blog.cz zveřejnil Standa zmiňovat nebudu):
dětsko – velmi častá chyba blogerů, kteří chtějí napsat toto slovo ultra spisovně a neuvědomují si, že správná varianta je vskutku děcko
teť – je to zvláštní, ale i v takto jednoduchém a často používaném slově je hodně lidí schopno napsat tuto katastrofální hrubku. Brr. DOufám, že všichni víte, že slovo se správně píše teď.
mi – tímto nešvarem trpí hlavně mladé blogerky, bohové vědí, z jakého důvodu. Píšeme-li o nás, napíšeme samozřejmě my s tvrdým y, měkké i patří pouze do skloňování zájmena já.
vyzívavé, nevíhoda, zývat… – vyjmenovaná slova blogerům zjevně dělají potíže, toto je jen pár příkladů, na které si vzpomínám. Co do vyjmenovaných slov patří a co nikoli jsme se snad učili už na základní škole, nevidím důvod, proč si to nepamatovat.
pernamentně – tuto chybu zmínil i Standa, ale mě to nedá a vzhledem k tomu, že na tohle slovo jsem extrémně alergická, musím ho zmínit i ve svém „seznamu hříchů“. Jediná správná varianta slova, jímž vyjadřujeme, že je něco trvalé, dlouhodobé, je permanentně! Pamatujte si to!:)
bily – tímto zajímavým novotvarem nechtěl autor vyjádřit fakt, že nějaké ženy někoho tloukly, ale že on a jeho přátelé navštívili nějaké místo. Ano, divé ženy by skutečně někoho bily, ale my jsme na výletě byli!
psichicky, fizycky, schyzofrenie – i s takovou hrůzou jsem se setkala. To snad nepotřebuje komentář…
A perlička nakonec. Slovo zmrt. Autorka nejmenovaného blogu, která má tuhle strašnou věc na svědomí, měla vůbec obtíže s rozeznáváním znělých a neznělých souhlásek a byla schopná v tom nasekat obdivuhodné chyby. Na víc jejích perel už si bohužel nevzpomenu, ale stály za to.
Pokud někde narazíte na některé paskvily z tohoto seznamu, je jisté, že autor blogu se s pravopisem moc nekamarádí, některé věci na překlep prostě už svést nejde. I když, při únavě nebo opilosti je to ještě pochopitelné a omluvitelné.
Co však za omluvitelné nepovažuji, je rozčilování se blogerů, kterým jejich pravopisné nedostatky předhodíte. Když mě někdo upozorní na hrubku, většinou zrudnu až na zadku a snažím se ji ihned opravit. Každý tak však nečiní. Už jsem se stkala z reakcemi typu „no a co, mě je to fuk“ nebo ještě lépe „mě se to tak líbí, já to tak budu psát, i když je to špatně“. Vůbec nejlepší je ale klasická obrana útokem „když se ti to nelíbí, tak si to nečti“.
V živé paměti mám incident s jedním blogerem, který se odehrál před téměř dvěma lety (dotyčný stále ještě bloguje, pod přezdívkou sukubus). Psal poměrně zajímavé povídky, ale sekal do nich kopce hrubek. Tak jsem mu napsala, že povídka se mi docela líbí, ale že zážitek ze čtení kazí hrubky a tak by bylo dobré je opravit. Za odměnu jsem dostala několikaměsíční spamování na svém blogu, kdy mi byla vyčítána každá špatně umístěná čárka v jednoodstavcovém článečku, byla jsem nazývána magorkou, krávou i horšími názvy a jako vrchol všeho mi samozřejmě bylo řečeno, že když se mi blog pana sukuba nelíbí, ať si ho nečtu a hlavně ať na něm nekomentuju a basta.
Je vidět, že pravopisné chyby jsou tématem vskutku horkým. Ani já nemám ve všech jevech úplně jasno a jsou slova, jejichž správné znění objevuji až nyní. Přesto považuji náš jazyk za natolik krásný, že jeho prznění neschvaluji a nikdy schvalovat nebudu. Chybovat je lidské, ale své (hrubé) chyby uznávat a napravovat, to je to pravé umění.
…no a někdy je umění ty chyby odhalit:)
Souhlasím, sama nemám ráda texty s chybami, ať už jsou jakéhokoli charakteru, pokud někde vidím "povídki" apod. beru nohy na ramena…
…a to ještě nebylo zmíněno pletení si holt a hold, což mi trhá žíly…
Já mám hlavně chyby v "zkomolené češtině":D
Píšu ikdyž, ačkoliv vím že je to zvlášť, píšu uchyl, ačkoliv vím, že tam patří čárka. A podobné^^
Souhlas. Někdy se fakt člověk zmátne. Co mě ale nejvíc štve je pSanÍÍí tAkOoOWÝýmhLeéé StajLlÍÍísQuem (to už jsme zase u tématu dívčích blogů…).
Já sama si myslím, že češtinu nemám tak strašnou, ačkoli i já sekám chyby. Mě/mně moc neřeším, protože tohle si prostě nedokážu zapamatovat. "Tětsko, zmrt" t je opravdu děs. Zase pokaždý napíšu vÝkend, i když vím, že je tam í, prostě síla zvyku. Dělám chyby a vím to a snažím se je nedělat, ale když se člověk nesoustředí, nebo píše rychle atd., chyby jen lítaj. Vždycky si později přečtu článek na svém blogu a zděsím se, co jsem to proboha mohla napsat.
Ale nedávno jsem na jedné diskuzi lide.cz jednomu člověku decentně naznačila, že píše příšerně. Též jsem za to byla seřvána, řekla jsem mu pak jen to, že je to jeho problém, ne můj, jen ať se s tím smíří, nebo s tím něco dělá, protože já mu to řekla jemně, zatímco pak přijdou jiní a neřeknou mu to zrovna vybíravě. Právě on mi tehdy řekl, že je mu fuk jak píše.
Když vidím nějakou hrubku jako je: mě/mně, nevadí, tohle sama často nevychytám, někdy nevychytám ani s/z, a dokonce jsem schopná napsat i netopír :D, to je z těch upírů :D:D:D
Ale chyby typu: teď si zajdu k kámošovy z ným si zahraju parádný hri, to už mi trhá srdce a vypaluje oči. Jako neříkám, že všichni mají psát já nevím jak spisovně, ale nějaký ty hranice jsou.
Potěšilo mě, že nejsem jediná kdo se stále učí pravopis některých slov 🙂 slovo dětsko používám taky, i když vím že je nespisovné, ale beru to jako svůj osobní slang, stejně jako občasné kurwa. Jinam oblíbené "w" nepíšu a je to spíše deformace z Metin chatu, kde je tento vulgarismus celý vytečkovávaný a tak ho musím napsat takto 🙂
Jsem tolerantní i vůči vynechaným čárkám, sama s tím mám problém. Píšu-li rychle tak tím spíš.
Ovšem perly jako: teť, uš, mi všichni, zlíbit, viniknout – to mě nikdy nepřestane uvádět do rozpaků 🙂
Hele, já mám první polovinu textu toho článku nějak zdvojenou 😀 Jinak v tom článku je jenom jedna chyba (jo, puntičkářka jsem no :D):
…Už jsem se stkala z reakcemi…
Pravdivý článek, u obrázku nakonci jsem se opravdu zasmála 😀 Já taky sekám občas nějakÉ chyby, ale snažím se je tam nedělat. A když vidím "chiby, teť" a podobně, za to mám chuť přestat dál číst cokoliv se na té stránce dalšího nalezne.
I když u té schizofrenie bych to omluvila, před pár lety jsem tam také pravidelně psala tvrdé "y".
Za mě/mně bych rozdávala pár facek. K tomu tolerantní být nemůžu, ta poučka je totálně primitivní. Jinak sekat ji/jí, jak mě napadá, to je taky docela častý nešvar. Na pravopis jsem hrozná. I když třeba nechci, nijak zevrubně text nezkoumám, tak mě chyby šíleně uhodí do očí a mám zkažený celý požitek ze čtení. Čeština je nádherný jazyk, obdivuju, když jím někdo vládne opravdu výborně a jeho písemný projev je vybroušený, takže patlalové, co náš krásný jazyk kazí, mě fakt ničí.
Pravidla pravopisu má online na netu každý, snad není takový problém se tam podívat. A jestliže člověk má tu drzost vylézt s tím na veřejnost, přestože píše jak prase, tak nezaslouží slitování. To, že psát nás naučili v první třídě všechny, fakt neznamená, že to pak může dělat každý blbec.
A to já zas mám rozepsaný článek o českém jazyku z jiného úhlu, ono když to píší děcka na svých blogískách, tak člověk jen prohodí oči v sloup, ale když je zpravodajství (internetové i tištěné) plné hrubek a slohových nesmyslů, co má dělat potom?
nezbývá, než souhlasit 🙂
Tak s i/y problém nemívám,na to existuje jednoduchá pomůcka 😀 Ženy si hrály s tvrdým a muži pak šli domů s měkkým 😀
A na ostatní pravopisné hrubky je tu Google Chrome 😀
[10]: Já se teda přiznám,asi jsem blbá,ale ještě jsem nenašla na netu online pravidla pravopisu 🙁 Když už to musím hledat,tak musím najít tu knížku…
Perličky: aď, na špejly, jelikoš (je-li koš, házejte do něj odpadky, prosím?:)), Myluji tě (!!!), očmi, hip-hopeři s jejich "Zhoř!", Sylvestr (téměř všichni ho snad slavíme, tak kde se ta chyba bere?), s přátely
Dále nemám ráda, když někdo neumí napsat "výjimečný", piště radši unikátní, když nevíte, lidi!:)
A když trochu odbočím, věta: "Já tomu nechápu." mi pije krev nehorázným způsobem!
Moje dřívější prohřešky: s minimumem (ono s minimem zní jako s miminem:)), posluš si (dobrá, dobrá, vím, že o poslušnosti není řeč).
To by bylo asi vše, některé chyby je lepší nevYdět, jelikož nákaza se šíří rychle. A my přeče chceme být "yntelygentňý", ne?
A žádné "Zbohem" se nekoná!
Pro mě je mnohem důležitější obsah, než jestli tam je, či není, pár chyb. Pokud nejsou v každém druhém slově, tak mně to absolutně nevadí. 😉
[7]: Taky paříš metin? No lol 😀 Tam píšou všichni jak hovada: "mi jsme musely všichni do školi"..já je tam za to pořád hrozně zdrbávám. 😀
Tak na mně/mě mám alergii, bo mi to bylo strašně dlouho tlučeno do hlavy.xD Ale hold/holt si taky občas sekám hlava nehlava, jinak se mi splete maximálně rozdělování slov, třeba "narodzíl", to píšu tak foneticky.
Každopádně, kdybych na blogu viděla nápis "Výtejte" a pod tím "Pýšu povídki", tak asi vraždím.:D
[14]: Eh? (Že by byl google rozbitý? Fakt jsi to nenašla?) Tak já se podělím o to, co vím, třeba ti pomůžu. Pravidla českého pravopisu v elektronické podobě zde: http://www.pravidla.cz/ (A plus asi milion dalších online příruček a návodů, kde českého jazyka dbalí a znalí jedinci spisují návody pro méně znalé a méně dbalé. Jako takovou specialitku mám někde uložený i link na takové věci typu používání přechodníků nebo skloňování zájmene jenž. Myslím, že je toho docela dost a dle chuti je možno se po tom na netu podívat.)
Já už jsem alergická na "samozdřejmě" "ozvy se" a podobné… Snažím se nechybovat a lidi, kteří tvrdí, že je to fuk, mě vyloženě žerou.
Za hrubky bych střílela. Jak jsem psala na Srdci blogu, jedna dvě chyby v interpunkci nejsou tak hrozný. Ale to, cos zmínila v článku, to je otřes, ostuda národa. Ty lidi bych nechala každý den psát diktát, aby si to už zapamatovali (dislektiky omlouvám). Pravopis se učí proto, aby ho zvládli použít, ne proto, aby měli jedničky z češtiny, který jim posléze budou na houby.
[21]: Přesně… A ten diktát je výborný nápad, škoda, že maturita se nedělá i z pravopisu…
Super téma, něco pro mě! 🙂
…mě naprosto rozsekaly "mágině" kdysi na blogu našeho známého vy-víte-koho =) Chyby jsem jsem schopna do určité míry tolerovat, ale setkala jsem se s jedním případem (muž kolem třiceti), který psal na netu věci jako "Vyzáž" a "vyz" a taky naprosto běžně prohazoval "my/mi" a dokonce jednou napsal, že je něco "kdyspozici" (a to prosím, napsal na plakát! XD Když vidím (vydím =)) takovýho machra, neradši bych ho nechala rovnou projet znova základku. Zvlášť, když se ohání moudry, že vzdělání přece není důležité a neovlivňuje "inteligency člověka XD
[21]: když jsme u toho, tak dyslektiky:)
Tak zrovna hraju a jeden týpek napsal: "snad nejsy zloděj".. Jak může někdo dělat hrubky v takových slovech?? O_O
Tak já se například celý život peru se slovy hbitý a vítěz 😀 sice vím, že se tam píše měkké i, ale stejně v nestřežené chvíli vždycky napíšu Y, nějak mi to víc sedí 😀
… No ale Lúmennko, od té doby, co jsem poznala slovutnou horsetštinu, jsem docela imunní vůči hrubkám 😀
[17]: Když nevím v Metinu co by, zachrání to zaručeně chat xD ráda prudím.
[2]: To mě taky rozčiluje, když lidi neustále píšou hold, když mají na mysli holt 😀 Ale zrovna u tohoto slova si to lidi těžko ověří, jelikož to není spisovné, takže to není ve slovníku, a vyskloňovat se to taky nedá (jako např. u podstatných jmen si můžou říct let – letu nebo led – ledu). Takže si to holt musí zapamatovat 😛
[27]: A můžu se zeptat, na kterém serveru hraješ?
[24]: Aha, haha, přepsala jsem se:D
(A hlavně že nadávám).