O siamských dvojčatech Abbigail a Brittany jsem slyšela už dávno, ale až článek, který na mě vyskočil na aktuálně.cz mě donutil se nad jejich případem znovu zamyslet a pokusit se to shrnout do pár slov.Pokud nevíte, o čem je řeč, přečtěte si výše uvedený odkaz a nebo pár následujících řádků, kde se to pokusím shrnout. Tyto dvě dívky se narodily před dvaadvaceti lety do jednoho těla. Těla, které má dvě hlavy, dvě srdce a dvoje plíce, ale jinak jsou jim všechny orgány společné. Jedna z dvojčat ovládá levou ruku a levou nohu, druhá pravou nohu a pravou ruku. Přesto byly obě schopné své pohyby natolik sladit, že dělají vše jako normální člověk – chodí, běhají, plavou, jezdí na kole, dokonce získaly řidičák. Mají za sebou střední školu, obě jsou chytré a podle fotek a videí na internetu to jsou i přátelské a pohodové holky. Jenomže zde veškerá podobnost s „normálními“ lidmi končí. Ať jsou dívky jakkoli úžasné a pohodové, jejich život musí být peklem. Nulové soukromí, zdravotní problémy s přetíženou páteří, ale hlavně snad neřešitelný problém lásky a sexu.
Když jsem s nimi viděla dokument, bylo jim v něm kolem šestnácti. Mluvily o klucích tak, jak už to šestnáctileté Američanky dělávají, chichotaly se a plánovaly randění „na někdy“. Dneska už je ale holkám dvaadvacet a v tomhle věku už asi žádná slečna nechce být panna a každá se dívá po tom „panu Pravém“. Ale jak se chcete dívat po chlapech, když máte dvě hlavy, dvě mysli, dva rozdílné vkusy, ale jen jedno tělo, které jim můžete nabídnout?
A kdyby šlo jen o tělo. Jsem možná cynik a zlosyn, ale přiznejme si, že tyhle sympatické slečny jsou přese všechno pochopení a obdiv pořád zrůdami. Není to pejorativní, je to prosté označení toho, že člověk s dvěmi hlavami, byť obě hýří americkými úsměvy, je nenormální kreatura, která by bez pomoci dnešních lékařů nejspíš ani nepřišla na svět a pokud, zemřela by záhy. A i když je neskonale obdivuji za to, jak se dokázaly sladit a společně se probojovávají životem, jen těžko si dokážu představit, že být mužem, tak se do nich (či jedné z nich) zamiluji. Souložit s jedním tělem s dvěma hlavami, přičemž levé prso patří jedné a pravé druhé hlavě, je docela hard core i na japonské hentai, natož na běžnou denní realitu. A ačkoli mají holky společnou vagínu, jak ji cítí? Každá půlku? Která z hlav prožije v mozku orgasmus?
Vím, že tyhle myšlenky jsou možná strašně úchylné, ale já si nemůžu pomoci. Když je vidím na fotkách a videích je patrné, že jsou si strašně blízké a milují se – ono by totiž jejich soužití asi jinak ani nefungovalo. Ale co když se jedna zamiluje do dlouhovlasého punkáče a druhá do nagelovaného šampóna? Jak se domluví, s kým půjdou na rande? A když půjdou, tak se Abby bude koukat z okna, zatímco Brittany se bude líbat se s vým klukem a další den naopak? Jedna přijde nutně o pannenství s klukem té druhé, opakovat takový zážitek prostě nepůjde. A co když kluci nebudou dva ale jen jeden – kterou hlavu bude mít radši? Nebudou na sebe žárlit? A přijde-li manželství, může si vždy vzít jen jednu, protože bigamie je v Americe nelegální. Nebude se ta druhá cítit odstrčená, byť půjde jen o papír?
Bohové, úplně mi z toho jde hlava kolem. Myslím si, že nikdo na světě si nedokáže představit, jaký musí být život v jejich situaci. Dvě duše v jednom těle, doslova. Podle dokumentů jsou obě i docela odlišné, jedna má ráda matematiku, druhá humanitní vědy, každá se jinak češe a líčí a střídají se ve výběru oblečení, protože každé se líbí něco jiného. Na druhou stranu se navzájem doplňují, když mluví, a jejich pohyby jsou dokonale synchronizované i beze slov. Ta symbióza je neuvěřitelná – nádherná i děsivá zároveň.
Myslím, že každý by se s nimi chtěl potkat a zeptat se, jak to kruci všechno dělají, jak spolu dokáží už přes dvacet let být každou vteřinu svých životů, sdílet močový měchýř a menstruační krvácení, chodit zároveň spát i vstávat, být jedna druhou a zároveň každá sama sebou. Kdyby holky jezdily po světě a přednášely, nemusely by dělat nic jiného a žily by si skvěle. Na druhou stranu asi není lehké žít z toho, že se narodíte jako bizarní atrakce, ukazovat se a předvádět jak opička v cirkusu. Prý ale holky teď mají vlastní reality show, protože jsou na pozornost novinářů stejně natolik zvyklé, že už je to nerozhodí.
Nevím, jak tohle zamyšlení ukončit. Strašně se snažím představit si, že sdílím s někým jedno tělo, ale tahle představa se natolik vymyká všemu, co znám, že to nejde. Myslím, že to, co ty dvě zažívají, je stav, který si nikdo z nás nedokáže představit. Těžko pak posuzovat, jestli je jejich život peklem, ve kterém se neustále sváří dvě duše, a nebo rájem, kde člověk nikdy není sám a má se vždy o koho opřít. Pro ně je nejspíš stejně nepředstavitelné to, že by každá měla tělo jen pro sebe.
Jediné co můžeme, je přát jim hodně štěstí v jejich nelehkých životech a doufat, že i přes svoji odlišnost si dokáží najít lásku a partnera a snad třeba i vychovat děti. Za to, co dokázaly, si zaslouží obdiv nás všech, co skuhráme nad každodenními bolístkami. Držím jim palce a zároveň ve mě hlodá zvědavost, kam se jejich životy budou ubírat. Co myslíte?
Příjde mi, že celý jejich život je jedna velká zkouška a jsou vážně dobré, že to zvládají 🙂
Takhle jsem se nad tím nikdy nezamyslela, i když o těchto holkách vím. Musí to být vážně těžké a nedokážu si představit, že bych měla být na jejich místě. Myslím (ale nechci být zlá), že bohužel zůstanou asi trvale samy. Nevím, který chlap by byl schopný takhle s nimi žít.
Sú síce docela pekné, ale ako muži neznášajú keď ženská do všetkého kecá a všade strká nos, tak si celkom neviem predstaviť, kto by vydržal so ženou, ktorá kecá a strká nos dvojnásobne.
Ale iste sa niaky chlap pre ne nájde, prajem im to, ale nechápem ako môžu chcieť každá zvlášť chlapa a dieťa, keď majú len jedno telo?
viete si predstaviť že by jedna z nich mala toho plne zuby a vystrelila by si mozog ? Ako dlho by vydržala ta druha ?
[4]: říká se, že siamská dvojčata přežijí po smrti svého sourozence jen pár hodin, jejich těla jsou na sobě závislá. Podle mě je ovládání nervy u těhle holek tak strašně spletité, že kdyby si jedna vystřelila mozek, tak polovina těla okamžitě přestane fungovat, takže zemře záhy i ta druhá. Na druhou stranu to ale žádná udělat nemůže – ta druhá jí v tom snadno zabrání, vem si, že jedna ovládá půlku těla a druhá druhou, takže když jedna chce podat brokovnici, ta druhá ji na své noze může odtáhnout pryč…to by asi vypadalo dost drsně…
je to hrozné, já nevím jak to bylo,ale být jejich rodiči a vědět to, že se narodí takhle-tak se rozhodnu pro potrat. jejich život je i přes to, jak se usmívají neskutečné zlo. mají můj obdiv,já bych takhle žít nedokázala.
V tom článku na aktuálně mě překvapilo, že rodiče už dávno odmítli operaci, protože jedna by mohla zemřít. Ale že jedna by pak mohla mít normální život je nenapadlo? Chápu, že je to strašné dilema a kdo nezažil nepochopí, ale já bych asi do té operace šla. A během těhotenství se nevědělo, že budou srostlé? Na ultrazvuku to určitě poznat šlo, ne? Napadá mě, jestli ti rodiče nejsou nějací silně věřící a tím holkám nezničili život :-/ Nejsem přívržencem potratů, ale v tomhle případě to je jiná.
[7]: ten potrat schvaluji a taky bych na něj v tomto případě šla. Proč to neudělali, nechápu, možná náboženství nebo mohlo jít i o chybu lékařů, kteří je považovali chybně za normální dvojčata a pak už bylo na potrat pozdě.
Ale s tou operací striktně nesouhlasím – stejně by ani jedna neměla normální život, jejich těla jsou tak srostlá, že i kdyby měla funkční všechny orgány, neměla by jednu ruku a nohu a to moc normální život není. Nehledě na to, že by celý život žila s tím, že je naživu jen proto, že její sestra zemřela, ne sestra, její dvojče, siamské dvojče. Což je podle mě šílené peklo – být poloviční zrůda neschopná se o sebe postarat a ještě mít na rukou krev svého dvojčete, to je ještě větší peklo, než to, co teď holky zažívají. A hlavně byla asi i vysoká pravděpodobnost, že zemřou obě – takže rodiče chápu, že nechtějí přijít o obě dcery nebo zavinit smrt jedné z nich.
Já jsem právě slyšela o případu (myslím, že to bylo přímo v ČR), že přežila jedna a žije celkem normální život, ale asi byly srostlé jinak, to mi vlastně nedošlo s těmi orgány 🙁
Tak vlastně ne, omlouvám se za dezinformaci, to jsem si spletla s těmito: http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/siamskym-slecnam-ze-slovenska-je-10-let-jedine-prezily-oddeleni.html
Myslím že párkrát něco zkusí. Bude to fiasko a nakonec budou jen ony dvě spolu se spoustou koček… Leda by ten chlap měl nějakou zajímavou úchylku.
[7]: No, kdyby ses koukala na ten dokument, co je pod tím článkem, tak by ses dozvěděla, že jejich matka šla rodit s tím, že čeká jedno dítě, byl to prý obrovský šok. Asi byly natočení v břiše tak, že to na ultrazvuku nebylo vidět, navíc z kraje roku 1990 ještě nebyla medicína na tak vysoké úrovni jako teď.
A mimo jiné tam i říkali, že operace by neměla smysl, mají plno společných orgánů, navíc, co by to bylo za život, s jednou rukou a jednou nohou? Samy holky se k tomu vyjádřily tak, že by do operace rozhodně nešly…
No, někde jsem četla, že tělo údajně prostě takovouhle zátěž do pár let nevydrží. Těm holkám je dvaadvacet, patrně si uvědomují všechna rizika. Co byste dělali, kdybyste viděli, jak se vaši vrstevníci těší na vysokou, osamostatňují se od rodičů, navazují první vážné vztahy a vy jste před sebou měli takovouhle perspektivu? Buď se můžete zhroutit a odpočítávat dny do konce anebo prostě žít ze dne na den, naplno, těšit se, neřešit to, snít o svatbě, o princi na bílm koni…
Nedokážu si to představit.. ať se snažím sebevíc. A ten sex nebo vůbec lásku taky ne. 🙁 Nezávidím jim to…
ježiš vy je ještě litujte
[15]:-hele starej se o sebe ty ffadasi jsou nemocní tobě kdyby se to stalo tak by sy koukal ty mamlasi
je velice zajíamvě se takto zamyslet, mít partenra je někdy těžké i pro normální dvojčata natož pro ta srostlá
nevím zda si najdou někdy pravou lásku, ale možná právě to je jejcih osudem
nikdo neví co bude dál a nám nezbývá než držet jim palce a být rád za to, že jsme "normální"
Je opravdu obdivuhodné, že se dokázaly takhle sžít. Na druhou stranu se přikláním k tomu peklu. Osobně si takový život nedokážu představit. Stále být s někým a milostný život takřka nereálný. Ale třeba se pletu a partnera či partnery si najdou a dokáží se všichni spolu také sžít. Kdo ví, každopádně bych jim tuto možnost přála.