Už od mala mi vštěpují do hlavy, že ke starým lidem je nutné mít úctu, že jsou starší, moudřejší a mnoho toho prožili a protože na jejich bedrech leží břímě let, musím je pustit sednout v šalině a i všelijak jinak jim pomáhat. Ale jaksi někdo pozapomněl naučit staré lidi, že by se podobně vstřícně měli chovat k nám mladším.Důchodci v MHD jsou nevyčerpatelné téma na debatách s kamarády u piva – každý z nás má minimálně jednu historku o tom, kterak se na ně nějak hnusně utrhoval starší člověk v šalině či autobuse. Ale až nedávný případ důchodce, který surově zbil člověka svými holemi, mne donutil se nad tímto tématem pozastavit.
Neříkám, že všichni mladí jsou vzor vstřícnosti, znám hodně drzách floutků, kteří by si za chování ke starším lidem zasloužili vyliskat. Ale na opačné straně demografické křivky to není o moc lepší…
Na to, jak to může dopadnout, když se starému člověku znelíbíte, se můžete podívat na tomhle odkaze. Podle videa zmlácený pán asi spěchal a při tom do pána s holemi nechtěně strčil, dle videa ale asi ne nijak tvrdě. Důchodce se zastavuje a začíná pánovi nadávat, ten se nejspíš nějak ohradil a už dostal výprask.
Je tohle chování normální? Je tohle ten starý člověk, ke kterému mám mít úctu?
Připomíná mi to jednu situaci, kterou jsem zažila. Jely jsme s kamarádkou v trolejbuse z nějaké bitvy nebo venkovní akce, měly jsme dva těžké velké batohy a seděly jsme na takové té čtyřsedačce, jak jsou dvě sedačky naproti sobě. My dvě naproti sobě u okna, batohy na zemi u kolen, a nějací dva mladí lidé na kraji. Do treifu nastoupil starý pán o holích, sotva se belhal. Čekala jsem, že se ti dva mlaďoši zvednou a pustí ho sednout, ale to je ani nenapadlo. A tak jsme se s kamarádkou zvedly, že ho teda pustíme my. Ti dva si toho všimli a vstali také, aby nám uvolnili místo. Ale batohy byly fakt těžké a zapasované mezi ty sedačky, takže jsme se sice snažily dostat ven, ale moc rychle to nešlo. Nad námi stál ten starý pán, mračil se a brunátněl vzteky, až začal bušit holí o zem a řvát: „Kurvy! Kurvy!“
Úplně mi došel dech. Vypotácely jsme se z našich míst, odtáhly batohy a pán si sedl k oknu a naštvaně se na nás díval. Zabral nejen sedačku na které seděl, ale i tu protější, jak kolem sebe rozvalil své hole.
Vůbec jsem to nepochopila. Snažily jsme se mu uvolnit místo a on nám ještě začne sprostě nadávat? Kde to jsme? Možná kdybychom si nepohly, zmlátil by nás stejně, jako pán na předcházejícím videu.
Možná by si důchodci měli uvědomit, že i mladší lidé si zaslouží úctu a trochu toho respektu a že to, že je hned nepustíme sednou nemusí vždy znamenat zlý úmysl. Vše se dá řešit a jsme lidi a ne zvířata, abychom se kvůli všemu museli prát. A zrovna v tomhle by nám staří lidé měli jít příkladem.
A co vaše zkušenosti? Už vás někdy zbil důchodce?
Stáří nepřináší moudrost. Moudrost mohou nabýt životem, ale taky nemusí. Záleží stařec od starce (obecně). Nicméně, když je občas právě v MHD vidím, tak říkám, že moudrost pobralo málo z nich. Pani se hrne ke dveřím, když šalina jede, když zastavuje, tak pani letí k zemi. Jo… Moudrost?
Důchodci v MHD, to je tak strašně vděčné a věčné téma! 😀
Na mě se myslím nikdo ani neutrhoval. Ale viděl jsem, jak nějací kluci jedoucí ze školy (střední), hodili na nějakou babku kouli, s pokřikem SPARTAAAAA!!! Minuli (resp. minul, házel jediný). Sice se tomu jedna část mozku chtěla pousmát, protože to snad i mělo styl, druhá však byla nespokojena a souhlasila s babkama za mnou, které o tom hned začaly mluvit. Jim nic neřekly. Ale prý „jestli tohle má být následující generace“ (nebo tak něco)…
Mě spíš fascinuje, jak to, že na to vzal energii.
Důchodce mě nikdy nezbil. Nedohonili by mě.
Já vždycky ještě říkám taky: A to, že je člověk mladý neznamená, že si nepotřebuej sednout.
Nejednou mi bylo v tramvaji blbě, bolelo mě břicho, nebo jsem už nedokázala vydržet na podpadkách při cestě ze zkoušky. Myslím, že v situaci, kdy nějaký "zhoršený zdravotní stav" usedne na mladého člověka má právo sedět i on.
S lidmi je to prostě složité. Sice je mi jenom lehce pod 7000 dní, ale stejně když vidím něco podobného, tak i důchodce hlasitě okomentuji slovy: "To máme ale mládež." Většinou se vážený důchodce zastydí, ale stává se často, že mě nepochopí a kouká jak na vola.
Na druhou stranu musím souhlasit, že i ti mladí jsou mnohdy k nakopnutí a jsem rád, když se od nic můžu distancovat…
Nikdo není natolik jedinečný, aby se mohl chovat jako hovado. Trocha slušnosti neuškodí žádné ze zúčastněných stran.
Ach ti důchodci. Ono to che chromý, chodí o o hůlčičce, ale drzý to je… Člověk by se bál staré lidi nepustit sednout, aby ho neseřezali berlema.
Jo, důchodci jsou agresivní, malé děti jsou drzé, jenom my jsme vzor slušnosti a mírumilovného chování.
Sama mám s důchodci v mhd zkušeností ažaž ato jsem ten slušný člověk, c je pouští, ale i přesto nastanou situace, jak popisuješ ty.
Jinak důchodci nejsou jen agreisvní hyperaktivní lidé, ale jsou taky úchylové. Tedy alespoň tak okatě se mi nikdo nikdy na hrudník nekoukal, jako pán v mhd (a to jsem neměla žádný výstřih, nic dráždivého) – když jsem na něj koukla přímo, odvrátil zrak k oknu, ale když jsem koukla trochu mimo, zase vejral…
Někdy mám pocit, že jsou daleko horší než dnešní mládež.
Mám nejradši komentáře,které hovoří o ničem.Protože pustit někoho sednout v autobuse je přece normální at jde o dítě nebo staršiho člověka.To nestojí za řeč.Jsem také starý a chodim o holi,ale když jedu přeplněným autobusem,sednout si nejdu,dám přednost tomu kdo jede dále jak těch 5 stanic mých.Ty co nadávají na staré jsou směšní,vše se jim vrátí.Život není tak dlouhý,než se nadějou jsou také staří
Na každé straně barikády stojí krvelační fanatici.
Bohudík MHD nejezdím, takže se se vzteklými důchodci nesetkávám. Ale z vlastní zkušenosti vím, že takoví staříci můžou být taky hajzlové…
Oni se vyjímky najdou a doufám, že vyjímky jsou ti agresivní a ne ti milí.
Přesně tak, tohle je nevyčerpatelné téma. Mám s důchodci jak negativní zkušenosti, tak i pozitivní, kdy mi mile poděkovali, že jsem je pustila sednout. Na videu jsem si všimla jedné věci. Možná si to jenom domýšlím, ale když jsem viděla, tak toho pána ten důchoce udeřil, tak mě napadlo – ten musel dělat někde v armádě, protože ta rána je cíleně vpravo do krku a mám pocit, že nějaký ten reflexní bod tam bude. Z toho by mohl plynout závěr – darebákem za mlada, darebákem za stara. Čili být milý a vstřícný, ale být ve střehu!
Žádný důchodce se teda naštěstí do mě ještě nepustil a doufám, že se to nikdy ani nestane. Ale pravdou je, že už párkrát jsem s nima konflikt měla. Když sedím v metru s bílou holí v ruce, člověk by měl logicky usoudit, že jestli chce po mě, ať ho pustím sednout, měl by mě oslovit a požádat. Když si ale ke mně někdo stoupne a jen čumí,, přičemž já vůbec nevím, že tam někdo je, a pak si ještě vyslechu o dnešní mládeži… To taky trochu naštve. Ale lidi jsou lidi, jsem už zvyklá na lecos. Dokud na mě nikdo z nich nevstahuje ruku, ať si nadávají jak chtějí, mně to rozhodně neubližuje.
Generační propad je všude. A každá generace bude nadávat na tu následující 🙂
Tuhle jsme měli na intru debatu o tom, jak jsou děcka o 4 roky mladší strašně drzé a oprsklé. Že my jsme takový nebyli. Atd.
Už začínáme důchodcovatět 😀
Není to o věku, ale o povaze. Všichni ti agresivní důchodci totiž takoví byli už od mládí a pouze zestárli. Nezměnili se.
Tak to bych tam zůstala sedět.
Já jednou pouštěla jednu starší paní – vstala jsem a postavila se vedle sedadla, ona se na mě podívala a vynadala mi, že si nesednu, že akorát zabírám místo v uličce, nestačila jsem zírat.
to je příšerný, takový nerudný dědci, zneužívající naší "povinnosti" mít k nim úctu 🙁 Mě se stalo že na mě byla nepříjemná bába v Brně v šalině, jela jsem vepředu u dveří, šalina prázdná, bába přišla a vynadala mi, že jsem jí neuvolnila místo- kolem ho měla plno, i na druhý straně přes uličku přímo u dveří, takže dál to k těm dveřím fakt neměla). V Plzni to ale nějak nezažívám, tam potkávám hodné usměvavé důchodce, většinou.
Špatnou zkušenost s důchodci nemám. Za to jednu dobrou ano. Jednou jsem jela s kamarádkou šalinou, která byla totálně nacpaná. Když na jedné zastávce nastoupila paní, které mohlo být tak pětasedmdesát, tak ji kamarádka, která seděla pustila na sedadlo. Paní se kvůli tomu málem rozplakala a asi desetkrát nám poděkovala. Když byla konečná, začala nám znovu děkovat, že jsem hrozně hodné a že doufá, že se ještě někdy potkáme. Ještě týden jsem z toho měla úsměv na tváři.
[13]: Bingo.
Ale právě tohle některým vysvětluj 🙂
[13]: to je pravda! A když se k od přírody negativistický a netolerantní povaze přidá ještě životní zapšklost daná věkem, tak hole lítají 😀
mě teda zatím žádný úplně nezmlátil, ale stalo se mi, že jsem seděla na sedadle, které je zády ke vchodu a zrovna tam vstupoval nějaký starý chlap a čekal, že budu mít asi něco jako Moodyho oko a uvidím dozadu, vzal noviny a praštil mě s nimi po hlavě. Copak čeká, že budu pořád na pozoru a nervózně se ohlížet jestli náhodou si někdo nechce sednout?
v tomhle pripade se nedaji lidi delit na stare a mlade, ale na slusne a nevychovane bez ohledu na vek
Moc negativních zkušeností na vlastní kůži s nimi nemám (spíš jsem často byla jako pozorovatel hádky, víc zkušeností mám s obyčejnými dospěláky), ale pár by se jich našlo. To jsem měla jedenáct maximálně a jela jsem na hodinu cimbálu, seděla jsem v tramvaji na těch svou místech ve předu, jak jeden sedí naproti celé řadě. Tam si sedla paní poněkud při těle a spustila, abych dala svoje nohy pryč. V mojich tehdejších jedenácti jí fakt nemohly překážet, ale hádat jsem se s ní nechtěla a radši so odešla sednout jinam…
MHD moc nejezdím a když jedu, většinou narazím na takové ty milé důchodce jako je můj děda. Žádný z nich mě vážně nezmlátil. Ale znám pár případů "zlých" důchodců.
[12]: O tom se taky celkem často bavíme. XD Začíná mě to děsit.
Fuha..tak toto je dosť kruté teda O_O
mne sa našťastie ič také nestalo, akurát ma minulo naštvalo, keď som išla do školy:
Sedela som priamo za šoférom, tam je stále pohodička, v rukách som mala čiapku, rukavice a rozloženú knihu, ktorú som išla vrátiť a chcela som si ešte trochu počítať 😀
Nastúpila nejaká babička a postavila sa ku mne. Po chvíli sa pýtam, či si nechce sadnúť a ona, že hej. Tak všetko pozbieram, poodkladám, postavím sa a obzriem za seba…polka autobusu prázdna, priamo za mnou štyri sedačky voľné a ja som bola len, že wtf?!?!
Pamatujte. Z mladého hulváta se stane starý hulvát, z mladého spratka spratek starý. Aneb, jak se chováš ke svým rodičům a dětem, tak se budou chovat i oni nejen k tobě.
Naštěstí mi ještě nikdo neubalil a zcela upřímně si ani nemyslím, že by k tomu kdy měl důvod.
Jednou jsem ale seděla zády ke dveřím, jela jsem kolem hlavního nádraží (jak jistě všichni víme, každý hlavní nádraží je plný lidu) a nastoupila starší paní. Vzhledem k tomu, že jsem se nenarodila se zrakem na zádech, jsem si jí celkem pochopitelně nevšimla. Dostala jsem samozřejmě pořádnou čočku, což jsem si ovšem líbit nenechala a pokoušela se paní vysvětlit, že nemůže všechny házet do jednoho pytle a že zobecňuje, že se mně se tohle jednání nelíbí stejně jako jí v případě opačným tomu mýmu. Jejím stále dokola se opakujícím argumentem bylo tvrzení, že ke starým lidem už dneska nikdo nemá úctu. Co třeba taky k mladým, že? Vyloučeno, ještě na to asi nemají právo.
Takhle jsme se hádaly asi dvě zastávky – já se totiž už z principu nenechám dobrovolně řadit mezi ty seniorofobní spratky.
Lidi kolem, mladí lidi, se smáli. Až při výstupu jedna čtyřicátnice poznamenala, že "slečna má pravdu". Asi už se cítila mimo ohrožení života. Ten den mi ta paní úplně zkazila. To mám jako za to, že starým lidem ráda pomůžu vynést nákup, podržím jim dveře, uvolním jim místo, povídám si s nima, když to potřebují?
Ale kromě toho mám s důchodci jenom dobré zkušenosti, 90% z nich mi poděkuje, když je pustím a ještě se usmívají:)
s důchodci je to někdy kříž, je málo hodně málo důchodcu, kteří řeknou, že taky byli mladí, ale to by měli říkat všichni, byli tak mladí a nemyslím, že byli o moc lepší než my, jejich drzost a hnusota je někdy až do nebe volající, pak totiž nemá ani cenu být k nim slušná
Jojo , např. já nemám problém nechat si sednout starší lidi (nebo nemocné)
ale kdyby si na mě někdo dovolil s tou holí tak by o ní přišel
(jak tu už někdo říkal , na obou stranách jsou krvelační fanatici – ja jsem jeden z nich)
Vzpomínám si, že když mi bylo devět (ale nevypadala jsem víc jak na osm) jsem jednou jela do školy a přede mnou sedí starší pán. Nastoupí asi osmdesátiletá paní a on ji pustí sednout. Tak si sedím dál a chlap: "Slečno, neměla byste si vyčistit brýle? To vás doma neučili, že se starší lidé pouští sednout?" Já celá zmatená, absolutně nechápající o co jde seděla dál a on se začal bavit s nějakou ženskou, jak je ta dnešní mládež nevychovaná. Od tý doby kdykoli sedím a nastoupí důchodce, jsem nervózní.
Ale ti senioři tedy nejsou všichni špatní, často mi už třeba babičky pomáhají s taškou, abych ji dostala na záda apod., takže tak tím to u mě zatím vyvažují. Ale ještě jednou se do mě nějaký důchodce takhle opře a ať teda vidí.