Ve středu jsem se zúčastnila demonstrace „za právo volby“ – tedy demonstrace, která měla za cíl podpořit opačný názor, než jaký měla demonstrace tzv. Pro Life aktivistů, jež se konala ve stejný čas na stejném místě. Sešli jsme se v Brně na Moravském náměstí – my u sochy žirafy od Dalího (ehm, Jošta) a oni u sochy exekutora zabavujícího ledničku (ehm, Spravedlnosti) na opačné straně náměstí. Zamávali jsme na sebe transparenty, oni nám řekli, že podporujeme vraždy, my jim, že jsou demagogové a že si spletli kalendář, protože už jaksi máme 21.století. Nic epického se nestalo žádné dlažební kostky, žádné hysterické výstupy, v klidu jsme na sebe za dozoru hned tří policistů zahalekali své názory a pak se všech zhruba třicet antipotratářů odebralo pryč a zanechalo nás asi třicet propotratářů zase samotné. Prostě pohodové odpoledne v demokratické společnosti:)Co mě ovšem zaujalo byla následná výměna názorů, kvůli níž se k nám pár odpůrců potratů vypravilo. A přišlo mi velmi důležité, že obě strany barikády mají společného víc, než by nejspíš ta i ta čekaly.
Řekla bych, že u tzv. ProLife (= pro život, tedy odpůrců potratů, kteří by rádi šli polskou cestou úplného zákazu umělého ukončení těhotenství) panuje mylné přesvědčení, že tzv. Pro Choice (=pro volbu, tedy těch, kteří jsou spokojeni se stávající českou legislativou stran interrupcí) jsou nějací fanatičtí zastánci potratů, asi jako oni jsou fanatiční zastánci toho, že žena, která otěhotní jakýmkoli způsobem je povinna toto dítě donosti, ať se děje, co se děje.
Jenomže tak to v žádném případě není. Právě naopak – umělé ukončení těhotenství každý rozumně uvažující člověk považuje za smutnou a pro ženu často traumatizující událost. Není to něco hodné oslavy, něco nad čím bychom se radovali. Je to poslední možnost, když všechny ostatní selžou. V tomto se do značné míry opravdu shodujeme s tou druhou stranou barikády. Ale v něčem jsme se shodli ještě výrazněji.
Nikdo z ProChoice nevyzývá k nezodpovědnému bezuzdnému sexu, naopak, každý člověk, který provozuje sexuální život, by měl brát v úvahu možnost, že dojde k početí dítěte. Pokud si dítě nepřeje, rozhodně by měl používat antikoncepční metody, které jsou v našem státě naštěstí všude poměrně snadno dostupné – nejsnazší možností je kondom, ten stojí pár korun a chrání i před pohlavně přenosnými chorobami. V opačném táboře sice zaznívají hlasy o sexuální abstinenci a o tom, že soulož má vést jen k plození dětí a k ničemu jinému, ale celkové sdělení je takové, že kdo nechce při sexu počít dítě, má dost možností, jak to zařídit.
Také se shodujeme na tom, že svět, v němž by žádná žena nikdy nemusela na interrupci, by se nám líbil. Nejsmutnějším důvodem potratů je třeba ekonomická situace žen, které by třeba i rády nechtěně počaté dítě donosily a vychovaly, ale tristní ekonomická situace jim to neumožňuje. Takovým ženám je určitě dobré nabídnout materiální či finanční pomoc, aby jejich volba dítě si nechat vs. jít na potrat, byla skutečně svobodná a nezatížená chudobou. S tím souvisí i výchova mužů k převzetí zodpovědnosti za dítě, které zplodí, aby v případě, že frajersky tvrdí, že ho vytáhnou včas, dokázali převzít zodpovědnost za fakt, že ho včas nevytáhli nebo aby neslíbili ženě hory dory černý les a pak ji nenechali s dítětem samotnou.
Dobrá a kvalitní sexuální výchova je nejlepší cestou ke stále se snižujícímu počtu nechtěných těhotenství a dokazují to i čísla, z nichž tedy byly drazí odpůrci hodně překvapení. Žili v bludu, že když jsou potraty plošně dovolené, je jich stále více. Opak je ale pravdou – od dob potratových komisí klesl počet uměle přerušených těhotenství na třetinu (ze 70 000 v roce 1970 (zdroj) na 23 000 v roce 2013 (zdroj)). Za snížením počtu uměle přerušených těhotenství stojí podle všeho především zvýšená prevence početí a výchova k zodpovědnosti, což je přesně něco, na čem se shodujeme i s ProLife. A shodujeme se i na tom, že je strašné, když je žena znásilněná a poté otěhotní a že samozřejmě by se nám líbil svět, v němž se znásilnění dít nebudou – a i to souvisí se sexuální výchovou, zejména mladých mužů, aby pochopili, že ne prostě znamená ne.
Takže podtrženo sečteno – tohle jsou věci, které jsme si na demonstraci s některými účastníky z druhého tábora vyjasnili a potěšilo mě, že tohle skutečně vidíme stejně. A snad jsme přestali v očích některých být démony, kteří by nejraději vyškrabávali nenarozená dítka z matek jen pro své zvrácené potěšení:)
Ani jeden extrém není dobrý. Jenže podobné spolky zvládají uvažovat velice často jenom v extrémech
Soudím, že ovoce, které nese kvalitní sexuální výchova, naopak plodí spousty (třeba i nechtěných) potomků. Nechat se v šestnácti naprcat a do konce života žít na přídávkách není tak špatně zařízený život, jak by se mohlo na první pohled zdát. 🙂 A po nás potopa!
[1]: no akorát k "prochoice" žádné spolky nejsou a navíc neznám žádnou organizaci, co by byla pro potraty jak na běžícícm páse:D Takže ten takzvaný druhý extrém ani neexistuje;)
[2]: přídavek na dítě je 700,- měsíčně, z toho se moc žít nedá;)
[3]: Pokud se nepletu, existuje dávka v hmotné nouzi. Přemýšlela jsi, proč spoluobčané netvoří čtyř- či pěti-, ale až dvacetičlenné rodiny? Za každého dospělého i za každé robátko jsou penízky a ve výsledku to hodí desetitisíce.
Nevykládám ti bajky, vždyť já s nima kdysi chlastal…, s tím topičem a tím šilhavým vysokozdvižným vozíkářem, já tam s nima krátce byl, všechna čest, jaká bravurní domácnost, šlapala jak hodinky, všichni nanačkáni na kanapi, stará přebalovala, furt se pralo. Novodobí nomádi. 😀
dobrý den… obávám se, že se jedná o silně individuální záležitost. Žádná speciální výchova či zvláštní vedení (ať už kohokoliv) na celé věci nic většího nezmění.
Obdobu nalézáme v případě občanského nechutenství účastnit se státních voleb (také i tam je to silně individuální a jakékoliv metody vedení, byť v sebelepším smyslu nikoho nepřinutí) – budou to naopak vnímat jako diktaturu a podobně
obdobu také nalézáme v případě "Dne nekuřáctví" (a podobně) – jakmile je někdo nucen, o to víc jich naopak začne kouřit (nebo, dle výše uvedeného, o to méně jich přijde k volbám)
Článek ani autory nechci nijak snižovat či hanit, ale myslím si, že se předmětné téma nesetká s větším úspěchem – ani teď ani potom. A to i kdyby celá věc byla myšlena jakkoliv dobře. Navíc většina lidí je velice háklivá na jakékoliv "odstíny nucení" (i kdyby to tak původně nebylo)
S pozdravem, Lukas
Už jsem četla tvůj článek na tohle téma, ale o tom, že se to vyhrocuje až v demonstrace (u nás v Brně) slyším až dnes. Aspoň, že to nedopadlo nějak drasticky.
[4]: akorát u nich je to trošku složitější, aby člověk na dávkách něco vytřískal, není to zrovna snadné. Ta dávka v hmotné nouzi je cca 3300 na dospělého a asi 2500 na dítě, což je pořád dost málo peněz. Trik je v tom porodit dítě a dát ho do pěstounské péče třeba svým rodičům, protože příspěvek na dítě v pěst. péči je před 10000 a to už je jiná pohádka. A pak kouzlení s dávkama na bydlení – kdy v nájemní smlouvě je napsáno 20000, ale je to domluvené a reálně majitel dostává třeba 15000 a zbytek si rodina bere pro sebe. Atd. Je toho víc, ale kdo nezná ty triky, tak si na dávkách moc neužije, bo zrovna štědré nejsou;)
Jsem taky určitě pro volbu. Problém spočívá i v tom, že děti, které nejsou chtěné a přesto přijdou na svět, tím trpí po celý život. A nejen ony, ale vlastně i jejich rodiny. Zrovna nedávno jsem psala o výborné studii, která to dokazuje: http://arienn.cz/2016/11/22/nechtene-deti-trpi-po-cely-zivot-psychologicka-studie/
Hodně souhlasím s tím, že pomáhá správně vedená sexuální výchova. Matky, které chtějí interrupci, by měly být dobře informovány o všech rizikách a to nejen fyzických, ale především také psychických! Přece jen i interrupce je úmrtí, které rodinu poznamená. Každá rozhodující se matka by měla všechna rizika znát, bohužel tomu tak vždy není.
[7]:Moc toho o dávkách nevíš. Respektive popisuješ jen to, co sis přečetla někde z netu. Opět píšeš polopravdy. Jdi na úřad se podívat a zjistíš, že ti lidi, kteří berou dávky berou až desetitisíce, kdy si vyloženě užívají to, že nemusí pracovat a stát jim dá prachy. I sama jedna profesorka na sociální škole říkala, že v tomhle státě kdo nechce, tak pracovat nemusí a má se hodně dobře :). Ono z těch dávek po celkovém sečtení Ti to vyjde podstatně jinak.
[9]: pravda je, že tohle pořád z různých zdrojů slýchám, ale pak si to prostě člověk posčítá podle tabulek na webu sociálky a zjistí, že prostě není možné, aby ti vycházely desetitisíce. Buď teda někteří lidé dostávají něco, co zákon neumožňuje a pak je třeba se ptát, jak to, že jim to úřad přiklepne a nebo platí nějaká spešl pravidla, o nichž se v zákonech nic nepíše. Jedno i druhé se mi zdá trošku přitažené za vlasy.
Zložitá téma… 🙂 som za potraty ale len preto, že ak by sa zakázali, nič by to neuľahčilo ani nevyriešilo. Vykonávali by sa doma pletacími ihlicami, požívaním nebezpečných látok at´d .. takže v nemocnici je to 100x bezpečnejšie. Ale myslím si, že ekonomické dovody sú preceńované, zničiť život (to je jedno, že ešte nevyvinutý) len kvoli tomu, že si zrovna teraz myslím, že mu nebudem mocť za pár rokov kúpiť i phone, zaplatiť školský výlet… spoločnosť je príliš orientovaná na materiálno. Človeku v núdzi (slobodná matka) by mal pomocť štát a rodina. Život by mal byť chránený.
[11]: no, bojím se, že ty ekonomické důvody nejsou o materiálu a iPhonech, ale často o prostém přežití. Živit sebe a nemluvně ze 7300,- za měsíc, když nemáš žádnou rodinu, co by tě byla schopná aspoň trochu podpořit nebo je tvoje rodina dysfunkční až běda, to není zrovna snadné. Kamarádka takhle nechtěně otěhotněla (selhání antikoncepce, nikoli prostá nezodpovědnost) v 17 letech, nedodělaná škola, otec mrtvý, matka alkoholička na dávkách, její stejně starý kluk měl zázemí podobné. A vzhledem k tomu, že ona sama v podobném prostředí vyrostla a doma často neměli ani elektřinu, ani plyn, protože jim oboje odpojili za neplacení, rozhodla se, že dítě chce přivést na svět až tehdy, až na ně bude skutečně mít.
[12]: Jasne, ale hromada ludi to vidi tak, ako som pisala ja. Su z normalnej rodiny, ktorá by im pomohla a i tak sa pre potrat rozhodnú. Ja potraty neodsudzujem, sestra bola tiež na potrate, len mi je to luto, lebo keby o tom viem, pomohla by som jej… a tieto pripady su skoda, ked si to zenska necha pre seba a s rodinou ani nic nekonzultuje.
[13]: to určitě, to vidím samozřejmě stejně