(čti cé dé pé jé dé dé ú)Tohle moudro mě naučil můj tatínek a vštěpoval mi ho už jako malé. Promiňte, asi nevíte, co si pod touto zkratkou představit. Znamená cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Vzpomeňte si, kolik vašich omluv začínalo větou ale já to myslel dobře. Hodně často to myslíme dobře – a ještě častěji to myslíme dobře s někým jiným. Chceme pomoci, což je jistě bohulibé, ale skutečně lze pomoci člověku proti jeho vůli?Skutečně lze pomáhat za každou cenu, ačkoli o vaše dobré úmysly nikdo nestojí – a ačkoli dobré úmysly mohou napáchat ještě více zla?
Když jsem byla malá, měla jsem velice vysokou hladinu cukru v krvi a podezření na cukrovku. Nejedla jsem víc sladkostí, než jiné děti, prostě mi nějak blbnul metabolismus či co. Každopádně jak nejlépe snížit hladinu cukru v těle? Inu, nejíst cukr. A tak jsem ve svých asi pěti letech nesměla kokyna. Žádná. Pro pětileté dítě, obklopené kamarády mlsajícími tatranky, to bylo peklo. Občasné zpestření v podobě diabetické (podotýkám že v půli devadesátých let pěkně hnusné a drahé) čokolády mi moc nepomáhalo. Nechápala jsem, proč sladké nesmím. Vždyť mi nebylo nijak špatně! A tak jsem rebelovala. Když nebyli rodiče doma, vyšplhala jsem ve špajzu na nejvyšší regál a našla moučkový cukr, který jsem pak futrovala po lžičkách. Co lžičkách, lžících! Jestli jste někdy jedli cukr jenom tak, asi víte, že to není dobré. Vlastně je to docela hnusné. Ale byl to cukr, zakázaný, chtěný. Chtěný proto, že byl zakázaný.
Dneska je mi šestadvacet. Cukru se snažím vyhýbat, ne proto, že mi to někdo zakázal, ale protože cítím, že to pro moje tělo není dobré. Ale vím to, protože jsem se tak rozhodla, protože jsem k tomu dospěla. A slovo dospět a dospět k něčemu nemá dvojitý význam jen tak pro nic za nic. Jedinec i společnost musí prostě někdy projít složitou a trnitou cestou, aby si některé věci uvědomil. Zákazy a tresty můžete zkoušet tak možná na psa, aby vám nežvýkal boty, ale těžko je aplikovat ne celou lidskou společnost.
Protože i když máte dobrý, nejlepší úmysl, chcete pomoci, chcete konat dobro, vůbec to neznamená, že na to máte právo.
Jenomže poslední dobou, že náš stát (potažmo Evropská unie a další instituce, jimž jsme více či méně podřízeni) se snaží konat dobro a svými sice vznešenými, ale naprosto mimo realitu postavenými úmysly, se žene do pekel. A nás tam vleče za sebou.
Je dobré, nekouřit. Ale skutečně je dobré k tomu lidi nutit zákonem?
Je jistě dobré pomáhat druhým v nouzi. Ale skutečně je dobré narvat do vlastními problémy se zmítající Evropy lidi z Afriky a Blízkého východu?
Je dobré platit daně, ale je vážně dobré kvůli tomu neustále sledovat všechny podnikatele a nutit občany k udavačství?
Je dobré platit daně, ale je vážně dobré kvůli tomu neustále sledovat všechny podnikatele a nutit občany k udavačství?
Je dobré respektovat lidi jiné barvy pleti, ale je dobré posílat provokatéry, aby testovali lidi a udávali je?
Určitě je dobré třídit odpad, zdravě žít, naučit děti potřebné dovednosti, je dobré tolerovat lidi s jiným vyznáním a sexuální orientací, je dobré, aby nikdo neměl hlad a všichni byli šťastní. Ale prostě nejde nutit nedospělou společnost chovat se dospěle, jako nejde nutit pětileté dítě pochopit něco mimo jeho chápání. Jistě, můžete to děcko vzít a namlátit mu na zadek, špajz zamknout a oplotit ostnatým drátem. A nebo můžete trpělivě vysvětlovat, vychovávat, informovat – a za dvacet let zjistíte, že máte doma docela rozumnou myslící bytost, která chápe důsledky scého jednání.
Zákazy plodí vztek a ten zase plodí nenávist, která ještě k ničemu dobrá v dějinách lidstva nebyla. A nemůžeme si myslet, že klackem naučíme někoho dobrým způsobům, když je v sobě prostě necítí. Dobré úmysly jsou super, dokud je nevnucujete ostatním, kteří je (světe div se) nemusí sdílet a můžou vám je taky narvat (ze zcela zřejmými zlými úmysly) tam, kam slunce nesvítí…
A na závěr a na zamyšlenkou písnička, která mi to trochu připomíná:)
Jan Werich – Štěně
Asi se nevzmůžu na nic jiného než obdivné ááách – krásně, nenásilně napsáno. A taky je super, že se o Tobě dozvíme (nebo si oživíme, pokud jsi svou kindrstory už někde zmiňovala) zase něco novýho.
Inovace: Nedláždíme, asfaltujeme. Je to pohodlnější.
Mě osobně tedy moučkový cukr po lžících chutná 😀 (ne že bych to ještě dělala ale jako mála docela často)
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly… Cesta toho, kdo má s někým dobré úmysly, nebo toho, s kým má někdo dobré úmysly?
[4]: řekla bych, že dost často oboje
Líbilo se mi naťuknutí od Jardy Duška: v mnoha případech se kryje "Touha pomoci" a "Touha po moci".
[6]: krásné:) a přesné;)