Nedávno jsme se s Mamutem bavili o kapele a o tom, že budou patrně koncem prázdnin nahrávat Cdčko a nějak jsme dospěli k debatě o tom, jak to pak s cedkem bude dál. Jestli ještě v dnešní době má cenu prodávat opravdu fyzický výrobek – tedy plastovou desku s vypálenými stopami a nebo jestli se na to vykašlat a hodit písničky ke stažení na net rovnou.
Nebudu teď polemizovat, jestli má nebo nemá cenu dávat na koupené CD nějaké bonus tracky, co na netu oficiálně nejsou, ale není problém pro každého, kdo má CD, je na net během pát minut hodit. Spíš mě zaujala otázka, proč si vlastně lidi dnes ještě kupují Cdčka.
Rozhodně nejsem vzorný konzument hudebního průmyslu a mám dojem, že svými nelegálními kopiemi hudebních CD bych mohla oblepit celý náš dům (a přidat k tomu filmy, tak i sousední osmipatrový panelák:)). Ale ať se na to dívám jak chci, návrat do doby, kdy se každé CD muselo kupovat, mě docela děsí.
Je fakt, že mě doba kupování Cdček minula – já totiž neměla pořádný přehrávač a tak jsem si kupovala jen kazety. Ale i za jednu kazetu s blbým Luneticem (nesmějte se, rok 1999 už byl docela dávno:)) dal člověk dvě stovky, díky čemuž už dnes chápu, proč jsem v té době měla tak omezený hudební vkus.
Představa, že si nemůžu pustit celou diskografii Manowar, ale živořím s jedním albem, na které jsem horko těžko našetřila, mě taky docela děsí. Nehledě na to, že některá hudba, kterou poslouchám, je asi jen těžko sehnatelná, popřípadě je na albu jen jediná dobrá písnička a vyhazovat tři a více stovek komínem kvůli jednomu songu mi nepřijde jako úplně dobrý kauf.
Dobrá, dobrá, takhle to vidím já, jakožto obyčejný posluchač, ale co kruci chudáci hudebníci? Opravdu tak tratí na moderní internetové době, kdy je stažení celé diskografie otázkou minut, zatímco její složení a nahrání trvalo desítky let?
Možná, možná ale tak moc ne, stačí zkouknout počty prodaných CD, které sice meziročně klesají, ale stálice si drží podobná čísla a nevypadá to na změnu. A to je to, co mě trklo ve chvíli, kdy jsme se bavili o Barbařím albu.
Dříve si lidé kupovali desky, kazety nebo Cdčka proto, aby si mohli poslechnout svou oblíbenou muziku. Dnes se koupě alb stala jakýmsi aktem podpory. Když nad tím tak uvažuju, mám ráda hodně interpretů, hodně z nich podpořím koupí lístku na koncert či fesťák, ale je jen málo kapel, které mi stojí za to, abych si koupila jejich CD. Takhle si třeba kupuju věci od Tobiase Sammeta, kterému tím chci dát najevo – mám tě ráda, chci abys hrál dál a k tomu potřebuješ prachy, na, tady jsou, držím ti pěsti. Stejně mám doma všechno od něj stažené v mp3kách a na klasické CD padá na poličce prach, ale je tam, obdobně jako pár dalších, které jsem si koupila nebo je dostala jako dárek a slouží mi pro ten pocit, že jsem jedním z těch, kdo udržují moji milovanou kapelu naživu.
A jak se tak rozhlížím kolem sebe, nejsem jediný člověk, kdo to tak dělá. A mám pocit, že se z hudebního nosiče pomalu ale jistě stává symbol – podobně jako nášivka na batohu, obrázek na tričku nebo třeba placka, stává se Cdčko symbolem lásky k určitému druhu hudby a určité skupině, je to věc, kterou nepotřebujeme a přesto ji máme, asi jako stopadesátý stojánek na tužky nebo magnet na lednici. Cdčko už si nekupujeme pro sebe, ale pro druhé: jak pro okolí, kterému dáváme najevo „tohle se mi líbí“, tak i pro skupinu, které jakoby z dálky máváme zvednutým palcem.
A to je vlastně celá pointa tohoto článku. Asi to není nic objevného a všichni už to dávno víte, ale prostě jsem měla potřebu pochlubit se tím, že jsem na to přišla:) Tak se aspoň třeba můžeme pobavit v komentářích o tom, jak vnímáte nákupy hudebních nosičů vy:)
tak,ale ty za 49KČ jsou dobré
Já mám přes třista originálních CD, mám k tomu sběratelský vztah; i ten booklet je umění, potřebuji si to vzít do rukou, mít fyzický kontakt s konkrétním dílem …
Nikomu nic najevo dávat nemusím, je to to samé jako s knížkami. Potřebuji to listování, cítit hřebet v ruce …
Otázka ceny a kopírování je věc jiná.
Ale originál je originál.
Osobně si CD moc nekupuji, buď se k nim dostanu přes známé, anebo stejně jako ty, což je ta častější možnost. Mnohdy mi ty ceny přijdou přemrštěné, uznávám, že je potřeba zaplatit i ostatní lidi, co na tom cd pracovali…ale třeba 400 za tři písničky?
Internet nám doma zaviedli pomerne nedávno (december 2008) a dovtedy som si tiež cédečká kupovala. Nebolo ich veľa, no ak som nejaké naozaj chcela, vždy som si vedela rozdeliť financie a nejako sa k tomu ktorému albumu dostať. V dobe, v ktorej mi stačí k albumu siahnuť do databázy torrentov, som sa rozhodla podporovať umelcov inak- chodím na ich koncerty, kupujem predmety z oficiálneho webshopu atď. Problém je totiž v tom, že aj keď dopyt po cédečkách mierne klesá, ceny majú presne opačný trend. Zo svojho príjmu (ktorý je okrem peňazí od rodičov momentálne nulový) si nemôžem dovoliť kupovať každý mesiac nový singel, EP, album… veľmi ma to mrzí, pretože pocitu, keď držíš v ruke čerstvo vydané CD (ešte sa pamätám, ako som týždeň pred vydaním Tinnitus Sanctus chodila každý deň asi do desiatich obchodov a striehla) sa vyrovná veľmi málo vecí… možno akurát tak tá koncertná eufória (áno, na Noci plnej hvězd bolo perfektne :D)… 🙂
Pod celý článek se můžu jedině podepsat. I když já hlavně poslouchám neznámé české skupiny a interprety, kteří vydávají hudbu zadarmo. Takže většinu písniček mám legálně. Ale když se rozhodnou vydat album za peníze, tak si ho ráda koupím a podpořím. Ceny se většinou pohybují v rozmezí 100-200 Kč (někdy i míň). Takže to není nic hrozného. A taky to není moc časté, takže to moc neleze do kapsy 🙂
I já mám doma pár svých originálů za pracně našetřené penízky. A mám je moc ráda, mají pro mě cenu, daleko větší, než ta samá CD stažená na paměťovce či na obyčejném vypáleném CD. Jsou to takové moje lásky, dávám tím najevo "Jo, tuhle kapelu mám fakt ráda."
Pěkný článek, souhlasím s tím co jsi napsala 🙂
Poslední CD, které jsem si legálně koupil bylo "Acoustica" od Scorpions před osmi lety. Tehdy mi došlo, že dávat pětistovku za něco, co si pustím jednou za rok, když to můžu mít podstatně levněji (nebo gratis) se nevyplatí. A tzv. autorský poplatek, který je součástí ceny každého prázdného nosiče (DC, DVD, USB…) mě v tom jen utvrzuje.
CD je už několik let pouze symbol, to má článek absolutní pravdu. Ale jsou lidé, kteří vyžadují vysokou úroveň kvality zvuku, a tak si kupují originální CD popřípadě SACD nebo pokud jsou příznivci analogového zvuku, tak nakupují třeba LP.
A co se týče cen, táta měl asi 800 originálních cd a přitom to nebyl žádný boháč. Tím chci říci, že pokud se člověk rozhodne pro investici do hudby, nepůjde třeba půl roku chlastat nebo si nekoupí nový telefon, ale to je zákon, který každý zná.
Nebýt netu, k polovině svých hudebních oblíbenců jsem se v životě nedostala. Na netu je stáhnu, v obchodě ale už nekoupím. Já třeba patřím mezi ty, kdo si pro radost od oblíbenýho interpreta to cédo někdy koupí.
(Anebo si to nechám darovat, protože "co ti máme pořád dávat k Vánocům, no tak mám ráda kapelu xy, kupte mi cédéčko, to mě zaručeně nezklame".)
Zkrátka jen tak, udělat si radost, pro pocit. Jednou za čas mít tu placku v originálním bookletu s obalem. Spíš opravdu takový ojedinělý symbol, jak to nazvala Lúm.
Bez ohledu na to, že se mi pak stejně válí fyzicky ta placka doma, protože písničky mám přetažený v compu anebo v přehrávači.
Anebo rovněž jako takovej hezkej "bonus" od někoho, koho mám ráda, originální DVDčko. A ty DVDčka spíš, protože to mi nepřijde jako tak marná investice, že to teda vložím do compu jen jednou, abych to stáhla a pak se mi na něj bude doma prášit. To prostě mám a tu placku použiju, pokud to chci vidět. 🙂
Cédéčka nestahuju, málokdy se mi taky líbí úplně celý. Ale DVDčka na to se člověk prostě od začátku do konce podívá.
Je to už pár let, co jsem si nepustila cédéčko… Originály beru jen jako sběratelskou záležitost a podporu danému interpretovi. Ostatně bych musela krást, abych měla peníze alespoň na všechny alba, která mám opravdu ráda a chci je ve sbírce mít, takže si taky koupím radši triko nebo zajdu na koncert 🙂
Myslím, že celkově doba cédéček jako hudebních nosičů minula, však i dnes se vydávájí LP jako sběratelský kousek a s CD to zanedlouho bude stejné.
Je pravou, že kdybych se rozhodovala já osobně, jestli vtisknout svoje dílo na CD, nebo na internet… zvolila bych zřejmě net. Posluchači jsou sice někteří zapálení (a koupí si CD)… ale však to známe všichni. Musím se přiznat, že sama doma moc originálních kousků nemám, docela slušnou kopu mám těch přepálených, z dob, kdy internet ještě byl jen pro tu vyšší sortu…:) (-ha, až tohle jednou řeknu svým dětem, tak se podělají do svých vesmírných kalhot, ono už tak budu dost v nevýhodě, jelikož nejsem narozena v 2tisicíletí…:D)
Ještě jednu věc bych zdůraznila, CD nevydrží, jsou zoufale smrtelná při dobrém/né moc častém zacházení/používání je to řádově asi něco do 5-10 let. Každopádně vinyl to je jiná! Vinyl je nesmrtelný (jedou i hrozitánsky poškrábané kousky-jen to drobně "škvrčí"-známe všichni:), desky jsou efektní a kdo kdy slyšel v chodu dobrý gramák s dobrou deskou, ten už mp3jky nechce nikdy vidět…
Sázela bych na vinyl vážení!
Kupovat…v tom je ten problém. Nemám prachy na to abych si něco koupil. Zvlášť ne něco, co nemusím.
Proti CD mám už jen to, že to je optická technologie, a ta v mé přítomnosti nefunguje, takže je zbytečné něco kupovat. Od nějaké kapely bych si ale koupil třeba mikinu, je to praktické, a pak všichni uvidí, že miluju Lacuna Coil.
já taky většinu stahuju a přepaluju od kamarádů. Jen jsem si vždycky vzorně kupovala cdčka od Marilyna Mansona, a to z důvodu, jak psal TlusTjoch: moct si prohlédnout booklet, přečíst si texty atd atd. Internet jsem tenkrát měla dial, takže po sedmé hodině večer a nebýt na něm moc dlouho. Ale i Mansona jsem přestala kupovat, protože se mi jeho novější tvorba už tolik nelíbí a tak mi taky stačí přepálená 🙂
No a když si vzpomenu, jak mi bylo 10 a měla jsem dvě kazety Kissáků, který jely pořád dokola … je to určitá nostalgie, ale dnes by mi to bohdá nestačilo 🙂
Je pravda, že ja som si CD v živote nekupovala a tých pár, čo doma máme kúpil zvyčajne brat, alebo ich niekto dostal na narodky a podobne.
Odkedy sa pamätám, vždy sme skôr hubu šťahovali, a to už aj preto, lebo to čo sa mne a bratovi páči, je v obchodoch len zriekavo (teda v Ke určite)…
Okrem toho, CD-čka sú dosť drahá záležitosť, najmä ke´d si vezmem do úvahy, že miesto toho aby som vyhodila stovky za 10 piesní, môžem si celú diskografiu stiahnuť zadarmo a napáliť na CD za pár korún…
A podporovať svoje obľúbené kapely by som určite chcela, ale jednoducho…goth a podobné žánre je jednoducho niečo,na čo človek v obchode len tak nenatrafí…a kupovanie z netu to akosi nie je nič pre mna.
Ale ludia vela ludi su vasnivi zberatelia…:D
No, taky moc originálů nevlastním, hudba je drahá záležitost jako všechno. Tady člověk platí i za to, že má auto, za to, že jede po silnici, platí za to že vlastní barák, ani v něm nemusí bydlet , platí dan za to že prodá svoji vlastní knihu, se kterou mu stát nepomohl ani zbla. – Vydřiduši.
Zdravím Lúmenn. Ještě jsem stále zastánce prodávání CD/DVD v plastu. Navíc protože to má své "kouzlo". Ta originalita skupiny není jen v té jejich vlastní písničce, ale i v celkvém grafickém projevu (na tom plastu a obalu CD/DVD) a také v tom, že člověk vidí hmotné originální CD, že si ho koupil a že tam má přímo o té skupině/zpěvákovi i něco napsáno – takže to má jakousi lepší formu. Takže jak říkám…plastová CD/DVD určitě ano.
Já mám CDček jen pár, taky stahuju z internetu. Ale možná bych našla z vlastní zkušenosti další výhodu na CD:když se pokazí počítač a nezálohuje se, všechny písničky jsou ztracené. Na CD jsou ale pořád a v tu chvíli přijdou vhod (nevím jestli to už někdo nenapsal, všechno jsem nečetla).
Ahoj,na mém blogu je o týraní zvířat!Byla bych ráda aby si to co nejvíc lidí přečetlo a napsali tam k tomu komentář! 🙂
OFF TOPIC.: Lúmenn a Alue vystupují v posledním díle egobooster-povídky Lorda Lukáše ! Vrháte tam po něm nějaké koule, doporučuji přečíst 😉
[19]: díky za zprávy:) koulema si vždycky ráda vrhnu:D
Přesně si vystihla to, co si myslím. Hudebníci na stahování často nadávají, ale četla jsem článek o jednom hudebníkovi z kapely Disturbed, ten říkal, že fanoušky chápe, že prostě chtějí slyšet tu či onu kapelu a tak si mp3 stahují, když na CD nemají. Osobně si myslím, že by lidi i ty CD kupovali víc, kdyby nestály tolik. Třeba pro mě je přednější koupit si za peníze nějakou dobrou knížku nebo si je šetřit místo koupě cédéčka, ale zase bych ráda podpořila kapely, co mám opravdu, opravdu ráda (i když je už dávno mám v mp3) koupí CD či lístku na koncert.
Taky mám valnou většinu hudby staženou. Myslím, že je to ideální způsob, jak se dostat k novým kapelám. Prostě si to album stáhnu, zjistím, jestli se mi líbí a pokud ano, tak jsem ochotná si koupit CD a tím tu kapelu podpořit (i když jakožto študý chudent tuto možnost nemám moc často). Navíc poslouchám převážně české kapely, kterým můžu jít i na koncert a podpořit je spíš tak. Taky to nejsou takové kapelní kolosy, takže nemají trička a tak, akorát CD a placky.
Teď posledně jsem si dokonce chtěla koupit CD a kytarista z kapely mě překvapil tím, že mi ho daroval 🙂
http://girlssnapshots.com – horke divky z vaseho okoli