Před pár dny jsme doma měli takovou menší tsunami. Moje sestřenka totiž na internetu objevila můj blog a samozřejmě se se svým objevem nezapomněla ostatním členům rodiny pochlubit. Teta se strejdou a dědeček mi pochválili design, přečetli si pár článků a tím pro ně celá záležitost skončila. Ne tak babička. Od ní jsem si vyslechla přednášku že internet je plný úchyláků, kterým přece nic není po tom, jak vypadám, co dělám, o co se zajímám a prostě zveřejňovat něco o svém životě na internetu je naprostá zhovadilost. Prý to někdo zneužije a co potom.
Tak jsem si řekla – co vlastně může nějaký „úchylák“ či „terorista“ dělat s informacemi, které o sobě zveřejňuji:
Moje datum narození – krom toho, že ví kolik mi je let (pro pedofily jsem tím pádem nezajímavá:D) mi tak akorát může poslat přání k narozeninám a to jen na e-mail, jelikož svou poštovní adresu tu nikde nemám.
Bydlím v Prostějově – kromě mě tu bydlí dalších 50 000 lidí, to by měl úchyl práci, než by si mě našel;)
Jsou tu moje fotky – milý úchylák si s nimi může třeba vytapetovat pokoj (to by byl vážně dost velký úchyl, mít můj ksicht na zdi:D) a nebo nad nimi masturbovat (tak to by se asi měl jít léčit…) – obojí mě ani v nejmenším nepohoršuje.
Moje zájmy – třeba by mi mohl posílat reklamní letáky nebo e-maily s tematikou magie, gothiky, fantasy a podobně. U nás doma takové věci většinou končí ve sběru, takže by asi též nepochodil.
Moje básně – tak ty sem dávám schválně, aby je někdo četl, psaní do šuplíku mě přestalo bavit už v šesti letech. Od té doby obesílám soutěže i nakladatelství, trápím se svými výtvory přátele i rodinu a teď i internetové čtenáře a to zcela záměrně.
Detaily z mého života – možná by mě někdo zneužil, protože mám doma dvě kočky, chodím s praštěným metalistou a mám otaku sestru, která si myslí, že je gay, ale dovolím si o tom pochybovat.
Takže milí úchylové, teroristi a jiné kriminální živly – máte smůlu, protože s tím, co o mě víte, asi nic neuděláte. A pokud by vás zajímala moje adresa a telefonní číslo, tak na to nepotřebujete internet, bohatě stačí telefonní seznam. Babičku to asi neuklidní, zvlášť proto, že vzhledem k tomu, že neumí zacházet s internetem si tento článek ani nepřečte, ale u zbytku čtenářů to doufám vyvolá alespoň otázku, co je ještě ochrana osobních údajů a co je obyčejná panika:)
No, teď nevím přesně jak jsem k tomu přišla, ale z nějakého důvodu znám tvé jméno, takže někde na netu být musí.. A to už si tě opravdu podle toho telefonního seznamu (máte-li pevnou linku) může najít. 🙂
*může někdo najít
No jo no, klasické přednášky… jako nevím co proti blogům všichni mají…jako takhle… myslím, že chaty jsou na tom hůře…
Ale i tak…aspoň vidíš, že Babička má o tobě starost…když jsem ale četlů nadpis, první co se mi hnalo hlavou byla přepracovaná úchylná, internetově posedlá Babička od B.Němcové 😀
nj, povesim si na zed tvoje datum narozeni a budu masturbovat u tvych basni 😀 to vis, babicky..
ale to nic nemeni na tom, ze internet v jistem smyslu je nebezpecny dost..
Jusa: no nemůže, my nemáme pevnou linku:D ale i tak, když bude ten "úchyl" znát moji adresu i jménu, co mi kromě nevyžádané pošty udělá? Nebezpečí že vykrade náš byt nebo mě zabije je úplně stejné jako když adresu nezná a je to náhodný pachatel:) Jinak jasně, že internet může být hdoně nebezpečný, ale jen tak moc, jak mu dovolíme;)
některé ty poznámky mě vážně pobavili, moje babička sotva ví co net je, takže těhle přednášek sem byla ušetřena…
Lady-Starllete: Já jsem ušetřen nebyl :_(
Asi to bude trochu od tématu, i když..
Tvá sestra není jen gay, ale i úchyl na krápníky, tak bacha! A za sebe mlčím :oD
já taky nebyla ušetřena přednášek na téma internet 😀 ale tak moje babi má vše trochu pomotané,kupříkladu mi jednou na placku antifa řekla,že je to fašistické,což si myslí i o mých steelkách…no co nadělám 😀
to je půvabný článeček 🙂 a trefil hřebík na hlavičku 🙂
mám otaku sestru, která si myslí, že je gay…heh, tak to mě pobavilo..:-D No a o mém blogu má rodinka neví, takže nemusím naštěstí nic poslouchat, ovšem o bezpečnosti na internetu jsem měla také kdysi mnoho přednášek..
Přesně proto mojí rodině o mém deníčkovém blogu neříkám, o tom co byl zaměřený na Řecko věděli, ale o tomhle radši mlčím, abych podobných přednášek byla ušetřena.