Arachnofobie – nejhorší fobie ze všech

Od dětství trpím chorobným iracionálním strachem z pavouků – arachnofobií. Možná jsem to podědila po mamince, která je „postižená“ úplně stejně, možná za to může kultura, výchova či co já vím. Každopádně s tím žiju celý svůj život a s věkem se to nijak nelepší. A po letošním létě strašlivě závidím všem svým známým, kteří trpí nějakou jinou fobií – třeba strachem z hadů nebo z klaunů nebo strachem z výšek. Kdyby to šlo, okamžitě bych si to s nimi vyměnila. Radši se do smrti budu bát něčeho naprosto obskurního, jako fialových knoflíků nebo pátku třináctého, než žít s arachnofobií. Bohužel to vyměnit nejde a tak svůj kříž (kříž, křižák, brrr) musím nést dál. V čem je to takové peklo?

V české kotlině není zrovna moc druhů podivných děsivých hmyzáků a nijak zvlášť často nenarazíte ve volné přírodě na hada, natož aby na vás vyskočil doma z prádelníku, jako se to v jižnějších krajinách poměrně běžně stává. Takže strach z hadů je vlastně úplná lambáda – já za celý svůj život nepotkala doma jediného hada, v lese bych tato setkání spočítala na prstech jedné ruky. Zato s pavouky se potkáváte pořád. Ne, to není dostatečné zvýraznění – POŘÁD!!! A taky VŠUDE!
Pavouci jsou tak rozmanitým přírodním druhem, že na ně narazíte skutečně všude – v bytech, domech, na zahradách, v lesích a parcích. A maji superschopnosti – takže zatímco takový had se může tak maximálně plazit po zemi nebo ti hustější plavat po vodě, pavouk se dostane úplně všude. Může na vás seskočit ze zdi, vylézt ze záchoda nebo se klidně spustit ze stropu. Dokonce si může natáhnout síť ode zdi ke zdi a číhat na vás ve výšce obličeje uprostřed chodby ve vašem vlastním domě. Taky jsou malí, rychlí a děsně odolní, takže vyhodíte jednoho dveřmi a on se vrátí oknem. Není před nimi úniku. A to mě na nich ničí nejvíc.
V běžném životě totiž nejsem našponovaná jako struna, jestli na mě třeba z kredence nebo ze šuplíku s oblečením nemůže vyskočit potvora s osmi nohama a vyděsit mě k smrti. To by mě asi za chvilku trefil šlak. Ale po traumatickém zážitku, jako že otevírám dveře na zahradu a málem šáhnu na rozcapeného pavouka, co si hoví na klice, pak najednou několik hodin trpím pocitem, že jsou všude. Opatrně si vytahuju i knížku z poličky a čekám, že zpoza ní může vyběhnout minimálně tarantule. Nebo když jdu do garáže a ze dveří se přímo proti mě spustí pavoučisko jak hrom – zaječím, uteču a následně nedokážu dvě hodiny projít žádnými dveřmi, aniž bych netrnula hrůzou, že se mi zase na hlavu spustí arachnid.
A pokud takovýhle šoků zažijete po sobě vícero (naposledy jsem jeden prožila asi před hodinou, kdy jsem bosýma nohama v sandálech jen o centimetry minula pěticentimetrovou Odulu na dlažbě dvorku), stane se běžný život o poznání složitějším. A mít knedlík v krku a puls o rychlosti sóla kytaristů z Dragonforce pokaždé, když procházíte dveřmi nebo saháte za skříňku pro spadenou propisku, to je fakt na uhnání si infarktu do čtyřicítky.
Ale to pořád není všechno. Ostatní běžnější fobie, jako je ta z výšek, uzavřených prostor nebo klaunů mají tu výhodu, že se dá snadno zařídit, aby člověk nebyl vystaven své noční můře. Pokud se bojíte výšek, stačí nelézt na rozhledny. Děsí vás uzavřené prostory? Tak se holt nebudete zavírat na záchodě a jezdit výtahem. Máte hrůzu z klaunů? Holt se obejdete do konce života bez cirkusů. Může to být nepříjemné a omezující, jistě, ale ovlivnit to můžete. Ale pokud nechcete nikdy narazit na jediného pavouka, kromě trvalého pobytu na vesmírné stanici vám zbývá leda tak kulka do hlavy. Protože jak už jsem psala – ty ludry jsou prostě VŠUDE. A vsadím boty, že se mi teďka zlomyslně smějou a jestli někdy vyrazím na vesmírnou výpravu, doufaje v blažený antiarachní klid, určitě mi minimálně jeden vleze do baťohu, abych si nemyslela, že jim uteču.
A co vy? Máte nějakou fóbii? A omezuje vám život? Podělte se:)

18 komentáře “Arachnofobie – nejhorší fobie ze všech

  1. Arachnofobikům to nezávidím, ale nějak si ten iracionální strach nedokážu představit. Já mám pavouky ráda a klidně bych si domů pořídila pár sklípkanů 🙂
    Jediné, s čím jsem v životě bojovala (a občas ještě bojuju), je fobie sociální, ale ta je hodně specifická.

  2. Strach z pavouků je klišé a trauma z dětství, překonáš ho tak, že je po sobě necháš lozit. Poddá se to. Hodně štěstí se šťastnějším životem.

  3. Jsem na tom podobně. A navíc, ti hajzli na mě mají spadeno, takže pokud vlezou v koupelně na nějaký ručník, můžu si být jistá, že ze všech pěti to bude ten můj.
    Jo a já mám už pár let problém s povlékáním postelí.
    Nebo spíš svlékání.
    Po tom, co mi jeden hajzl vylezl z povlaku na polštář, při převlékání.
    Vylezl z postele, kde jsem pět dnů spala…

  4. No, Lůmenko, jestli máš odvahu zkus se podívat Andreje Dragomireckého a jako protiváhu doporučuji Martu Foučkovou…

  5. Pavouky mám ráda, jeden veliký se mnou bydlí a druhý menší se mi zabydlel za oknem 😀
    Zrovna nedávno jsem přemýšlela, čeho se bojím a zjistila sem, že se bojím lidí. Toho, co všechno jsou schopni druhému provést.

  6. Se svým nepříliš výrazným strachem z výšek jsem z loterie fóbií vyvázl dost snadno. I tu rozhlednu přežiju, když mě nikdo nenutí stoupnout si až k zábradlí. 😀

    Arachnofobie už místy může být opravdu omezující, ale to ještě nejspíš není nic proti klaustrobobii nebo agorafobii, pokud tě to utěší 😀

  7. Myslím, že arachnofobii se mému příteli před pár lety podařilo rozbít na strach z pavouků. Některé menší dokážu zabít a spláchnout do záchoda. Dokonce se už dokážu podívat na osminožce v PC a neutéct přitom z místnosti. Když náhodou nějaký exemplář zobrazí v časopise, už se nebojím obrátit stránku, vím, že mě nesežere. Ale moc dobře ti rozumím. Kdysi museli rodiče ze zdi odstanit drhaného pavouka. Co se do mě naduli, že je to jen provaz, nepomohlo to, odmítala jsem do chodby jen vkročit…

  8. Ja trpím fóbiou z dier. Slovami nedokážem popísať ten pocit, keď sa napríklad pozriem na včelí plást, alebo na krajec chleba. V podstate na čokoľvek s dierami. Kedykoľvek vidím niečo také, chce sa mi vyskočiť z okna. Rovnako to mám tiež s hrboľmi.

  9. [10]: Trypofobie…tu mám taky. Sice mi včelí plástve ani chleba nevadí, ale třeba popraskaný beton, nějaký mikroskopický pohledy na cosi (třeba průřez stonkem kytky XY), semeníky lotosu…. Ale nejhorší je představa, že se mi něco takovýho udělá na kůži. Nějaká vyrážka, nebo tak… Tohle je taky zákeřná fobie, protože může přijít kdykoli (i když méně častěji, než pavouci, kterých se teda taky dost štítím a nechci je v mé blízkosti).

  10. Já se se svojí arachnofobií statečně peru – dokážu už biolitem z větší dálky zabít menší pavouky, ale jejich těla nechávám ležet na podlaze a přilepím k ním žlutý lísteček – to je jasná zpráva pro přítele, že se tam v okolí ukrývá mrtvola, kterou je třeba odstranit. Ale jinak mám naprosto totožný problém jako ty, navíc mám ještě obrovskou smůlu na to, že pavouci lezou přímo po mně, což mě přivádí do stavů naprostého šílenství. Tuhle jsem se podívala dolů do výstřihu, kde mě něco zašimralo a za dvě vteřiny jsem s jekotem a bez bot stála asi tak deset metrů od zastávky. Navíc se nám po domě začali pohybovat opravdu obří, tuční pavouci, které se štítí zabít i můj přítel, který je celkem nebojácný, takže jsem naprosto ztratila pocit bezpečí. A jako bonus, aby můj život byl ještě víc horší, tak vždycky když jsem ve stresu, začínají se mi zdát sny, kde mi třeba pavouci lezou v peřinách, nebo se na mě spouští ze stropu, takže v noci s křikem utíkám z postele, nebo  zahazuji naši společnou peřinu 😀
    Takže ano, fobie z hadů by byla mnohem, mnohem lepší.

  11. S tim se muzu ztotoznit, taky me neskutecne desi pavouci. A take brouci, pokud jsou trochu vetsi velikosti.
    Ale chodim pomerne malo do prirody a kdyz uz tam jsem, tak mam stesti, ze je moc nepotkavam. Spatne jsou ruzne sklepy a prazdninove chatky apod. ale v necem takovem jsem uz docela dlouho nebyla.

  12. Tak to já nesnáším všechno co má hodně nožiček a tykadýlek, zvlášť když to ještě lítá, to řvu. Ale je to spíš asi to, že mi to přijde nechutný než vyloženě fobie. Těžko určit tu hranici…

  13. S pavoučky taky nekamarádím, ale snažím se se svou fobií postupně vyrovnávat –  co má člověk dělat, když se uhnízdí přímo ve stánku, kde mám strávit následujících osm hodin, nebo žiju v domácnosti s osobou, která to má s pavouky žel bohům stejně? Naštěstí se nám ty potvory větší než 2,5 cm zatím (nutno zaklepat!) vyhýbají.
    Ku podivu tarantule a klípkani mi zas tolik nevadí, jako třeba nechvalně proslulý pokoutník, z toho se můžu potento. Na nějakého sklípkana bych možná i sáhla, být to pochopitelně jedinec z terárka.

  14. Arachnofobikům vážně nezávidím, moje máma se pavouků taky bojí. Ale já to mám přesně naopak, pavouky mám ráda už od dětství, vždycky jsem je považovala za roztomilé. Chytala jsem je a chovala ve sklenici ? Většinu dětství jsem se snažila přesvědčit rodiče, aby mi dovolili pořídit si tarantuli ? Nedovolili ? Takže pro mě to je skoro nepochopitelná fobie, ale vím, že spousta lidí třeba zase nechápe moji panickou hrůzu z veřejného vystupování a z lidí obecně. Nejhorší noční můra je vyjadřovat před lidmi svoje názory nebo něco po někom chtít. Takže pavouků se nebojím, mě dělají problém lidi. ?

  15. Ty jo, já myslela, že mám arachnofobii, ale koukám, že jsem na tom vlastně dobře. Menší pavouci mi skoro nevadí a když uvidím nějakého velkého, zaječím si, ale brzy na to zapomenu. Nejhorší je ale spaní ve stanu, vždycky se bojím, aby nějaký pavouk nevlezl dovnitř, protože pak ze mě dostane infarkt manžel, až začnu ječet po ránu 😀

  16. No nejhorsi fobie to teda opravdu neni a to ji trpim mam totiz i jine fobie
    Vite jake je mit treba demonofobii a nyktofobii a podobne nic prijemneho to fakt neni a je to tak 100× horsi jak arachnofobie a to se na pavouka fakt nemuzu ani podivat podte radi ze mate jen tuto fobii??

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.