Nedávno jsem napsala článek o ženě, která šla na potrat, jenž se nepovedl a teď se chce soudit s lékařem a požaduje odškodné (odkaz). Tato žena ale má cukrovku a dá se pochopit, že jí těhotenství způsobuje mnohé zdravotní obtíže a proto žádá peníze, jako náhradu.
Dnes jsem ale narazila na podobný případ, u něhož jsem skřípala zuby mnohem více. Jistá žena před osmi(!) lety otěhotněla, čekala dvojčata, ale děti nechtěla. Šla na potrat a ten se nepovedl – jedno z dvojčat přežilo a než se na to přišlo, bylo na další potrat pozdě. Nyní má sedmiletou dcerku a další dvě děti s manželem (jiný muž, než s kterým tehdy otěhotněla).
Naštvalo mě na tomto případu hned několik věcí. Jenom čtěte se mnou:
Proč jste se rozhodla nemocnici žalovat?
Soudím se kvůli tomu, že se dcera vůbec narodila. Já jsem tenkrát musela jít na mateřskou. Čtyři roky mi chyběl příjem. Také jsem musela jezdit do Brna k doktorovi. Neměla jsem jistotu, že se mi dítě narodí zdravé. Újmu ve výši tři sta tisíc korun jsme na základě toho spočítaly s právničkou.
Formulace soudím se kvůli tomu, že se dcera narodila mě úplně dostala. Málem mi vhrkly slzy do očí – takhle se vyjadřovat o svém dítěti??? Uf, to je silné kafe…
V pátek tedy bude konečně soud. Chystáte se k němu osobně?
Ne. Mám dvě malé děti, musím se o ně starat.
Vy už máte další děti?
Ano. Jsem vdaná a s manželem máme dvě malé děti. Takže celkem už tři.
Tohle taky zní dost divně – jako by svou první dcerku ani mezi ostatní děti nepočítala.
A na závěr:
Nebojíte se teď, že se dcerka dozví, že jste ji nechtěla?
Já nevím. Takto jsem nad tím nepřemýšlela. Ona je ještě malá.
Nemyslím si, že je sedmileté dítě ještě malé, aby pochopilo, že ho maminka nechtěla. A nevěřím, že když se tato kauza rozmazává v médiích, že se to ta holčička nikdy nedozví. A hlavně – mám pocit, že to děvčátko musí vědět, že mělo mít ještě sestřičku. Stejně jako matka si musí uvědomovat, že mohla mít děti dvě.
Proto mě překvapuje, že podává takhle dělanou žalobu – v podstatě „za zpackaný život s děckem“. Kdyby to podala jako „mohla jsem mít dvě děti, nebo žádné, teď mám jedno a to tím trpí, stejně jako já“ pak bych odškodné chápala a jako soudce bych jí ho taky přiklepla. Nemohu se však z této ženy zbavit dojmu, že je jí úplně fuk, že jí umřelo jedno dvojče, že jí víc vadí, že se to druhé narodilo. A to mě tedy štve k nepříčetnosti.
Soudce jí nakonec letos v únoru přiklepl odškodné ve výši 80 tisíc korun, ačkoli požadovala 400 tisíc. V článku už nebylo, zda s rozhodnutím soudu nakonec souhlasila. Přesto mě tahle kauza úplně bodá u srdce a cítím se hrozně divně, když to čtu. Přijde mi to nechutné…ano, měla osmnáct a nechtěla dítě, potrat se nepovedl, dobře. Ale proč to rozmazávat, proč po sedmi letech tahanic už neskončit se souděním a konečně si říct – mám tři zdravá a úžasná děcka, nebudu to řešit? Tohle nechápu a nikdy nepochopím a ačkoli jsem daleka slov jako „krkavčí matka“, kterými ji častovali účastníci diskuze, rozhodně s tou ženou nesympatizuji.
A co vy na to?
Více článků k této kauze:
Já hlavně nechápu proč, pokud ji mít dítě tolik obtěžuje, si potom pořídila ještě další… To mi nedává smysl. Jestli je to typ osoby, který ví, že děti někdy chce, pak už není takový rozdíl v tom, že to první přišlo o pár let dřív. [pokud to není případ např. matky, která ještě studuje nebo je dokonce ještě nezletilá.]
taky mě zarazilo, že se soudí, že se jí narodila zdravá holčička a přitom podle označení "dvě malé děti" soudím, že si tedy následně pořídila ještě dvě… eh, lidský hyenismus nezná mezí, proč nevytřískat něco i na tom, že se narodilo mimčo, které sice nebylo tak úplně v plánu, že… ale co by daly jiné páry za to, kdyby ho měly, měla by být ráda, že ji má
Hnus velebnosti! Ta ženská očividně nemá mozek, jinak by takové pičoviny nemohla vypustit z pusy. Je odporná!
Odporné, hnusné, nelidské.
Copak nemá city k tomu dítěti? Vždyť ho sedm let vychovává a je její! Tak jak se o něm může vyjadřovat takhle?
Já bych jí nedala ani korunu. A ještě bych si na ni posvítila sociálkou – jestli náhodou své nemilované dítě nezanedbává. Chudák ta malá holka. Takový život nikomu nepřeju.
Nemám pro ni slov…nebo mám, ale nehodlám mluvit tak sprostě…"Ona je ještě malá"…v sedmi letech? I čtyřleté dítě pozná, že ho matka nechce.
Co je to za člověka, když takhle mluví o svém dítěti. Ta holčička je jí snad úplně fuk!!